Poznámky

řijmout následující opatření:
plně využívat ( s ohledem na čas a prostor) takové lezecké terény, kde nemůže dojít k ekologickému poškození,
ty terény, kde mohou být způsobeny ekologické škody, (a které byly popsány v předcházejícím textu) uzavřít a aktivity horolezců nasměrovat na využití umělých stěn (v tělocvičnách a sportovních halách).
Otázkou je stanovit, které skály jsou z ekologického hlediska pro horolezectví vhodné. Je třeba vybrat takové, kde horolezectví nezpůsobí újmu zvířecím nebo rostlinným společenstvům. Takové rozhodování musí brát v úvahu každý vstup do skal i každou jednotlivou věž nebo skalní vrchol vzhledem k jejich schopnostem absorbovat stress z přítomnosti horolezců. Výsledkem by mělo být stanovit
které skály by měly být celoročně pro horolezce uzavřeny,
které skály mohou být využívány alespoň v některých partiích nebo v některých ročních obdobích aniž způsobí vážnou škodu životnímu prostředí (zákaz lezení v určitých ročních obdobích, zákaz vstupu do určitých oblastí, uzavření některých horolezeckých cest, chování horolezců v souladu se zásadami odpovědnosti k přírodě, uzavřené dohody mezi horolezeckým svazem a orgány ochrany přírody),
které skály mohou být využívány bez omezení.
Při tom je třeba udělat taková opatření, aby bylo životní prostředí co nejvíce chráněno:
Zajistit, aby horolezectví nezpůsobilo porušení přírodní rovnováhy lokality :Přístup do skal má velkou ekologickou důležitost. Navíc často představuje součást životně důležitého biokoridoru. Z toho důvodu je třeba se přesvědčit, že horolezecké aktivity nezpůsobí v místech nástupů a sestupů lezeckých cest ani jinde ve skalním útvaru ekologické škody. Sportovní nadšenci a profesionální ochránci přírody se často nemohou shodnout, které změny, ke kterým v přírodě dochází, jsou podstatné. Proto musí být vypracovány ekologické studie na vědeckém základě. V případě, že obě strany nejsou schopny akceptovat společné stanovisko, mají mít poslední slovo orgány ochrany přírody, které jsou odpovědné za příslušnou oblast.
Horolezci by měli mít slovo při rozhodování o tom, jak je možné využívat skalní útvary pro sportovní činnost v souladu se zájmy ochrany přírody. To, že horolezci dostanou slovo při přípravě plánů je fair řešení, protože zájmy horolezců do něj musí být začleněny. Na druhé straně to také umožní lepší pochopení nutných omezení a jejich uvádění do praxe ze strany sportovců
V lokalitách vhodných pro horolezectví je třeba udělat maximum pro jejich využití. Opatření k tomu, aby horolezectví bylo v souladu s ochranou přírody nelze provést všude podle jednotné šablony. Musí být pečlivě vyhodnocována každá lokalita s ohledem na celkovou ekologickou hodnotu lokality, na to do jaké míry slouží jako habitat pro rostlinné a živočišné druhy, jak jsou skalní útvary situovány, jaká je jejich přístupnost a jaký způsob horolezecké techniky zde bude využit. Hranice oblastí, kde je horolezectví povoleno a kde je striktně zakázáno, musí být jasně označeny, stejně jako vstupy. Změny lezeckých tras nebo jejich uzavření vzhledem k ochraně přírody by měly být spojeny s informacemi, jež horolezcům vysvětlují příčiny změn.
Usměrnit horolezecké aktivity lze i prostřednictvím přístupových cest. Omezit přístup lidí do ekologicky problematických lokalit lze provést uzavřením všech přístupových cest ve vhodné vzdálenosti. Horolezci pak musí absolvovat obtížnou pěší cestu do vzdálené lokality, čímž se jejich počet redukuje.
Informace a výchova. Výchova musí být zaměřena k tomu, aby horolezci nebrali skály pouze jako místo pro sportovní aktivitu,
Podpora atraktivních alternativ, které nejsou ekologicky problematické. Je třeba podporovat
Péče o skalní útvary, jež jsou pro horolezectví využívány.
Motosport
Hlavní problémy mezi motorismem a ochranou přírody a životního prostředí můžeme shrnout do dvou kategorií:
znečištění životního prostředí exhalacemi a zvukovými emisemi
poškození ekosystémů způsobené jízdou mimo cesty (off-road) v ekologicky citlivých oblastech.
Hlukové znečištění způsobené motocyklovými závody se podle německých autorů pohybuje v rozmezí 128 dB (pro motokros) až po 138 dB (pro silniční závody).
Použití volné přírody pro motorismus (lesy, nepoužívaná zemědělská půda, opuštěné lomy, málo užívané pastviny) způsobuje ekologický stres, který je způsoben poškozením vegetace, destrukcí půdy a útěkem zvěře a jejím přemístěním mimo lokalitu.Tento stres není způsoben jenom závody (například Šestidenní), ale stejně tak jej mohou způsobit trénující závodníci nebo rekreační aktivity majitelů motorových vozidel.
Možnosti řešení
Řešení, jež má zmenšit negativní vliv motorismu na životní prostředí, lze shrnout do tří kategorií :
optimální způsob provozu motorového vozidla,
nalezení ekologicky přijatelného místa pro motoristický sport a
odpovídající chování motoristů
Technická opatření provozu aut a motocyklů se týkají
omezení spotřeby paliva
omezení množství exhalací (použitím katalyzátorů, použitím bezolovnatého benzínu)
omezením hluku použitím vozidla, které má tišší provoz
použitím vozidla a jednotlivých dílů s delší životností (snížení množství odpadu)
pravidelnou údržbou vozidla
použitím dílů z recyklovaného materiálu.
Ekologicky vhodné místo pro motoristický sport musí splňovat dva požadavky. Především nesmí být v regionu, jež má jakoukoliv ekologickou hodnotu a jež by motoristický sport mohl ohrozit.
Druhou podmínkou je, že lokalita musí mít takový terén, který vyhovuje podmínkám samotných motoristů. Musí svou obtížností, konfigurací terénu a dalšími požadavky splňovat podmínky pro soutěžní jízdu nebo motokrosové závody aut nebo motocyklů.
Mezi lokality, které splňují obě podmínky patří:
Lomy na písek, štěrk, kamenolomy ať už v provozu nebo mimo provoz. V případě, že je to potřebné, mohou být vytvořeny umělé překážky, zábrany nebo provedeny další terénní úpravy
Přístupné haldy stavebního materiálu, skládky netoxického odpadu stejně jako nepoužívané průmyslové zóny poskytují často dobré podmínky pro motosport nebo možnosti k jejich vytvoření.
Vojenské základny mohou poskytnout dostatek možností pro motosport v době kdy nejsou využívány k testování vojenské techniky. Optimální možnosti jsou v současnosti nevyužívaných bývalých vojenských územích.
Sportovní haly a stadiony dnes poskytují mnohem více možností k závodům než tomu bylo dříve.
Tréninkové plochy vytvořené na místech ukončené důlní činnosti.
Naopak by pro motorismus neměly být nikdy využívány regiony, jež jsou v přírodním stavu jako jsou lesy, ladem ležící louky, bažiny a lokality se suchomilnou vegetací.
Velmi důležitá je odpovědná údržba vozidla, aby se předešlo úniku olejů a pohonných hmot do půdy a eventuálnímu ohrožení jakosti povrchové nebo podzemní vody.
Odpovídající chování motoristů, jehož cílem je ochrana životního prostředí lze shrnout do těchto bodů:
Nikdy nejezdit do prostor, kde motoristický sport není povolen.
Nenechávat odpadky, zbytky olejů, nafty, benzinu v přírodě (trestný čin)
Účastnit se pouze řádně organizované sportovní události s platnou přihláškou
Omezit emise ( výfukové plyny, hluk)
Používat bezolovnaté palivo a vozidla produkující malé množství emisí
Nenechat motor běžet zbytečně naprázdno
Optimálně seřízený motor nejméně poškozuje životní prostředí
Nečistit vozidla v přírodě a k jejich mytí používat pouze mycích prostředků, jež jsou biologicky rozložitelné
Shromažďovat použité oleje, zbytky pohonných hmot a chladící kapalinu odděleně od ostatního odpadu
Při dopravě do míst sportovní události používat pouze vozovek krytých asfaltem, betonem, dlážděním nebo jiným typem zpevněného povrchu
Před vjezdem na veřejnou komunikaci odstranit všechny zbytky zeminy z vozidla a pneumatik
Zabránit tomu, aby zbytečný hluk rušil okolí, zabránit poškozování půdy a rostlin vyjížděním kolejí v půdě, jízdou mimo cestu, zabránit kontaminaci vody a půdy
Věnovat maximální pozornost ochraně přírody a okolních ekosystémů