Poznámky

:A: 100 ml krve … cca 20 ml O2 (15-16 g Hb aa 1,3 ml 02)
V: 100 ml krve … cca 15-16 ml 02 (4-5 ml O2 spotřebují tkáně)
při zátěži:A: jako v klidu … cca 20 ml O2
V: 100 ml krve … cca 4-5 ml O2 (15-16 ml 02 spotřebují pracující svaly)
Faktory ovlivňující dodávkou a spotřebu kyslíku:
Obsah kyslíku v krvi
Množství krve protékající tkáněmi
Místní poměry: enzymatické vybavení, teplota, acidita, pCO2 aj.
Řízení dýchání:
Dechová centra v CNS (inspirační a exspirační) ve kmeni mozkovém: vysílají automaticky impulsy k dýchacím svalům
Centrální chemoreceptory (v CNS): CO2, H-ionty… vyšší ventilace
Periferní chemoreceptory: oblouk Ao, bifurkace karotid
pokles O2, vzestup Co2 a H-iontů ... vyšší ventilace
Další receptory: pleura, průdušinky, alveoly – nadměrné napětí – zkrácení inspirace
Kůra mozková – volní regulace: omezený význam
Hlavní cíle dýchání: zajistit potřebné množství O2 pro tkáňový metabolismus (a odvod CO2)
zajistit optimální pH (acidobazickou rovnováhu) pro činnost buněk
Změny dýchacího systému u vytrvalců:
NETRTRÉN
VE v klidu – nevýrazné rozdíly, u vytrvalců mírně nižší76 1/min
VEmax – u vytrvalců výrazně vyšší110140-200 1/min
DO v klidu – nejsou rozdíly0,50,51
DO max – u vytrvalců výrazně vyšší2,53,5-41
VC – u vytrvalců vyšší100% NVC120-170% NVC
Maximální spotřeba kyslíku
je maximální schopnost organismu využívat kyslík z okolního prostředí pro úhradu energetických nároků vyčerpávající pohybové činnosti.
VO2klid = 1 MET1 MET = tělesná hmotnost x 3,5 (ml/min)
Př. muž 70 kg1 MET = 70 x 3,5 = 245 ml/min
MET – metabolická jednotka, odpovídá klidové spotřebě kyslíku
VO2 při submaximálních zátěžích – není rozdíl mezi trénovanými a netrénovanými
VO2max: vytrvalostní trénink vede ke zvýšení VO2 max o 15-20% při vytrvalostním tréninku (u netrénovaných: 3x30 min týdně – 6 měsíců)
VO2maxu netrénovaných:u trénovaných:
M35-40 ml/min/kg70-80 ml/min/kg
Z30-35 ml/min/kg60-70 ml/min/kg
Faktory ovlivňující odezvu na aerobní trénink:
Dědičnost; věk; pohlaví; individuální vnímavost; typ tréninku
Spirometrie
FEV1Forced expiratory volume
FVCForced total capacity
PEFPeak expiratory fow
MEF 25-75Medium expiratory flow25-75% doby výdechu
MEF 50Medium expiratory flow 50% doby výdechu
FEV 1% = FEV1/VC x 100 = % ( >70%)3,40/3,90 x 100 = 87%
FEV13,40
FVC3,90
PEF7,35
MEF3,43
MEF3,60
nVC = náležitá VC
FVC% = FVC/nVC x 100
Antropometrické vyšetření
antropometrie je vyšetřovací metoda, umožňující posoudit tělesný rozvoj vyšetřovaného, proporcionalitu jednotlivých tělesných segmentů, a při opakovaném vyšetření dynamiku změn tělesného rozvoje od narození až do pokročilého věku.
Tělesná hmotnost, tělesná výška
Index tělesné hmotnosti (body mass index); BMI = hmotnost / výška 2
Posoudit podle normativů pro českou populaci:
Podíl tukové tkáně:
a) metoda hydrostatického vážení
b) metoda měření tloušťky kožních řas
10 míst:1. před boltcem ušním; 2. nad jazylkou; 3. přední axilární řas; 4. nad tricepsem, 5. nad dolním úhlem lopatky; 6. ve výši 10. žebra ve střední axilární čáře; 7. u pupku (mezi spina ilica a pupkem); 8. nad crista ilica; 9. nad patelou; 10. v podkolení
regresní rovnice dle Pařízkové: výsledek určíme dle tabulek
c) metoda bioelektrické impedance:
Princip: na základě elektrického odporu, lépe prokrvené tkáně vedou lépe elektrický proud
Somatotypologie
Stanovení somatotypu metodou dle Heath-Cartera:
komponenta endomorfní:tloušťka kožních řas
komponenta izomorfní: obvod paže, obvod lýtka, šířka epifýzy humeru a femuru, těl.výška
komponenta ektomorfní:poměr mezi tělesnou výškou a tělesnou hmotností
Další parametry:
délkové rozměry:např. délka jednotlivých segmentů těla
šířkové rozměry:šířka blakromiální, šířka bispinální, šířka bitrochanterická
obvodové rozměry:obvod hlavy, obvod hrudníku, obvod břicha, obvody končetin
Indexy: např. BMI (viz. výše)
WHR (Waist Hip Ratio) = obvod břicha, obvod kyčle
u mužů do 1.0
u žen do 0,8
Spiroergometrie
Efrometrie je vyšetřovací metoda, při níž sledujeme odezvu organismu na přesně stanovenou zátěž na ergometru
Pokud při vyšetření sledujeme též ventilační a respirační parametry, mluvíme o spiroergometrii
Typy ergometrů:a) Bicyklový
b) Běhátkový
Metodika vyšetření:
Princip: U zdravých:stupňovaná zátěž do vyčerpání (do maxima)
U nemocných (oslabených): do dosažení intenzity, kdy další zvýšení zátěže je kontraindikováno
Dávkování zátěže: U zdravých: v závislosti na tělesné hmotnosti
U nemocných:25W,50W,75W,100W,atd.
Postup:
Vždy rodinná, osobní, profesionální a sportovní anamnéza
U sportovní anamnézy:činností v dětství, v dospělosti, dosažená výkonnost, jaký sport
Antropometrické vyšetření
Klinické vyšetření (interní vyšetření, ortopedické vyšetření, EKG, vitální kapacita, moč, svalové dysbalance, zrak)
Zátěžový test
Závěr
Vyšetření na bicyklovém ergometru
Nastavit výšku sedla ,,řídítek,, , nalepit elektrody, nasadit polomasku (zkontrolovat těsnost),kalibrovat analyzátor
3 submaximální zátěže odpovídající odhadnuté úrovni tělesné zdatnosti (každá trvá 3 minuty)
Očekávaná úroveň zdatnostiNízkáPrůměrnáVysoká
1. 0,51,01,5
Velikost zátěže 2.1,01,52,0
3.1,52,02,5
b) Maximální zátěž do vyčerpání
Každou půlminutou zvyšování zátěže o 20-40 W do subjektivního pocitu vyčerpání (cca 3-4 min)
Sledované kardiorespirační parametry
Klidové hodnoty:
Tepová frekvence, krevní tlak, EKG-monitor VC,FEV-1s
Zátěžové hodnoty:
Uložený výkon ve Wattech
Tepová frekvence (vysílačka i EKG záznam)
Krevní tlak (automatický snímač)
EKG-monitor-změny EKG křivky
Minutový plicní ventilace
Úbytek kyslíku ve vydechovaném vzduchu (-% O2)
Přírůstek CO2 vydechovaném vzduchu (+% CO2)
Spotřeba kyslíku (VO2)
Výsledek oxidu uhličitého (VCO2)
Respirační kvocient (R)
Ventilační ekvivalent pro O2 a CO2 (VEO2 a VECO2)
Pozátěžová hodnota
Změny TF a TK aspoň 3 minuty po dokončení testu
Zaznamenáváme každou půlminutu dokonce
Označíme intervaly, které chceme vytisknout
Stanovení anaerobního prahu:1. Pomocí ventilačních parametrů
a) výrazný vzestup VEO2 ve srovnání s malými změnami VECO2b) výrazný vzestup VE při stupňované zátěži
2. Pomocí „laktátové křivky“ – vyhledání „zlomu“, od kterého dochází k rychlé akumulaci koncentrace LApoté dochází ke zvýšení koncentrace LA ve svalech, v krvi, v celém organismu ---- hromadění vodíkových iontů ------- pokles při krve „metabolická acidóza“Důsledek: lokální i celková únava, vyčerpání energetických rezerv, ….. snížení intenzity zátěže …….. kompenzace acidózyTrénink na úrovni anaerobního prahu: efektivní rozvoj adaptačních mechanismů ke zvýšení výkonnosti ve vytrvalostních sportech. „Hobíkům“ … příliš nedoporučujeme.Maximální hodnotyMaximální spotřeba kyslíku (VO2max) je maximální schopnost vyšetřovaného využívat kyslík z okolního prostředí pro úhradu energetických nároků pohybové činnosti.VO2max/kg = maximální spotřeba kyslíku na kg tělesné hmotnosti
VEmax = maximální plicní ventilaceRmax = respirační kvocient VCO2/VO2 - přepočítáváme na STPD
TFmax = maximální tepová frekvence (orientačně: 220-věk)
VEO2, VECO2 = ventilační ekvivalenty pro 02 a CO2, přepočítáváme na BTPSSTPD: standardní teplota 0 stupňů C, standardní tlak 760 torr, suchý vzduch, (faktor STPD za běžných podmínek nižší než 1)BTPS: tělesná teplota 37 stupňů C, aktuální tlak vzduchu, vzorek saturovaný vodní parou, (faktor BTPS je za běžných podmínek vyšší než 1)Kritéria pro dosažení maximální zátěže:
a) R dosahuje alespoň 1.05b) TF dosahuje úrovně věkového normativu či do 5% méně
c) VO2max dosahuje plató v závěru stupňované zátěže (rozdíl V02 v posledních hodnotách do 200 ml/min)
d) koncentrace kys. mléčné (LAmax) po zátěži přesahuje 10 mmol/l
Funkční skupiny podle NYHa (New York Heart Association)Skupina 0:více než 9 METsbez omezení všechny běžné pohybové aktivity a sportyStupeň 1:7-9 METslehké oslabení oběhového systému, bez omezení běžné denní činnosti, opatrnost při výběru pohybových aktivitStupeň 2:5-7 METssrdeční onemocnění s mírným omezením tělesné aktivity – v klidu bez potíží, dušnost při vyšší námaze. Možné např. práce na zahradě, chůze 6 km/h.
Stupeň 3: 2-5 METssrdeční onemocnění s výrazným omezením tělesné aktivity, v klidu ještě bez potíží, ale již běžná aktivita vyvolává dušnost a únavuStupeň 4:méně než 2 METssrdeční onemocnění provázené neschopností jakékoliv pohybové aktivity již klidová dušnost, potíže se při aktivním pohybu výrazně zhoršují. Pacient není schopen běžné činnosti (upoután na lůžko, Zdr TV – snáší).
Tréninkové metody
zásady tréninku: postupnost, soustavnost, střídání intenzity, individualizace (věk, pohlaví)
tréninkové prostředky
celostní (kontinuální) stejná intezita
intervalový - anaerobní a aerobní
fartlek
trénink na úrovni anaerobního prahu
stavy související se sportovním tréninkem
tréninkový plán- postupná adaptace na tréninkové podněty
při zvyšující se adaptaci- zvyšování intenzity a trvání tréninkových podnětů
pozor: neplatí vždy pravidla, čím více, tím lépe“
Sportovní forma
je stav nejvyšší trénovanosti, kdy výkonnost sportovce dosahuje vrcholu
známky sportovní formy: optimální funkční předpoklady, optimální souhra jednotlivých systémů. Ekonomická odezva na zátěže střední a nízké intenzity, schopnost podávat opakovaně maximální výkon, rychlé zotavení po výkonu, pocit dokonalého tělesného zdraví a duševní pohody
Únava
je reversibilní pokles výkonnosti, nastávající v průběhu tělesné či duševní činnosti jako přirozený důsledek této činnosti
dělení: únava svalová, lokální, akutní, psychická, celková, chronická,….
Pokračování ve výkonu: vyšší psychické úsilí
Příčiny:vyčerpání energetických rezerv
hromadění zplodin látkové výměny- mikrotraumata v zátěžových oblastech pohybo