Přednášky

ředu nevím, kolik mandátů bude v tom a tom kraji
- nejprve zjistí kolik platných hlasů bylo odevzdáno v krajích, vědělo se kolik připadá mandátů na kraj, to se
vydělilo počtem platných hlasů
b) volební dělitel
- volební zisky každé strany v každém kraji se dělí řadou dělitelů
Náš systém má dělitele: (od r. 2002) DHONDTOVA metoda
1, 2, 3, 4, 5, 6řady dělitelů se odlišně chovají, když je použiji (tato nahrává silnějším stranám, jinde mohu nadržovat slabším stranám)
- snaha posílit 2 nejsilnější strany
Čím větší spravedlivost, tím nižší efektivita (musím hledat kompromis)
3) SMÍŠENÝ VOLEBNÍ SYSTÉM
- existují 2 typy volebních obvodů (jednomandátový i vícemandátový)
- jdu k volbám, mám 2 hlasy, každý uplatním na 1 volební systém
- perspektivní volební systém – jediná metoda jak se zbavit senátu u nás
- dynamický, výhodný
- viz. Skripta
Volební právo – všeobecné
Hlasování – tajné
D´Hondtova volební formule
Dělitel
Strana A
Strana B
Strana C
1
2 960
1
1 600
2
1 440
4
2
1 480
3
800
6
720
3
986
5
533
480
4
740
7
400
360
Vydělí se zisky všemi děliteli a výsledky se seřadí pod sebe od největšího po nejmenší a přidělují se mandáty. Čím je menší volební obvod, tím větší je tam ten většinový efekt (projevují se důsledky),
- volič má 1 hlas (kandidátní listina) + 4 preferenční hlasy (zakřížkuji koho chci) = vázaná kandidátní listina
9. července 1998 – ČSSD a ODS se v opoziční smlouvě mimo jiné dohodly, že do 12 měsíců předloží návrhy
novely ústavy a dalších zákonů, které přesněji vymezí kompetence jednotlivých ústavních
orgánů a postup při jejich ustavení
7. července 1999 – komise ČSSD a ODS pro změnu ústavy ukončila svou činnost, rozdílné představy obou stran
o podobě volebního zákona se však nepodařilo odstranit. ODS podporovala zavedení
razantnějších většinových prvků do volebního zákona
26. ledna 2000 – ČSSD a ODS podepsaly 5 doplňků opoziční smlouvy (tzv. toleranční patent), jejichž součástí
se stala i rámcová dohoda o podobě volebního zákona. Počet volebních krajů byl stanoven na
35 při zachování počtu 200 poslanců. Pro přepočítání mandátů strany zvolily kompromisní
variantu označenou jako vyrovnávací d´Hondtova metoda
24. května 2000 – sněmovna hlasy poslanců ČSSD a ODS schválila vládní návrh novely volebního zákona,
který vycházel z dodatků opoziční smlouvy
23. června 2000 – senátoři novelu volebního zákona nejtěsnější většinou schválili. Zákon stejně jako ve
sněmovně prosadily ODS a ČSSD
26. června 2000 – prezident V. Havel novelu nepodepsal a vrátil ji sněmovně k opětovnému projednání
1. červenec 2000 – prezident (a poté skupina převážně čtyřkoaličních senátorů) podal podnět k ústavnímu soudu,
aby prověřil ústavnost novely
24. leden 2001 - ústavní soud uznal téměř všechny námitky navrhovatelů, zrušil mimo jiné zvýšení počtu
volebních krajů z 8 na 35 a způsob přepočtu získaných hlasů na mandáty podle upravené
d´Hondtovy metody. Soud však v zákoně ponechal omezující klauzuli pro vstup do sněmovny
13. června 2001 - vláda schválila návrh novely zákona o parlamentních volbách. Předloha počítá se 14
volebními obvody, s klasickou d´Hondtovou metodou přepočtu hlasů na mandáty a sčítáním
pětiprocentních klauzulí pro předvolební koalice …, ještě v červnu sněmovna postoupila návrh
do druhého čtení
Máme dvoukomorový parlament- poslanecká sněmovna – 200 poslanců
- senát – 81 senátorů
Poslanecká sněmovna
- v čele předseda poslanecké sněmovny – kdyby prezident nemohl vykonávat svou funkci, tak předseda část jeho
pravomocí přebírá (u nás se to již stalo 2x – 1992 a poslední prezidentská volba)
- kolik bude místopředsedů – záleží na dohodě politických stran
- orgány:
Poslanecké kluby – netýká se jich legislativní proces, shromažďují se tam poslanci většinou podle stranické
příslušnosti, na půdě klubu se většinou domlouvají o dělbě práce
Výbory – část legislativního procesu v nich probíhá, sněmovna si je zřizuje dle potřeby, některé z nich musí vždy
být, např.:
- hospodářský
- mandátový a imunitní výbor (musí být)
- organizační (musí být) – dispečink, rozhoduje, kdy a jaká předloha se dostane na program jednání
- petiční
- rozpočtový (musí být) – otázky hospodaření státu
- ústavně právní
- volební
- pro evropské záležitosti
- zahraniční …
- každý výbor má předsedu a místopředsedy
Komise – projevuje se kontrolní funkce sněmovny, parlamentu, drtivá většina jsou stálé komise
- pro bankovnictví
- vojenské obrané zpravodajství
- volební
- vyšetřovací
- pro otázky Ústavy ČR (dočasná)
Delegace – stálé delegace poslanecké sněmovny do parlamentních shromáždění
- do meziparlamentní unie
- do středoevropské iniciativy
- do parlamentního shromáždění NATO
O poslanecké sněmovně a legislativním procesu (viz. internet)
Senát
- orgány:
Výbory- organizační výbor
- mandátový a imunitní
- ústavně právnítyto 3 musí být
Komise- pro krajany žijící v zahraničí
- pro práci kanceláře senátu
- pro rozvoj venkova
- pro sdělovací prostředky
- volební
Delegace- stálá delegace Parlamentu ČR do Euro-středomořského parlamentního shromáždění
- do meziparlamentní unie
Proces schvalování zákonů
- 5 instancí:
1) předložení návrhu zákona
- kdo má právo legislativní iniciativy = poslanec, skupina poslanců, vláda, senát, krajské zastupitelstvo
- senát – jednotlivý senátor nemůže předložit, pouze ho navrhne senátu
- vláda – návrh musí být schválen ve vládě a poté se navrhuje
- musí být koncipován jako text (jako kdyby už by byl schválen) – děleno na články, odstavce, §
- předkládá se formálně předsedovi poslanecké sněmovny, který ho musí rozeslat všem poslancům, klubům a
dává ho k dispozici organizačnímu výboru, který řídí postup návrhu zákona dál
- před návrhem zákona musíme znát stanovisko vlády
- zákon se projednává i kdyby vláda návrh zákona odmítla
- organizační výbor rozhodne o tom, kdy bude zařazen na program jednání a kdo bude zpravodaj
2) projednávání v poslanecké sněmovně – parlamentu
- rozděleno do 3 částí (čtení) – smyslem je, aby bylo možné od sebe oddělit určité otázky, o kterých se nebude nadále jednat
a) 1. čtení
- plénum, navrhovatel předloží návrh zákona (představí ho), po něm vystoupí zpravodaj (stanovisko,
vysvětlení…)
- debata o základních principech návrhu a širších politických souvislostech
- zákon může být - rovnou odmítnut – dál nepostupuje
- vrácen navrhovateli k přepracování – nalezeny problémy
- schválen – postupuje do 2. čtení (nelze se už k projednaným otázkám vrátit)
- rovnou schválen – hotovo
b) 2. čtení
- organizační výbor přikáže zákon do příslušných výborů (1 nebo i více)
- nelze hlasovat v zastoupení
- musí být schválen většinou přítomných poslanců
- poté převézt jednání z výborů (jejich závěry) zpět do poslanecké sněmovny pomocí zpravodaje
- mohou padat pozměňovací návrhy
- lze ho odmítnout, vrátit, schválit a pustit ho do 3. čtení
c) 3. čtení
- doladění právně technických pojmů
- opravy pravopisných chyb…
- podstatné změny ne
- na konci je hlasování o schválení včetně těch nových změn (připomínek), které k tomu byly
3) senát
- nemusí projednávat všechny návrhy, které prošly poslaneckou sněmovnou
- může se do 30 dnů k tomu vyjádřit
- když návrh není zařazen do programu, má se za to, že souhlasí
- je zařazen – většina senátorů odhlasuje – je postoupen 4. instanci
- odmítnou ho – návrh se vrací do poslanecké sněmovny – tam není už debata, rovnou se hlasuje
- má právo „veto“ – suspenzivní, poslanecká sněmovna může veto senátu přehlasovat – většinou všech poslanců
(101 hlasů)
- může návrh pozměnit, může vložit či vypustit článek – vrátí se do poslanecké sněmovny, žádná diskuse,
rovnou se hlasuje, buďto schválí senátní znění, nebo protlačí původní znění
4) prezident
- důležitý je jeho podpis
- má 15 pracovních dní nato, aby vrátil návrh zákon poslanecké sněmovně
- má prezidentské „veto“ – může ho přehlasovat poslanecká sněmovna (101 hlasy)
- podpis prezidenta, + podpis premiéra
5) publikace ve sbírce zákonů
- zákon platí, až když je zákon publikován ve Sbírce zákonů
Ústavní zákon
- se liší od běžného svými dopady a účinky
Ústava má zásadní význam pro fungování politického systému a proto je přijetí ústavního zákona ztíženo. K přijetí zákona potřebujeme 3/5 všech z poslanecké sněmovny (ze 200) = kvalifikovaná většina a 3/5 senátorů ze všech přítomných
Máme 3 hlasovací většiny
- prostá většina (i o běžných věcech)
- většina 101 hlasů (většina všech poslanců – pro přehlasování suspenzivního veta)
- 3/5, která se používá u ústavních zákonů

Zákonná opatření
- to co by schvaloval senát, kdyby zastupoval poslaneckou sněmovnu (byly by rozpuštěna) v tzv. mezidobí
- senát nemůže schvalovat zákony
- senát schvaluje pouze zákonná opatření, u nás se to ještě nestalo
= neplnohodnotný zákon
Omezení
1) Zákonné opatření platí dočasně (do okamžiku nově zvolené poslanecké sněmovny). Zákon platí. Zákonné
opatření může ta nová poslanecká sněmovna schválit a bude platit i nadále, ale už je to zákon.
2) Z hlediska právně legislativní iniciativy- zákonné opatření může navrhnout vláda!
3) Obsahem zákonného opatření nesmí být- Ústava
- volební zákon
- státní rozpočet
- státní závěrečný účet
Za jakých podmínek může být rozpuštěna poslanecká sněmovna
- když se sněmovna neschází déle než je přípustné
- scházela by se, ale nebyla by usnášeníschopná po delší dobu než 3 měsíce
- jestliže poslanecká sněmovna nevysloví důvěru vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na
návrh předsedy poslanecké sněmovny
Je na prezidentovi koho pověří, aby sestavil vládu. Ten jí sestaví, dál návrh prezidentovi, ten jmenuje ministry.., složí se sliby, vláda požádá o vyslovení důvěry (musí být vyslovena do 30 dní senátem), pokud jí nedostane, znovu se to opakuje, pokud se tak nestane ani podruhé, prezident požádá předsedu poslanecké sněmovny aby navrhl toho, koho by měl jmenovat předsedou vlády, kdyby ani potom vláda nedostala důvěru – poslanecká sněmovna může být rozpuštěna
- jestliže se poslanecká sněmovna nevysloví do 3 měsíců k vládnímu návrhu zákona, který vláda spojila
s otázkou důvěry
Vládní návrh zákona nebyl schválen a padá pod stůl – poslanecká sněmovna rozpuštěna
Vláda potřebuje zákon nutně i když ví, že ve sněmovně má malou šanci, sněmovna je před dilematem – buď odmítnou – tzn. pád vlády, nebo přijme. Pokud se nevysloví do 3 měsíců – nebylo vůbec projednáno
Pravomoci prezidenta republiky
2 skupiny
- pravomoci základní (suverénní)
- pravomoci vázané na součinnost s vládou (vázané na kontrasignaci) - + potřeba podpis předsedy vlády
Suverénní pravomoci
- jmenovat předsedu vlády a další ministry (na návrh předsedy vlády)
- přijímat demisi vlády
- svolávat zasedání Poslanecké sněmovny
- rozpustit Poslaneckou sněmovnu (za určitých podmínek)
- vracet Parlamentu návrhy zákona (suspenzivní veto, k jeho překonání je potřebný stejný počet hlasů ve
sněmovně jako k překonání veta Senátu)
- jmenovat soudce Ústavního soudu (se souhlasem Senátu)
Pravomoci s kontrasignační odpovědností vlády
- zastupovat stát navenek
- sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy
- vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny a Senátu
- pověřovat a odvolávat velvyslance (vrchní velení ozbrojeným silám)
Náhradní výkon funkcí – kdo v případě, že by nemohl prezident, přebere jeho funkce (nebyl by zvolen)
Pravomoci suverénní – kdyby prezident nemohl, přebírá tyto pravomoci předseda poslanecké sněmovny
Pravomoci s kontrasignační odpovědnosti vlády - kdyby prezident nemohl, přebírá tyto pravomoci předseda
vlády
Nastalo to 2x
– v r. 1992 nebyl zvolen prezident a ˝ Československé federace bylo bez prezidenta
- v r. 2003 V. Havlovi vypršel mandát a ještě nebyl zvolen nový prezident
LIDSKÁ PRÁVA
- souvisí s vývojem novověkých států a společností
- aktuální od 16. století – války v Německu (protestanti x katolíci) – ten kdo panuje určuje víru
- práva, jejichž zdrojem je pouhá příslušnost k lidskému rodu
- náleží každému člověku
- základ v přirozeném právu
- práva, jejichž nositelem je člověk a adresátem je stát
- univerzální (platná pro všechny), nezrušitelná, nezcizitelná (nelze je nějakým postupem fakticky odejmout),
nepromlčitelná (člověk o ně nemůže přijít tím, že je nevykonává), nezadatelná (člověk se jich nemůže vzdát)
Třídění lidských práv
Členěna do různých skupin podle své závažnosti, nositelů těchto práv, jejich obsahu.
1) Podle nositelů práv
a) všichni lidé – základní lidská práva
b) občanství – práva občanská
2) Podle obsahu
3) Podle své závažnosti
Dělení s přihlédnutím k různým hlediskům:
Základní (osobní) lidská práva
– nejstarší, právo na život, svoboda pohybu a pobytu, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí,
nedotknutelnost obydlí, právo na majetek, ochrana listovního tajemství, právo na lidskou důstojnost, právo
na státní příslušnost, zákaz mučení a ponižujících trestů, svoboda myšlení, svědomí a vyznání, rovnost před
zákonem
- negativní povaha (negativní svoboda „od státu“)
Práva na soudní ochranu a spravedlivý proces
- smyslem je zajistit korektnost a spravedlnost soudního jednání a zakotvit základní principy, které by
vylučovaly justiční zvůly
- možnost domáhat se svého práva stanoveným postupem, ustanovení o tom, že pouze příslušný soud smí
ukládat tresty, právo na obhajobu, na veřejný proces, obviněného odepřít výpověď, zásada, že nikdo nesmí
být souzen 2x za tentýž čin, presumpce neviny, zákaz zpětného stíhání za něco, co v době uskutečnění
nebyl trestný čin, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu
Politická práva
- vytvářejí možnost se podílet na veřejném politickém životě, představují ochranu člověka v rovině
občanské a veřejné
- svoboda projevu, tisková svoboda, právo shromažďovací, sdružovací, volební , petiční, právo na
informace, právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv,
právo podílet se na správě veřejných věcí
Hospodářská, sociální a kulturní práva
- mají chránit člověka v rovině pracovní, ekonomické a kulturní, mají garantovat jistou úroveň života
(důstojná existence, rozvoj své osobnosti)
- právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právo podnikat, právo na spravedlivou odměnu
za práci, právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských zájmů, právo na stávku,
na ochranu zdraví, právo žen, mladistvých, právo na práci…
- podskupina ekologická práva – právo na příznivé ŽP, právo být včas a úplně informován o stavu ŽP…
Práva národnostních a kulturních menšin
- cíl: chránit příslušníky menšin před diskriminací, násilným tlakem většinového národa a před násilnou
asimilací
- právo rozvíjet vlastní kulturu, přijímat informace ve svém mateřském jazyce, sdružovat se v národnostně
orientovaných organizacích, právo na vzdělání v mateřském jazyce, právo národa na sebeurčení..
Dokumenty ve kterých jsou práva zakotvena – pouze platná, str. 214, 215
( Univerzální dokumenty
Charta Organizace spojených národů (1945)
- internacionalizoval lidská práva, nebyla podána žádná definice ani jejich katalog
Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
- základní komplexní dokument o lidských právech vyhlášený OSN
- pro členy OSN nebyla právně závazná, přijata formou rezoluce, plnění záviselo na dobré vůli toho kterého státu
- univerzalita lidských práv, + katalog práv (vzor pro závazné smlouvy)
- doporučení, představení určité normy
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966)
- předpokládaly právní závaznost pro své státy z řad členů OSN
- obsahují příslušné kontrolní mechanismy
- musí být dodržovány
Výbor pro lidská práva – vznik na základě Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
- orgán OSN, sídlo v Ženevě
Opční protokol – k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech
- zavádí právo individuální stížnosti k Výboru pro lidská práva
( Regionální dokumenty
Úmluva o ochraně základních práv a svobod (= Římská úmluva) (1950)
- nejefektivnější nástroj ochrany lidských práv v Evropě a to díky svému kontrolnímu mechanismu
- vybudován Radou Evropy
- umožňuje individuální stížnosti na porušování lidských práv – prošetřovány Evropskou komisí (pokus o
vyřešení) v případě nezdaru to řeší Evropský soud (rozhoduje s konečnou platností)
- na základě toho vznikly 2 instituce:- Evropská komise pro lidská práva
- Evropský soud pro lidská práva
Charta lidských práv – platí už v EU od konce 90. let, je zařazeno do ústavní smlouvy
Otázky související s vývojem lidských práv u nás – Charta 77, Listina základních práv a svobod
Československo
- podepsalo Všeobecnou deklaraci lidských práv
- stavělo se odmítavě (východní blok – ústavy garantují významná hospodářská a sociální práva)
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
– snaha uvést do normálu vztahů mírových smluv, agenda měla 3 oblasti (koše):
1. otázka bezpečnosti - neměnitelnost hranic, nepřípustnost agresí, udržování míru (žádný problém)
2. ekonomická spolupráce - velký zájem se dohodnout, západ potřeboval trhy na východě a východ
potřeboval know how
3. lidská práva - sporný bod, západ trval, že tento bod tam musí být, východ prosazoval právo na práci
…, nakonec se našel kompromis = pakty OSN
- v důsledku této konference v r. 1975 v Helsinkách na základě Závěrečného aktu (byl podepsán) byly přijaty,
ratifikovány:
- Mezinárodní pak o občanských a politických právech
- Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
- došlo k dohodě ve všech 3 oblastech
- ČSSR oba pakty podepsalo v roce 1968, ale neratifikovalo – tomu se tak stalo až v roce 1976
(předcházel tomu spor mezi východem a západem, východ – kolektivní práva, západ – individuální práva)
- všechny evropské státy + USA, Kanada
Charta 77
- východiskem jsou 2 pakty (pakty OSN) – ČSSR podepsalo oba
- disidentská skupina, volné společenství
- vznik v roce 1977, 1. mluvčí – V. Havel, prof. Jan Patočka, Jiří Hájek
- Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných – zakládající členové V. Havel, V. Benda, V. Malý…
- jeho úkol: dokumentovat jednotlivé případy politické perzekuce a
vystupovat na obranu politických vězňů
- prohlášení Charty 77 - podoba dopisu prezidentovi republiky, uvítali to, že ČS se připojilo k těm, co přijalo
mezinárodní pakty, ale nedodržuje je
- reagující na ratifikaci 2 paktů, které byly přijaty, ale byly nedodržovány
Československo se po pádu režimu v r. 1989 postupně plně integrovalo do mezinárodního systému smluv na obranu lidských práv.
R. 1991 byl v ČSFR ratifikován Opční protokol a v roce 1992, po vstupu do Rady Evropy, i Římská úmluva.
Tím přijalo Československo do svého právního řádu i mezinárodní mechanismy pro kontrolu dodržování lidských práv, a to v zásadě ve 2 liniích:
- linie OSN (Výbor pro lidská práva)
- linie Rady Evropy (Evropská komise pro lidská práva a Evropský soud pro lidská práva)
Listina základních práv a svobod
- vnesena do právního řádu „uvozovacím“ ústavním zákonem r. 1991
- nadústavní síla, všechny ostatní právní normy včetně ústavních zákonů s ní musí být v souladu, ty co jí
odporují pozbývají platnosti
- podle Ústavy ČR převzata se silou ústavního zákona i do právního řádu
- článek 10 – ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech základních svobodách, jimiž je
ČR vázána jsou bezprostředně závazné, mají přednost před zákonem
- preambule - zdůrazňuje přirozenou povahu lidských práv
- 6 hlav:I. – základní charakteristiky lidských práv (rovnost, nezadatelnost, nepromlčitelnost,
nezrušitelnost)
II. – katalog základních