Poznámky

Diagnostika zdatnosti a funkční vyšetření
, tel: 377 593 202, klapka / 09, 00
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Praze, Ústav tělovýchovného lékařství – 301 66, Lidická 6, Plzeň
Oběhový systém a tělesná zátěž
Oběhový systém: srdce, cévy, krev
Úkoly:
dodávka živin a O2
odstraňování CO2 a zplodin metabolismu
transport – např. hormonů žláz s vnitřní sekrecí na místa určení
udržování stálé tělesné teploty – termoregulace
udržování stálosti vnitřního prostředí – acidobazická rovnováha
ochrana před infekcí – imunita
Opakování z anatomie:
3 předpoklady udržení oběhu v činnosti:
pumpa = srdce
systém trubic (kanálů) kam pumpovat = cévy
tekutina, kterou pumpovat = krev
Srdce: popis – viz. schéma
srdeční sval = myokard: síla srdeční stěny různá – nejsilnější v levé komoře (pumpuje krev do velkého oběhu, proti gravitaci)
struktura: příčně pruhovaná svalovina jako kosterní svalstvo
zásadní rozdil: buňky myokardu spojeny pomocí vmezeřených disků – kontrakce probíhá v celém myokardu téměř současně
Vodivý systém srdce:
1. Sinoatriální uzlík – zdroj automatických impulsů v zadní stěně pravé síně, srdeční pacemaker – sinusový rytmus (72/min)
2. Atrioventrikulární uzlík – asi uprostřed srdce na rozhraní pravé síně a komory – převádí se zpožděním 0,13 s impuls na komory
3. Hisův svazek – po septu větve do pravé a levé komory a dále se větví
4. Purkyňova vlákna – konečné větévky vodivého systému
Řízení srdeční činnosti:
1. Parasympatický nervový systém (bloudivý nerv – n. vagus) – zpomaluje TF
2. Sympatický nervový systém – zrychluje TF – při psychické či fyzické zátěži
3. Humorální (endokrinní) systém – katecholaminy (vyplavují se při zátěži) z dřeně nadledvinek
Srdce – aSrdce – b

Srdce - a
navazuje na vzestupnou část aorty
vedou okysličenou krev z plic do levé síně
ttp://www.kst.cz/web/?page_id=2101" \o "více" vzestupná část aorty počáteční úsek aorty (srdečnice), vychází z levé srdeční komory. Dále probíhá hrudníkem a břišní dutinou (před páteří) až do bederní oblasti, kde se dělí na dvě kyčelní tepny. Vystupuje z ní v různých částech řada větví, které zásobují okysličenou krví všechny orgány těla.
společný výstup levé a pravé plicnice z pravé komory. Odkysličená krev je přiváděná do plic k okysličení
rozdělují se na pravou a levou věnčitou tepnu. Obě začínají ze samého začátku aorty, obstarávají výživu stěn srdečních
_id=2101" \o "více" žíly srdce, sbírají odkysličenou krev ze stěn srdečních.
sbírá krev z hlavy, krku, horní části hrudníku. Ústí do pravé síně.
Srdce - b
– srdečnice céva, která odvádí krev z levé komory do systémového oběhu
ta část srdce, do které přitéká okysličená krev z plic
chlopeň mezi levou komorou a aortou - v pravé komoře je to chlopeň mezi pravoukomorou a plicnicí
chlopeň mezi levou síní a levou komorou
" levá komora svalovina stěn levé komory je až trojnásobně tlustší než svalovina stěn komorypravé - z levé komory je krev poháněna do velkého tělního oběhu a potřebujevzhledem ke svému rozsahu silnější pohon než malý plicní oběh
w.kst.cz/web/?page_id=2101" \o "více" mezikomorová přepážka

, ta část srdce, do které přitéká krev z velkých žil těla
, chlopeň mezi pravou síní a pravou komorou
, ta část srdce, do které přitéká krev z pravé síně a odkud je krev vypuzována do plicního oběhu k okysličení
Krevní tlak
= tlak na cévní stěnu při průtoku krve.
Měří se při kontrakci (systola) a ochabnutí (diastole) srdce.
Na pažní tepně (a.brachialis) 120/80 torr. (cca 16/13 kPa).
Nejvyšší na začátku aorty, nízký v žilním systému.
Význam periferního odporu – hypertenzní nemoc.
Změny při zátěži: vzestup TKs, pokles TKd.
Krev a míza (lymfa):
Vztah mezi krví a lymfou: část krevní plasmy se v tkáních profiltruje do mezibuněčného prostoru. Většinou se opět vrací zpět do krve poté, co došlo k látkové výměně a transportu zplodin. Část však odtéká mízními cestami (mízovody), aby ve finální části se vrátila do krve.
Objem krve: 5-6 l u mužů, 4-5 l u žen.
Složení krve:
plasma 55-60% (90% voda, 7% bílkoviny, 3% ostatní)
krevní destičky (trombocyty) 200-300 tisíc v 1 mm3
krvinky 40-45% (99% červené krvinky, 1% bílé krvinky)
bílé krvinky: fagocytóza, protilátky – obrana organismu
červené krvinky: bezjaderné!! Omezená životnost (do 4 měsíců); (při pohybové činnosti zvýšené riziko destrukce, mechanicky při běhu, také hypertermie); (5 mil. muži v 1 mm3, 4,5 mil. ženy)
transport kyslíku – hemoglobin (v každém ERY 250 milionů molekul Hb, každá molekula Hb váže 4 mol O2, tj. každý ERY může vázat miliardu molekul O2). 15 g Hb ve 100 ml krve, tj. cca 20 ml O2
4900 ml za
Změny tepové frekvence a tepového objemu při tělesné zátěži
Harvardský step test
změříme klidovou hodnotu tepové frekvence
zátěž: vystupování na stupínek – 45 cm pro ženy, 55 cm pro muže, 30x za minut po dobu 5 minut
měříme po skončení tepovou frekvenci v sedě – měříme minutu až minutu 30 vteřin, obdobně od 2 do 2 a 30 po zátěži, a pak od 3 do 3 min. 30 vteřin
IZ = hodnota zdatnosti – t-čas (doba vystupování ve vteřinách) x 100
(P1+P2+P3) x 2
TF klidTFoP1P2P3
Adaptace oběhového systému na tělesnou zátěž
Otázka charakteru zátěže: vytrvalostní, velké svalové skupiny
Velikost srdeční:vyšší hmotnost a objem srdce
vyšší tloušťka levé srdeční komory
větší objem levé srdeční komory
(možno zjistit na RTG, EchoKG, magnetická resonance aj.)
Tepový objem:vyšší tepový objem v klidu i při tělesné zátěži
TO v kliduTO při max. zátěži
netrénovaní 55-75 ml80-110 ml
trénovaní80-90 ml130-150 ml
elitní vytrvalci100-120 ml160-220 ml i víceMaximum-výpočet – 220 - věk
Důvody proč: u trénovaných ….vyšší plasmatický objem
je více krve, která přiteče do levé komory
je vyšší end-diastolický objem
komorová hypertrofie – silnější kontrakce
vyšší ejekční frakce (normálně do 60%)
výsledek: vyšší tepový objem
Velikost TO záleží na:
objemu venózní krve, která do srdce přitekla
na schopnosti zvětšit objem komory (roztažlivost)
kontraktilitě komory
tlaku v plicnici či aortě, který musí komora překonat
Tepová frekvence:
výrazný pokles tepové frekvence v klidu – bradykardie (pod 60/min.)
TF při konstantní submaximální zátěži: u trénovaných nižší
TF při maximální zátěži někdy u vytrvalců nižší než odpovídá predikci (TFmax=220-věk)
Důvody proč: Příklad: TFmax = 180/min.
každý srdeční cyklus trvá jen 0,33 s!!
diastola trvá jen 0,15 s či méně!!
tj. krátká doba na naplnění komor krví – TO může poklesnout
U trénovaných:
nižší TFmax umožňuje dosáhnout co nejvyšší max. objem srdeční
Zotavení po zátěži: T u trénovaných se rychleji normalizuje (princip kontroly a sebekontroly při sportovním tréninku)
Minutový objem srdeční (Q)
= množství krve, které srdce vypudí do krevního oběhu za min.
v klidu: mezi trénovanými a netrénovanými jen malé rozdíly při vyšších zátěžích: postupně vyšší rozdíl – u trénovaných vyšší
Qmax:netrénovaní: 14-16 l/mintrénovaní: 20-25 l/min
elitní: 30-40 l/min
Kapilární síť:
hustší kapilarizace trénovaných svalů: poměr „kapiláry;sval. vlákna“ u TR:1,5-1,6 u NETR: 1,0-1,1
při zátěži se rozevírá (dilatuje) vyšší podíl kapilár ve svalu u TR
u TR je efektivnější redistribuce krve
Krevní tlak:
v klidu – u vytrvalců častěji snížené hodnoty
při submax. a max. zátěži – nevýrazné rozdíly
po tréninku: u osob s hraniční hypertenzí pokles TK
Celkový objem krve: u TR se zvyšuje
Důvody proč:
trénink vede ke zvýšenému uvolňování ADH a aldosteronu – retence vody
trénink vede ke zvýšení množství plasmatických proteinů (albuminu)
vliv na osmotický tlak – zadržování vody v organismu
Elektrokardiogram:
Elektrická aktivita srdce – přenáší se na povrch těla:
P-vlna, komplex QRS, T-vlna
Klidové a zátěžové EKG – význam
Základní termíny:
Tepová frekvence klid: 72/min max: 220-věk
Adaptace dýchacího systému na tělesnou zátěž
Oběhový a dýchací systém – neoddělitelná souhra při zajištění dodávky kyslíku všem tkáním a odstranění CO2 – zplodiny metabolismu – ze tkání.
Tento transport lze rozdělit do 4 stupňů:
Plicní ventilace: výměna dýchacích plynů mezi plícemi a zevním prostředím
Plicní difuse: výměna dýchacích plynů mezi plícemi a krví
Transport kyslíku a CO2 krví
Výměna dýchacích plynů mezi kapilární krví a tkáněmi
1+2 = zevní dýchání
4 = vnitřní dýchání
Plicní ventilace
Mechanika vdechu a výdechu (anatomie):
Vdech:aktivní stah svalů: zevní mezižeberní svaly, bránice
pomocně dýchací svaly: mm.scaleni, m. SCM, m. pectoralis m.
podtlak v dutině hrudní – proudění vzduchu do plic
Výdech: pasivní – po ochabnutí „vdechových“ svalů
pomocné výdechové svaly: vnitřní mezižeberní svaly, břišní svalstvo
Vliv nejen na proudění vzduchu, ale také na proudění krve.
Plicní difuse
obnova obsahu kyslíku v krvi, spotřebovaného při tkáňovém metabolismu
odstranění CO2 ze smíšené venózní krve, přitékající do plic plicními tepnami
Výměna dýchacích plynů probíhá na „respirační“ membráně (alveolo-kapilární membráně): stěna alveolu – stěna vlásečnice – jejich základní membrány.tloušťka: 0,5 – 4 um300 milionů alveolů
Výměna dýchacích plynů: princip tlakového gradientu
p02pCO2pN
okolní atmosfér1600,03600toff
alveolární vzduch100-10540
smíšená venózní krev4046
arteriální krev100-10540
Propustnost alveolo-kapilární membrány pro CO2 je 20x vyšší než pro O2, proto menší gradient postačuje k vydýchání CO2.
Transport dýchacích plynů
Transport kyslíku:
vázaný na hemoglobin v ERY (98%) … průtok krve alveolární kapilárou – cca 0.75 s – 98% saturace hemoglobinu kyslíkem
rozpuštěný v krevní plasmě (2%)
Transport CO2:
rozpuštěný v krevní plazmě (7-10%)
jako bikarbonátový iont po disociaci kys. uhličité H2CO3 (60-70%)
karbaminohemoglobin (vazba na hemoglobin) (20-25%)
Tkáně: arterio-venózní diference kyslíku
v klidu