Poznámky

tem – velikost plic)
Psychické předpoklady
Předpoklady ke snadnému, rychlému a kvalitnímu zvládnutí nových pohybových úkolů
Výběr talentů
Zaměřujeme se na 5 základních okruhů
Určení talentu (model sportovce)
Vyhledávání talentu
Výběrová kriteria – diagnostika
Rozvíjení talentu – pomocí tréninku
Péče o talenty – podmínky
Určení talentu (model sportovce)
východiskem je znalost struktury příslušného sportovního výkonu
Děti, u nichž je v mladších letech prokázána vyšší než průměrná úroveň schopností ,somatických i psychických znaků funkčních předpokladů,….odpovídajících požadavku jednotlivých sportů jsou pravděpodobně talentovaní a perspektivní
Vyhledávání talentů
2 základní otázky: Kde? Kdo? Talent vybírá
V praxi je vyhledáváno ve 3 úrovních:
Formální instituce-škola a klub (trenér, vyučující)
Neformální instituce-doplněk ke své hlavní činnosti-Sokol, Orel,ASPV
Profesionální hledači talentu – v některých sportovních odvětvích (skauti a agenti,zástupci týmu NHL)
Výběr talentu
snažíme se rozpoznat, zda daný jedinec naplňuje požadavky dané modelem budoucího sportovce
Kritéria:
Spontánní výběr – jedinec se rozhoduje podle svých sklonů pod vlivem svého okolí a pro svojí disciplínu
Expertní pohled-pohled trenéra na základě zkušeností
Speciální testy výkonnosti-doplňkem subjektivního hodnocení každého trenéra
Interdisciplinární – lékařské, fyziologické, antropomotorické – VO2 MAX
Tělesná výška – je sporná, protože není zárukou, ale pouze příznivou výchozí pozicí (basket, volejbal, gymnastika)
Psychologické aspekty výběru:
Zjištění psychologických kontraindikací – snaha odhalit psychopatologické tendence (LND, neuroticismus,…). Důležitým znakem je zde prospěch ve škole.
Zjištění pozitivních předpokladů na obecné úrovni:
Setrvalost volního úsilí-vhodným testem je dynamometrie (test maximální síly)
Motorická doplita – schopnost naučit se koordinačně náročný cvik
Sportovní hyperaspirativnost – zlepšování po opakování
Potřeba výkonu – měří se např. testem Ochota riskovat-nejvhodnější model pro talent, zlatá střední cesta
Specifické psychologické předpoklady – vycházejí z profesiografického rozboru daného sportu. Ve spolupráci trenéra a psychologa
Organizace výběru
Hlavní otázka jak minimalizovat chyby špatného výběru
Základní principy organizace výběru:
Demokratičnost – všichni jednotlivci by měli mít stejné šance dostat se do výběru - výběr proveden na základě odborných charakteristik, neměl by být ovlivněn žádnými jinými okolnostmi (úplatky)
Stupňovitost – výběr by měl být prováděn opakovaně,do dalších kol by se měli dostat všichni, kdo mají aspoň základní předpoklady pro výkonnostní rozvoj
Komplexnost – výběr by neměl být podle jednoho, ale podle všech hlavních a nejdůležitějších parametrů
Vědeckost – výběr kritérií by neměl být náhodný
Podle těchto principů se vytváří organizační schéma výběru a rozvoje talentu
4 základní etapy:
Spontánní výběr – nábor. Největší skupina a je zde vysoká míra nebezpečí chybného rozhodnutí
Základní výběr – jedná se především o posouzení zájmu dětí o sport jejich iniciativu, schopnost spolupráce, pozornost při tréninku a koncentraci (sportovní třídy)
Specializovaný výběr – trvá řadu let a jsou zde sledovány konkrétní předpoklady pro pohybovou činnost (talentovaná centra mládeže)
Výběr pro vrcholový sport-okruh osob je nejužší a vybraní sportovci mají největší pravděpodobnost toho, že dosáhnout absolutní výkonnosti (reprezentace)
Osobnost trenéraStruktura osobnosti trenéra, vyučující TVFilozofické předpokladySchopnost empatie, porozumění mladším, i starším kolegům, emocionální uspokojení z práce trenéra, mít postavenou správně hodnotovou orientaci, na 1. místě zdraví (najít zlatou střední cestu – mezi výkonem a regenerací), filozofický postoj k životu, přírodě, dětem, vědomosti – teoretické, praktické.
DovednostiFyzická zdatnost a kondice (souvisí s trénovaností a věkem), další dovednosti získané během života – manuální zručnost, technické dovednosti, …, psychické vlastnosti (spravedlivý, objektivní, čestný, cílevědomý, vytrvalý, pořádný, systematický,…).
Pedagogické schopnosti – didaktické (volba vhodných metod, způsobu a postupu, vhodného a adekvátního hodnocení, rozvoj samostatného myšlení a zájmu svých svěřenců o daný problém, nacházet v učivu uzlové body) a percepční schopnosti (souhrn dispozic učitele, kterými poznává vnitřní svět svých svěřenců (zrak, sluch, schopnost individuálního přístupu, reakce na projevy svěřenců a posuzování jejich psychických vztahů). Výrazové a komunikační dovednosti (slouží k udržení a zvýšení pozornosti – snažíme se o přesné a jasné vyjadřování myšlenek, velkou roli zde hraje mimika, důležitá je vhodná a dostatečná ukázka, důležitou roli hraje i vnější vzhled – oblečení, držení těla, postava), důležitá je řeč - její intonace, síla, srozumitelnost, obsahová přesnost, pedagogický takt – při setkání s rodiči, dětmi. Organizační dovednosti - pořádek, kázeň, bezpečnost, schopnost přiměřené improvizace. Akademické schopnosti – aktivní postoj k oboru. Teoretický i praktický rozvoj, sebevzdělávání, sledování nových trendů, schopnost experimentovat. Typologie osobnosti
Hypokrates – stav organismu (temperament) závisí na poměru mezi tělesnými šťávami, krev, žluč, černá žluč a hlen (sliz).SangvinikKrev – člověk aktivní, dobromyslný, veselý, společenský, vřelý, reaguje živě, optimista, snadno se nadchne.
FlegmatikHlen. Kliďas, nedá se snadno vyvést z míry, nepodléhá náladám, v extrému lhostejní, spíše pomalý, spolehlivý.CholerikŽluč. Dráždivý, vzteklý, snadno se rozhněvá, ale jeho hněv nemá dlouhého trvání.MelancholikČerná žluč. Nejméně šťastný typ, smutná nálada, pesimistický, přecitlivělý, pomalý, špatně se přizpůsobuje. Další možnosti dělení:Jung – extrovert, introvert.Kretschmer – piknický, atletický a astenický somatotyp.Vyučovací a tréninková činnost:1. Způsob vedení skupiny:
autoritativní: příkazy, zákazy, jednoznačné vyžadování jejich plnění, vedoucí nediskutuje, mizí spontánní aktivita a tvořivost, napjatá atmosféra, výkon je vysoký, bez nápadu a tvořivosti.
demokratický: vzájemné respektování názorů a dohoda mezi trenérem a hráči, trenér vybízí k tvořivosti, vyjádření názoru hráčů, diskutuje, vysoká aktivita členů, otevřená atmosféra a vzájemná důvěra.liberální – opak autoritativního vedení, bez příkazu, nekontroluje plnění úkolů, atmosféra až příliš uvolněná, výkonnost díky malé organizovanosti a neujasněných cílů nízká.
Tréninková jednotka
1. Přípravná část
Jejím úkolem je seznáme se s TJ, příprava pohybového aparátu, srdečně-cévního a dýchacího aparátu. Intenzita cvičení je nízká a postupně se zvyšuje. Uvolnění šlach, kloubů. Příprava k pohybové činnosti, které bude věnována hlavní část tréninkové jednotky. Obsah i struktura není libovolná, ale musí vycházet z celkového záměru TJ.
2. Hlavní část
Úkoly: rozvíjení nebo udržení pohybových schopností. Nácvik a stabilizace techniky a taktiky. Stavba hlavní části. Je dána především cílem a preferuje se především jeden úkol. Zdůrazněna kvalita před kvantitou. Součástí hlavní části by měla být především hra!
3. Závěrečná část
Postupné uklidnění tělesné i psychické. Správné provedení závěrečné části vede k urychlení regeneračních procesů. 1. fáze vyklusání, rotoped. 2. fáze strečink, zaměřeno na svaly, které byly v TJ nejvíce využity.
Didaktické zásady při vedení TJ = obecné požadavky, které určují charakter tréninku a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu.
Zásady uvědomělosti – pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti. Povzbuzení, pochvala, zpětná vazba, rozhovor.
Zásada názornosti – vytvoření dokonalé představy o pohybu. Ukázky přímé, nepřímé. Využíváme didaktických pomůcek.
Zásada soustavnosti – pravidelnost, systémovost, postupnost: od známého k neznámému.
Zásada přiměřenosti – klade důraz na obsah, rozsah a obtížnost. Musí odpovídat: věku, pohlaví, stupni psych. a fyz. vývoje, tělesným schopnostem a dovednostem, individuálním zvláštnostem. Hlavním prostředkem je zde diferenciace.
Zásada trvalosti – Efektivní zapamatování, které je spojeno s praktickým využitím.
Hlavní didakticko-organizační formy práce
Hromadná forma – stejná činnost všech zúčastněných ve stejné době a se současným působením na všechny svěřence. Měla by být vysoká efektivita a kázeň. Omezena možnost individuální korekce. Převládá komunikace učitel třída, trenér svěřenci. Je prakticky jednostranná. Tato forma cvičení nezbytná, někdy se bez ní nedá obejít, ale neměla by převládat.
Skupinová forma – využití menších skupin. Po diferenciaci, skupiny řízeny podle vhodně vybraných vedoucích, (předání zodpovědnosti). Učitel = trenér: vhodné přehledné postavení, obchází pravidelně skupiny, nebo pracuje pouze u jedné. Ve skupinové formě máme bohatší emoce, bližší komunikační vzdálenost, umožňuje nám individuální přístup, pochvalu, zpětnou vazbu. Skupiny můžou být homogenní nebo heterogenní.
Individuální samostatná forma. Používáme u menšího počtu, který musí být dostatečně motivován. Samostatné určení cílů, tempa provádění činnosti. Vyžaduje duševní, kondiční i dovednostní připravenost.
Tréninková činnost1. Způsob vedení skupinyDemokratické, autoritativní a liberální vedení.2. Způsob vedení tréninkuTradicionalista – trenér opakuje stejně stálý obsah, užívá stejné metody a formy a jeho vystupování je založena na příkazech a zákazech.Novátor – vnímá zájmy svých svěřenců, experimentuje, přijímá nové podněty.Improvizátor – pracuje s konkrétní situací, a hledí na individuální potřeby hráčů.3. Sociální role trenéraInformátor, důvěrník, pedagog.4. Zaměřenost trenéraTeoreticky na vysoké výši, jeho práce je logická.Empirický – vychází z vlastní zkušenosti. Podceňuje přípravu.
Didaktické řídící styly v tréninkové jednotceVolba DŘS dle nácviku fází pohybových dovedností, dle stupně pohybových schopností, mentální vyspělosti svěřenců, dle velikosti skupiny, materiální vybavení.Didaktický styl příkazový= trenér vykonává veškerá rozhodnutí sám.Využíváme v průpravné části při rozcvičení. Při výbězích do terénu.Rozplavání, kondiční část. Vysoká efektivita cvičebního času – minimální prostoje a ztrátový čas.Žáci, svěřenci cvičí podle předloženého modelu.Trenér určuje cíle, úkoly, tempo, pořadí, kvalitu i kvantitu. Komentuje všechny nebo jednotlivce.Didaktický styl praktickýPřesun některých rozhodnutí z trenéra na svěřence. Trenér určuje metody a formy, náplň cvičení. Svěřenec si volí postavení a prostor. Zahájení a ukončení daného úkol