Přednášky

Obecná ekonomie III. – Božena Kadeřábková
(doplněno o Karla Šrédla – kurzívou uvedeno)
Jednoduchý model volby mezi prací a volným časem1. přednáška
home – common – makro II
zápočet – započteno ke zkoušce
Neoklasická teorie
obsahuje bezprostřední spojitost mezi mikroekonomií a makroekonomií (u Keynese toto pojetí chybí)
domácnost je rozhodujícím tržním subjektem a důležitá je tedy její volba, její rozhodnutí určuje úroveň makroekonomických veličin
jedná se o tzv. teorii Robinsona Crusoa:
vše vyrobíme a spotřebujeme sami
domácnost = spotřebitel = výrobce
volný čas je statkem vzácným
sledujeme vztah mezi výrobou Y a lidskou prací l
předpoklady:
neexistuje směna (samovýrobci)
vstup kapitálu považujeme za daný
vztah mezi produkcí a spotřebou výrobního faktoru práce vyjadřuje produkční funkce
Jednoduchý model volby
jde o model volby mezi množstvím volného času a množství vynaložené práce
v tomto modelu je domácnost zároveň firmou
záměna volna za práci musí být kompenzována vyšší spotřebou
množství práce při ostatních fixních faktorech rozhoduje o výši produktu
volbu provádíme v rámci možností a preferencí, přičemž možnosti jsou dány produkční funkcí
yt = f (lt)mikroúroveň – tj. pro jednu domácnost
Yt = ( (i=1, . . n) yitmakroúroveň – tj. pro všechny domácnosti
v mikroekonomii jsme se učili, že produkční funkce má především progresivně-degresivní průběh, přičemž firmy volí určité pro mě optimální stádium:
y
TP, AP, MP
l
toto stádium volí makroúroveň – protože to volí ty firmy – proto je na
na makroúrovni produkční funkce degresivně rostoucí
Y = r * l( + e
produkční funkce ukazuje výrobní, a tedy i spotřební možnosti domácností a tím i ekonomiky – tzn. že vše co domácnosti vyrobí, tak také sami spotřebují
Mezní produkt
je dán jako změna produkce (Y) při změně faktoru (zde práce – l) o jednu jednotku
je klesající
je dán sklonem tečny v bodu na produkční funkci, přičemž sklon tečny odráží klesající produktivitu práce
mezní produkt je množství produktu vyrobené dodatečnou (další) jednotkou práce; je klesající a kladný
y
y2
y = f (l)produkční funkce degresivně rostoucí
y1
l
l1 l2
Pohyb produkční funkce
změna technologie
změna technologie mám za následek změnu strmosti produkční funkce – v důsledku toho dojde i ke změně mezního produktu práce
Y MPL
f (l)´MPL´
MPL1´
f (l) MPL
MPL1
l1 l2l l1l
tzv. proporcionální posun produkční funkce, který je spojen se změnou technologie –
tedy se změnou r
stejné množství práce nám vytvoří větší množství produktu za stejnou jednotku času
Určení spotřeby
v tomto modelu není možná směna
jedná se o statky krátkodobé – nelze je skladovat
produkce se rovná spotřebě
yt = ctmikroúroveň
domácnost je izolována; statky musí spotřebovat v období t; to, co se vyrobí, se zároveň spotřebuje
Velikost užitku
produkční funkce udává produkční možnosti
domácnosti maximalizují svůj užitek
užitek závisí pozitivně na velikosti volného času (tj. negativně na velikosti práce) a pozitivně na úrovni spotřeby
funkce užitku:ut = f (ct, lt)
+ - (úměrnost)
funkce užitku vyjadřuje preference domácností vzhledem ke spotřebě a práci
lze ji také vyjádřit pomocí indiferenčních křivek
produkční funkce udává možnosti výroby a spotřeby v závislosti na vynaložené práci, kterou domácnost má
volný čas je reziduální veličinou k práci
indiferenční křivka je dána kombinací práce a spotřeby
c
normální=superiorní u1indiferenční křivka práce a spotřeby
statek
(c3
c0 (c1(c2
l0 l1 l2 l3 lstatek inferiorní (čím jsem bohatší, tím hospotřebováváme méně)
legenda grafu:
přírůstek práce o jednu jednotku vyvolá několikanásobný přírůstek spotřeby o více než jednotku práce
k tomu dochází díky vzácnosti volného času, neboť pokud budeme stále více pracovat, tím se stane volný čas vzácnějším a my tedy budeme chtít tu práci (a zároveň ztrátu volného času) kompenzovat větší spotřebou – protože stále chceme maximalizovat užitek
Funkce užitku
U = aC - zL((funkce: indiferenční křivka)
parametr a . . . vyjadřuje preferenci ke spotřebě
parametr b . . . vyjadřuje preferenci k práci
Různé preference práce a spotřeby u jedinců
vzhledem k tomu, že lidé jsou různí, tak i preference jsou různé
c asketický milovník
volného časuasketický workholik
poživačný workholik
bonviván
l
Indiferenční mapa
c u3 u2
c3 u1
c2
c1l
u3 představuje v tomto grafu nejvyšší užitek
Volba množství práce
= indiferenční analýza
produkční funkce je vlastně tečnou k indiferenční křivce
v tečném bodě je sklon produkční funkce a sklon indiferenční křivky totožný
c
u2 u1
c* Egeometrické řešení optima
rozsahu práce
l*l
bod E = rovnováha domácnosti – v tomto bodě vše co domácnost vyrobí, tak i spotřebuje
domácnost vynaloží další jednotku práce v případě, bude-li tato jednotka kompenzována odpovídajícím množstvím spotřeby
Důchodový a substituční efekt
projevují se nám jako reakce na ekonomické změny
zlepšení pozice domácností se především projevuje nikoliv v důsledku snižování cen, ale díky posunu produkční funkce
Důchodový efekt
nazýván též jako efekt bohatství
efekt bohatství je spojen s paralelním posunem produkční funkce
paralelní posun znamená, že se při něm nemění sklon produkční funkce a nemění se též mezní produkt práce, je způsoben změnou e (které vyjadřuje postavení produkční funkce v grafu)
čistý důchodový efekt představuje zvýšení spotřeby při stejném rozsahu práce
c
f(l)´
c** E**f(l)
c* E*paralelní posun produkční funkce
(zvýšení spotřeby v krátkém období)
l
v dlouhém období reagují domácnosti na zvýšení bohatství zvýšení spotřeby i volného času
v krátkém období se zvyšuje pouze spotřeba
Efekt bohatství na spotřebu
při zachování rozsahu práce se spotřeba zvyšuje (domácnost tak dosahuje vyššího užitku) – v krátkém období
C,Yu2
f (l)´
c** E**Efekt bohatství na práci a spotřebu
f (l)- krátké období
c* u1 E*
l** = l*l
Posun produkční funkce a efekty na práci a spotřebu – v dlouhém období
y, c u3u2
f (l)III
(c*)III u1
(c*)II f (l)II
(c*)If (l)I
(l*)II (l*)Il
(l*)III
v dlouhém období se mění rozsah práce
dochází též ke změně spotřeby
f (l)I – produkční funkce zhruba před 200 lety; velmi plochá díky pracovním podmínkám a technologickým možnostem té doby; lidé pracovali 20 hodin a pracovali i děti
f (l)II – produkční funkce zhruba do 50 let minulého století; je již strmější; změna pracovní doby (tedy její zkrácení na 8 hodin) má za následek růst spotřeby
f (l)III – produkční funkce sestavená dle statistických údajů – současnost; je opět více strmější než předcházející; v důsledku změny rozsahu práce dochází opět k růstu spotřeby; v této funkci je vykazován přírůstek rozsahu práce, ale to je způsobeno tím, že statistiky nesledují skutečně odpracované dny, ale sledují placené dny (svátky, dovolené) – tzn. sleduje, kolik se lidem platí a ne kolik odpracují hodin; v dlouhém období můžeme říci, že rozsah práce stagnuje (vše vede v dlouhém období v poslední době ke stabilizaci počtu pracovníků)
na těchto dvou grafech je vidět, že neoklasický přístup striktně odlišuje krátké a dlouhé období, ve kterých mohou být efekty značně odlišné (Keynesova teorie je teorií krátkého období)
Substituční efekt
rozlišujeme dva přístupy k substitučnímu efektu:
Barroův přístup
Y un paralelně posunutá produkční funkce
c** E**
(c E´ u2 otočená původní produkční funkce
c´ u1
f (l) původní produkční funkce
c* E*
l* l**l
(l
v důsledku změny technologie se změní r a tedy původní produkční funkce změní sklon – otočí se
otočená produkční funkce vyjadřuje substituční efekt – dostaneme se na hladinu užitku u2
poté dojde k paralelnímu posunu otočené produkční funkce, přičemž tento posun vyjadřuje důchodový efekt a dostáváme se na hladinu užitku un
změna spotřeby z c* na c´ = substituční efekt (důsledek náhrady mezi spotřebou a volným časem)
změna spotřeby z c´ na c** = důchodový efekt (efekt bohatství)
zvýšení množství práce vede k několikanásobnému zvýšení množství práce – vědeckotechnický pokrok
Hicksův přístup
Y un f (l)´´
c**
(c (e otočená původní produkční funkce
c´=c*´ z1f(l)´
(c´ f (l) původní produkční funkce
c*
l* l*´=l**l
nejprve dojde k otočení původní produkční funkce; poté se tato produkční funkce posune doprava (f(l)´), abychom se drželi na stále stejné indiferenční křivce (stále jsem v tečném bodě na u1)
toto pojetí je lepší, protože při vyjádření substitučního efektu jsem stále na stejné hladině užitku
Model mezičasové volby2. přednáška
Model mezičasové volby
v první přednášce jsme brali jak rozhodnutí domácnosti ovlivňuje makroekonomické veličiny – zejména produkt přes preference a možnosti; v Crusoově ekonomice máme dokonalou konkurenci, homogenní produkt a platí: Y = C
cílem dnešní přednášky je zavést trh úvěrů k trhu statků a objasnit dopady úrokové míry na časovou strukturu spotřeby a práce; tedy jak bude úroková míra ovlivňovat spotřebu a práci dnes a v budoucnosti
existence trhu úvěrů umožňuje domácnostem půjčovat si a také půjčky poskytovat – tzn. že umožňuje, aby spotřeba byla plynulá – zabraňuje tedy fluktuacím spotřeby, které by ji provázely v důsledku fluktuace důchodů (trh úvěrů umožňuje, že spotřeba je nejstabilnější a největší položka národohospodářského produktu)
Trh statků
trh statků – je dokonale konkurenční a produkt je homogenní
Yt = f (lt)
trh úvěrů – nikdo neovlivňuje výši úrokové míry
do Crusoovy ekonomiky jsou zavedeny peníze (naturální ekonomika je převedena na peněžní ekonomiku)
produkt domácnosti je směňován na trhu za peníze
agregátní množství peněz v ekonomice je označeno Mt
dobrovolně držené peněžní zůstatky jednotlivých domácností je označeno mt
agregátní množství peněz v ekonomice je rovno sumě dobrovolných peněžních zůstatků jednotlivých domácností: Mt = ( (i=1,..r) mt
předpoklad: agregátní množství peněz je konstantní Mt = M0
cena každého statku je díky homogennosti statku stejná P
1/P = hodnota 1 Kč (jdeme od nominálního k reálnému vyjádření)
Předpoklady trhu úvěrů
dokonale konkurenční trh
trh dělán z obligace – cenné papíry jsou splatné v průběhu jednoho roku a přináší úrok
úrok může být brán jako příjem (z držených obligací), nebo jako výdej (z vydaných obligací)
Úspory
množství obligací držené jednou domácností je označeno jako bt
obligace držené domácnostmi mohou mít hodnotu: kladnou, nulovou nebo zápornou (můžu být věřitel, ale i zároveň dlužník)
rozdíl obligací bt – bt-1 může tedy růst nebo klesat, tento rozdíl se nazývá jako úspory domácností
agregátní suma obligací v celé ekonomice je označena jako Bt = 0 (tzn. půjčujeme si jenom tolik, kolik ekonomika nabízí – půjčky = výpůjčky)
domácnosti drží obligace a dobrovolné peněžní zůstatky (+) mt ( 0
mt + bt = finanční aktiva domácnosti
změna finančních aktiv: (mt + bt) – (mt-1 + bt-1 )
v agregátním vyjádření: agregátní úspory se rovnají nule:
Bt = Bt-1 = 0 a Mt = Mt-1 (množství je konstantní)
v první přednášce jsme brali produkční funkci, která vyjadřovala produkční možnosti a určitou výši spotřeby, a dále jsme brali indiferenční křivky, které vyjadřovaly preference spotřebitele
v této přednášce nahradíme produkční funkci funkcí rozpočtového omezení a preference spotřebitele budeme i nadále vyjadřovat indiferenčními křivkami
Rozpočtové omezení domácnosti pro jedno období
Zdroje domácnosti
a) z práce
domácnost produkuje statky podle produkční funkce v závislosti na množství vynaložené práce a tyto statky prodává na trhu statků za dané ceny P, takže příjmy této domácnosti z prodeje statků daného období jsou P * yt
b) z cenných papírů
z trhu cenných papírů – splatné obligace předchozího období + úrok, který obligace vynesly
bt-1 + R * bt-1
tento příjem je kladný, je-li domácnost věřitelem a záporný, jeli domácnost dlužníkem
c) z peněžních zůstatků minulého období
mt-1
zdroje domácnosti = P yt + bt-1 (1 + R) + mt-1
Výdaje domácnosti
spotřební výdaje P * ct
domácnost nakupuje spotřební statky
výdaje na držení peněžních zůstatků mt
výdaje na obligace bt
výdaje domácnosti = P ct + bt + mt
Rozpočtové omezení
vyjadřuje rovnost mezi celkovými zdroji a výdaji
zdroje domácnosti = výdaje domácnosti
P yt + bt-1 (1 + R) + mt-1 = P ct + bt + mt
Úspory domácnosti
= změna finančních aktiv
(mt + bt) – (mt-1 + bt-1 ) = úspory
v Keynesiánské teorii – Y = C + S = mikroekonomická fundace makroekonomických jevů (o každodenním rozhodnutí)
Nominální úspory = (mt + bt) – (mt-1 + bt-1 ) = P yt + R bt-1 – P ct
nominální úspory jsou rovny příjmu z prodeje produktu a příjmu z úroků z obligací po odečtení spotřebních výdajů
na makroúrovni platí: P Yt = P Ct
jedna domácnost může žít lépe než druhá
na mikroúrovni to neplatí: Robinson nepracuje, ale spotřebovává hodně (Pátek, Sobota – jsou to otroci, Robinson sní Pátkovi oběd)
Rozpočtové omezení pro dvě období
upravíme rovnici:
P y1 + b0 (1 + R) + m0 = P c1 + b1 + m1
m0 = mt
P y1 + b0 (1 + R) = P c1 + b1 rovnice rozpočtového omezení pro 1. období
P y2 + b1 (1 + R) = P c2 + b2 rovnice rozpočtového omezení pro 2.období
spojením obou rozpočtových omezení získáme rozpočtové omezení pro 2 období a to tak, že řešíme rovnici pro b1, čímž získáme:
b1 = P c2/(1 + R) + b2/(1 + R) – P y2/(1 + R)
a dosadíme za b1 do rovnice pro 1. období, dosazením dostaneme výraz
P y1 + b0 (1 + R) = P c1 + P c2/(1 + R) + b2/(1 + R) – P y2/(1 + R)
a ten upravíme na:
P y1 + P y2/(1 + R) + b0 (1 + R) = P c1 + P c2/(1 + R) + b2/(1 + R)
= rozpočtové omezení po dvě období v nominálním vyjádření
c1 + c2/(1 + R) = y1 + y2/(1 + R) + b0 (1 + R)/P – b2/(P (1 + R))
= rozpočtové omezení po dvě období v reálném vyjádření
nechť spotřební výdaje současné a budoucí c1 + c2/(1 + R) jsou fixní a označme je x, tedy:
c1 + c2/(1 + R) = x
celková spotřeba za dvě období, tj. x je rovna následujícímu výrazu:
x = b0 (1 + R)/P – b2/(P * (1 + R)( + y1 + y2/(1 + R)
Diskontní faktor
pomocí něho můžeme určovat současnou hodnotu budoucích příjmů
koruna není to samé jako koruna dnes a koruna zítra
P y2 = budoucí příjmy
P y2 / (1 + R) = hodnota budoucích příjmů dnes
P y1 = současné příjmy
P y1 (1 + R) = budoucí hodnota současných příjmů
Spotřební výdaje c1 a c2 diskontované jsou fixní
Možnosti a preference domácnosti ve spotřebě
c1 a c2 – existuje možnost vzájemné substituce – záměnu vyjadřujeme pomocí rozpočtové křivky
c2Rozpočtová křivka domácnosti
c2 = x (1+R)
c2AA- sklon = - (1 + R) (určen diskontním faktorem)
*C
*BB = nevyužíváme možnosti
c1C = nemáme prostředky k dosažení
c1Ax = c1
křivka rozpočtového omezení ukazuje, jak domácnost využívá trh úvěrů
rozpočtová přímka je množina bodů, které představují kombinace úrovní spotřeby ve dvou po sobě jdoucích období c1 a c2
rozpočtová přímka tak ukazuje dostupné kombinace spotřeby c1 a c2; tj. možnosti domácnosti ve spotřebě
Preference domácnosti ve spotřebě a indiferenční křivka
c2
- sklon je negativní, neboť oba statky jsou superiorní (normální)
- na téže indiferenční křivce dosahujeme stejného užitku
c1
sklon indiferenční křivky (mezní míra substituce) vyjadřuje výši spotřeby v příštím období, která bude dosažena v důsledku ztráty jedné jednotky spotřeby v současném období
algebraický zápis rovnice užitku je U = a c1 + c1 c2, rovnice indiferenční křivky je c2 = U / c1 – a, kde parametr a ukazuje preference současné spotřeby ze strany domácnosti. Je-li a vysoké, žijeme pro dnešek; je-li a nízké, jsme skrblíci.
Mapa indiferenčních křivek – ochota k substituci ve spotřebě
u3
c2 u1 u2
u3 ( u2 ( u1 . . .
c1
Optimalizace volby domácnosti mezi současnou a budoucí spotřebou
sklon indiferenční křivky měří zlepšení budoucí spotřeby, která kompenzuje ztrátu jedné jednotky současné spotřeby, tedy míru časové preference
sklon přímky rozpočtového omezení určuje prémii za spoření
= klasická optimalizace = rozpočtová přímka je tečnou k nejbližší indiferenční křivce
předpokladem je, že se indiferenční křivky příliš nemění (platilo i pro první přednášku) – nemění se totiž příliš ani preference spotřebitelů
c2
x (1+R)
E*
c1
x

Důchodový a substituční efekt
Změna sklonu a posun křivky rozpočtového omezení
na spotřebu
c2
x´(1+ R)u2Efekt bohatství na spotřebu
x(1+R) u1
xx´c1
posun křivky rozpočtového omezení – způsobený zvýšením příjmů (vyrobíme více – paralelní posun produkční funkce – více výrobků, které jsme prodali)
dochází ke zvýšení současné i budoucí spotřeby = důchodový efekt
Vliv změny úrokové míry R na otočení přímky rozpočtového omezení
c2
x (1 + R)růst R (rozpočtová křivka strmější)
pokles R
x´ x x´´ c1
pokud dojde k růstu R, dochází k poklesu současné spotřeby c1 a k růstu budoucí spotřeby c2
pokud dojde k poklesu R (úrokové míry), dochází k růstu současné spotřeby c1 a k poklesu budoucí spotřeby c2
Vliv změny úrokové míry na spotřebu (substituční efekt)
c2
x´(1+R)přímka rozpočtových omezení pro R´ ( R
u2
E**
x (1+R)
E* u1
c1
x´ x
na práci
důchodový efekt
lidé, kteří zbohatnou najednou – nepřestanou pravděpodobně pracovat
změna přímky rozpočtového omezení v krátkém období nebude měnit rozsah práce, ale jestliže zdědím hotel, který bude mým stálým příjmem, omezím práci
v krátkém období nemáme důchodový efekt na práci, ale v dlouhém období již tento efekt existuje
substituční efekt
v krátkém období – čím vyšší je úroková míra, tím více v současnosti pracuji a snažím se uspořit s tím, že b budoucnosti budu moci práci omezit díky výnosům z těchto úspor
Peníze, poptávka po penězích3. přednáška
Peněžní agregáty
- pomocí nich se vyjadřuje zásoba peněz v ekonomice = nabídka peněz v ekonomice
Peněžní zásoba = množství peněz v ekonomice k danému časovému okamžiku
- značí se M + nějaké číslice --- čím vyšší je ta číslice, tím roste výnosnost,ale klesá likvidita
- vyšší číslo vždy obsahuje ten předcházející agregát + něco navíc, které snižuje tu likviditu
U nás:
M0 = hotovostní oběživo u nebankovních subjektů
M1 = M0 + vklady na požádání + cestovní šeky
M2 = M1 + termínované vklady + vklady v zahraničních měnách
- tyto tři základní peněžní agregáty sleduje u nás centrální banka
L = likvidní aktiva = M2 + cenné papíry
- je to nejširší agregát
zásoba peněz v ČR je vyjádřena peněžním agregátem M2
Peněžní standardy
monetarizace
demonetarizace – 6 fází
Úloha peněz v ekonomice – monetární ekonomika
Poptávka po penězích
neoklasický koncept poptávky po penězích
Španělsko – středověk – kvantitativní teorie peněz – David Hume 1752
přístup I. Fishera
přístup Cambridge
přístup M. Friedmana
peníze dány exogenně centrální bankou
Keynes
teorie Keynesova
model W. Baumol + J. Tobin
peníze jsou endogenní
na Davida Huma navazuje Fisher – 1911
Kupní síla peněz
hodnota prodejů = hodnotě koupí
PT = MS * VtP . . . cenová hladina
T . . . souhrn transakcí v ekonomice
T ( Y*Y* . . . potenciální produkt, v krátkém období se nemůže v dané
ekonomice měnit
T . . . transakce s dříve i nově vytvořeným produktem
Vt . . . transakční rychlost peněz (kolik transakcí obslouží jedna
peněžní jednotka za určitou dobu – závisí na
technologii platebního styku) – konstantní po
určité období
MS . . . nabídka peněz
MS * Vt
P = -----------------cenová hladina
T
Fisherova teorie = transak