Přednášky

eobecně určují, objasňují postupy
- definují oblast, v jejímž rámci mají být rozhodnutí prováděna, aby byla jistota, že budou přispívat k dosažení cílů
5. Postupy
- plány, které určují a vyžadují metody provádění budoucích činností
- přesné návody jakým způsobem mají být určité činnosti provedeny
6. Pravidla
- určují specifické požadavky na činnosti, které vylučují jakoukoliv volnost
- určují způsob provádění činností, bez specifikace jejich časových posloupností
7. Programy
- souhrn cílů, taktik, postupů, pravidel, přidělených úkolů a dalších prvků
- obvykle bývají podporovány rozpočtem
- základní program může vyžadovat řadu podpůrných programů
8. Rozpočty
- numerické stanovení očekávaných výsledků, vyjádřené:
ve finančních jednotkách
v pracovních jednotkách
v jednotkách produkce
v provozních hodinách
Cíle musí být po všech stránkách přiměřené.
S – specifikace – specifický cíl (v množství, kvalitě a čase)
M – measurable – měřitelný cíl (má jednotku měření)
A – agreed – akceptovaný cíl (podřízený s ním souhlasí)
R – realistic – reálný cíl (musí být dosažitelný)
T – trackable – sledovatelný cíl (možno sledovat jeho postupné plnění)
Postup při plánování
1. Uvědomění si příležitosti
- trhu, konkurence
- zákaznických přání
2. Stanovení úkolů a cílů
Kde chceme být, jak a kdy si toho přejeme dosáhnout?
3. Zvažování plánovaných předpokladů
V jakém prostředí (vni či vně) budou plány realizovány?
4. Stanovení alternativ
Jaké jsou nejstabilnější alternativy pro dosažení našich cílů?
5. Porovnání alternativ
- z hlediska požadovaných cílů
6. Výběr alternativ
- výběr postupu činností, které budeme prosazovat
7. Formulování podpůrných plánů
(zařízení, materiál, pracovníci)
8. Sestavení rozpočtů
- objem prodeje, provozních výdaj, výdaje na zdravotní pojištění,…
Vedení
Vedení
- základní náplň činnosti manažera
- schopnost, dovednost či umění vedoucích pracovníků – vést, usměrňovat, stimulovat a motivovat ke kvalitním, aktivním, popř. tvůrčím plněním své práce
Souhrnně jde o proces, kdy manažer ovlivňuje lidi tak, aby bylo dosaženo určeného cíle nebo úkolu.
Úspěšnost a účinnost vedení je závislá na:
a) Objektivní faktory
- vnější podmínky: dělba práce
- hierarchie a moc (přesné vymezení řídící struktury)
- systémy komunikace a ovlivňování
- principy odměňování
b) Subjektivní faktory
- individuální předpoklady pro práci (odborné i subjektivní)
Efektivní vedení – asertivní chování vedoucího pracovníka:
- má pocit vnitřní síly
- je vyrovnaný a ostražitý
- udržuje dobré lidské vztahy
- rozvíjí schopnosti podřízených
- využívá efektivně a odpovědně moc
- plánuje a kontroluje
Efektivní vedoucí odpovídá za:
- plnění úkolů
- budování a udržování týmu
- stimuluje rozvoje jednotlivců
Transakční vůdce
Určuje co mají podřízení dělat v souladu s vlastními cíli a cíli podniku. Je pro něj důležité správně motivovat zaměstnance, aby byl ochoten usilovat o odměnu a vyhýbat se postižením.
Transakční vedení je založeno na směně mezi pracovníkem a manažerem. Bude-li pracovník dobře pracovat, bude odměněn a pokud ne, bud potrestán.
Např. Hitler, Napoleon
Transformační vůdce
Vytváří charismatické vedení, inspirační vedení, intelektuální stimulaci a atmosféru, které si podřízení váží. Rozšiřuje a podněcuje zájmy podřízených, dokáže povznést individuální zájmy na úroveň a ve prospěch zájmů skupiny. Má jasnou představu o budoucnosti, dokáže ji jasně formulovat, je schopen o nik komunikovat.
Např. Gándhí, T. G. Masaryk, Matka Tereza.
Řídící styl
- navyklý způsob realizace role vedoucího pracovníka
- navyklý způsob plnění úkolů i dalších činností zabezpečující úspěšnost organizace
vnitřní strana řídícího stylu – způsob jednání s lidmi v rozhodování, ukládání úkolů, motivace, koordinace, informování, kontrola a hodnocení práce, způsob myšlení, vyjadřování, vystupování a chování
vnější strana řídícího stylu – uspořádanost, organizovanost pracoviště, úkolů a pracovní doby, úroveň metod a řešení úkolů řídící práce
Řídící styl z hlediska identifikace vedoucího pracovníka
Požadavky nadřízených
- dosahovat úspěšných výsledků
- plnit příkazy
- plánovitě řídit
- rozhodovatSpolečenské požadavky
- být iniciativní- kolektivně rozhodovat
- znalosti a dovednosti
- vytvářet dobré vztahy
- informovat,…
Požadavky podřízených
- poskytovat příležitost
- povzbuzovat
- ohleduplnost, takt
- přístupnost,…
Jestliže pracovník, vedoucí pracovník, klade důraz na požadavky nadřízených, jde o tendenci k autokratickému řízení. Jestliže se přiklání k požadavkům podřízených, jde o tendenci k liberálnímu, sousedskému řízení.
Autokrat
Na první místo svého zájmu staví výrobní a pracovní úkoly. Jeho styl řízení vychází z názoru, že podřízení pracovníci nejsou dostatečně schopni, vyhýbají se odpovědnosti, nemají ctižádost. K práci je musí nutit neustálým dirigováním a sankcemi.
Při vedení lidí zastává určité názory. Lidé by se měli obětovat, objektem vedení jsou jednotlivci a ne skupiny. Má snahu lidi oddělovat a nevytvářet kolektiv. Rozhoduje se sám, většinou ve prospěch mladých, schopných výkonu, hájí své názory řešení a je nepřesvědčitelný.
Pozitivní stránka: rychlost rozhodování a komunikace – rychlé reagování na změny
Liberál
Vedoucí sociálního typu, projevuje minimální zájem o úkoly a maximální zájem o lidi. Nesprávně oceňuje požadavky svých podřízených, podléhá jejich tlaku, stanoví si nízké krátkodobé cíle, konflikty neřeší, ale snaží se je utlumit. Není ochoten se angažovat pro nové a nést riziko, ochotně deleguje pravomoc.
Pozitivní stránka: umožňuje uplatnění schopných, dává velký prostor pro seberealizaci
Správný styl řízení vyžaduje proporcionální rozdělení zájmů o výrobu a práci na jedné straně a o vztahy k lidem a jejich potřebám na straně druhé.
♫
AUTOKRATICKÝ
STYL
HARMONICKÝ
STYL
TÝMOVÝ
STYL
BYROKRATICKÝ
STYL
PORADNÍ
STYL
LHOSTEJNÝ
STYL
SOUSEDSKÝ
STYL
SOCIÁLNÍ
STYL
Lhostejný styl – bez zvláštních zájmů o výrobu, úkoly a výrobu, ale i bez zájmů o lidi. Plní funkci „posla shora“ a jeho cílem je zajištění existence a vydržet. Snaží se vyhnout konfliktům. Při vyskytnutí problému se spoléhá, že se vyřeší sám. Rozhodnutí odkládá. Určitou dobu může existovat jen v nevýkonném podniku.
Byrokratický styl – pro vedení platí „směrnice nade vše“. Při řízení se orientuje na získání moci, zakládá si na hodnosti, titulech a postavení. Řídí a kontroluje přísně a to hlavně z hlediska směrnice. V konfliktech zasahuje mocí. Je formální, neoperativní, neosobní k úkolům a lidem.
Sousedský styl – vychází z předpokladu, že budeme-li pečovat o dobré vztahy a spokojenost lidí, odrazí se to pozitivně na výsledcích podniku. Tento předpoklad je v převážné případů mylný. Uspokojení lidí s výkonností podniku sice souvisí, ale není to vztah příčinný, ale korelační. Vedoucí pracovník plánuje pouze v hrubých rysech, má odpor ke kontrole a úkolům a zastává názor, ž lidi nelze k práci nutit. Jeho cílem je vytvoření dobrého kolektivu. Plnění úkolů vymáhá apelováním na city.
Harmonický styl – vyžaduje slušnou práci za slušný plat. Při řízení vedoucí využívá svých podřízených, naléhá jen přiměřeně. Ustupuje do určité míry. Řídí pevně, ale slušně. Nestanový přehnaně vysoké cíle .Při vedení motivuje odměnami a pochvalami, konflikty řeší spravedlivě. Klade důraz na nefinanční vztahy a komunikaci. Usiluje o přijatelnost rozhodnutí, nepřijímá jednostranné rozhodnutí.
Poradní styl – jde mu o rozvoj vzdělávání lidí a utváření a rozvíjení potřeba zájmů lidí. Neuznávají se zde vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Úkoly jsou rozděleny na základě odbornosti. Využívá vědecké metody práce.
Týmový styl – maximální orientace na úkoly i lidi. Cílem je dobrá produkce při dobré morálce. Při řízení respektuje potřeby lidí, plánuje za spoluúčasti lidí, zdůrazňuje sebekontrolu a sebeřízení. Určuje směr, nikoliv cestu. Projevuje se u něj pedagogický přístup. Snaží se sloučit osobní cíle s cíli organizace, vytváří týmy. Umí naslouchat a pozorovat. Při rozhodování využívá názorů specialistů, klade důraz na rozumové rozhodnutí, přijímá i neobvyklá rozhodnutí.
Manažerská mřížka
9
kamarádský m.
1,9
týmový manažer
9,9
8
7

6
5
organizační m.
5,5
4
3
2
1
minimální m.
1,1
autorativní m.
9,1
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Teorie organizace
(teorie organizace nebyla na přednášce, ale je ve skriptech)
Základní část teorie řízení, řízení je chápáno jako každá činnosti lidí, který řeší vztahy mezi lidmi navzájem a vztahy mezi lidmi a výrobními prostředky.
Předmětem zkoumání teorie organizace jsou společenské systémy, které jsou tvořeny z prvků živého a neživého charakteru.
Problémy řízení:
Problémy analytické – zkoumání principů vzniku, struktury a chování smíšených systémů
Problémy syntetické – vytváření modelů smíšených systémů s cílovým chováním
Organizace = uspořádání
3 základný významy organizace:
1. Organizace jako činnost (organizování) – utváření určitých vazeb mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a výrobními prostředky za účelem dosažení stanoveného cíle.
2. Organizace jako míra (organizovanost) – lze ji vyjádřit kvantitativně v intervalu (0,1)
0 – absolutní neorganizovanost, neexistují žádné vazby
1 – absolutní organizovanost, propojení vzájemnými vazbami
3. Organizace jako systém (organizační systém) – je tvořen prvky – lidmi a výrobními prostředky, které jsou vzájemně spojeny určitými vazbami.
Organizační systém
V řídící praxi se vesměs prosazují induktivní metody, kdy na základě zkušenosti z praxe jsou vyvozovány obecné závěry. V době vědecko technické revoluce se jeví účelné využívat i metody deduktivní, kdy je možno na základě obecně se prosazujících principů odvodit závěry pro praxi. Důsledkem tohoto trendu musí být i nové přístupy k řízení, k formování nových metod a jejich tvůrčí využití.
Tyto požadavky nacházejí své uplatnění v systémovém přístupu, který představuje konkrétní způsob využití dialektiky v procesu řízení a umožňuje cílevědomý, mnohostranný a komplexní způsob studia jednotlivých systémů.
Při respektování zásad systémového přístupu k otázkám řízení je možno z určitého hlediska při sledování určitého cíle definovat systém vymezením jeho základních prvků a vazeb. Proto z hlediska organizace a řízení účelové vymezení základních lidských zdrojů (lidí) a zdrojů přírodně technických (výrobních prostředků) podniků jako jejich prvků a propojení hmotně energetickými a informačními vazbami umožňuje definovat organizační systém.
Organizační systém můžeme charakterizovat jako definovanou množinu výrobních prostředků a lidí propojených hmotně energetickými a informačními vazbami za účelem zkoumání výsledného chování.
OS = ([VP, L, Sp] [H-E, I, Sv](

kde:
OS - organizační systém
VP - výrobní prostředky
L - lidé
SP - smíšené prvky (lidé a výrobní prostředky)
H-E - hmotně energetické vazby
I - informační vazby
SV - smíšené vazby (hmotně energetické a informační)
OS se vyznačujeme dvěma základními vlastnostmi, a to strukturou a chováním z hlediska realizace přenosové funkce organizačního systému při aplikaci určitého typu transformace jednotlivých prvků. Zároveň je třeba respektovat hypotézu, že chování je funkcí struktury každého systému. Ekonomické, sociální a politické aspekty chování OS jsou tedy závislé na chování jednotlivých subsystémů, jejich funkci lze při zvolené rozlišovací úrovni vymezit v závislosti na typech prvků a vazeb.
4.1 Dekompozice organizačního systému
Účelem definované množiny prvků a vazeb v rámci organizačního systému vytváří jednotlivé subsystémy.
3 základní dimenze organizačního systému:
a) Cílový stav je vymezen ve fázi plánování a realizován ve fázi organizování a operativního řízení a je podmíněn
- potřebami a podmínkami společného prostředí
- úrovní prvků a vazeb OS a možnostmi jejich rozvoje
b) Základní prvky
- lidé, kteří jsou rozhodujícími činiteli
- výrobní prostředky
- smíšené prvky
c) Vazby mezi jednotlivými prvky
- hmotně energetické
- informační
- smíšené vazby
Dekompozice podle prvků
kde:
VP - výrobní prostředky
L – lidé
H-E – hmotně energetické vazby
I – informační vazby
VP + L – smíšené prvky
H-E + I – smíšené vazby
A. Materiálně technická základna (MT) (= Subsystémy výrobně technické)
MT = ([VP], [H-E, I, H-E+I ](
Subsystémy jsou tvořeny výrobními prostředky, mezi kterými jsou vazby hmotně energetické, informační a smíšené. Vytváří přírodní technické zdroje transformačních procesů, jejich statickou část.
1. Subsystém materiálně energetický (ME)
ME = ([VP], [H-E](
ME je definován hmotně energetickými vazbami mezi výrobními prostředky (stavby, suroviny, materiály,…). Funkce: „CO?“
2. Subsystém technologický (TECH)
TECH = ([VP], [H-E+L](
TECH je definován smíšenými vazbami mezi výrobními prostředky (technologická zařízení a postupy,…). Funkce: „JAK?“
3. Subsystém technický (T)
T = ([VP], [I](
T je definován informačními vazbami mezi výrobními prostředky (stroje, přístroje, zařízení,…). Funkce: „S ČÍM?“
B. Organizačně ekonomická oblast (OE) (= Subsystémy organizačně ekonomické)
OE = ([VP+L], [H-E, I, H-E+I](
Subsystémy jsou tvořeny lidmi a výrobními prostředky, mezi kterými jsou vazby hmotně energetické, informační a smíšené. Umožňují účelné spojení pracovní síly s výrobními prostředky a vytvoření organizačního rámce transformačních procesů.
4. Subsystém ekologicko ergonomický (E-E)
E-E = ([VP+L], [H-E](
E-E je definován smíšenými prvky a hmotně energetickými vazbami. Funkce: „V jakém prostředí?“
5. Subsystém organizační (O)
O = ([VP+L], [H-E+I](
O je definován smíšenými prvky a smíšenými vazbami. Vytváří účelné propojení všech přírodně technických a lidských zdrojů v organizační jednotce, propojuje všechny subsystémy a umožňuje jejich koordinace. Funkce: „Jaké místo?“
6. Subsystém ekonomický (EK)
EK = ([VP+L], [I](
EK je definován smíšenými prvky a informačními vazbami (ekonomické vztahy a kategorie). Charakterizuje hodnotovou stránku transformačních procesů. Funkce: „Řeší finanční stránku.“
C. Sociálně řídící nadstavba (SŘ) (= Subsystémy sociálně řídící)
SŘ = ([L], [H-E, I, H-E+I](
Subsystémy jsou tvořeny lidmi, mezi kterými jsou vztahy hmotně energetické, informační a smíšené. Vytváří lidské zdroje, aktivují transformační procesy.
7. Subsystém pracovní (P)
P = ([L], [H-E](
P je tvořen lidmi jako prvky, mezi kterými jsou hmotně energetické vazby. Představuje účelné rozmístění a propojení manuálních pracovníků v rámci transformačních procesů, ze kterého vyplývají i kvalifikační požadavky. Funkce: „S kým?“
8. Subsystém sociální (S)
S = ([L], [H-E+I](
S je definován lidmi a smíšenými vazbami mezi nimi. Představuje formální i neformální vazby mezi sociálními skupinami, hodnotové postoje, motivační aspekty apod. Funkce: „Kdo?“
9. Subsystém řídící (Ř)
Ř = ([L], [I](
Ř je definován lidmi v postavení řídících subjektů a informačními vazbami vyjadřujícími vztahy nadřízenosti, podřízenosti a spolupráce. Je integrujícím subsystémem. Funkce: „Proč?“
Subsystémy materiálně technické, organizačně ekonomické a sociálně řídící vytvářejí zdrojovou část struktury organizačního systému (j – jednotky), kterou Smola označuje jako strukturu útvarovou. Jsou vytvářen podle druhů prvků. Provedeme-li integraci subsystémů podle vazeb, vzniká struktura procesu (p – procesy), představující základní typy transformačních procesů.
Dekompozice podle vazeb:
1. Pracovní proces (PP)
PPj = ([ME], [E-E], [P](
PP je realizován v subsystému materiálně energetickém, ekologicko ergonomickém a pracovním, uspořádaných z hlediska využívání přírodně technických a lidských zdrojů. Společným rysem pracovního procesu jsou hmotně energetické vazby mezi jednotlivými prvky:
PPP = ([VP, L, VP+L], [H-E](
2. Organizační proces (OP)
OPj = ([TECH], [O], [S](
OP je realizován technologickým, organizačním a sociálním subsystémem a představuje organizační uspořádání jednotlivých zdrojů z hlediska technologických požadavků. Společným rysem organizačních procesů jsou smíšené vazby mezi jednotlivými prvky:
OPP = ([VP, L, VP+L], [H-E+I](
3. Informační proces (IP)
IPj = ([T], [E], [Ř](
IP je realizován v technickém, ekonomickém a řídícím subsystému představující informační propojení jednotlivých zdrojů z hlediska technických, ekonomických a řídících aspektů. Společným znakem informačních procesů jsou smíšené prvky propojené informačními procesy:
IPP = ([VP, L, VP+L], [I](
Integrací jednotlivých subsystémů materiálně technických, organizačně ekonomických a sociálně řídících vzniká organizační systém:
OSj = ([MT], [OE], [SŘ](
v němž dochází k transformačním procesům, z nichž hlaví transformační proces je charakterizován integrací dílčích transformačních procesů (pracovních, organizačních a informačních):
VPP = ([PP], [O], [I](
které vlastně charakterizují chování organizačních systémů. Souhrn výrobních procesů potom představuje výrobní strukturu.
Jednotlivé subsystémy jsou mezi sebou ve vztahu:
disjunktivním, nemají-li společné ani prvky, ani vazby (např. materiálně energetický a řídící subs.)
konjunktivním, mají-li společné prvky nebo vazby.
Schéma organizačního systému:
Prvky
PracovníOrganizační Informační
proces procesproces
pracovní
sociální
řídící
ekonomicko
ergonomický
organizační
ekonomický
materiálně
energetický
technologický
technický
Mate
Vazby hmotně energetické smíšené informační
(I) (H-E) (H-E+I)
Jednotlivé subsystémy OS se prosazují během jeho vývoje různou měrou:
1. nezastupitelnost - všechny subsystémy jsou vzhledem k plnění stanovených cílů stejně důležité a to i v případě, kdy některému subsystému není dočasně věnována pozornost.
2. vzájemná podmíněnost – vyjadřuje závislost výsledného chování OS na všech subsystémech. Rozvoj určitého subsystému je ovlivněn rozvojem ostatních subsystémů a z toho vyplývá nutnost.
3. proporcionálního rozvoje subsystému. Dojde-li k přednostnímu rozvoji určitého subsystému, potom během určitého čas. intervalu může dojít v podstatě k dvojímu možnému vývoji:
a) k urychlení pozitivního rozvoje ostatních subsystémů a k jejich vzájemnému vyrovnání
b) k negativnímu ovlivnění sledovaného subsystému a jeho přizpůsobení se úrovni rozvoje ostatních subsystémů.
4. rozdílná stabilita – nejstabilnějším subsystémem a nejstabilnější strukturou OS je subsystém materiálně energetický, který je tvořen výrobním prostředky a hmotně energetickými vazbami, které jsou relativně stabilní.
Nejvariabilnějším subsystémem je subsystém (struktura) řídící a to proto, že je tvořen lidskými prvky a informačními vazbami, které jsou mnohem proměnlivější než vazby hmotně energetické. Přechodným subsystémem je subsystém organizační.
4.1.1 Integrační aspekty subsystémů OS
V procesu řízení je realizováno výsledné chování s cílem dosažení vytčeného cíle. Musí docházet k integraci jednotlivých subsystémů a struktur ve výsledném chování. V procesu řízení proto dochází ke zvyšování úrovně integrace subsystémů a struktur, dochází ke zvyšování jejich uspořádanosti, celistvosti a adaptibility a tudíž homeostáze OS. Integrace vyjadřuje úroveň procesu integrování jednotlivých subsystému a struktur ve výsledném chování. Vyjadřuje vlastně stupeň integrovanosti. Protože uvedený proces integrace (i) se realizuje v čase, potom v případě že t → (, je výsledným stavem integrace tzv. totální integrace [Itot], tzn., že
Itot = lim i[t]
t→ (
Pro ostatní t je výsledným stavem parciální integrace OS, tzn. že integrace je funkcí času
Iparc = i [ti]
Totální integrace je pouze teoretickým stavem a v praxi lze dosáhnout pouze integrace parc