Přednášky

% sušiny
v živočišné buňce jenom asi do 3 % sušiny
Dělení sacharidů
Monosacharidy (hexosy – fruktózy; pentosy – ribosa)
Oligosacharidy – maltózy, laktózy
Polysacharidy – zásobní(škrob, glykogen)
strukturální (celulóza, chitin)
Heteropolysacharidy – rostl. Gumy, heparin

Přednáška 2
Chov zvířat I. výživa zvířat 11.12.2006
Úlohou trávení je přeměnit nezužitkovatelné vysokomolekulární látky obsažené v krmivu na látky jednodušší s nízkou molekulovou hmotou, schopné resorpce, transportu a asimilace.
Mechanické působení v trávicím traktu se přijímané krmivo rozmělňuje na menší částice, které jsou lépe přístupné účinkům trávicích šťáv
Chemické působení- účinnými látkami při těchto pochodech jsou enzymy, vylučované do trávicího traktu v trávicích šťávách. Činnost vlastních enzymů podporují enzymy vylučované mikroorganismy žijícími v trávicím traktu. Jejich enzymy mohou štěpit i takové látky, které enzymy vylučované vlastním organismem štěpit nedokáží.
Skladba a funkce trávicího ústrojí je u různých druhů hospodářských zvířat rozdílná a je přizpůsobena jejich životním zvláštnostem a také druhu přijímané potravy
Polygastrická= herbivora
Monogastrická= herbivora, omnivora, carnivora
Typy trávení:
vnitrobuněčné (intracelulární) trávení= fytogeneticky starší typ trávení u prvoků a jednoduchých buněčných organismů
mimobuněčné (extracelulární) trávení= fytogeneticky mladší typ trávení u savců
smíšené trávení= u některých měkkýšů
Holokrinní, apokrinní a merokrinní sekrece trávicích šťáv
Vnitrotělní a mimotělní trávení
Jediným zdrojem energie a látek nutných k metabolické činnosti buněk jsou živiny, obsažené ve vodním prostředí obklopujícím buňku
Jednobuněčný organismus je oddělen od okolního prostředí jen buněčnou membránou, přijímá z tohoto prostředí látky potřebné ke svému životu poměrně jednoduchým způsobem a stejně tak i látky k životu nepotřebné a životu nebezpečné, do tohoto prostředí vylučuje.
Živočišný organismus je složitý soubor buněk, má své vlastní prostředí, ze kterého čerpá vše potřebné a do kterého vylučuje vše nepotřebné. Činnost tohoto složitého organismu je zabezpečována diferencovanými strukturami a jejich specializovanými funkcemi, které umožňují kontakt s vnějším prostředím.
KRMIVO
trávicí trakt
trávení
resorpce
tansport
metabolismus

vylučování
močodloupané epitelievýkaly
Trávení v dutině ústní
především mechanické trávení
zpracování zuby
působení slin- zvlhčení přijímané potravy, rozpouštějí některé látky dráždící vylučování slin a všech trávicích šťáv, pomáhají vytvořit sousta, podporují vytvářet a udržovat zubní sklovinu, neutralizují kyseliny a ředí zásady v potravě, odstraňují zbytky potravy z dutiny ústní a zbraňují tak mikrobiálnímu rozkladu zbytků, mají desinfekční funkci (lysozym), odstraňují některé toxické látky z potravy, u prasat jsou ve slinách amylázy
Velké množství slin: kůň= 40 litrů za den, skot 120 litrů, prase 15 litrů
Velký význam slin u přežvýkavců- obsahují HCO3, ?PO4- pufry,
Močovina ve slinách- endogenní zdroj NL
Polykání= reflexní pohyb, receptory při přechodu dutiny ústní a hltanu. Jakmile začne polknutí vytvoří se automatické pohyby svaloviny jícnu a sousto je tlačeno do žaludku, tento proces nejde vůlí zastavit. Návratu potravy ze žaludku brání kruhový svěrač kardie.
Zvracení= také reflexní pohyb. Zamezení zvracení. Některá zvířata zvracejí přijatou potravu ke zpracování v dutině ústní, jiná jako výživu pro mláďata.
Trávení v žaludku:
Nejprostornější část trávicí soustavy, potrava se tam hromadí, mísí a částečně i tráví
Sliznice žaludku: 4 oblasti rozdílné morfologické stavby
část jícnová- sliznice jsou bez žlázek
část kardiální- ve sliznici jsou tubolózní žlázky
část fundální- ve sliznici jsou žlázky trojího typu
Adelomofní, zymogenní- hlavní buňky produkující pepsinogen
Krycí buňky (delomorfní, parientální?) vylučující ionty pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové
Buňky vedlejší (přechodné) vylučující mucin
Žaludeční šťáva:
obsahuje vedle vody mnohé organické (jednoduché bílkoviny, složité bílkoviny) i anorganické sloučeniny (HCl a Cl-, SO3--, PO4---)
Pepsín- vzniká aktivací pepsinogenu v žaludku (HCl a pepsin), má vysokou proteolytickou aktivitu, štěpí asi 10% peptidických vazeb
nejúčinnější je u masožravců, nejméně účinný je u herbovira
nejúčinnější je při pH 1,5- 2,2 a teplotě 40 stupňů
Katepsín (gastriscín)- optimální pH 3,8- 4,7, tráví jen na počátku trávení a hlavně u mláďat
Chymozín (rennin, chymáza, syřidlo)- hlavně u mláďat pro trávení kaseínu, optimum pH 5,35, ptáci chymozín nemají
Lipáza, Amyláza

HCl- jen u obratlovců
její účinky: mění Fe z trojmocného na dvojmocné, koaguluje bílkoviny, stimuluje resorbci Ca, Fe a vitamínu B a C, podstatný význam při aktivaci pepsinu
Trávení u ptáků se významně liší od trávení savců
Trávení v předžaludku přežvýkavců:
Podstatou KD pro přežvýkavce jsou statková objemná krmiva rostlinného původu. K tomu je jejich trávicí trakt uzpůsoben tak, že před vlastním žaludkem mají předžaludek skládající se ze tří vaků, nejobjemnější je bachor, menší čepec a kniha
V předžaludku se nachází velké množství mikroorganismů, kteří žijí v symbióze s hostitelským zvířetem.
Mikroorganismy produkují enzymy, které mohou rozkládat celulózu a dokáží transformovat různé zdroje NL na velmi kvalitní bílkovinu vlastního těla. Tato je pak využívána hostitelským zvířetem
Tyto dvě velké získané schopnosti jsou u přežvýkavců jedinečné a skýtají jim velké výhody ve výživě. Mimo to zajišťují ekonomickou výrobu kvalitních produktů z méněhodnotných krmiv, co u jiných druhů zvířat nenajdeme.
Mikrobiální štěpení sacharidů není ukončeno vznikem monosacharidů- glukózy. Ta je dále mikrobiálně ferementována a konečným produktem jsou těkavé mastné kyseliny.
slinysliny
bachorjátra
slez a střevatkáně
výkalymoč
krev
plasmový albumínsvaly
bílkovinyost.tkáně
potravymléko
vejce
sperma
enzymy epidermální útvary
a sekrety
mukoproteidy
trávicího
traktu
N výkalů
N moči
energetický, glycidový,tukový metabolismus
Trávicí šťávy v tenkém střevě:
pankreatická- proteolytické enzymy: trypsin, chymotrypsin, karboxypeptidáza, elastáza, nukleázy………pankreatická lipáza, pankreatická amyláza
žluč: pomáhá neutralizovat obsah v tenkém střevě- pomáhá při trávení tuku- umožňuje resorpci mastných kyselin s dlouhým řetězcem, podporuje peristaltiku- má baktericidní účinky- má detoxikační účinky
střevní šťáva: proteázy (erepsin, enteropeptidáza), nukleázy, lipázy, sacharolytické enzymy
Trávení v tlustém střevě:
pro vlastní trávení nemá velký význam, ale probíhá tam mikrobiální tráveni
Vstřebávání látek do organismu (resorpce):
život každé buňky a nakonec celého organismu závisí na příjmu živin z vnějšího prostředí a na vylučování látek nepotřebných.
Buňka i celý organismus pracují jako nepřetržitý otevřený systém a selhání příjmu živin nebo výdeje nepotřebných látek zanmená ohrožení existence živého systému.
O tom, které látky a v jakém množství do organismu vstupují- resorbují se rozhoduje velikost resorbované látky, její elektrický náboj, chemická struktura, ale i struktura a funkce transportujících buněk (především vlastnosti buněčných membran) i celková bilance látek ve vnitřním prostředí organismu
Základní typy resorpce látek:
vstřebávání parenterální
vstřebávání kůží
vstřebávání v trávicí soustavě
Transport látek resorbujícími buňkami se uskutečňuje především difusí, aktivním transportem, pinocytózou a fagocytózou.
Zvláštnosti resorpce v trávicím traktu:
Vstřebávání začíná už v dutině ústní
v žaludku
v tenkém střevě- specializovaná část trávicí soustavy pro resorpci. Pro dokonalé vstřebávání- se zvětšil vnitřní povrch tenkého střeva (klky- na ploše 1cm2 je jich asi 2- 3000) a celá plocha je asi 17,1 m2 u skotu, u koně 12m2, u prasat 2,8m2 a u psa 0,52m2. Ve sliznici klků je množství krevních a mízních vlásečnic. Pravidelně se pohybují. Jejich povrch je ještě zvětšován mikroklky (jedna resorpční buňka má asi 1000 mikroklků), celý povrch střeva se zvětší ještě o 10 x.
v tlustém střevě
Resorpce jednotlivých živin:
Voda: do organismu se voda vstřebává prostou difuzí. Za den se takto resorbuje u skotu okolo 80- 100 litrů, u prasete asi 20 litrů z toho asi 80% v tenkém střevě. Resorpce může být i aktivní a úzce souvisí s resorpcí Na.
Soli a prvky: resorpce především v tenkém střevě různou rychlostí a nezávisle na osmotickém tlaku, specifickými mechanismy.
Resorpce cukru: Aktivní transport v podobě monosacharidů nebo disacharidů (laktóza). Rychlost resorpce závisí na velikosti molekuly a na mechanismu resorpce (glukóza 100- galaktóza 110- fruktóza 43- manóza 19- xylóza 15- arabinóza 9)
Alimentární hyperglykemie
Bílkoviny: Do organismu se resorbují ve formě aminokyselin (L- aminokyseliny se resorbují aktivními transportními mechanismy. D- aminokyseliny difuzí)
Jsou tři mechanismy pro aktivní transport přes membrány:
pro neutrální aminokyseliny
pro zásadité aminokyseliny a
pro prolin a hydroxyprolin
Transport přes membrány ovlivňují ionty Na a přítomnost Amk především esenciálních Amk.
Resorbují se i některé peptidy, resp. celé bílkoviny u mláďat savců (kolostrální imunita).
Lipidy: Jejich resorpce je složitější 40- 50% hydrolyzuje na glycerol a mastné kyseliny, 20% se nehydrolyzuje a 30% se mění na tryglyceridy a diglyceridy.
Do sliznice tenkého střeva se resorbují tri-, di-, monoglyceridy a mastné kyseliny s delším uhlíkatým řetězcem. MK s kratším řetězcem se přenáší v buňkách sliznice střeva přímo do krve. MK s delším řetězcem se mění na triglyceridy. Esterifikované triglyceridy obaluje vrstva lipoproteinů, cholesterolu a fosfolipidů- vytváří se chylomikromy (o,5 mikrometrů) a ty prochází pinocytózou.
V tenkém střevě se vstřebávají i korpuskulární částice, které vstupují do měchyřkovitých buněk sliznice a potom do mízy.
plazma
všechny buňky
odumřelé buňky
ledviny
játra
specializované buňky
zásobní buňky
bílkoviny
NPN
bílkoviny
NPN
bílkoviny
peptidy
AMK
čpavek
močovina
močovina
čpavek
AMK
mikrobiální bílkovina
čpavek
AMK
tkáňový metabolismus
nestrávený N
metabolický N
endogenní močovina
anabolismus
pool AMK
katabolismus
uhlíková kostra
NE AMK
peptidy
proteiny