Poznámky

ůběhu zimní sezóny. Aby byla sjezdovka kompletně zasněžená a aby byla trvale pokrytá 30 cm kompaktního sněhu je třeba počítat s 200 l vody – v extrémních případech i s 600 l vody. Průměrný sjezdový svah o rozloze 10 hektarů vyžaduje průměrně 20.000 m3vody.
O jak velké množství vody jde,o tom svědčí skutečnost zveřejněná v Europe´s Environment v roce 1994 : v roce 1992 bylo v alpské oblasti instalováno celkem 4000 sněhových děl. Roční spotřeba vody na 1 km sjezdové tratě je odhadován na 28 milionů litrů (tj. 28.000 kubických metrů vody).
Protože voda není spotřebována, ale je opět vrácena do koloběhu vody v době když sníh taje, nastává ekologický stress tehdy, když:
Odběr vody k výrobě sněhu z vodních nádrží a toků způsobí kritický pokles zásoby vody,
nebo když dojde k rychlému tání vody z umělého i přírodního sněhu, což může být příčinou eroze a záplav.
Spotřeba energie se pohybuje od 2.000 do 27.000 kWh na 1 hektar zasněžené plochy za rok. Průměr je 13.000 kWh. Jedno velké sněhové dělo tak průměrně spotřebuje ročně stejné množství energie jako hotel s 50 lůžky.
Hluk při výrobě sněhu může v některých případech působit rušivě – zejména v nočních hodinách. Hluková emise vysokotlakých sněhových děl se pohybují mezi 91 až 99 decibely a jsou srovnatelná s vrtacím kladivem. Nízkotlaká (mobilní) sněhová děla vykazují 58 až 80 decibelů. Sněhová děla musí proto být umístěna nejméně 800 až 1000 metrů od obytné zóny, aby nebyl překračován hlukový limit. Hlukové emise mohou být u všech typů sněhových děl sníženy nejméně o 10 decibelů pokud jsou správně instalována.
Ve Švýcarsku sledovali Kammer a Hegg (1990) v průběhu osmi let lyžařské svahy s umělým sněhem (v Savogninu v nadmořské výšce 1200 až 1800 m ). Ve srovnání se sousedními svahy s přírodním sněhem zjistili následující změny :
Změnilo se složení vegetace. Rostlinné druhy typické pro suché půdy s nízkým minerálním obsahem zmizely a byly nahrazeny univerzálnějšími rostlinami, jež rostou na všech typech půd
Počet rostlinných druhů se snížil o 1/3 až 1/4 . To platí pro všech typy půd.
Množství trav, které jsou součástí rostlinného krytu se snížilo o 17 až 33 %. Půda je tak zpevněna menším množstvím kořenů a lyžařské svahy jsou více vystaveny erozi.
Možnosti řešení
Stavba sjezdových tratí
Místo výstavby nových lyžařských středisek usilovat o rozšíření a zlepšení stávajících, což je mnohem ekologičtější
Upravit kapacitu lanovek a vleků podle kapacity sjezdových tratí (ne obráceně)
Nechat charakter sjezdových tratí pokud možno původní místo budování širokých a rovných „lyžařských dálnic“
Neplánovat rozsáhlé terénní úpravy sjezdových tratí. Provádět pouze malé úpravy a to jen ve výjimečných případech. Neprovádět terénní úpravy nad hranicí lesa
Cenné biotopy by neměly být součástí sjezdových tratí ani ležet blízko nich. Sjezdové tratě, které přes ně vedou by měly být přemístěny nebo zrušeny
Provoz a úprava sjezdových tratí
Používání a úprava sjezdových tratí může být povolena pouze tehdy, když na nich leží dostatečná vrstva sněhu, aby se tak předešlo poškozením půdy a vegetace.
Obtížný terén a lokality, kde leží velké množství sněhu by neměly být součástí upravovaných sjezdových tratí. Tyto svahy jsou atraktivní pro lyžaře hledající terény pro přírodní, terénní lyžování.
Používání sněhových děl (viz další kapitola)
Opatření k obnově vegetace a návratu lyžařských svahů do jejich původního stavu cestou terénních úprav musí být plánováno a realizováno s velkou pozorností. Musí být založeno na nejnovějších vědeckých poznatcích a musí podporovat diverzitu vegetace a vytvoření dostatečného výběru habitatu pro malé živočichy.
Obnovit poškozené svahy použitím nejnovější technologie zatravňování lyžařských svahů. Cílem by mělo být vrátit lokalitu do původního přírodního stavu
Následující bod je podstatný pro lyžařská centra situovaná na ledovcích, které jsou zvláště citlivé. Používat pohonné hmoty nepoškozující životní prostředí (bionafta), používat vosky bez škodlivých přísad, omezit použití soli a věnovat pozornost nakládání s pevnými i tekutými odpady.
Chování lyžařů
Německá lyžařská asociace (DSV) vyzývá lyžaře k tomu, aby dodržovali následující zásady chování.
“Lyžaři cítí radost z přírody a milují ji. Je to domov zvířat a rostlin a zároveň i ochrana pro člověka. Každý by měl pečovat o krajinu, aby měl možnost provozovat zimní sporty v přírodním prostředí i v budoucnu. DSV proto prosí lyžaře, aby dodržovali následující pravidla :
Pohybuj se po lyžařských tratích, běžeckých stopách, nebo značených turistických cestách
Neopouštěj upravené tratě v lese a nejezdi v lese v hlubokém sněhu. Mohl bys rušit živočichy nebo svými lyžemi poškodit mladé výhonky stromů
Lyžuj pouze v terénu, jež je úplně pokryt sněhem
Nelyžuj v terénu mimo lyžařské tratě, pokud tam není lyžování jednoznačně povoleno
Sleduj ukazatele směru a respektuj chráněná území
Když lyžuješ, nech svého psa doma !
Nedělej hluk!
Nelyžuj v šeru a potmě !
Odnes domů všechny své odpadky !
Když je to možné, použij veřejnou dopravu při cestě do lyžařského střediska !
Dalším důležitým doporučením je provozovat i další ekologicky čistější sporty jako alternativu ke sjezdovému lyžování. (krasobruslení, curling, sledding, chůze, běh na lyžích nebo lyžařská turistika).
Vedle používání hromadné dopravy může individuální účastník cestovního ruchu nejvíce přispět ke snížení ekologického stressu v horské oblasti tím, že nebude lyžovat na svazích s nedostatečnou sněhovou vrstvou. Odpovědnost za to leží především na provozovatelích lanovek a vleků, místních představitelích a kontrolních orgánech. Ti musí zajistit, aby v době, kdy na svazích není dostatek sněhu, byly lanovky a vleky mimo provoz. Jen tak lze chránit vegetační kryt před poškozením.
Horolezectví, skálolezení, kaňoning
Otázka vlivu horolezectví na životní prostředí závisí na nadmořské výšce, v které se realizuje. Ve vysoké nadmořské výšce je vliv horolezců na přírodní prostředí zanedbatelný vzhledem k tomu, že zde nejsou až na malé výjimky podmínky pro existenci fauny a flory. ( I když tuny odpadků v místech základních táborů horolezeckých výprav v Himalájích svědčí o opaku). Naproti tomu skalní a horské masivy v nižších nadmořských výškách poskytují útočiště (habitat) celé řadě rostlinných a živočišných druhů, z nichž některé tvoří vzhledem ke specifičnosti životních podmínek izolované komunity s omezených výskytem a jsou často na seznamu ohrožených druhů.
Kaňoning je novým sportem, který spojuje skálolezení se sjížděním divokých kaňónů plavidly
(většinou kajaky a rafty). Vzhledem k tomu, že pro tento sport se využívají člověkem relativně nedotčené skalní útvary, je jeho vliv na přírodu obdobný jako při horolezectví.
Potenciální konflikty
Depozici látek: Anorganické a organické látky (včetně exkrementů, popelu z ohnišť a dalších látek) se ukládají v půdě a způsobují její eutrofizaci. Důsledkem je, že vzácné rostliny jsou nahrazovány více rozšířenými adaptabilnějšími rostlinnými druhy.
Přemisťování součástí ekosystému: Úmyslné přesouvání organických a anorganických součástí ekosystému, aby se uvolnila lezecká cesta (kupříkladu odstranění keřů, kamenů, jež stojí v cestě)
Změny životních podmínek cenných druhů větších živočichů:
rušením, což je problém zejména v období rozmnožování sokola stěhovavého, výrů, havranů, kavek. (Dokonce byly zaznamenány pokusy získávat vejce nebo mladé ptáky k chovatelským účelům – Dolomity, Slovensko v roce 2001). Velmi vnímaví na rušení způsobené přítomností člověka jsou také plazi a ještěrky žijící ve skalách (užovka hladká, ještěrka zední) stejně jako netopýři.
změnou struktury biotopu. Člověk svou přítomností přispívá ke změnám ve složení rostlinných druhů, což se promítá i do životního cyklu zvířat (potrava, úkryt).
Možnosti řešení
Horolezectví se věnuje stále se zvyšující počet zájemců. Protože ale počet skalních útvarů, které lze k horolezectví využívat, zůstává neměnný, je třeba p