Poznámky

a ochabnutí – kontrakce isotonické, při vysoké frekvenci stahů – zapojeny též antagonické svalové skupiny: vysoký energetický výdej – postupný nástup únavy
Klidový svalový tonus – určitý stupeň napětí i v klidu
klesá ve spánku
klesá při extrémní svalové únavě (např. po vyčerpávajícím dlouhodobém výkonu)
Tonus svalů udržujících vzpřímené držení těla:
zapojení „antigravitačních“ svalů – v bdělém stavu trvale
Svalový tonus udržován mimovolně díky signalizaci z receptorů v pohybovém systému
Při různých pohybech se do činnosti zapojuje velké množství svalů – podle stupně zapojení do pohybu rozlišujeme:
agonisté: provádějí vlastní svalový pohyb
synergisté: napomáhají provedení určitého pohybu
antagonisté: působí proti určitému pohybu, brzdí pohyb
Vzájemný soulad v činnosti všech svalových skupin – podmínka optimální nervosvalové koordinace
Svalová síla
je síla potřeba k protažení maximálně smrštěného svalu na původní klidovou délku (tj. váha závaží, které sval právě již neuzvedne).
Při krátkém stahu – větší síla než při dlouhodobém – může zapojit více hybných jednotek. Čím větší je průřez svalu, tím větší sílu může vyvinout.
Absolutní svalová síla = síla na 1 cm3 průřezu svalu, vedeného kolmo na průběh svalových vláken.
Dynamometrie – měření svalové síly.
Výsledky v kilopondech.
Muži mají větší sílu než ženy.
S věkem síla od 35 let klesá.
Extenzory mají větší sílu než flexory.
Svalová síla je menší s přibývajícím zkrácením, tj. sval může vydat největší sílu při kontrakci z největšího protažení.
Silový trénink – svalová hypertrofie – nárůst svalové síly
Nedostatečný trénink – svalová atrofie – pokles svalové síly (po 2 týdnech na lůžku – pokles o 20%)
Svalová práce
Mechanickou svalovou prací se rozumí působení síly po určité dráze. Jednotkou pro svalovou práci je kilojoule (kJ), odvozený od kilopondmetru (kp).
Práci za časovou jednotku označujeme jako výkon. Vyjadřujeme jej ve Wattech (W).
Účinnost svalové práce: poměr energie převedené v účinnou práci k celkově dodané energii. U člověka kolísá podle druhu činnosti mezi 1-30%.
Př. plavání3%vzpírání 8-10%veslování 20-23%
Práce pozitivní – koncentrická: sval pracuje proti odporu nebo dodává nějakému tělesu energii polohovou či kinetickou.
Práce statická – udržuje se nějaká poloha nebo postoj, příp. se v určité poloze udržuje nějaké těleso či břemeno zvýšeným napětím svalů.
Práce negativní (excentrická) – sval pohyb brzdí (proti zemské tíži).
Řízení činnosti svalů
Svalová činnost je řízena a ovládaná CNS.
Přerušení: činnost svalu nemožná – pokud se neobnoví – atrofie svalu.
Řízení činnosti:
Pyramidová dráha:
Vzruchy z motorických buněk necentrálního závitu mozkové kůry v čelním laloku. Spoje k různým analyzátorům.
Mimopyramidové dráhy:
Spoje z mozkové kůry přes různá podkorová centra, např. ústrojí rovnováhy, mozeček aj.
Především stálý tonus posturálního svalstva, změny svalového napětí při změnách polohy, nepodmíněné reflexivní pohyby (sací reflex u kojenců)
Vliv senzitivních (dostředivých) drah:
receptory v kůži
receptory ve svalech (a) a šlachách (b)
svalová vřeténka: reagují na mírné protažení – myopatický reflex (kontrakce protaženého svalu)
Golgiho šlachová vřeténka: reagují na větší – silnější – protažení či na výraznou změnu svalového napětí: obrácený myopatický reflex: ochabnutí protaženého svalu
Pohyby
bezděčné: nepodmíněné reflexy, nezávislé na naší vůli: obranné, orientační, polykání, kašlání,…
volní (úmyslné): pokud jsou součástí běžných přirozených pohybů – automaticky
Řízení hybných funkcí:
Mozkové hemisféry: u praváků převažuje levá hemisféraImpuls: vychází z primární motorické oblasti – hybného analyzátoruNervové buňky, řídící činnost určitých svalů nebo svalových skupin, mají v hybném analyzátoru své přesné umístění.Největší plocha: (seřaďte podle odhadu):7. jazyk, 5. prsty ruky, 6. hlava, 1. horní končetina, 2. dolní končetina, 3. trup, 4. prsty nohy
Neuron (nervová buňka)tělo – výběžky (nervová vlákna): dostředivá – dendrity, odstředivá – neurityPřenos vzruchu – z jednoho neuronu na druhý – synapseCNS: velký mozek (hemisféry), střední mozek, most, mozeček, prodloužená mícha, míchaMozeček: udržování rovnováhy, koordinace jemných volních a podvědomých pohybů, trvalé svalové napětí antigravitačních svalů, informace z kloubních, svalových a šlachových receptorů (poloho-cit)Funkce pohybového ústrojí na principu pákA) jednozvratné: síla a břemeno na téže straně osy otáčení
B) dvojzvratné: síla a břemeno působí na různých stranách osy otáčeníA) prvního řádu – osa otáčení mezi silou a břemenem (p. dvojzvratná)
B) druhého řádu – břemeno je mezi osou a silou (p. jednozvratná)C) třetího řádu – síla mezi osou a břemenem (p. jednozvratná)Klasifikace reflexů:1. Podle receptoru – reflexy exteroreceptivní (kožní čidla, zrak, chuť,čich)
reflexy interoreceptivní (podněty uvnitř organismu)
reflexy proprioreceptivní (podněty ve svalech, šlachách a kloubech)
2. Podle centra - reflexy extracentrální – reflexy axonové, gangliové uzlinové
reflexy centrální – reflexy míšní, mozkové
3. Podle efektoru - reflexy somatické (tělové), autonomní (vegetativní)
4. Podle podmínek vzniku a pevnosti spojení - reflexy nepodmíněné (vrozené)
reflexy podmíněné (získané)
Pohyb a sílaPohyb je neodlučitelnou vlastností hmoty. Klid je zvláštní případ pohybu, kdy rychlost je rovna nule. Přímočarý rovnoměrný pohyb a klid označujeme jako pohybový stav.Žádné těleso nemůže samo od sebe měnit svůj pohybový stav, tj. velikost nebo směr rychlosti pohybu. Příčinou změny je vždy nějaká síla.Síla je příčinou změny pohybového stavu těles.Síly dynamické – uvádějí těleso do pohybu (bylo-li dříve v klidu) nebo mění směr či rychlost pohybu.Síly statické – udržují těleso v klidu.Sídly vnitřní – vznikají uvnitř tělesa: u lidského těla napětí a kontrakce svalu, odpor, pružnost, elasticita tkání, kloubů, vaz apod. Samy o sobě nemohou pohyb vyvolat. I ten nejjednodušší pohyb vyžaduje vnější oporu.Síly vnější – vznikají mimo těleso.Nezávisí přímo na činnosti živého organismu (někdy „síly fyzikální“)
Někdy brání výkonu – sportovec je musí svou silou překonávat: skoky, vzpírání, úpolové disciplíny – zápas, judo apod.) Někdy sportovní výkon umožňují: parašutismus, sjezdové lyžování, skoky do vody. Mezi vnější síly počítáme tíhu, reakci opory, tření, síly související s pohybem v prostředí apod.Síly, kterými se tělesa navzájem přitahují, jsou síly gravitační.
Princip všeobecné gravitace: Dvě hmoty se navzájem přitahují silou, která je přímo úměrná součinu velikostí těchto hmot a nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti jejich těžišť.Jednotka síly: 1 N (Newton) = síla, která uděluje hmotě 1 kg zrychlení 1 m/s2; 1 kp = 9,81 NNewtonovy zákony v kineziologii
První zákon Newtonův (zákon setrvačnosti)
Těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud není vnějšími silami donuceno tento stav změnit.
Při tělesných cvičeních jen zřídka: př.: chůze na rovné přímé dráze.Druhý zákon Newtonův (zákon síly, základní zákon dynamiky)
Síla je rovna součinu hmoty a zrychlení: F = m . a; F= síla, m= hmota, a= zrychlení
Změna pohybu je úměrná působící síle a děje se v tom směru, ve kterém síla působí.
a = F:m
Pohybový účinek síly závisí jednak na její velikosti, jednak na době jejího působení.
Př.: při tělesném cvičení často: sprint po startovním výstřelu, zrychlení hráče podle herní situace ve sportovních hrách.
Třetí zákon Newtonův (zákon akce a reakce)
Při vzájemném působení těles vznikají vždy síly dvě, stejně velké a opačného smyslu.
Př.: stojící člověk je přitahován k zemi silou, rovnající se gravitaci (přitažlivosti zemské – tíhová síla). Pokud svými svaly vyvíjí sílu stejně velkou směrem svisle vzhůru (reakční síla), ruší se obě síly navzájem a těžiště člověka zůstává v klidu.Svalové dysbalance
Kosterní svaly lze rozdělit na dva typy:
Svaly posturální – úkolem je udržovat polohu těla v prostoru vůči zemské přitažlivosti. Trvale v určitém prvotním napětí. Mají v průběhu života tendenci ke klidovému zkrácení.
Svaly fyzické – úkolem je pohyb vpřed (lokomce) a jemná koordinace. Mají v průběhu života tendenci k hypotonii a oslabení.
Za optimálního stavu jsou v rovnováze. L