Přednášky (2)

rezidenta
tzv. teorie inherentních pravomocí
zmocnění ze strany Kongresu
možnost přesvědčit – legislativa
prezident a veřejnost – „národní vůdce“
Volba prezidenta (electors)
Nepřímá volba prezidenta (- důvod federalismus)
538 (každý stát tolik volitelů, kolik zástupců v Kongresu + 3 volitelé z Distriet of Columbia), nejvýše 2 volební období (4 roky)
Možnost sesazení: impeachment ( k obžalobě nadpoloviční většina SR, k odsouzení dvoutřetinová většina Senátu)
Volba x Zkušenosti
Soudní moc
třístupňová soustava federálních soudů (..., odvolací, nejvyšší)
Nejvyšší soud Spojených států (9 soudců)
možnost výkladu Ústavy a rušení odporujících Ústavě na základě Narbury vs. Madison (1803)
Prezidentský model shrnutí
princip nezávislosti zákonodárné a výkonné moci („oddělení instituce soupeřící o sdílenou moc“)
problém „rozdělené vlády“ (závislost na stranickém formátu: zejména bipartismus – USA nejednotnost stran zmírňuje, zde ale problém kumulace prezidentské moci, Chile 1973)
problém budování legislativních koalic (opět závislost na stranickém formátu zejména multipartismus – latinskoamerická zkušenost)
Vládní krize prezidentského modelu (zablokování nebo neschopnost) se lehce může proměnit v krizi celého politického systému
Parlamentní model dělby moci – typický evropský
Výchozí princip svrchovanost parlamentu
Sdílená „legislativně – exekutivní“ moc tj. vláda je jmenována, má podporu a je rozpouštěna na základě hlasování v parlamentu
Hlava státu má slabé pravomoci, hlavní složkou výkonné moci je vláda
Rozpustitelnost parlamentu
Slučitelnost funkcí ve vládě a v parlamentu
Typy parlamentního systému
„premiérský systém“ – exekutiva si vynutila převahu nad parlamentem
„vláda zákonodárného sboru“ (francouzská Třetí republika 1871 – 1940)
Další možnosti: podle postavení premiéra ve vládě (první nad nerovnými, první mezi nerovnými, první mezi rovnými)
Velká Británie – Ústavní zdroje
Parlamentní zákony
Královské výsady (prerogativy)
Precedenty
Ústavní zvyklosti
Právnická literatura
Prerogativa Koruny
Jmenování premiéra a ministrů
Rozpouštění Dolní sněmovny
Jmenování lordů
Právo vetovat legislativu (Royal Assent)
Právo vyhlašovat válku, uzavírat mír a vést zahraniční politiku
Zákonodárná moc – Parlament
Dolní sněmovna (House of Commons, 646, 5 leté funkční období)
Horní sněmovna (House of Lords, 753 – z toho 26 Lords Spiritual (biskupové), 727 Lords Tempral (635 Zife Peers, 92 Hereditory Peers – doživotní))
Nevyvážený bikameralismus
Výkonná moc – premiér a kabinet
Široké pravomoci premiéra (vedení, sestavování a organizace vlády, určování směrů vládní politiky, faktické jmenování úředníků, kontrola bezpečnostních služeb ...)
Pozice premiéra: vůdce většinové strany, vládní a poslanecké zkušenosti. Premiérský styl – komunikace se stranou, s kabinetem
Kolektivní odpovědnost kabinetu (oficiální podvýbor Tajné rady), premiér formuluje závěry zasedání (Thatcherová – Kitchen Cabinet)
Důvěra Dolní sněmovny
Parlamentní model – shrnutí
Premiérský systém: důvody stability většinou mimoústavní- VB bipartismus, premiér vůdce nejsilnější strany, pevná stranická disciplína – SRN, ústavní zákaz antisystémových stran a konstruktivní vyjádření nedůvěry spolkovému kancléři, problém srůstu legislativní a exekutivní mocí
Vláda zákonodárného sboru: nestabilita vlád, nemožnost vedení konzistentní politiky, důvody rovněž většinou mimoústavní – atomizovaný systém politických stran a jejich nestabilita
Krize parlamentního modelu je spíše krizí vlád než celého systému
Poloprezidentský model dělby moci
kombinace předchozích dvou modelů
všelidové ( přímou nebo „jakoby přímou“ volbou) volený prezident
„duální struktura“ exekutivy
odpovědnost vlády a premiéra parlamentu
prezident je nezávislý na parlamentu, není ovšem ...
Francie
Ústava Francie přijatá 1958 po příchodu Ch. de Goulla k moci
Principy: posílení exekutivy vůči legislativě, vládní stabilita (proti „valse des gouverments“ – valčíku vlád), prezidentovo postavení „nad nahodilostmi“ (de Goulle)
Výkonná moc – prezident
Volen přímo, původně na 7 let od r 2000 na 5 let (max. 2 vol. období)
Pravomocí dvojího typu bez kontrasignace a s kontrasign