Přednášky

ice)
„vstup“ preadaptovaných druhů do agrofytocenóz
Doba bronzová
přílohové hospodaření, travopolní systémy – převaha vytrvalých, převážně původních druhů
utváření prvních společenstev plevelů orných půd „Bromo-Lapsanetum praehistoricum“ – sveřep stroklasa, opletka obecná, rdesno červivec, kapustka obecná
malé rozdíly v zaplevelení mezi plodinami z důvodu jejich nízké konkurence schopnosti
Novověk
období průmyslové revoluce ˝ 19. – ˝ 20. století
rozšíření struktury plodin, zlepšení výživy rostlin – posílení konkurenceschopnosti porostů a ústup málo konkurenceschopných druhů
vstup invazních druhů z geograficky vzdálených oblastí
období po 2. světové válce
celoplošné zavedení chemické ochrany
změny ve prospěch odolných druhů s širokou ekologickou amplitudou
prudké snížení druhové diverzity
vznik rezistentních populací
období globalizace (cca od 80.let 20.století)
unifikace technologií v celosvětovém měřítku
nivelizace plevelné flóry
zvýšení migrace obyvatelstva a výměny zboží – šíření invazních druhů
Plevele – terminologie
Plevel (weed, Unkraut, sornjak)
Každá rostlina, která se vyskytuje v kulturním porostu proti vůli pěstitele
Polní plevel
Druh rostliny, který se v agrofytocenózách vyskytuje bez přímého přispění člověka, je schopen se zde reprodukovat – ať již generativně nebo vegetativně – a interferovat negativně s plodinou
Zaplevelující rostlina (volunteer, Durchwuchs-)
Kulturní nebo zplanělé formy plodin, které zaplevelují následné plodiny v osevním postupu (řepka, slunečnice, mák, ozimé obilniny...)
Plevel = rostlina, která působí více škod než užitku
na rozdíl od ostatních škodlivých organismů může mít plevel i pozitivní vliv
neprojevují se pouze škodlivě
Škodlivost plevelů
Negativní interference s plodinou
konkurence (vztah dvou organismů, které směřují ke stejnému cíli, mají společné zdroje (prostor, voda, živiny); úspěšnější je ten, kdo si dokáže vzít víc zdrojů: asimetrická a symetrická)
parazitismus – využívá produkty látkové výměnu toho druhého organismu (potřebuje se dostat do jeho těla)
alelopatie (negativně se ovlivňují produkty svého metabolismu)
Snížení kvality produkce
vlhkost
příměsi a nečistoty
dieteticky nevhodné (i jedovaté) látky
Hostitelství chorob a škůdců
pokud je rostlina podobná s nějakým plevelem, napadají jí stejné choroby
Zdravotní rizika
alergie (pelyněk černobýl)
poškození zdraví
Konkurence plevelů v porostu obilniny
má určitý časový průběh (pokud je dostatek zdrojů pro rostlinu i její plevel, tak ke konkurenci nedochází)
Parazitismus
u plevelů je spíše výjimečný (vyskytuje se jen u několika málo druhů)
dělí se na ty, které parazitují na kořenech a na rostlince
Alelopatie
ovlivňují se kořenovými výběžky nebo látkami, které vypouští do ovzduší
Užitečné vlastnosti plevelů
Tvorba půdního pokryvu
aby půda nebyla vystavené negativním vlivům abiotického prostředí
plevele půdu prokořeňují
Podíl na koloběhu organické hmoty a živin
plevele v sobě dokáží akumulovat živiny, které rostlina nedokáže využít
když si nekonkurují, chrání živiny aby se vyplavily např. při deštích, přes zimní období..
Hostitelství
vytváříme prostředí pro mnohé organismy, které pomáhají v boji proti škůdcům (biotická ochrana porostů)
Pastva pro včely
Estetická funkce v krajině
Léčivé rostliny
!!V každém případě bychom měli zvážit pozitivní a negativní vlastnosti plevelů!!
Plevele nerostou samostatně. Vytvářejí společenstva, nacházíme je podle různých stanovišť v různých množstvích. Pro ČR máme cca 150 druhů označených jako plevele. Ve skutečnosti jich tolik není (ovlivňují to stanovištní podmínky).
Plevele jsou vázány na činnost člověka.
Vlivy utvářející plevelná společenstva orných půd
Stanovištní podmínky
nadmořská výška
klimatické poměry
fyzikální vlastnosti
půdní reakce
zásobenost živinami
vláhový režim
organická hmota
mikrobní aktivita
Způsob hospodaření
používané pesticidy
výživa rostlin, hnojení
způsob zpracování půdy
pěstované plodiny (každá plodina je svým způsobem jiná)
čistota osiva
způsob sklizně
Změny
největší v období po 2. světové válce (pokles počtu plevelných druhů)
ochranu proti plevelům to ztížilo (jsou vysoce konkurence schopné)
Nástup nových druhů na uvolněné místo – rostlinné expanze a invaze
Expanze
na nové místo se dostávají druhy které jsou na místě už zdomácnělé
Invaze
hlavní invazní cesty do ČR
labská cesta (USA, Kanada)
východní cesta (Rusko, Ukrajina)
pannonská cesta (JV Evropa, Asie)
Klasifikace plevelů
- plevele stejné čeledi se mohou chovat různě (jednoleté x vytrvalé)
Podle botanického zařazení
Podle vytrvalosti
plevele jednoleté (během roku musí ukončit svůj životní cyklus; rozmnožují se semeny, plody)
plevele dvouleté – méně rozšířené, spíše výjimka (v prvním roce vytvoří listovou růžici, přezimují a v dalším roce vytvářejí květní lodyhu, ta vytvoří semena)
plevele vytrvalé - nepříjemné (vytvářejí vegetativní rozmnožovací orgány; např. pýr plazivý - oddenky)
Podle způsobu rozmnožování
generativně
vegetativně (i generativně), protože velké množství vytrvalých plevelů tvoří semena (př. pampeliška – vytrvalý druh, na jaře se šíří do okolí generativně – nažkami)
Podle roční periodicity vzcházení
Podle původu
Podle strategie na stanovišti
Podle komplexu biologických vlastností
Členění plevelů podle botanického zařazení
Systém říše rostlin:
Nadříše – Eucaryota – Jaderní
Říše – Vegetabilia – Plantae – rostliny
Podříše – Angiospermobionta – krytosemenné
Oddělení – Magnoliophyta – krytosemenné
Třída – Magoliopsida – dvouděložné
Řád – Asterales
Čeleď – Asteraceae Martinov
Rozmnožování plevelů
Generativně
generativní diaspory (semena a plody)
jak velká a kolik semen dokáží tvořit – i vlivem prostředí (od desítek do milionu semen na jedné rostlině)
Vegetativně
vegetativní diaspory (kořenového a stonkového původu) + generativní
Počet semen na jedné rostlině
Horní hranice predurčena druhově
desítky až stovky semen
tisíce až desetitisíce semen
desetitisíce až statisíce semen
Skutečná tvorba ovlivněna prostředím
konkurenční vztahy s plodinou
hustota porostu
výživa
ochrana
povětrnostní vlivy
půdní podmínky
Rozšiřování generativních diaspor
(prostorové – z mateřské rostliny se semena musejí dostat na jiné stanoviště; časové)
přímé, barochorie (merlík bílý, ředkev ohnice aj.)
autochorní – semena jsou vymršťována:
rychlým prasknutím lusku a zkroucením chlopní (vikev, hrachor, netýkavka aj.)
rychlým prasknutím tobolky (violka rolní)
anemochorní šíření – větrem
pomocí chmýru – velké vzdálenosti
pomocí křídel (šťovík, lnice květel)
pomocí pluch (chundelka metlice)
velice nízká hmotnost diaspor (výtrusy přesliček, zárazy)
semena uvnitř křídlatých tobolek (penízek rolní)
zoochorní šíření – živočichy (např. ptáci)
exozoochorie
pomocí ostnů, háčků (mrkev obecná, svízel přítula)
lepkavý povrch (jitrocele), masíčka (pryšec)
endozoochorie – zažívacím ústrojím (merlíky, laskavec, ježatka kuří noha)
tvořením zásob – generativní (obilky trav) i vegetativní (oddenky, kořenové výběžky) diaspory, mymekochorie
hydrochorie – tekoucí vodou (zejména druhy anemochorní)
antropochorie – člověkem (úmyslně, neúmyslně)
ethelochorie – záměrné šíření vyséváním a vysazováním
speirochorie – nečistým osivem
agochorie – dopravou a jinými činnostmi
Životnost semen v půdě
Ovlivněna:
vyzrálostí semen
hloubkou uložení
vlivy prostředí
vlhkost
teplota
provzdušněnost
půdní mikroflórou
Délka životnosti
krátkověká 1-3 roky
středněvěká (převážná většinou druhů)
dlouhověká
Dormance
stav klidu, kdy semena nebo plody (či jiné diaspory) nejsou schopny vyklíčit, jejich metabolismus ustává nebo je snížen na minimum
v jejímž důsledku vzniká dlouhověkost semen
Dormance semen
vlastnost týkající se pouze plevelů (ne kulturních rostlin)
primární
je součástí dozrávání; většinou trvá 1-2 měsíce
semínko přežije v půdní zásobě do dalšího roku
sekundární
vzniká působením různých negativních vlivů (nedostatek vzduchu, vláhy, špatné teplotní poměry)
Příčiny dormance
neprostupnost slupky (pro vodu, světlo)
inhibiční látky ve slupce
vnitřní regulační mechanismy
obsah růstových regulátorů
obsah vody
endogeně předurčená roční periodicita
Klasifikace podle komplexu biologických vlastností
Plevele jednoleté
skupina ze zemědělského hlediska nejvýznamnější, vyskytují se každoročně
efemerní – rostou v období kdy na pozemku není žádná plodina (od zimy do předjaří)
časné jarní – nedokáží přezimovat, nalezneme je v časně jarních plodinách (pšenice)
pozdní jarní – posunutý počátek vscházení kdy je půda vyhřátá (10-12°), vyskytují se v plodinách, které se sejí později (brambory, cukrovka)
přezimující – vytvářejí květy až v dalším roce, nacházíme v ozimech a plodinách které se vysévají na podzim
Plevele vytrvalé
rozmnožující se převážně generativně
rozmnožující se vegetativně (i generativně)
mělčeji kořenící – např. pýr plazivý
(kořenující lodyhy, tuhé výběžky, cibule, hlízy)
hlouběji kořenící
(kořenové nebo osní výběžky)
Regulace zaplevelení – příští přednáška

Význam a aplikace teorie systémů a systémového přístupu v biologických (zemědělských) vědách
lepší poznání a znázornění složitých struktur
……….. (viz. skripta)
adaptivita systému
primární
sekundární
Dlouhodobá udržitelnost – sustainability
uspokojení potřeb společnosti v množství a kvalitě potravin
zajištění ekonomické prosperity zemědělských subjektů
zachování kvality přírodních zdrojů a biologické diverzity
racionální čerpání surovinových a energetických zdrojů
Produkční systémy
konvenční
- pěstování intenzivních odrůd v monokultuře
- opakované intenzivní zpracování půdy
- používání minerálních hnojiv
- používání pesticidů
- závlahy
- vysoká efektivita kapitálu a práce
- problematické z hlediska udržitelnosti
- ekologické
- vyloučení syntetických hnojiv a pesticidů
- využívání leguminóz
- pěstování krajových odrůd a „přesevů“
- vyloučení transgenních odrůd
- období konverze při přechodu z konvenčního
- problematické z hlediska potřeby lidské práce
- potravinová bezpečnost?
- integrované
- využívání plodin a zvířat adaptovaných na dané biotické podmínky prostředí
- škodlivé organismy regulovat podle prahů škodlivosti
- využít plně potenciálu asociovaných organismů
- zajištění reprodukce půdní úrodnosti
- používání technologií šetrných k prostředí
- mechanizace
- agrochemikálie
- hnojiva
Rajonizace zemědělské výroby
kategorizace podmínek prostředí z hlediska vhodnosti dané oblasti
Stanovištní podmínky
topografické
geologické
klimatické
pedologické
hydrologické
fenologické
ekologické
Klimatické poměry – viz. skripta
teploty a srážky
průměrná roční teplota, průměrný roční úhrn srážek
vláhové poměry
hydrotermický koeficient
sluneční svit
délka slunečního svitu
Půdní fond ČR
celková výměra 7887 tis.ha
zemědělská půd
orná půda, chmelnice, vinice, ovocné sady, trvalé kultury, zahrady, louky, pastviny, TTP
nezemědělská půda
lesní půda, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří, ostatní
Bonitace zemědělské půdy – ohodnocení kvality
BPEJ – bonitované půdně-ekologické jednotky
1. číslice(KR- klimatický region)
2. a 3. číslice(HPJ – hlavní půdní jednotka)
4. číslice(svažitost a expozice)
5. číslice (skeletovitost a hloubka půdy)
Kvalita zemědělského půdního fondu
výsledky bonitace ZPF za 70. let minulého století
60% ZPF na půdách méně až málo úrodných
nadprůměrné 40%
průměrných a podprůměrných orných půd je 54%
pro agroekosystémy zcela nevhodných cca 6%
Výnosnost půdy
hodnota výnosnosti půdy je vyjádřena indexem v rozpětí bodové stupnice od 6 do 100 bodů
nejnižší hodnotě 6 bodů odpovídá půda na příkrých svazích (nad 30%¨, ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách, pokrytá travním porostem
nejvyšší hodnotu 100 bodů má černozem na spraši, středně těžká, hluboká více než 60 cm, s příznivým vodním režimem, v teplém, mírně vlhkém klimatickém regionu, na úplné rovině (oblast Haná, Hradec Králové)
národní průměr bodové hodnoty výnosnosti veškeré půdy v ČR je 42,2 bodů
Evidence půdy
majetkoprávní vztahy
PK pozemkový katastr
KN katastr nemovitostí
uživatelské vztahy
KN (pronájem, daně)
LPIS (způsob využití, dotace)
Zemědělské výrobní typy
genetický půdní typ a druh
průměrné roční teploty a srážky
poloha, nadmořská výška, reliéf terénu
zpracovatelnost půd
kukuřičný
k. – pšeničný, k. – ječný, k. – žitný
řepařský
ř. – pšeničný, ř. – ječný, ř. - žitný
bramborářský
b. – pšeničný, b. – ječný, b. – žitný, b. - obecný
horských hospodářství
Zemědělské výrobní oblasti – viz. skripta
1. kukuřičná (K)
2. řepařská (Ř)
3. obilnářská (O)
4. bramborářská (B)
5. pícninářská (P)
LFA (Less Favoured Areas) – méně příznivé oblasti
Nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podprůměrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomocí k podpoře méně příznivých oblastí…….
Nařízení vlády č. 241/2004 Sb., o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickým omezením – NV 241/2004

Méně příznivé oblasti a oblasti s enviromentálními omezeními (od roku 2003)
Méně příznivé oblasti
horské oblasti („oblast typu H“)
ostatní méně příznivé oblasti („oblast typu O“)
oblasti se specifickými omezeními („oblast typu S“)
Oblasti s enviromentálními omezeními („oblast typu E“)

ZÁKLADNÍ PRINCIPY VÝŽIVY ROSTLIN.
SLOŽENÍ ROSTLIN
Význam předmětu
Zákony ve výživě rostlin
Rostlinné živiny
Složení rostlin
Příjem a výdej živin rostlinami
Význam předmětu
Náklady na výživu rostlin:
Pšenice ozimá
Odběr živin výnosem (5 t zrna/ha)
N 120 – 140 kg/haP 25 – 28 kg/haK 80 – 100 kg/ha
Tržba při výnosu 5 t.4 000,- Kč/t20 000,- Kč/ha
Náklady na výživu
N120 kg N16 Kč.kg-11920,- Kč/ha
P 25 kg P74 Kč.kg-11175,- Kč/ha
K 80 kg K 7 Kč.kg-1 560,- Kč/ha
Podíl z tržby18,3 %hnojivo3655,- Kč/ha
aplikace (700,- Kč/ha)
22 %4355,- Kč/ha
+ ostatní přímé materiálové náklady
(osivo 15 - 20 %, ochrana rostlin 15 %, agrotechnika 10 – 15 %)
+ pracovní náklady
(mzdy, sociální a zdravotní pojištění)
+ fixní náklady
(odpisy, nájemné, leasingové splátky, apod.)
Základní pojmy
Výživa rostlin se zabývá
studiem chemismu půdy
požadavky kulturních rostlin na živiny (množství, forma a poměr)
podmínkami pro příjem živin rostlinami
hnojivy (složení a vlastnosti, principy výroby)
Hnojiva jsou látky, které po přidání do živného prostředí rostlin zvyšují výnos a kvalitu produkce a podílejí se na udržování půdní úrodnosti.
Hnojení je aplikace hnojiva do živného prostředí (volba dávky, formy, doby a způsobu aplikace hnojiva, manipulaci s hnojivy a ekonomické aspekty hnojení).
Výživa rostlin
„Nauka o rostlinných živinách, jejich přeměnách v půdě, formách vstupujících do rostlin popř. vazbách v rostlině a optimalizace příjmu pomocí organických minerálních hnojiv“.
Zákony ve výživě rostlin
Zákon minima
Živina, která je v minimu, (od potřeby rostlin) určuje do značné míry skutečný výnos.
Vyrovnaná výživa rostlin => stabilní výnosy
Agrochemický trojúhelník
faktory
rostlinahnojivo
půda
prostředí
hnojivo – rostlinarůst a vývin, tvorba kořenu...
rostlina – hnojivorozpustnost, využití živin...
rostlina – půdaodběr živin, organické látky...
půda – rostlinazásobení živinami, vodou...
hnojivo – půdadoplnění živin, změna pH...
půda – hnojivorozpustnost, poutání živin...
Zákon fyziologických vztahů
výnos rostliny je závislý na všech vegetačních faktorech
každý z nich je naprosto nezbytný
jejich stupňování má za následek přírůstek výnosu
přírůstek výnosu je nejvyšší u faktoru nejvíce vzdáleného od optima
faktory růstu:
a) hmotné(atmosférické a půdní podmínky...)
b) časové (poloha stanoviště, délka dne, vegetace...)
c) prostorové(hustota porostu, orientace...)
Liebig – vztah mezi výnosem a dávkami živin
Mitscherlich – zákon ubývajících přírůstků výnosu
Rostlinné živiny
Definice prvku jako živiny:
Prvky nezbytné, nenahraditelné pro růst a vývoj rostlin (rostlinného druhu)
Pokud chceme zařadit prvek mezi rostlinné živiny, musí splňovat následující kritéria:
Nedostatek prvku znemožní rostlině dokončit vývojový cyklus
Prvek se přímo účastní fyziologických procesů v rostlině, nebo jako regulátor enzymového systému
Projev nedostatku je specifický pro sledovaný prvek
Rozdělení živin a průměrné zastoupení v rostlinách (%)
Základní biogenní prvky
C 45O 45H6
Makroprvky
N1,5
P0,2
K1,0
Ca0,5
Mg0,2
S0,1
Mikroprvky
B0,002
Fe0,001
Mn0,005
Zn0,002
Cu0,0006
Mo0,00001
Složení rostlin
FYTOMASA
sušení(105°C)
Voda(10 – 95 %)
Sušina (90 – 5 %)
žíhání (550°C)
Spasitelný podíl(95 – 99 %) C, O, H, N
Popeloviny(1 – 5 %) P, K, Ca, Mg, Fe
Základní složení rostlin
Materiál
% hmotnosti
% sušiny
voda
sušina
C
O
H
N
popeloviny
Zrno pšenice
14
86
46
43
6
2,3
2,7
Sláma žito
14
86
50
40
6
0,4
3,6
Semeno hrách
14
86
46,5
40
6,2
4,2
3,1
Hlízy brambor
75
25
44
47
5,8
1,5
1,7
Význam a využití chemických analýz rostlin
údaje o potřebě živin rostlinami
nároky rostlin na živiny během vegetace
diagnostika výživného stavu rostlin
chemické složení sklízených produktů
Příjem a výdej živin rostlinami
Odběr živin
Biologický odběr živin
Množství živin, které je potřebné k zabezpečení výnosu (jedné tuny) hlavního produktu a k tomu odpovídajícího množství vedlejšího produktu a kořenu.
„NORMATIV ODBĚRU“
Hospodářský odběr živin
Množství živin odvezené z pole sklizeným produktem.
„EXPORT ŽIVIN“
Celkový odběr živin (kg.ha-1)
Plodina
Výnos (t)
N
P
K
Ca
Mg
Pšenice: celkem
zrno
5
125
95
26
20
100
25
21
2
12
6
Cukrovka: celkem
bulvy
40
176
64
28
12
188
84
40
8
34
12
Brambory: celkem
hlízy
30
150
75
26
14
198
105
108
63
27
7
Zelí bílé
70
238
42
266
196
21
Salát hlávkový
10
23