Přednášky

#x00e1; vyjadřovala produkční možnosti a určitou výši spotřeby, a dále jsme brali indiferenční křivky, které vyjadřovaly preference spotřebitele
- v této přednášce nahradíme produkční funkci funkcí rozpočtového omezení a preference spotřebitele budeme i nadále vyjadřovat indiferenčními křivkami

Rozpočtové omezení domácnosti pro jedno období

Zdroje domácnosti
a) z práce
- domácnost produkuje statky podle produkční funkce v závislosti na množství vynaložené práce a tyto statky prodává na trhu statků za dané ceny P, takže příjmy této domácnosti z prodeje statků daného období jsou P * y t
b) z cenných papírů
- z trhu cenných papírů – splatné obligace předchozího období + úrok, který obligace vynesly
§ b t-1 + R * b t-1
- tento příjem je kladný, je-li domácnost věřitelem a záporný, jeli domácnost dlužníkem
c) z peněžních zůstatků minulého období
- m t-1

zdroje domácnosti = P y t + b t-1 (1 + R) + m t-1

Výdaje domácnosti
- spotřební výdaje P * c t
o domácnost nakupuje spotřební statky
- výdaje na držení peněžních zůstatků m t
- výdaje na obligace b t

výdaje domácnosti = P c t + b t + m t

Rozpočtové omezení
- vyjadřuje rovnost mezi celkovými zdroji a výdaji
o zdroje domácnosti = výdaje domácnosti
o P y t + b t-1 (1 + R) + m t-1 = P c t + b t + m t

Úspory domácnosti
= změna finančních aktiv
(m t + b t ) – (m t-1 + b t-1 ) = úspory
- v Keynesiánské teorii – Y = C + S = mikroekonomická fundace makroekonomických jevů (o každodenním rozhodnutí)
Nominální úspory = (m t + b t ) – (m t-1 + b t-1 ) = P y t + R b t-1 – P c t
- nominální úspory jsou rovny příjmu z prodeje produktu a příjmu z úroků z obligací po odečtení spotřebních výdajů
- na makroúrovni platí: P Y t = P C t
o jedna domácnost může žít lépe než druhá
o na mikroúrovni to neplatí: Robinson nepracuje, ale spotřebovává hodně (Pátek, Sobota – jsou to otroci, Robinson sní Pátkovi oběd)

Rozpočtové omezení pro dvě obd obí
- upravíme rovnici:
o P y 1 + b 0 (1 + R) + m 0 = P c 1 + b 1 + m 1
§ m 0 = m t
o P y 1 + b 0 (1 + R) = P c 1 + b 1 rovnice rozpočtového omezení pro 1. období
o P y 2 + b 1 (1 + R) = P c 2 + b 2 rovnice rozpočtového omezení pro 2. období
- spojením obo u rozpočtových omezení získáme rozpočtové omezení pro 2 období a to tak, že řešíme rovnici pro b 1 , čímž získáme:
o b 1 = P c 2/(1 + R) + b 2/(1 + R) – P y 2/(1 + R)
- a dosadíme za b 1 do rovnice pro 1. období, dosazením dostaneme výraz
o P y 1 + b 0 (1 + R) = P c 1 + P c 2/(1 + R) + b 2/(1 + R) – P y 2/(1 + R)
- a ten upravíme na:
o P y 1 + P y 2 /(1 + R) + b 0 (1 + R) = P c 1 + P c 2 /(1 + R) + b 2 /(1 + R)
= rozpočtové omezení po dvě období v nominálním vyjádření

o c 1 + c 2 /(1 + R) = y 1 + y 2 /(1 + R) + b 0 (1 + R)/P – b 2 /(P (1 + R))
= ro zpočtové omezení po dvě období v reálném vyjádření

- nechť spotřební výdaje současné a budoucí c 1 + c 2 /(1 + R) jsou fixní a označme je x, tedy:
o c 1 + c 2/(1 + R) = x
- celková spotřeba za dvě období, tj. x je rovna následujícímu výrazu:
o x = b 0 (1 + R)/P – b 2/ P * (1 + R) + y 1 + y 2/(1 + R)

Diskontní faktor
- pomocí něho můžeme určovat současnou hodnotu budoucích příjmů
- koruna není to samé jako koruna dnes a koruna zítra
- P y 2 = budoucí příjmy
- P y 2 / (1 + R) = hodnota budoucích příjmů dnes
- P y 1 = současné příjmy
- P y 1 (1 + R) = budoucí hodnota současných příjmů
- Spotřební výdaje c 1 a c 2 diskontované jsou fixní

Možnosti a preference domácnosti ve spotřebě
- c 1 a c 2 – existuje možnost vzájemné substituce – záměnu vyjadřujeme pomocí rozpočtové křivky
c 2 Rozpočtová křivka domácnosti
c 2 = x (1+R)
c 2 A A - sklon = - (1 + R) (určen diskontním faktorem)
*C
*B B = nevyužíváme možnosti
c 1 C = nemáme prostředky k dosažení
c 1 A x = c 1
- křivka rozpočtového omezení ukazuje, jak domácnost využívá trh úvěrů
- rozpočtová přímka je množina bodů, které představují kombinace úrovní spotřeby ve dvou po sobě jdoucích období c 1 a c 2
- rozpočtová přímka tak ukazuje dostupné kombinace spotřeby c 1 a c 2 ; tj. možnosti domácnosti ve spotřebě

Preference domácn osti ve spotřebě a indiferenční křivka
c 2
- sklon je negativní, neboť oba statky jsou superiorní (normální)
- na téže indiferenční křivce dosahujeme stejného užitku


c 1
- sklon indiferenční křivky (mezní míra substituce) vyjadřuje výši spotřeby v příštím období, která bude dosažena v důsledku ztráty jedné jednotky spotřeby v současném období
- algebraický zápis rovnice užitku je U = a c 1 + c 1 c 2, rovnice indiferenční křivky je c 2 = U / c 1 – a, kde parametr a ukazuje preference současné spotřeby ze strany domácnosti. Je-li a vysoké, žijeme pro dnešek; je-li a nízké, jsme skrblíci.

Mapa indiferenčních křivek – ochota k substituci ve spotřebě
u 3
c 2 u 1 u 2

u 3 u 2 u 1 . . .


c 1




Optimalizace volby domácno sti mezi současnou a budoucí spotřebou
- sklon indiferenční křivky měří zlepšení budoucí spotřeby, která kompenzuje ztrátu jedné jednotky současné spotřeby, tedy míru časové preference
- sklon přímky rozpočtového omezení určuje prémii za spoření
- = klasická opt imalizace = rozpočtová přímka je tečnou k nejbližší indiferenční křivce
- předpokladem je, že se indiferenční křivky příliš nemění (platilo i pro první přednášku) – nemění se totiž příliš ani preference spotřebitelů
c 2

x (1+R)

E*

c 1
x

Důchodový a substituční efekt
Změna sklonu a posun křivky rozpočtového omezení
a) na spotřebu
c 2
x´(1+ R) u 2 Efekt bohatství na spotřebu

x(1+R) u 1



x x´ c 1

- posun křivky rozpočtového omezení – způsobený zvýšením příjmů (vyrobíme více – paralelní posun produkční funkce – více výrobků, které jsme prodali)
- dochází ke zvýšení současné i budoucí spotřeby = důchodový efekt

Vliv změny úrokové míry R na otočení přímky rozpočtového omezení
c 2

x (1 + R) růst R (rozpočtová křivka strmější)


pokles R

x´ x x´´ c 1

- pokud dojde k růstu R, dochází k poklesu současné spotřeby c 1 a k růstu budoucí spotřeby c 2
- pokud dojde k poklesu R (úrokové míry), dochází k růstu současné spotřeby c 1 a k poklesu bud oucí spotřeby c 2

Vliv změny úrokové míry na spotřebu (substituční efekt)
c 2
x´(1+R) přímka rozpočtových omezení pro R´ R

u 2
E**
x (1+R)
E* u 1
c 1
x´ x

b) na práci
- důchodový efekt
o lidé, kteří zbohatnou najednou – nepřestanou pravděpodobně pracovat
o změna přímky rozpočtového omezení v krátkém období nebude měnit rozsah práce, ale jestliže zdědím hotel, který bude mým stálým příjmem, omezím práci
o v krátkém období nemáme důchodový efekt na práci, ale v dlouhém období již tento efekt existuje

- substituční efekt
o v krátkém období – čím vyšší je úroková míra, tím více v současnosti pracuji a snažím se uspořit s tím, že b budoucnosti budu moci práci omezit díky výnosům z těchto úspor

Peníze, poptávka po pe nězích 3. přednáška

Peněžní agregáty
- pomocí nich se vyjadřuje zásoba peněz v ekonomice = nabídka peněz v ekonomice
Peněžní zásoba = množství peněz v ekonomice k danému časovému okamžiku
- značí se M + nějaké číslice --- čím vyšší je ta číslice, tím roste výnosnost,ale klesá likvidita
- vyšší číslo vždy obsahuje ten předcházející agregát + něco navíc, které snižuje tu likviditu

U nás:
M0 = hotovostní oběživo u nebankovních subjektů
M1 = M0 + vklady na požádání + cestovní šeky
M2 = M1 + termínované vkla dy + vklady v zahraničních měnách
- tyto tři základní peněžní agregáty sleduje u nás centrální banka
L = likvidní aktiva = M2 + cenné papíry
- je to nejširší agregát

- zásoba peněz v ČR je vyjádřena peněžním agregátem M2

Peněžní standardy
- monetarizace
- demonetarizace – 6 fází

Úloha peněz v ekonomice – monetární ekonomika

Poptávka po penězích
1) neoklasický koncept poptávky po penězích
- Španělsko – středověk – kvantitativní teorie peněz – David Hume 1752
a) přístup I. Fishera
b) přístup Cambridge
c) přístup M. Friedmana
peníze dány exogenně centrální bankou
2) Keynes
a) teorie Keynesova
b) model W. Baumol + J. Tobin

3) peníze jsou endogenní

- na Davida Huma navazuje Fisher – 1911

Kupní síla peněz
- hodnota prodejů = hodnotě koupí
PT = M S * V t P . . . cenová hladina
T . . . souhrn transakcí v ekonomice
T Y* Y* . . . potenciální produkt, v krátkém období se nemůže v dané
ekonomice měnit
T . . . transakce s dříve i nově vytvořeným produktem
V t . . . transakční rychlost peněz (kolik transakcí obslouží jedna
peněžní jednotka za určitou dobu – závisí na
technologii platebního styku) – konstantní po
určité období
M S . . . nabídka peněz





M S * V t
P = ----------------- cenová hladina
T
Fisherova teorie = transakční verze kvantitativní teorie peněz
cenová úroveň je závislá na nabídce peněz (množství peněz v ekonomice determinuje cenovou úroveň
M S P – způsobí inflaci
- Fisher:
o peníze jsou především prostředkem směny
o uvědomoval si, že je tam prodleva mezi změnou nabídky peněz a změnou cenové hladiny – ale v teorii předpokládal, že je to okamžité – monetární proměnné v ekonomice jsou odděleny od reálných – nulová změna produktu (Y) i zaměstnanosti (N) a reálné mzdové sazby (w/P) a dalších reálných veličin – základem je dichotomie reálného a monetárního sektoru ekonomiky
o řešil otázku – kolik peněz je třeba v oběhu na uskutečnění transakcí

Přístup Cambridge
- řešil otázku – kolik hotovosti (peněžních zůstatků) chtějí ekonomické subjekty držet
- velikost peněžních zůstatků závisí na velikosti bohatství
- maximálně můžeme držet všechno bohatství v penězích
- je základem moderní teorie peněz – otázka poptávky po penězích M D , která je určena vztahem: k x P x Y*= M D
k . . . cambridžský koeficient
- formálně jistá shoda s Fisherem: V = 1/k
- otázka: j ak se změna M S (nabídky peněz) projeví ve změně P (cenové hladiny) existuje tzv. Cambridžský transmisní (převodový) mechanismus
o předpoklady:
Ţ jedná se o neoklasické předpoklady
Ţ agregátní nabídka (AS) je vertikální a na úrovni potenciálního produktu
AS = Y*


Ţ existuje a platí kvantitativní teorie peněz (mohla by platit dichotomie)
Ţ úroková míra je výsledkem trhu kapitálu – a vyčišťuje trh úvěrů

PxY* k x P x Y*
Y*




N* N M D
(plná zaměstnanost - vyrovnává
potenciální produkt)
w/P w
N S w/P


N D

N* N P

Y* . . . nominální potenciální produkt
N . . . zaměstnanost (množství práce)
w/P . . . reálná mzdová sazba
w . . . nominální mzdová sazba
MP L ur čuje poptávku po práci

Transmisní mechanismus
- M o S M 1 S M S M D , ale ekonomické subjekty chtějí držet stabilní podíl svého bohatství v penězích - nadbytečné bohatství, které nechtějí držet v penězích, vrhají do oběhu – dochází ke zvyšování nákupů – a tedy i ke zvyšování poptávky po statcích – což vede ke zvyšování produkce (v krátkém období jsou ceny fixní – poptávka se musí přelévat do produktu; v krátkém období růst cen ne cenová hladina je fixní)

- jak roste nabídka peněz – zůstatky peněžních zůstatků jsou stejné – ekonomické subjekty musí prostředky vynakládat – dochází ke změně portfolia bohatství – držba peněz je stále stejná:
Ř změna výdajů na spotřebu (zvýšení) a změna produktu (zvýšení)
Ř změna obligací

Přístup Friedmana
- peníze jsou aktivem – což je jedna z mnoha forem bohatství
- ekonomické subjekty drží bohatství (značíme WN) v 5 formách:
Ř peníze
Ř obligace
Ř akcie
Ř fyzické statky
Ř lidský potenciál
- M D (poptávka po penězích) je stabilní – díky Y p je-li M D stabilní, pak by vláda neměla měnit M S (nabídku peněz – množství peněz v ekonomice), protože tím rozkmitává trh peněz (změna M S ze strany vlády by měla odpovídat změně ekonomiky – tedy změně potenciálního produktu dlouhodobý růst potenciálního produktu – USA 2 – 3 % - nebyla inflace)
- ekonomické subj ekty vytváří portfolio tak, aby maximalizovali užitek