Prednasky - pokračování

např.)
meziroční (duben tohoto roku ku dubnu předcházejícího roku např.)
12-ti měsíční klouzavý průměr
Všeobecnou cenovou hladinu musím vždy k nějakému okamžiku změřit – měří se pomocí tzv. Cenový indexů:
tři základní:
1) Index spotřebitelských cen – CPI index:
zjišťuje se každý měsíc ceny vybraných statků služeb ( fixní koš statků a služeb ( celkem jich je 804; tvoří se na základě průměrné domácnosti; koš se obměňuje
problém je, že i během doby se výrobek přestane vyrábět, má jinou kvalitu – nutno je kvalitativní hledisko zohlednit
, pro praxi: ( červeně je váha ve fixním koši
2) Index cen výrobců:
česká statistika sleduje – index cen stavebnictví, průmyslu aj.
princip stejný jako u CPI ( fixní koš statků a služeb, každý měsíc zjišťování období
sleduje se z důvodů, protože je předzvěstí změn v CPI indexu – nejdříve dojde ke změně výrobců, časem ke spotřebitelů
3) Deflátor HDP:
, kde B.C. – běžné ceny, S.C. – stálé ceny
porovnání indexů – všechny míry běžně zveřejňované jsou na základě CPI indexu (je rychleji k dispozici)
deflátor vyjadřuje změnu všech cenu, u CPI je jen vybraný koš
v CPI mohou být statky ze zahraničí, u deflátoru ne
Harmonizovaný CPI:
porovnatelný v rámci EU, na základě toho se počítá inflace
- procentní změna míra inflace (v procentech)
míra inflace znamená procentní změnu cenových hladin
Typy inflace:
z hlediska závažnosti:
mírná inflace – cca do 10%
pádivá inflace – desítky procent ročně
hyperinflace – lidé přestanou věřit penězům, platba v zahraničních měnách, bártrová změna, stovky – tisíce procent ročně
z hlediska prvotní příčiny:
poptávková
příčina na straně agregátní poptávky:
růst agregátní poptávky
monetaristé – zvýšení cenová zásoby
kenesiánci – zvýšení i spotřeby, investic atd.
nabídková:
příčina na straně nabídky
agregátní nabídka klesne
příčiny:
růst nákladů (růst nominálních mezd, růst surovin na cen. trzích), devalvace měny
klesá reálný produkt ( stakflace
setrvačná:
vnitřní mechanismus ( očekávání
posun nejdříve červená doprava, pak SAS doleva, CB zase AD doprava atd. stále dokola
Dopady inflace:
očekávaná – dá se čekat
horší je neočekávaná – horší dopady:
většinou na to doplácí ti, co mají fixní příjmy (důchodci, sociální dávky)
stav dlužník x věřitel: negativní pro věřitele, pozitivní pro dlužníka
ovlivňuje dříve vytvořené bohatství
náklady „menucost“ – náklady na přeceňování – nutnost vyměnit cenovky, lístky aj.
negativní dopad na výkonnost ekonomiky z hlediska investic – ohrožuje finanční aktivitu, narušuje informační systém cest
Protiinflační politika:
poptávková inflace:
stát se snaží posunout křivku agregátní poptávky zpátky – provede restriktivní fiskální/monetární politiku
nabídková inflace:
problém s restriktivní fiskální/monetární politiky – dojde k propadu reálného produktu
nějakým způsobem působit na agregátní nabídku – odstranit strnulosti – deregulace, privatizace, může se použít důchodová politika, např. zmrazení růstu cen státem, maximální ceny (běžně se v tržních politikách nepoužívá), stejně dojde k poklesu produktu
setrvačná inflace:
příčinou je očekávání – tam se musí působit – tj. důvěryhodnou politikou
Phillipsova křivka
Klasická křivka
Samuelson
převedení křivky na cenovou:
rozdíl mezi mzdovou a cenovou inflací ( tempo růstu produktivity práce
Friedman a Felps – nezávisle na sobě tuto verzi rozvinuly a řekl: Tato je pouze krátkodobá, podle Friedmana je tento substituční vztah mezi zaměstnaností a cenou je pouze v KO, v DO žádný substituční vztah není. V KO to vzniká z důvodů peněžní iluze lidí.
LPC – dlouhodobá Phillipsova křivka, SPC – krátkodobá Phillipsova křivka
posun z 6% na 4% procenta nezaměstnosti, krátkodobě vznikne inflace 7%
Dlouhodobá Phillipsova křivka, kdy skutečná míra inflace s rovná očekávané míře
Tzv. adaptivní očekávání – očekává se taková hodnota inflace, jaká byla v předchozím období
racionální očekávání – ekonomický subjekt bere k dispozici při svém očekávání veškeré dostupné informace, nedělají se systematické chyby (žádná chyba se nebude opakovat, poučíme se z chyb), vláda i kdyby chtěla snížit míru nezaměstnanosti, pak tam nebude žádný krátkodobý výkyv a bude jen posun po křivce nahoru.
Fiskální politika
Ovlivňování ekonomiky prostřednictvím rozpočtů – příjmová i výdajová stránka.
Restriktivní politika – zvýšení daní, pokles vládních nákupů, transferů.
Expanzivní – opak.
Soustava veřejný rozpočtů – státní rozpočet, rozpočet měst a obcí, krajů, rozpočty mimorozpočtových fondů (fond dopravy, národního majetku…), konsolidační agentura (jiné organizace), rozpočty zdravotních pojišťoven atd.
Saldo rozpočtu (skutečné):
Obecně: příjmy mínus výdaje:
- deficit – snížení rozpočtu (křivka nahoru), zvýšení autonomní daně (křivka nahoru), změna důchodová sazby daně – křivka bude strmější
Strukturální rozpočet – Saldo strukturálního rozpočtu:
rozpočet při plném využití všech zdrojů, neboli ekonomika pracuje na potenciálním produktu, i tam mohu mít deficit
Cyklický rozpočet (saldo):
rozdíl mezi a je cyklický rozpočet, resp. cyklické saldo , např. když je ekonomika v cyklickém výkyvu – např. recese. V recesi je teoreticky ospravedlnitelné, že tam může být deficit. Pokud ekonomika pracuje na potenciálním produktu, pak deficit není dlouhodobě udržitelný.
25.5.2005
Deficity veřejného rozpočtu:
Dohromady tvoří veřejný dluh – podle M. kritérií – nesmí tvořit 60% podílu HDP
Diskreční politika fiskální politiky, Automatické stabilizátory
Diskrečení politika:
Jednorázové svobodné rozhodnutí vlády, že zvýší investiční výdaje, že sníží daně
Automatické stabilizátory:
Působí automaticky, je to např. podpora v nezaměstnanosti, progresivní míra zdanění, jejím cílem je vyrovnávat výkyvy ekonomiky, jsou dané ze zákona.
Např. podpora v nezaměstnanosti: Když nezaměstnaní nemají žádné příjmy, omezí spotřebu, ale tím produkt propadne ještě níže; ale je podpora v nezaměstnanosti, takže mají příjem a nemusí svoji spotřebu omezit tak výrazně ( ani produkt tak výrazně nepropadne (ořezání zespoda).
Např. progresivní daň – roste produkt – roste příjem lidí ( vyšší progresivní daň ( stát sebere více na daních a tím se já nemohu utratit tolik (ořezání seshora)
Fiskální politiku preferovali zejm. Keyn. ekonomové ( cílem byla vysoká zaměstnanost.
Někteří ekonomové tvrdí, že fiskální politika není tak účinná (
Bariéry účinnosti fiskální politiky:
Vytěsňovací efekt: Zvýší se vládní výdaje, dochází k růstu úrokové míry, snižují se soukromé investice, které jsou vytlačovány (vytěsňovací efekt).
Časové zpoždění: Když se ekonomika dostává do problému, tak to musí vládní ekonomové poznat ( návrh na řešení ( musí schválit vláda ( pak obě komory parlamentu a prezident ( pak to vyjde. Než ovšem začne působit, tak to nějakou dobu trvá.
Rozpočty z hlediska deficitů a nárůstu veřejného dluhu: Veřejný dluh se musí splácet, je to kryto obligacemi, problém je v úrocích a mohou omezovat rozpočet.
Barro-Ricardova hypotéza: Přišel s tím Ricardo, pak to popřel, pak to vytáhl Barro. Ricardo: Jestliže vládá sníží daně, tak by to mělo podpořit ekonomiku (lidé více peněz, více utrácejí). Ale Barro tvrdí, že lidé jsou chytří, neboť když dojde ke snížení daní, dojde k nárůstu deficitu rozpočtu, který bude splácen následním zvýšením daní. Podle B-R hypotézy budou lidé reagovat zvýšením úspor a ne zvýšením spotřeby, takže nevzroste produkt.
Lafferova křivka:
- procento zdanění
zakázaná zóna – za bodem od horního extrému vpravo – ekonomika by se tam neměla nacházet
jakmile by došle ke snížení daňového zatížení od šrafovaného vlevo, došlo by k navýšení produktu – méně by se podváděl stát, už by se to nevyplácelo
v praxi tuto křivku najít, resp. její maximum je velmi obtížné
v USA se propadly federální rozpočty do deficitu, ve VB to použila Tacherová
je nutné najít bod, jestli jsme před zakázanou zónou, nebo za ní
Monetární (měnová) politika
Provádí jí centrální autorita (v ČR centrální banka).
Dva typy nástrojů: přímé a nepřímé.
Důležitější jsou nepřímé.
Nepřímé nástroje:
Operace na otevřeném trhu: Nákup a prodej vládních cenných papírů. Ovlivňuje tím sazbu povinných minimálních rezerv. PMR ovlivňuje peněžní multiplikátor.
Stanovuje některé důležité úrokové míry:
Reposazba – dvou týdenní; nakoupí cenné papíry (poskytne peníze), za dva týdny je prodá a vezme si peníze zpátky (aktuálně 1,75)
Diskontní sazba – KB si u CB ukládají přes noc přebytečnou likviditu u CB. Je to nejnižší sazba na měnovém trhu (aktuálně 0,75)
Lombardní sazba – když se banky dostávají do problémů, za kolik si můžou od CB půjčit – nejvyšší sazba (aktuálně: 2,75)
Přímé nástroje:
Stanovení maximálních úroků z úvěrů
Stanovení minimálních úroků z vkladů
Stanovení maximálního objemu úvěrů, které může KB půjčit
Cílem monetární politiky:
Konečné cíle:
vysoká zaměstnanost u Keyn. ( u Monetaristů je nízká míra inflace
CB je přímo ovlivnit nemůže
Zprostředkující cíle:
ty může CB ovlivnit, mají dopad na konečné cíle
Přístup Keyn. a Monet. se liší.
Keynesiánci:
chtějí vysokou zaměstnanost a nízkou míru inflace – po 2.sv.v. válce – K. měli politiku levných peněz – úroková míra co nejníže ( podpoří investice, levné financování dluhu
klidně budou měnit peněžní zásobu i úrokovou míru dle potřeby, jak se jim to chodí.
Pokud CB zvedne peněžní zásobu ( pokles úrokové míry ( růst investic, spotřeby atd. ( růst agregátní poptávky ( roste produkt, zaměstnanost, cenová hladina
problémy (možnost přerušení):
u snížení úrokové míry – obava z pasti na likviditu (držení peněz za každou cenu)
deflační impotence – nemusí vzrůst investice, protože by byli málo citlivé na úrokovou míru
proto tak často Keyn. nepreferovali monet. politiku, ale dnes už ji používají
Monetaristé:
V současnosti – mají zprostředkující cíl úrokovou míru.
obava z inflace
narozdíl od Keyn. tvrdí, že měnová politika je velmi účinná ( ale to že je účinná neznamená, že by ji CB měli používat
fiskální politika je málo účinná z důvodů vytěsňování
změna nabídky peněz výrazným způsobem může ovlivnit ekonomiku:
zvýšení peněz – posun doprava, zvýší se produkt, cenová hladina, zaměstnanost – v krátkém období (6-9 měsíců)
ale v dlouhém období – je posun zpět na křivku LAS ( nárůst cenové hladiny (jediný dlouhodobý dopad) ( toho se monetaristé obávají ( proto tvrdí, že by se peněžní zásoba neměla měnit dle potřeby, ale měla by růst stálým dlouhodobým tempem ( stejným tempem, jak roste potencionální produkt, jenže zjistit tempo potenciálního produktu je obtížné, ne-li nemožné, takže se spokojí s tím, že by peněžní zásoba měla růst tempem 3-5% - a to pořád (ať už je ekonomiky v recesi, expansi) ( to zajistí, že nedojde ke zvýšení inflace.
Poznámka:
Mezinárodní obchod – pravděpodobně v testu nebude (Pavelka to tam nedá a snad ani ostatní).
Strana
zakázaná zóna
Podmínka:
,
50
8
6
80
24 hod
0
N