Přednášky (2)

POLITOLOGIE
hlavní předmět politika
Politika jako vláda: umění vládnout, rozhodovací procesy ve společnosti, autoritativní rozdělování hodnot (Easton)
Politika jako správa věcí veřejných (Aristoteles)
Politika jako konflikt a kompromis
Politika jako moc (Marx, Foricault)
Hlavní teoretické přístupy v politologii
Normativní (hodnotící výroky jsou součástí politické vědy, hledání dobrého politického uspořádání)
Deskriptivní
Vývoj politické vědy
antika a středověk: normativní pojetí, projekty ideální obce
novověk: počátek deskriptivního pojetí
19. stol.: státověda
zač. 20. stol.: sociologie politiky
50.-60. léta: snaha o přiblížení exaktním vědám
90. léta: moderní analýza politiky

Weber – proč lidé poslouchají
legitimita (oprávnění) moci

Legitimita politické moci, autorita (Max Weber)
Tradiční: na základě tradice
Racionální: na základě zákonů
Charismatická: na základě víry v mimořádné vlastnosti nebo mimořádné pověření
Některé definice státu
Georg Jelinek - stát je jednota tří prvků:
území
obyvatelstvo
mocenská struktura
Max Weber – stát je svazek, který má monopol na legitimní násilí
Pojetí státu
Idealistická – společenství lidí spjatých univerzálním altruismem a nebo mravní ideou (Hegel)
Funkcionální – stát charakterizován především svými funkcemi
Organizační – stát jako souhrn veřejných institucí financovaných z veřejných prostředků. Jasné rozlišení mezi státem a občanskou společností.
Některé teorie vzniku státu
Theologická
Patriarchální
Patrimoniální
Teorie násilí
Smluvní
Možná dělení státu
podle typu hlavy státu (původně aristotelské dělení)
podle územního uspořádání státní moci (tzv. státní zřízení)
podle typu dělby moci
Dělení ústav dle Aristotela
jeden vládce
vládne malá skupina
vládne velká skupina
vláda ve vlastním zájmu
tyranie
oligarchie
demokracie
vláda v zájmu všech
monarchie
aristokracie
polita
Dělení dle typu hlavy státu
Monarchie
Republika
Dělení státu podle státního zřízení
Unitární stát
Federace (federální ústava)
Konfederace (mezinárodní smlouva)
Unijní stát
Personální unie
Zdůvodnění centralizačních tendencí
Národní jednota
Uniformita
Vyrovnávání regionálních rozdílů
Rozvoj ekonomiky
Zdůvodnění decentralizačních tendencí
Participace: regionální reprezentace jsou efektivnější v zapojování obyvatel do rozhodovacího procesu
Legitimita: fyzická vzdálenost centrální moci ovlivňuje míru přijatelnosti rozhodnutí („Pragocentrismus“ - legitimní tvrzení o nadřazenosti Prahy a Pražanů ..... :-) )
Kontrola moci
Dělení států podle typu dělby moci
Prezidentský model dělby moci
Parlamentní model dělby moci
Poloprezidentský model dělby moci
Koncepce dělby moci
Dělba moci na zákonodárnou (parlament) a výkonnou (král) + federativní (zahraniční)
Klasická dělba moci – zákonodárná výkonná a soudní
Prezidentský model dělby moci
Přímá nebo „jakoby přímá“ volba hlavy státu
není předseda vlády
prezident řídí exekutivu
exekutiva není závislá na parlamentu, prezident jmenuje a odvolává členy vlády
Další charakteristické rysy prezidentského modelu
nelze rozpouštět předčasně parlament
odvolat prezidenta je možno jen na základě určitého soudního jednání
neslučitelnost funkcí ve vládě s křeslem v parlamentu
Ústava USA (vytvořena 1787, ratifikována 1788)
Republikánství – důraz na státní formu
Federalismus – federální vládě svěřeny pouze omezené kompetence
Dělba moci – od Montesquie, stručné, jasné
Brzdy a rovnováhy – kontrola a dohled mezi výkonnou a zákonodárnou mocí
Zákonodárná moc – Kongres
Sněmovna reprezentantů (435, funkční období 2 roky) + Senát (100, 6 let, po třetinách na 2 roky)
Vyvážený bikameralismus (federální principy)
Senát schvaluje prezidentská jmenování osob do hlavních funkcí (ministři, velvyslanci, federální soudci a dvěma třetinami ratifikuje mezinárodní smlouvy)
kromě výlučné zákonodárné pravomoci další
např.: vyhlašovat válku zřizovat loďstvo, razit peníze, zřizovat federální soudy, stanovovat jednotné konkurzní právo
Výkonná moc – Prezident

působit jako úřední hlava státu
vrchní velitel ozbrojených sil
svolávání Kongresu
vetování zákonů
jmenování úředníků
uzavírání smluv
udělování milostí
Rozšířené pravomoci p