Poznámky

ŽP a sportovní zařízení
Ekologie – věda zabývající se vztah mezi organismy, popř. vlivy člověka na přírodu
Z hlediska ekologie mají největší vliv na kvalitu ŽP tyto sportovní aktivity:
Turistika
Sjezdové lyžování a snowboarding
Běh na lyžích a lyžařská turistika
Horolezectví
Cyklistika
Potápění
Golf
Motosport
+ výstavba tělocvičen, centra pro indoor sporty a kryté bazény, ty mají vzhledem k životnímu prostředí celou škálu negativních vlivů. Lze je charakterizovat s ohledem na výběr lokality, výstavbu objektu a jeho provoz.
Z hlediska sportovně-provozního v závislosti na kvalitě ŽP je důležitý:
Výběr místa
Ztráta zeleného prostoru, který má rekreační nebo ekologickou hodnotu (parky, trávníky)
Zvýšení automobilové dopravy (pokud není lokalita v dosahu veřejné dopravy) způsobí zvýšení hluku a exhalací
Projektování sportovní stavby a jeho výstavba
Dláždění a povrchy
Hluk způsobený nedostatečnou izolací obvodových zdí, topením nebo ventilačním systémem
Provoz sportovní stavby
Použití čistících prostředků, které způsobují znečištění vody
Ztráty energie (například špatným vytápěním, u bazénů vypouštěním teplé odpadní vody, teplého odvětrávaného vzduchu)
Používání nerecyklovatelných materiálů, což způsobuje velkou kumulaci odpadů
Možnosti řešení
Turistika
Potencionální konflikty
Problémy:
- vznikající z výstavby tratí, cest, stezek
- problémy,které vzniká z toho, že lidé opouští značené trasy (bez ohledu na to, že je to zakázáno)
- problémy způsobené nevhodnou manipulací s odpady způsobených lanovkami, ubytovnami, hotely a restauračními zařízeními
Možnosti řešení
Projektování tratí, chování turistů
Zóny zákazu vstupu (tabu zóny):
Lokality bez tratí:
Zákaz opouštění tratí:
Změna tratí:
Organizace sportovních outdoor soutěží:
Omezení příjezdu automobilů:
Cesty bez asfaltového nebo dlážděného povrchu:
Sponzoring:
Usměrnění návštěvníků:
Sjezdové lyžování
Potencionální konflikty
Negativní vlivy sjezdového lyžování na životní prostředí vyplývají z výstavby a provozu lyžařských středisek, které vyvolávají ekologický stress. Lze je shrnout do těchto bodů :
Výstavba a rozmístění technické infrastruktury
Pro horské regiony jsou typické tyto problémy :
1. odstrańování odpadů: hospodaření s odpadovými vodami a pevným odpadem aniž by došlo k poškození životního prostředí je finančně velmi náročné
2. znehodnocení estetické funkce krajiny: sloupy a další technická zařízení jsou v horách často viditelné na velkou vzdálenost - 3. problémy s erozí : vzhledem ke sklonu svahu v horských oblastech může jakákoliv změna půdy vést k erozi.
Výstavba lanovek a vleků
Výstavba nových sjezdových tratí, rozšiřování stávajících
Odstranění samostatných stromů:
Vymýcení porostů kleče :
Zemní práce
Provoz lyžařských tratí
Hluk z velkých strojů a sněhových děl ( viz následující část)
Eutrofizace horských jezer (způsobena použitím umělých hnojiv)
Lyžování
Lyžaři nebo snowboardisté, kteří jezdí mimo upravené tratě mohou rušit citlivé druhy
Ve snaze prodloužit relativně krátkou lyžařskou sezónu se stále více používá lyžování na ledovcích (v Alpách asi na 30 lokalitách). Toto lyžování může způsobit škody na zdrojích pitné vody, protože alpské ledovce znamenají důležitý zdroj pitné vody pro Střední Evropu. Při úpravě tratí, při vlastním lyžování i provozem restaurací, vleků a lanovek se uvolňují různé druhy látek (jako například vosky a oleje všeho druhu). Současně jsou produkovány odpadní vody a pevný odpad. Pokud nejsou tyto škodlivé látky odstraněny, dojde k jejich hlubokému zmrazení a jsou pak uloženy v ledovci na další desetiletí. Budoucí generace tak budou nést následky dnešního znečištění ledovců.
Musíme také brát v úvahu stress životního prostředí způsobený dopravou automobily. Ve srovnání s ostatními rekreačními sporty je sjezdové lyžování výrazně závislé na tomto druhu dopravy, což vyvolává některé problémy. Týká se to zejména pohoří Alp
protože Alpy jako rekreační destinace jsou označeny jako oblast zvláště ekologicky citlivá. Klíčovým problémem je odumírání lesů, jež hrozí přerůst až v ekologickou katastrofu úplného odlesnění. Emise z automobilové dopravy jsou jednou z hlavních příčin tohoto jevu.
a protože lyžování jako masový fenomén představuje největší zdroj zimní turistiky, zejména o víkendech.
Podle studie CIPRA (Commission Internationale pour la Protection des Alpes) turisté v Alpách najezdí mezi 15 až 25 miliony kilometrů ročně (To zahrnuje všechny formy cestovního ruchu – krátkodobý, dlouhodobý i jednodenní. Odhad počítá s cestou z místa bydliště do destinace i s výlety, které jsou uskutečněny v rámci pobytu).
Toto množství představuje asi 20 % celkové dopravy v Alpách ( 70 % doprava místních obyvatel a 10 % doprava tranzitní).
Podle CIPRA je v Alpách v současnosti 11.500 vleků a 15.000 až 18.000 sjezdových tratí s celkovou délkou mezi 18.000 až 25.000 kilometry. Přesná statistika není známá, ale o tom jak narůstá lyžařská infrastruktura svědčí skutečnost, že v roce 1954 byla ve Švýcarsku 250 lyžařských vleků a v roce 1990 se tento počet zvýšil na 1900 zařízení na dopravu lyžařů. Celkově navštíví Alpy každou zimní sezónu asi 20 milionů lyžařů.
Zvláštní pozornost si zaslouží v současnosti stále se rozšiřující použití umělého sněhu. To proto, že má na životní prostředí mnohem větší vliv než sníh přírodní. Důvody proč se vyrábí umělý sníh jsou následující :
Pokrýt sněhovou pokrývkou velkou plochu
Použít sněhu k vyplnění malých problematických zón
Vytvořit zásobu sněhu (hromady umělého sněhu, které mohou být podle potřeby rozhrnuty po lyžařských svazích).
K výrobě sněhu je potřeba voda, vzduch a energie. V Německu a Rakousku je zakázáno používat chemická a bakteriální aditiva. (Tato ekologicky problematická aditiva se míchají do vody používané k výrobě sněhu, aby se urychlil bod mrznutí vody).
Výroba umělého sněhu je založena na těchto fyzikálních základech : Kapičky vody vytvořené stlačeným vzduchem jsou hnány do sněhového děla. Některé z nich se vypařují dříve než dopadnou na zem, což je umožněno tím, že okolní vzduch není nasycen (vlhkost vzduchu musí být nižší než 80 % ).Odpařování je doprovázeno ztrátou tepla, které způsobí, že zbylé vodní kapičky zmrznou a mění se ve sněhové krystaly, které dopadají na zem jako umělý sníh. Umělý sníh lze vyrábět jen za určitých atmosférických podmínek.
Teplota vzduchu je nižší než – 3 o C
Vlhkost vzduchu je nižší než 80 %
Teplota vody je nižší než + 2 o C
Sněhová děla jsou dvojího druhu: Vysokotlaká jsou pevně zakotvena na jednom místě na okraji lyžařského svahu, zatímco nízkotlaká jsou mobilní a mohou být přesouvána podle potřeby.
Umělý sníh se liší od přírodního v tom, že
Má rozdílnou krystalickou strukturu. Umělý sníh je kompaktnější než přírodní, vzduch jím snáze proniká a tím způsobuje jeho nižší teplotu (ve srovnání se sněhem přírodním). Sněhová pokrývka umělého sněhu je srovnatelná se sněhovou pokrývkou sněhu přírodního, která je udusaná buldozery nebo jinými stejně těžkými mechanizmy.
Vzhledem k rozdílné krystalické struktuře taje umělý sníh mnohem pomaleji než přírodní. V průměru vydrží na sjezdových tratích asi o 25 dnů déle než sníh přírodní.
Voda z tajícího umělého sněhu obsahuje mnohem více minerálů než dešťová voda a má také rozdílnou hodnotu pH. Působí proto jako hnojivo, což je žádoucí v oblastech, kde jsou sjezdovky využívány jako pastviny. Na druhé straně je příčinou stressu rostlinných společenstev, která vyžadují půdu chudou na živiny.
Množství vody potřebné k výrobě umělého sněhu závisí na požadované výšce sněhové pokrývky a na atmosférických podmínkách převládajících v době výroby sněhu. Spotřeba vody se pohybuje mezi 80 až 200 litry na l m3 v pr