Poznámky

dle intenzity a trvání citových vztahů:1. Nálady – slabší charakter, více méně trvalé, dodávají všem ostatním zážitkům jiné zabarvení. Trvají od minut až po pár dní. Závisí na událostech a podnětech z prostředí, na citových projevech, náladě našich blízkých lidí, zdravotním stavu…2. Afekty – velmi výrazné, mají silné projevy, jako je např. vztek, strach, bouřlivá radost, jsou zpravidla spojeny s uspokojováním nebo ohrožením základních potřeb, patří vývojově ke starším – i zvířata. 3. Vášně – jedná se o silné hluboké city, které se zmocňují celého člověka, ovládají jeho myšlení a činnosti. Můžou mít na člověka negativní vliv. (alkoholismus, automaty). Mohou člověka i zušlechťovat. Podle libosti a nelibosti:1. Kladné – navazují příjemný stav2. Záporné – navazují stav nelibosti – jedinec se chce vyhnout, nebo přerušit.Podle obsahu:1. Tělové2. Předmětové3. Sociální4. Idejní – vyšší – morální, estetické a intelektuální. Podle účelu:1. Stenické city – aktivizující2. Astenické city – brzdí naší činnostVýznam citů v životě člověkaJsou důležitými signály lidských potřeb. Informují o tom, co je pro člověka důležité, v čem strádá a čeho si v životě cení. Dávají nám informace o tom, co nejvíce v životě potřebujeme.Jsou v úzkém spojení s motivací chování člověka. Stávají se hlavními motivy chování. Doprovázejí a regulují ostatní duševní motivy. Na emocích je založen hodnotový systém.City regulují chování. Emoce aktivizují, či deaktivizují chování člověka. Jedinec se snaží minimalizovat nelibost a maximalizovat libost. Emoce napomáhají socializaci a učení člověka. City ovlivňují osvojování nových poznatků a zkušeností. Pozitivní citové zážitky napomáhají k lepší adaptaci a výsledkům v učení.TemperamentJe souhrn takových vlastností jedince, které se projevují ve způsobu chování, prožívání a emoční vzrušivosti. Pokládáme za vrozený, i když do jisté míry ovlivnitelný výchovou a autoregulací. Nejstarší známá teorie temperamentu – Hypokratova, který rozdělil temperament – na sangvinika, cholerika, flegmatika a melancholika (přecitlivělý, uzavřený, plachý a bázlivý, bohatý citový život, psychicky zranitelní, kladná motivace především v dětství). I. P. Pavlov – temperament podle síly a pohyblivosti nervových procesů. Rozdělil na silné a slabé (melancholik). Silné dělí na vyrovnané a nevyrovnané (cholerik). Vyrovnané – živý (sangvinik), klidný a netečný (flegmatik). TypologieNauka o typech lidí, zabývá se klasifikací a popisem.V psychologii mluvíme o společných znacích osobnosti, které jsou typické pro určitou skupinu lidí.Charakteristický znak je vyhraněný a můžeme ho pozorovat. Kretschmer – vychází z tělesné stavby. Astenické – vytáhlá, štíhlá postava, úzký hrudník, dlouhé končetiny, slabší svalstvo, hlava menší, obličej podlouhlý, ostrý a mají výrazný profil. Pohybově odpovídá schizotivní – přísný, chladný, vážný, introvertní. Lidé jsou důslední a systematičtí, vysoká disciplinovanost. Pyknický – menší, kulatý, zavalitý, široký obličej, kratší končetiny, měkké svalstvo. Povaha cyklotymní, společenská, otevřená, požitkářská, srdeční, tito lidé mají většinou dobrou náladu.Atletický typ – dobře vyvinuté svalstvo, souměrná postava se širokými rameny a hrudníkem. Jungova – používá se nejčastěji, známá, toto dělení vychází ke vztahu člověka k sobě a k vnějšímu okolí. Introvert/Extrovert, viz. příloha.
Výkonové vlastnostiZajišťují výkony jedince v různých činnostech. Jsou u různých lidí rozvinuty v jiné intenzitě a patří sem vlohy, schopnosti, dovednosti a nadání, talent. Vlohy (dispozice)Jsou biologické a mají předpoklad pro utváření schopností. Podmiňují stupeň úspěšnosti člověka v různých oblastech činnosti. Při nepříznivých podmínkách – málo podnětů v okolí, primitivní rodina, zdravotní stav,... Nedochází k rozvinutí schopností. SchopnostiPsychická vlastnost, která umožňuje člověku naučit se určitým činnostem a úspěšně je vykonávat. Dosáhnout určité úrovně dovedností a vědomostí v nějaké specifické oblasti. Schopnosti nejsou vrozené. Rozvoj závisí na okolí. Nejsou izolovanou složkou osobnosti, ale ovlivňují i její ostatní složky.Obecnější a stabilnější než dovednosti. Klasifikace schopností1. ObecnéJsou společné všem činnostem člověka a vyskytují se obecně v různých druzích činnosti.např. inteligence.2. SpecifickéSchopnosti k určitému druhu činnosti (sportovní, výtvarné, hudební).Schopnosti vnímání – zrakové, sluchové, kinestetické, schopnost pozornosti…Schopnosti senzomotorické – umožňují dosahování mimořádných výkonů ve sportu. Ve hře na hudební nástroje, např. v psaní na stroji.Schopnosti psychomotorické – týkají se různých vlastností pohybu, např. síla, obratnost, přesnost a koordinace.Schopnosti pedagogické – didaktické, komunikativní, schopnost sebereflexe.Tvořivost (kreativita)= zvláštní soubor schopností, který se projevuje hledáním a nacházením správného a přitom originálního či neobvyklého řešení.Podmíněna tím, jak na nás působí okolí.Dovednosti= dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti. Jsou speciálnější než schopnosti. Dovednosti v řečové rovině. Dovednosti senzomotorické - jsou složeny ze smyslového vnímání a pohybu (psaní, čtení, modelování,…).Dovednosti intelektové – napomáhají při řešení matematických úloh.Dovednosti sociálního vnímání – umět s lidmi komunikovat, vcítit se jednání a myšlení do druhých.TalentVyšší míra předpokladu k realizaci určitého výkonu. Určitá míra nějaké schopnosti.Seberegulační vlastnosti osobnosti – jsou to takové vlastnosti, jimiž člověk řídí vlastní prožívání a chování (sebeuvědomování – člověk si uvědomuje individuální existenci, sebepoznání – slouží, k uvědomování si vlastního prožívání, chování, zejména kladů a nedostatků, svědomí – spontánně vzn. proces, který jako zrcadlo odrazuje konflikt mezi vnitřními a vnějšími, sebekritika – verbalizované sebehodnocení – hodnocení vlastních nedostatků).Geneze a struktura sebeuvědoměníUtváří se postupně během života, včetně působení sociálních vlivů. Základní uzlové bodyNovorozenecké období – novorozenec nemá já.Kojenecké a batolecí období – dochází zde k: decentralizaci. Dítě si začíná uvědomovat, že není středem světa, začíná chápat, že se i ono samo přemisťuje v prostoru, jako ostatní předměty. Začíná odlišovat předměty od osob a dospívá ke slovu já. Boj o autonomii – dítě se snaží prosadit.Mladší školní věk – já jsem to, co umím.Dospívání – jedinec má potřebu definovat sebe samo, jako příslušníka nějaké skupiny. Vysoká touha důvěřovat dospělým. Já jsem to, čemu věřím.Dospělost – hodnocení podle sociální prestiže, dále podle pozice v pracovní skupině, uspokojování významných sociálních rolích. Zralý věk – sebepojetí záleží na pocitu důležitosti pro své okolí. Já jsem to, co poskytuji.Stáří – doba smíření a úvah o smyslu života. Vztahově postojové vlastnostiCharakter, postoj, hodnotyCharakterSouhrn vlastností člověka, které tvoří mravní stránky jeho chování. Na struktuře charakteru se podílejí všechny vlastnosti osobnosti. Především seberegulační, vztahově postojové (postoje, ideály, citové vztahy). Aktivační, motivační (záliby, potřeby,…).Charakter není získaný, souvisí: s vůlí (cílevědomost, samostatnost = silný charakter, slabý charakter = nestálost, nerozhodnost).Temperament – působí na formování charakterových rysů. Výbušnost, rozvážnost, lenost,…S ideály člověka – charakter ovlivňuje jejich formování a volbu. Ideály zpětně působí na formování charakteru.Charakterové rysy dělíme do těchto hlavních skupin:Společenské: Vyjadřují vztah k lidem. Dobrosrdečný, povýšený.Pracovní: Vyjadřují vztah člověka k práci. Zodpovědnost.Vlastnosti vyjadřující vztah k věcem. Přesnost.Rysy vyjadřující vztah k sobě. Čestnost, samolibost.PostojePoprvé – Darwin. Definice: pohotovost k eliminaci, či aktivaci motivů, či předispozice člověka ovlivňující jednání, vnímání, myšlení a cítění.Složky postoje: kognitivní (poznávací), emotivní, konativní – tendence k nějakému jednání.Mechanismy utvářející postojů1. Nápodoba – spontánní napodobování jedince.
2. Identifikace – vedoucí nápodoba. 3. Poučení.4. Návod – konkrétní popis toho, jak jednat.Projevy postojů1. Verbální.2. Spontánní.3. Akční.Hodnoty = stimuly, kritéria a normy osobního a společenského rozhodování dovolujícího provést výběr.Vztahují se k předmětům a cílům, nebo k prostředkům, sloužící k uspokojování lidských potřeb.Nositelé hodnot – rodiče, učitelé, přátelé…Hodnoty můžou být: 1. Zkušeností = to, co prožíváme, 2. Tvůrčí = to, co vytváříme, 3. Postojové = nejdůležitější, odezva v obtížných situacích.
Prostředí
Dědičnost