Přednášky

5
35
14
2
Co jsou rostlinné živiny (kritéria pro zařazení prvku mezi živiny), základní rozdělení živin (uveďte živiny v jednotlivých skupinách a jejich průměrný obsah v rostlinách)
Co jsou mikroelementy, které prvky řadíme mezi mikroelementy, význam pro rostliny, výskyt v půdě, co ovlivňuje přijatelnost mikroelementů rostlinami, opatření při deficitu mikroelementů.
Základní chemické složení rostlin, postup při analýze rostlinného materiálu, význam chemických analýz. Co udává ve výživě rostlin „zákon minima“?
Příjem živin rostlinami
Příjem živin kořenovým systémem
Příjem ostatními částmi rostlin (mimokořenová výživa rostlin)
Příjem živin
kořenymimokořenová
z půdního roztokuplynné, kapalné
pevná fáze==>kapalná fázea) difůze do volného prostoru
kapalná fáze==>povrch. koř.b) aktivní příjem
povrch==>příjem
Faktory:Faktory:
1. Půdní roztok1. Prostupnost- kutikula
2. Hustota kořenové sítě- průduchy
3. Osvojovací schopnost2. Klimatické (teplota, vlhkost)
4. Kořenové exkrety3. Koncentrace živin
5. Účast mikroorg. hub
Příjem živin
- základní biogenní prvky (C, O, H)
Příjem C – průduchy listu (CO2)
zabudování do organických vazeb při fotosyntéze
Příjem H, O – kořenovým systémem (H2O)
přenos elektronů v procesu fotosyntézy
Kořenová výživa rostlin
Kořeny:mechanická funkce
příjem živin (iontu)
Průnik iontu do buněk
pasivní příjem - prostup iontů difusí
aktivní příjem - vyžaduje energii
- selektivita iontu („teorie přenašečů“)
- příjem proti koncentračnímu spádu
Transport iontů v rostlinách
Ionty v cytoplazmě kořenu
zapojení do látkové výměny – (N, S, P)
trnsport do dalších orgánů
- plasmodesmy (symplastická cesta)
- mezibuněčným prostorem (apoplastická cesta)
- xylemem (transpiračním proudem)
Mimokořenová výživa rostlin
Příjem živin nadzemními částmi rostlin, především listy.
Hlavní význam mimokořenové výživy:
možnost korekce výživného stavu rostlin
eliminace nepříznivých podmínek pro příjem živin
aplikace v kritických obdobách růstu a výživy
rychlost působení
možnost kombinace (např. s přípravky na ochranu rostlin)
Nevýhody mimokořenové výživy
nutnost postřiky během vegetace několikrát opakovat
rostliny, odkázané pouze na foliární výživu se hůře vyvíjí a mají narušenou tvorbu generativních orgánů (semena)
je nákladná, pokud není spojena s jiným zásahem

Program přednášky:
Soustavy v hospodaření na půdě
definice
historický vývoj
Osevní postupy
význam
návrh a sestavování
hlavní typy
Soustava hospodaření na půdě
Dlouhodobý způsob využívání zemědělské půdy, zahrnující především:
dlouhodobě uplatňovaný systém střídání plodin v osevních postupech
způsoby zpracování půdy
hnojení rostlin, především organické
použití osiv a sadby
uplatňované systémy ochrany proti škodlivým organismům
Historie zemědělských soustav
Neolit (5000-1800 př. n. l.)
žďáření (rušení, vypalovaní starší vegetace)
časově omezené monokultury pšenice a ječmene, dlouhé úhory, vznik polních plevelů
přílohová soustava hospodaření („příloh“ – určitě období, které slouží k obnovení vegetace)
Doba bronzová (od 1700 př. n. l.)
zavedení jarních obilovin, zlepšení zpracování půdy
přílohová soustava hospodaření
Říše římská (0-500 n. l.)
ječmen, špalda, žito, zahrady, réva
˝ 1. tisíciletí – raný středověk
zavedení železa – intenzivní zpracování půdy
zlepšení postrojů u koní
rozšíření výroby na chudší stanoviště
včlenění úhoru do systémů obhospodařování půdy
„původní úhorové soustavy“
Středověk
zavedení trojpolního hospodaření (ozim – jař – úhor)
Pozdní středověk – novověk – raný kapitalismus
zavedení pluhu
postupné rozdělování úhoru do „stran“
zavádění leguminóz a okopanin
„zlepšení úhorové soustavy“
Polovina 19. století (konec 18. století)
„střídavé soustavy hospodaření“
základem Norfolkský osevní postup
využití podpůrného vlivu plodin
Výrobnost soustav hospodaření
ryzí trojhonná
6-8 OJ/ha
zlepšená trojhonná
10-15 OJ/ha
střídavé hospodaření
20-30 OJ/ha
Přelom 19. a 20. století
intenzivní soustavy hospodaření
oddělení systémů rostlinné a živočišné výroby
Typy intenzivních soustav hospodaření
mnohostranné intenz. soust. hospodářské
obilnářsko-řepařské s chovem prasat
obilnářsko- kukuřičné s výkrmem prasat a drůbeže
...
specializované intenz. soust. hospodářské
mlékařské blízko měst
výdojná hospodářství s nákupem jalovic
...
20. století
- parní oračky
- zavedení traktorů
Období po 2. světové válce
další intenzifikace výroby
pokrok ve šlechtění
nové analytické metody ve výživě rostlin
vývoj pesticidů
vývoj nářadí pro zpracování půdy a sklizeň
odliv pracovníků ze zemědělství
80. léta
zvýraznění ekologických a sociálních hledisek
integrovaná výroba
ekologické zemědělství
low-input zemědělství
trvale udržitelné zemědělství
Nárůst ploch olejnin
(obrázek)
rostoucí problémy s chorobami, škůdci a plevely
problémy se zaplevelujícími rostlinami
Vznik podniků bez chovu skotu
orientace na tržní plodiny
zjednodušení osevních postupů
změny v bilanci organických hnojiv
zvýšená závislost na pesticidech
zvýšení dávek hnojiv
Osevní postupy
CROP ROTATIONS
FRUCHTFOLGEN
SEVOOBOROTY
Osevní postup (OP)
- plánovité střídání plodin pěstovaných na orné půdě v zemědělské podniku
Prostorová dimenze:
každoroční osev (využití) pozemku přibližně stejnou strukturou plodin
Časová dimenze:
vytvoření pravidelních sledů plodin na všech pozemcích zařazených do OP
Monokultury
hledisko (druhové)
- na pozemku se pěstuje pouze jedna plodina nebo více plodin dohromady (v tzv. „směskách)
hledisko (časová)
- jedna plodina se na pozemku pěstuje více let
Vliv monokultury na výnosy plodin
- výnosový efekt (efekt poklesu)
Půdní únava
všeobecná
- odčerpání živin, vody, zhoršení struktury
Pravá
- organizmová (viry, bakterie, houby, hmyz)
- nedostatková
- toxinová
Důvody střídání plodin
výskyt původců chorob a škůdců
výskyt plevelů a zaplevelujících rostlin
bilance organické hmoty a živin
fyzikální vlastnosti půdy
využití vegetační doby
Využití vegetační doby
Plodiny víceleté
jetel, vojtěška, kmín, léčivé rostilny
Ozimy
oz. řepka, oz. obilniny, oz. mák, oz. zeleniny
Jařiny
s kratší vegetační dobou (obilniny, luskoviny)
s delší vegetační dobou (brambory, cukrovka)
Choroby a škůdci šířící se vlivem nesprávného střídání plodin
Obiloviny
choroby pat stébel, fusariózy, háďátka
Okopaniny
kořenomorka, rakovina brambor, strupovitost, háďátka
Řepka
hlízenka, fómová hniloba, krytonosci
Jeteloviny
verticilium, hlízenka
- většina organismů se usazuje na posklizňových zbytcích plodin
- mnohé organismy přežívají i volně (nejen na posklizňových zbytcích) – jsou více nebezpečné
Vliv na zaplevelení
Obiloviny
jednoleté přezimující a časné jarní druhy, vytrvalé výběžkaté plevele
Okopaniny
jednoleté pozdní jarní druhy
Víceleté pícniny a ozimy
dvouleté a víceleté plevele
Vliv na bilanci organické hmoty
různé množství posklizňových zbytků
vysoké (pícniny, obilniny)
nízké (okopaniny, zeleniny, len)
různá náročnost na organické hnojení
náročné (okopaniny, zeleniny)
nenáročné (obilniny, luskoviny)
Vliv na půdní vlastnosti
fyzikální vlastnosti půdy
typ kořenu a hloubka zakořeňování
chemické vlastnosti půdy
rozdílné nároky jednotlivých plodin
rozdílné čerpání živin
fixace vzdušného dusíku
biologické
vazba živočichů a mikroorganismů na hostitelské rostliny
Charakteristika plodin v OP (viz. skripta)
Meziplodiny – význam
dle účelu pěstování
na zelené hnojení (hořčice, svazenka..)
krmné (krmná řepka a řepice, žito, ...)
speciální účely
dle zařazení během vegetační doby
letní (časné a strniskové) – hořčice bílá, svazenka vratičolistá, pohanka obecná
ozimé – řepka ozimá, žito, triticale, jílek mnohokvětý a vytrvalý, Landsberská směska
podsevové – jetel plazivý, tolice dětelová

Výživa rostlin
Témata přednášek:
Základní principy výživy rostlin. Složení rostlin.
Agrochemické vlastnosti půd a půdní úrodnost.
Hnojiva, organická hnojiva.
Minerální hnojiva
Principy aplikace hnojiv.
Zásady výživy a hnojení plodin.
Agrochemické vlastnosti půd a půdní úrodnost.
význam půdy pro výživu rostlin
složení půdy
půdní vlastnosti a výživa rostlin
půdní úrodnost
agrochemické zkoušení půd
Faktory ovlivňující příjem živin
Vnější faktory
půdní vlivy – sorpční kapacita, půdní reakce, biologická činnost, zrnitost aj.
živiny v půdní zásobě – množství, přístupnost a přijatelnost
živiny dodané hnojivy – množství, rozpustnost, čas působení
interferační vlivy – vzájemný účinek jednotlivých živin
klimatické faktory - světlo, teplota, srážky
technické zásahy – meliorační zásahy, osevní postup, agrotechnická opatření (zpracování půdy, ošetřování porostu, regulace zaplevelení)
Vnitřní faktory
Dědičný základ rostlin
různá schopnost rostlin osvojovat si živiny
Vlastnosti půd
Fyzikální:vlhkost půdy
teplota půdy
barva půdy
Mechanické:soudržnost a pevnost
přilnavost
hutnost, únosnost
Chemické: půdní reakce
obsah živin
Živiny v půdě
v krystalické mřížce minerálů
fixované v mezivrstvách minerálů
v nerozpustných sloučeninách
vážené v organické hmotě
v iontové formě, v půdním roztoku
živiny přijatelné pro rostliny (dusík 4 000 kg ha40 kg ha)
mobilizace – uvolňování živin
mineralizace – mikrobiální rozklad
imobilizace – poutání živin (mirkoorganismy, rostliny)
fixace – poutání živin do mezivrstev minerálů
Půdní vlastnosti a výživa rostlin
Vlastnosti půd ovlivňující přístupnost a příjem živin:
složení půdy
sorpční a iontové vlastnosti
půdní reakce
pufrovací schopnost půd
Složení půdy
půdní fáze:
pevná (minerální a organická)
kapalná (půdní roztok)
plynná (půdní vzduch)
1.Pevná fáze – minerální
(90-99% pevné fáze)
matečná hornina - půdotvarný substrát – půda
zvětrávání hornin
- fyzikální (teplota, voda, vzduch...)
- chemické (H2O, CO2, O2...)
- biologické
Minerální podíl – inertní křemičité sloučeniny
- minerály a horniny
1. Pevná fáze – minerální
Primární hlinitokřemičitany (aluminosilikáty)
součást vyvřelých hornin, málo chemicky pozměněné
Sekundární aluminosilikáty
jílové minerály – zvětráváním primárních křemičitanů
joné chemické složení, vrstevnatá krystalová mřížka s vysokou disperzitou
Ostatní minerály
křemen, oxidy železa, uhličitany, fosforečnany, sulfidy
Textura zemin
Půda: částice různé velkosti (polydisperzní systém)
Půdní druh
obsah jílnatých částic (%)klasifikace
0-10písčitáLehká
10-20hlinitopísčitáLehká
20-30písčitohlinitáStřední
30-45hlinitáStřední
45-60hlinitojílovitáTěžká
60-75jílovitáTěžká
nad 75jílTěžká
Půdní druhy v ČRPodíl půdního fondu (%)
L19
S59
T17
kamenité 5
Význam půdního druhu
ovlivňuje:
poměr kapilárních a nekapilárních pórů
poměr vody a vzduchu v půdě
biologickou aktivitu v půdě
tepelný režim půd
velikost povrchové plochy
sorpci živin
soudržnost a přilnavost
fyzikální, chemické a biochemické procesy v půdách
Organický podíl
1-5 (10) % pevné fáze půdy
významný vliv na půdní úrodnost (mikrobiální aktivita, vodní a vzdušný režim, sorpce živin..)
zahrnuje:
1. Nehumifikované organické látky10-15 %
2. Humusová složka85-90 %
3. Živá půdní hmota0,1 – 0,2 %
mikroedafon(bakterie, houby)
mezoedafon(háďátka, členovci)
makroedafon(obratlovci)
Hlavní složky organického půdního podílu
Primární OLhumifikacehumusové látky
mineralizaceživiny, CO2, energie
reaktivní komponentydoba rozkladu
kořenové exudátyněkolik dnů
mikrobiální biomasa, kořenové vlášeníněkolik týdnů
rostlinné zbytky, staré kořenyněkolik měsíců, roky
stabilní komponentypoločas rozkladu cca 30 let
pasivní komponentypoločas rozkladu cca 600 let
Význam organické hmoty v půdách
Primární OL
zdroj živin
mikrobiální aktivita
zdroj energie
Humusové látky
sorpční a iontovýměnné vlastnosti
tvorba půdních agregátů
vláhový režim půd
detoxikace
2. Kapalná fáze – půdní roztok
Vznik:
srážková vodapodzemní voda
Složení:
CO2, O2, rozpuštěné minerální a organické sloučeniny
Význam:
hlavní zdroj živin pro rostliny
Koncentrace roztoku a složení závisí na:
stanovišti
půdní vlhkosti (srážkové, spodní a závlahové vodě)
mineralizace organických látek
příjmu živin rostlinami
aplikaci hnojiv
Sorpční a iontové vlastnosti
Sorpce živin – zadržování živin v půdě
mechanická (v pórech)
fyzikální (na rozhraní fází)
fyzikálně-chemická (výměnná sorpce) (výměna iontů)
chemická (vytváření méně rozpustných sloučenin)
biologická (v rostlinách a mikroorganismech)
fixace (mezi vrstvami jílových minerálů)
Živiny v půdě
v krystalické mřížce minerálů
fixované v mezivrstvách minerálů
v nerozpustných sloučeninách
vázané v organické hmotě
v iontové formě, v půdním roztoku
živiny přijatelné pro rostliny
Sorpce
Mechanická
zadržování hrubě disperzních částic, sraženin, koloidních částic... v pórech
Fyzikální
zadržování na fázovém rozhraní (povrchové síly půdních částic)
Biologická
příjem a poutání živin v rostlinách a mikroorganismech
Fixace
mezi vrstvami jílových minerálů
Půdní reakce
Je určována koncentrací vodíkových iontů
pH (0 - 7 -14)pH půd (4,5 – 8,0)
Aktivní – způsobena rozpuštěnými, volnými ionty vodíku
Výměnná – způsobena ionty vodíku uvolněné do půdního roztoku z půdních částic (výluh KCI)
Význam reakce půdy
Vliv pH na:
sorpci rostlinných živin
rozpustnost sloučenin – (přístupnost živin pro rostliny)
činnost a složení mikroorganismů v půdě (mineralizace)
strukturu půdy (vododržnost, aerace, evaporace)
Prufrovací schopnost půd
Schopnost půd vyrovnávat změny pH
určení dávky vápnění
Látky s pufrovací schopností (částice schopné iontové výměny)
humusové látky
jílové minerály
uhličitany, fostorečnany, křemičitany

ZPRACOVÁNÍ PŮDY
Význam zpracování půdy
úprava pozemku po sklizni předplodiny
urovnání pozemku
zapravení posklizňových zbytků a hnojiv
úprava fyzikálních vlastností půdy
půdní struktura
objemová hmotnost půdy
pórovitost
obsah vody a vzduchu
regulace škodlivých organismů
přímá (plevele)
nepřímá
Systémy zpracování půdy
(dle pohybu a hloubky zpracovávané vrstvy)
S obracením orniční vrstvy
orba radličným pluhem
předseťové zpracování půdy a setí (sázení)
Bez obracení orniční vrstvy
celoplošné kypření (předseťová příprava půdy) a setí
pásové kypření (strip till)
přímé setí do nezpracované půdy
Systémy zpracování půdy
(ve vztahu k založení porostu)
Základní zpracování
podmítka
orba
Zpracování půdy předseťové (je přizpůsobeno následné plodině)
smykování (+/nebo vláčení)
kypření, vláčení
válení
Kultivace (za vegetace)
vláčení, válení
plečkování, hrůbkování
Podmítka
Hospodaření s půdní vláhou
přerušení kapilarity v povrchové vrstvě
uchování vody v půdním profilu
Regulace zaplevelení
sklizňové ztráty přeplodin
jednoleté a vytrvalé plevele
Zlepšení fyzikálního stavu půdy
prokypření povrchové vrstvy
Zapravení posklizňových zbytků
Urovnání pozemku
Nářadí používané pro podmítku
podmítací pluhy (radličné podmítače)
talířové (diskové podmítače)
podmítací kypřiče (kombinované radličkové podmítače)
kypřiče s aktivními pracovními orgány
Ošetření podmítky
vláčení hřebovými branami
válení
opakovaná podmítka
postřik
Ekonomická náročnost podmítky
hodinová výkonnost 2-4 hod času/ha
spotřeba nafty 5-8l/ha
náklady 350-600 Kč/ha
Orba (ploughing, plowing)
fyzikální princip = působení trojstranného klínu (úhel drobící, úhel obracení, úhel radličný)
typy odhrnovaček – válcová, kulturní, pološroubová, šroubová
orební poměr (K=b/h); mezní hodnota orebního poměru = 1.27
Rozdělení orby
dle termínu provedení
podzimní, zimní, jarní, letní
dle pohybu po pozemku
záhonová, do roviny, do kola
dle účelu
zaorávka hnojení
Záorová orba – jednostranné (klasické, záhonové) pluhy
Záhonová orba (do skladu a do rozoru)
Všeobecné důsledky utužení půdy
snížení propustnosti pro vodu
Ekonomická náročnost orby
hodinová výkonnost 0,5-2 ha/hod
spotřeba nafty 12-25l/ha
náklady 1000-1600 Kč/ha
Předseťová úprava půdy
Význam:
hrubá úprava povrchu pozemku
smykování – smyky (ozubené desky tažené za traktorem)
vláčení
(válení)
vytvoření seťového lůžka
vláčení
kypření
(válení)
Smykování
význam
urovnání hrubé brázdy
rozdrcení (zatlačení) hrud
zlepšení tepelných a vlhkostních poměrů v půdě
hubení plevelů
nářadí
jednoduché smyky
kombinované smyky – smykostroje
použití
Vláčení (harrowing)
význam
urovnání povrchu pozemku
nářadí
dle konstrukce
dle pohonu
použití
zpravidla v kombinaci s jiným nářadín
využívané v přípravě pro téměř všechny lokality
Kypření (loosening, cultivating)
význam
prokypření půdy do 6-15 cm, drcení hrud
zlepšení tepelných poměru
nářadí – kypřiče
radličky
slupice
pohon
použití
Secí kombinace
význam
současné provedení 4-5 operací (urovnání povrchu, kypření, utužení, setí, závláčení)
nářadí
využití
zakládání porostu obilnin
Minimalizace ve zpracování půdy (reduced tillage, minimum tillage)
Slučování operací
Vypouštění operací
Snížení intenzity působení v profilu
menší hloubka
šetrnější působení na strukturu
Celoplošné mělké zpracování půdy (nejrozšířenější)
Princip
celoplošné mělké prokypření půdy (i opakované) do 10-15cm
výsev plodiny
odděleně od předchozí přípravy půdy
současně s přípravou půdy (kypřením)
Půdoochrané zpracování půdy (souil conservation tillage)
význam
ochrana půdních vlastností před nepříznivými vlivy (eroze, utužení...)
postupy
setí do mulče (chrání před erozí...)
pásové zpracování půdy a setí (není potřeba zpracovávat půdu v celé šířce)
výsev do hrůbků
bez zpracování půdy
Kultivace půdy za vegetace
význam
zlepšení půdních vlastností
využití
především širokořádkové plodiny
nářadí
plečky (nožové, dlátové, rotační, kartáčové)
brány
Kultivace v širokořádkových plodinách
využití
kukuřice, slunečnice, zeleniny, sady
potlačuje výskyt vytrvalých plevelů
zásady
v raných růstových fázích plevelů
ihned po vyřádkování porostu
opakovat dle potřeby
nepoškozování kořenového systému
optimální půdní vlhkost
možná kombinace s herbicidy