Přednášky

a politických práv
III. – katalog práv národnostních a etnických menšin
IV. – katalog práv hospodářských a sociálních
V. – katalog práv na soudní a jinou ochranu
VI. – některá ustanovení týkající se výkladu určitých článků Listiny
Hnutí za občanskou solidaritu a toleranci
- založeno v r. 1993
- sleduje situaci v oblasti lidských práv v ČR
- věnuje se zejména dokumentaci rasově motivovaného násilí a konkrétním případům rasové diskriminace
- spolupracuje se světovými organizacemi (Amnesty International, Asia Watch, China Human Rights apod.)
Český helsinský výbor
- významná organizace mapující dodržování lidských práv v ČR a aplikaci mezinárodních norem
FUNKCE IDEOLOGIE, ZÁKADNÍ IDEOLOGICKÉ SMĚRY
Ideologie
- lidé mají tendenci je podceňovat
- systematicky uspořádané soubory idejí, koncepcí, postojů a názorů – zabývají se základními problémy
společnosti a státu, otázkami vnitřní i mezinárodní politiky, problematikou hospodářského a sociálního
vývoje…
Funkce:
1) vysvětlovací
- pomáhají stranám a stoupencům vysvětlit si politické jevy a události
- někomu se to zdá užitečné, někomu jako zlo
2) žebříček hodnot
- stranám a jejich stoupencům ideologie poskytují kritéria
3) programotvorná
– ideologie nabízejí svým stranám základní rysy politického programu
- každý politický program má ideologii, reflexi politické situace
4) identifikační
- vědomí identity a sounáležitosti
- umožňuje straníkům a sympatizantům poznat, ke komu patří, kdo jsou protivníci
- pokud dojde k oslabení, je to velmi vážná věc (úpadek), takto postižen liberalismus
LIBERALISMUS KLASICKÝ
- již ve středověku (štědrý, otevřený, svobodomyslný…)
- v politice až od 19. století
- reaguje na absolutistické režimy
- dává se do úzké souvislosti s demokracií, původní stoupenci liberalismu nebyli však demokraty
- přispěla Francouzská revoluce – heslo „volnost, rovnost, bratrství“, a Napoleonská éra
- jeho základní hodnoty:
liberty (svoboda) – svoboda člověka (člověk se rodí jako svobodný)
rovnost – odstranit privilegia
silný občan, slabý stát – stát je slabý vůči občanovi (nemá se plést do života lidí, iniciativy
svých občanů, má chránit vůči vnějším vlivům, garantuje právní řád)
trh
- John Lock – představoval si volební právo tak, že ho měli mít pouze vlastníci velkých pozemků
- Adam Smith – spis Bohatství národů – začal mluvit o trhu jako regulátoru, „neviditelná ruka trhu“, předchůdce
liberalismu
- výhodný pro průmyslovou revoluci (industrializace – zavádění masové výroby, továren, rozmach dopravy –
husté železniční sítě, paroplavba, urbanizace – vznik nových měst)
- potřeboval jednotné rovnoprávné občany řízené trhem (zákonem nabídky a poptávky)
- 19. století – vítězství liberalismu
- objevovaly se problémy – určité oblasti, kde neviditelná ruka trhu selhává (sociální oblast), vznikaly továrny a
kolem nich vznikají živelně města, ale pracovníci žijí ve velmi otřesných životních podmínkách (bez bydlení na
minimální úrovni, bez vzdělávání pro děti, zdravotní péče, vystaveni výkyvům podnikání)
- postavení každého člověka – každý člověk je sám za svoji situaci odpovědný (klasický liberalismus)
MODERNÍ LIBERALISMUS
- ve 30. letech
- bránit společnost před krizemi
- liberálové byli nuceni přehodnocovat své původní východiska
- začali přehodnocovat hodnoty – silný občan, slabý stát
- ukázalo se, že některé funkce musí stát převzít
- funkce státu (obranná, právní, hospodářský, sociální)
- stát musí garantovat nějaké sociální jistoty, bude garantovat standard co se týče zdravotní péče, vzdělání
- za světové a hospodářské krize musí přehodnotit i dogma – trh
- stát musí vybírat větší daně
- spočívá v pochopení, že ekonomika někdy vyžaduje státní zásahy
- liberální welfarismus
- F. D. Roosevelt - New Deal – kampaň (Nový úděl)
Okruhy problémů:
1) sociální pomoc – státní podpory pro nezaměstnané, důchodce, děti, vdovy, nevidomé
2) oživení průmyslové výroby a zaměstnanosti – aktivní hospodářská politika
3) americký venkov – zemědělství – AAA, zhroutili se zemědělské ceny
- J. M. Keynes – vláda může čelit vysoké nezaměstnanosti zvýšením objemu peněž a úvěrů v ekonomice
(zvýšení vládních výdajů, snížení daní)
- po 2. světové válce keynesiánství ovládlo západní ekonomické myšlení
- v 70. letech se projevily limity keynesiánské hospodářské politiky – kritika (zásahy i sociální stát)
- sociální stát se stal rozsáhlou záležitostí – finanční potíže
NEOLIBERALISMUS
- ve své podstatě je návratem k hodnotám klasického liberalismu
- F. Hayek
- R. Reagan, M. Thatcherová
- V. Klaus, T. Ježek
KONZERVATISMUS
- na idee je velmi chudý, moc na ideu nevěří
- podstatou ideí: vize jakési změny
- chtějí spíše uchovat nežli změnit, nevytvářejí projekty budoucnosti
- věří na hodnoty a zavedené instituce:- stát, rodina, církev
- důležitá je víra
- nositelé norem – šlechta (venkovská)
- zakladatelem je vlastně liberál E. Burke
- založen jeho jedinou knihou Úvahy o revoluci ve Francii (1790)
- odhadl výsledek Francouzské revoluce
- Metternich – bránil se jakékoliv revoluci, stál u zrodu Evropy po napoleonských válkách
- v 19. století – liberální idee uskutečnili konzervativci
- revoluce chtěla dát – rovnost, svobodu, sjednotit Německo, skončilo to fiaskem
- o 20 let později Bismarck sjednotil Německo, zavedl ústavu, všeobecné volební právo (!!liberální požadavky)
- sbližování liberalismu a konzervatismu koncem 19. století, projevuje se v tom, že konzervatismus a
liberalismus dnes nejde od sebe jen tak oddělit
- roku 1924 liberálové (nyní už mají význam v komunální politice) nahrazeni labouristy
- M. Thatcherová – předsedkyně neoliberalismu, představitelka konzervatismu (důkaz prolínání se obou směrů)
svoboda
stát (státní regulace)trh
tradice
Naše ČR si vystačí pouze s osou x. Ve světě obě osy.
SOCIALISMUS
- průvodní jev rozmachu kapitalistického podnikání a průmyslové revoluce
- ideologie rovnostářská, antikapitalistická
- hlubší sociální rozdíly a problémy, které se šířily za industrializace, poskytly dostatek argumentů a rostoucí
podporu ve společnosti
Socialismus
Leninova čára
LiberalismusKonzervatismus
Socialistické prvky – v požadavcích F. Babeufa
– za Velké francouzské revoluce, připravoval se svými stoupenci „spiknutí rovných“, program – nahrazení
soukromého vlastnictví kolektivním a zrušení dědického práva
Utopický socialismus
- cílem bylo vytvořit harmonickou společnost
- sociální problémy chtěli řešit zlepšením pracovních a životních podmínek dělnictva, jemuž se také mělo dostat
vzdělání, vytvářeli komunity – zrušení soukromého vlastnictví a peněz
- myšlenky zůstaly jen na papíře, ale došlo i k pokusům o jejich uskutečnění
- Owen – zkoušel své utopické myšlenky realizovat v továrnách
- Saint-Simon – patřil k nejvznešenějším franc. rodům
- Fourier
- J. Arbes
Proudhonismus
- P. J. Proudhon – vyjadřoval cítění malovýrobců – ti byli likvidování velkovýrobou
- stoupencem nenásilných prostředků
- předchůdce anarchismu, otec družstevní myšlenky (družstevnictví)
- odmítal stát, myšlenka, že stát i politika jsou vyčerpány a mělo by nastoupit řízení
- vadila autorita, šlo o odstranění státu jako takového
- budoucí společnost – společnost volných výrobců
- vlastnictví je krádež
MARXISMUS
- K. Marx – hybnou silou dějin je rozpor mezi třídami
- B. Engels
- vědecký socialismus
- společnost se rozestupuje na 2 třídy- 1 vládne (vykořisťuje)
- 2 je ovládaná
- tak dlouho se to prohlubuje, až dojde ke zvratu (kvalitativní změně, revoluci), vládnoucí třída je poražena –
vznikne nová společnost, která se ale také rozestoupila- feudálové
- poddaní
- opět rozpor, rozvoj podnikání, feudálové bránili hospodářskému rozvoji, převrat, opět nová společnost, která se
rozestoupila- buržoasie
- proletariát ( v tomto okamžiku to analyzuje Marx)
- produkuje rozpory mezi podnikateli a dělníky
- jeho představa: rozpory budou narůstat, dojde k revoluci, buržoasie smetena a proletariát se osvobodí, bude to
nahrazeno beztřídní společností (společností socialistickou)
Pod vlivem marxistického učení vzniká
Sociálně demokratické hnutí – je revoluční (smetou buržoasii…), věděla ale, že to není aktuální cíl – zabývala
se otázkou co bude dělat mezitím – otázka – jak se postavit k tomu, co chtěli demokratické strany? – mají podpořit reformu?
Když došlo k reformám (např. všeobecné volební právo) – ze sociálních demokratů (outsiderů) se stala silná strana, využili své početné členské základna a mohli získat silné pozice v parlamentě
Původně sociální demokratické hnutí (revoluční) se rozdělilo na 2 proudy:
- komunismus (s revolučním směrem) – vznikl na základě ruské kultury, žádná tradice politických stran, hl. silně
se spojil se sovětskými zájmy
- sociální demokracie (s reformistickým směrem) – nahrazení revoluce „demokracií“:
- politická – dělba moci, všeobecné volební právo, vláda odpovědná parlamentu…
- ekonomická – účast pracujících na řízení
- sociální – systém sociálních jistot
- přehodnocen vztah k vlastnictví
Podoba sociální demokracie – odpoutala se od marxistické tradice a skloubila demokracii, sociální stát, přerozdělování a státní intervencionismus do jednotného celku. Získávala stoupence v evropských zemích a i v rozvojovém světě.
- Palme
- Kreisky
- Brandt
V 70. letech se ideologická a politická ofenzíva sociální demokracie začala vyčerpávat. Politika státních zásahů ztrácela účinnost, stále větší potíže se objevovaly v mechanismech přerozdělování, zvyšovalo se daňové zatížení atd. V 80. letech se dostala do krize – dotklo se to pouze vnitřní politiky. Jinak se vypjala k velké aktivitě.
NACIONALISMUS
- průvodní jev formování národních států
- politická doktrína, která pokládá národ za přirozeného a jediného oprávněného nositele státní moci
- podstatou je absolutizace hodnoty vlastního národa a netolerantnost až agresivita vůči jiným národům
- sporné, zda jde ideologii nebo spíše za motivující faktor, který ovlivňuje chování lidí a působí na ně spolu
s některou ideologií
- jeho projevem je také islámský fundamentalismus a antikolinialismus
NACIONALISMUS LIBERÁLNÍ
- charakteristický pro mnohá revoluční a národní hnutí 19. i 20. století
NACIONALISMUS KONZERVATIVNÍ
- rozvíjel se hlavně v již stabilizovaných národních státech a projevoval se velmocenskými ambicemi
FAŠISMUS
- konstituovaly se až ve 20. století
- vznikl po 1. světové válce
- spojuje nacionalismus (někdy zesílený rasismem) s pseudosocialistickými prvky
- sociální základna: nižší střední vrstvy, které po válce pociťovaly ztrátu životní perspektivy
- charakteristické rysy: vůdcovský princip a iracionalismus
- italský fašismus – fašisté se dostali k moci v roce 1922
- německý nacionální socialismus (nacismus) – fašisté se dostali k moci v roce 1933
ANARCHISMUS
- 18. – 19. století – silný proud
- charakteristický znak: odmítání všech forem politické autority, tedy i státu
- cílem byla společnost, v níž byla zajištěna maximální osobní svoboda bez jakéhokoli donucování, spravedlivé
rozdělování hmotných statků a rozhodování na základě dobrovolného souhlasu
- usilování o decentralizaci a uplatnění samosprávného principu v organizaci společnosti
INDIVIDUALISTICKÝ ANARCHISMUS
- rozvíjel se od poloviny 19. století
- spíše životní postoj svobodného a soběstačného jedince
- M. Stirner – považoval egoismus za světový názor ne za sobeckost
- silná tradice v USA
- H. D. Thoreau – vypracoval koncept v němž je svědomí jedince nadřazeno nad občanské povinnosti
KOLEKTIVISTICKÝ ANARCHISMUS
- polovina 19. století, rozvíjel se jako politická doktrína, která měla blízko k socialistickému hnutí
- předpokládal přímo zrušení či svržení státní moci
- Kropotkin - dílo, jak by měla vypadat společnost v anarchismu
- založen na zásadním odmítání státní autority
- anarchisté se uchylovali k individuálnímu teroru – to odradilo potenciální stoupence
- společnost budou tvořit malovýrobci na úrovni obcí, státu
- dobrovolnost, ta měla platit i pro obchodí vztahy, manželství
- anarchisté si nelámali hlavu, jak by to mělo vypadat
- nepodařilo se mu získat masovou podporu
Přelom 19 a 20. století – nová metoda – anarchisté se spojili se syndikalisty (syndikalismus – odborové hnutí typické pro románské země) zbraní syndikalistů – stávka
ANARCHOSYNDIKALISMUS
- vyšší anarchismus
- do 1. sv. války si udržoval značný vliv a v některých zemích představoval politickou sílu
- použití generálních stávek – když všichni vstoupí do stávky, zhroutí se systém
- 1. sv.v ukázala – že to také není k ničemu, je to iluze ( po ní je anarchismus mrtev)
Oživení anarchismu – počátek 90. let 20. století v zemích střední a východní Evropy po zániku komunistických režimů. Je to asi díky globalizaci, dříve byla sporná legitimita. Dnešní anarchisté poukazují na to, že dnešní legitimizace je na úrovni národní, povznáší se to ale už i na nadnárodní scénu (v nějaké době dojde k nějakým změnám a budou pokusy posílit demokratické procesy na nadnárodní úroveň)
Poslední pokus anarchistického vystoupení - za bolševické revoluce
Feminismus
- původně vznikl tak, že se oddělil od liberalismu
- prosazovaly se demokrat. reformy (hlavně všeobecné hlasovací právo – bylo jenom pro muže)
- základy – organizace, které požadovaly volební právo i pro ženy (sufražetky)
- cíle: uznání práva žen, rovnoprávnost mezi pohlavími a redefinice ženství (požadavky na politická práva, dále,
aby ženy mohly také zastávat povolání, která jsou vysloveně mužská)
- role 2. sv. v. trochu i 1. sv.v – ženy musely nastoupit na místa mužů (zbrojovka), případy, že ženy začaly
nastupovat i do armády (1.sv.v) – ilegálně, převlečeny, poté už oficiálně
- po 2.sv.v – začíná vznikat praxe – ženy by měly mít stálá místa v organizační struktuře (př. 50% musí být ženy,
kandidátní listina – strana má % dáno počet žen, jinak nedostane příspěvek na volby
- jakmile ženy získaly volební právo a dosáhly dalších základních cílů – problém další orientace femin. hnutí
- radikální feminismus – překročil hranice politické ideologie a začal se měnit z politického v kulturní fenomén
Environmentalismus
- 20. století, nejmladší ideologie
- rozšiřuje zájem politický i mimo člověka a společnost na všechno co žije
- snaha posuzovat člověka ve vztahu k jeho okolí a v komplexních souvislostech se světem přírody
- politicky se nejvíce uplatňuje ve Straně zelených
- má budoucnost, hodně zastánců této ideologie
- ovlivnil nové pojetí etiky
POLITICKÉ STRANY
- od poloviny 19. století
- staročeši (Riegr, Palacký), mladočeši
Rozdíl
staročeši – udržovali vztahy s českou šlechtou (salónní politici)
mladočeši – radikální, liberální, organizační síť
Žádné další směry pokud jde o politiku, nejprve staročeši, pak dominovali mladočeši.
Od mladočechů se oddělovali další směry – agrární směr, sociální demokracie
Československá republika
- vznik 1918
- měla stabilizované spektrum politických stran (počátek 20. století – volby)
České spektrum:
sociální demokracie, národní socialisté – levice
lidovci, agrárníci, národní demokraté
Na počet hlasů před válkou vyhráli sociální demokraté, ale na počet mandátů vyhráli agrárníci. Po vzniku Československa tyto strany tvořily páteř všech vlád.
Nejdříve vypadli národní demokraté – strana zcela ztratila na významu
Sociální demokraté byli po vzniku republiky nejsilnější (ve volbách i na mandáty) – většina sociálních demokratů odešla a založila KSČ – podlomila se pozice soc. demokratů
prvin republika do protektorátu, druhá za protektorátu
Po 2. sv.v. – obnoven demokratický systém, demokracie byla limitována (strany KSČ, sociální demokraté, národní socialisté, lidovci) – rozhodující pozici má KSČ – převzala i část majetku agrární strany
Limitována byla – tyto strany vytvořili ještě před vysvobozením koalici národní fronta (zádrhel), nefungovalo to, že by se ty strany střídaly (všechny legální strany tvořily národní frontu a všichni byli ve vládě)
První svobodné volby 1946 – svobodné ve smyslu – volič si mohl vybrat stranu, které dá hlas, ale význam to
mělo jen v tom, kolik která strana bude mít ministerstev.
Únor 1948 – ministři za 2 strany podaly demisi, chtěly vyvolat pád vlády, ostatní se ale nepřidali, šlo o to jestli
Beneš demisi přijme a vláda vydrží nebo ji nepřijme a bude muset podat demisi za celou vládu
Rekonstruovaná vláda – nahradil je politiky, kteří byli otevřenější KSČ
Zůstala KSČ, národní socialisté = čs. strana socialistická, čs. lidová
Aby se národní fronta nemohla stát základem ohrožení komunistické pozice – přeměna tak, že do ní mohly vstupovat organizace - nešlo o typickou koalici stran
Od roku 1948 nešlo o volby – volili 1 kandidátní listinu
Ve všech volbách, na všech úrovních se hlasovalo pro společné kandidátky národní fronty (šlo jen o to, zda lidé souhlasí, či ne) až do roku 1989
Po roce 1989
- rozpad národní fronty
KSČ česká a v ní byla KSČ slovenská v roce 1990 - KSČM
- slovenská byla SDL (dopadla bledě)
Národní socialisté – nepodařilo se jim dlouhodobě uspět, vypadli ze špičkové politiky, jsou na komunální úrovni
Lidovci – ČSL – zvládli transformaci ke KDU přišli tak, že s křesťansko demokratickou stranou šli do prvních
voleb pod názvem KDU-ČSL – drží se toho, programově obrat doprava, pak zpět do středu
ČSSD – obnovila se na konci roku 1989, někteří se vrátili z exilu a někteří se přidali
V roce 1990 – KSČM nejvýraznější oponent občanské fórum, v čele mluvčí, opozice vůči politické straně jako takové, smyslem prvních voleb je plebiscit (komunismus ano x ne)
Štěpení
Občanské fórum – 2 směrya) Občanské hnutí - Diensbier
b) Občanská demokratická strana – Klaus (regulérní politická strana)
c) Občanská demokratická aliance
- patronace V. Havla – Lánské dohody – ustoupil občanskému hnutí
- volby 1992 – nevědělo se, jaké kdo bude mít pozice, vypadla OH
ODS, ODA, + KDU-ČSL vytvořili koalici
KSČM - levice
ČSSD - střed
Liberální soc. unie= 3 stranya) - střed
b) zelení
c) část národní sociální
Hnutí za samosprávou demokracii….. - střed
KDUČSL -
ODS - od něj se odvíjí unie svobody
ODA
Dnešní politické spektrum
ZAHRANIČNÍ POLITIKA, MEZINÁRODNÍ VZTAHY
Zahraniční politika se dostává pod kontrolu jako poslední. Dlouho byla považována za doménu panovníků.
Po 2. sv. v. zesílil tlak získat zahraniční politiku pod kontrolu.
Válka – legitimní způsob dosahování cílů
Po válce schválen Briand-Kelogův pakt – poprvé postavil válku mimo zákon (umožňoval státům se bránit)
Za 2. sv. války došlo k posunu v chápání bezpečnosti – dříve platilo pravidlo čím více zastraší stát své protivníky, tím je bezpečnější
Za 2. sv. v. použity zbraně hromadného ničení
Na začátku 60. let vypukla karibská krize – ukázala, že jaderné zbraně nelze použít (při jejich použití by nebylo vítězů)
Cíle zahraniční politiky:
- udržet suverenitu, teritoriální integritu a vnitřní stabilitu státu
- udržet suverenitu – udržet samostatnost rozhodování daného státu (aby se nestal satelitním)
- teritoriální integrita – zahraniční politika má bránit ztrátě území
- vnitřní stabilita – může dojít k destabilizaci (např. vztahy s Německem – narušily naši stabilitu, došlo i ke ztrátě
suverenity = protektorát)
- pomáhat občanům - hájit jejich zájmy ve vztahu k zahraničí
- mnoho podob- někam cestuji – ukradnou mi doklady, peníze (konzulát všech zemí v EU)
- najdou mi drogy v Thajsku – právní pomoc
- věc dědictví ze zahraničí
- obchodní zájmy
Faktory ovlivňující zahraniční politiku
- faktory geologické povahy – rozloha, charakter území, krajiny, přírodní bohatství, vyspělost obyvatelstva,
ekonomiky
Zahraniční politiku provádějí zejména ministers