Poznámky

réninkovou činností
Zatížení, zotavení a výkonnost
Sportovní trénink
jedná se o proces cílevědomého vnějšího ovlivňování organismu formou zatěžování
proces biologicko-sociální adaptace
cílem je dosažení maximální sportovní výkonnosti s přihlédnutím na věk, úroveň pohybových schopností, talent, HCP, zdravotní stav
Principy ST
všestrannost
systematičnost
postupné zvyšování zátěž
motiv sportovního tréninku (radost, zábava, úspěch)
ze začátku je ST zaměřen na získávání vztahu ke sportu, na tělesnou zdatnost nebo osvojení dovedností, upevnění zdraví
následuje vytváření optimálních předpokladů pro efektivní trénink v dalších etapách
u ST sledujeme sportovní formu (stav připravenosti sportovce umožňující podat maximální výkon)
sportovní forma může mít 3 fáze:
formování a zlepšování předpokladů
stabilizace
dočasný pokles výkonnosti
Sportovní talent
v rámci ST můžeme sledovat úroveň sportovního talentu
jedná se o příznivou integrovanou strukturu vlastností a schopností, které se projevují ve vyšším sportovním výkonu v porovnání s vrstevníky
Etapy sportovního tréninku
etapy závisí na povaze sportu a jeho zvláštnostech, na věku, na úrovni sportu, na individuálních zvláštnostech
etapy ST se v různých sportech výrazně odlišují (gymnastika vs. hokej, přesto existují na všechna sportovní odvětví obecně platné zásady, které umožňují rozdělit dlouhodobý sportovní proces na několik etap s přesně vymezenými úkoly)
rozdělení:
etapa základního tréninku – vyskytuje se u dětských kategorií, prvořadým úkolem je harmonický rozvoj osobnosti, upevnění zdraví, podpora tělesného a sportovního vývoje, podpora přirozeného psychického vývoje, výkon není hlavním záměrem této etapy, ale je to perspektivní cíl. Dosahovaný výkon, nebo výsledek nelze považovat za jediné kritérium správnosti tréninku. Měli bychom posuzovat např. úroveň obratnosti, držení těla, pohyblivost. V této etapě by se měl vytvářet návyk na trénink, posilování kladného vztahu ke sportu, zvyšování celkové odolnosti, rozvíjení kladných morálních a volných vlastností = všestrannost. Trénink by měl být, co nejpestřejší. V této etapě by se měli seznámit s pravidly, osvojení vědomostí o sportu, výstroji a jejím udržování, popřípadě hygiena, metodika taktiky. Tato etapa má mimořádnou důležitost a závisí na ní budoucí trénink v pozdějším věku, tzn. Vždy – soutěživou formou. Důraz na obratnost, koordinaci, mírné zvyšování objemu.
Etapa specializovaného tréninku. Trvá 2-4 roky, od 14, 15 – 19 let. Důraz kladen na výkon, jako perspektivní cíl, výrazná specializace. Všestrannost se posouvá do přípravného období. Dochází zde ke zvyšování objemu zátěže, v rámci kondiční přípravy - upevnění techniky a taktiky. V této etapě i odpovědnější trénink. Je nutná i výchovná práce a motivace. Jsou-li talent nebo možnost trénovat omezeny, pokračuje jedinec v této etapě až do ukončení sportovní kariéry.
Etapa vrcholového tréninku – cílem je nejvyšší výkonnost. 350 dní tréninku, 1500 tréninkových hodin. Význam má regenerace, využívání speciálních tréninkových prostředků. Nejvyšší stupeň techniky i taktiky. V této etapě se sport stává zaměstnáním – tréninku je podřízen veškerý čas. Začátek 19-20 let, konec 35 let.
Sportovní soutěže
Koncepce národních soutěží se většinou orientuje ve všech sportovně vyspělých státech podle systémů soutěží mezinárodních sportovních federací.
Všechny národní svazy respektují termínové listiny mezinárodních soutěží a podle nich si vytvářejí vlastní systém soutěží.
Přísná návaznost mezinárodních soutěží se týká hlavně vrcholového sportu.
Systém nižších soutěží je orientován hlavně podle podmínek každé země, podle tradice a záměru svazu.
Rozlišujeme soutěže:dětí a mládeže
dospělých a veteránů
mužská a ženská kategorie
Kategorie dle sportu.
Druhy sportovních soutěží:
Individuální sporty
Kolektivní sporty
V obou případech se uplatňuje kategorizace podle úrovně výkonnosti sportovců.
Podle věku kategorií dětí a mládeže (orientace na všeobecný rozvoj osobnosti)
dospělých (orientace na výkonnost)
Vývojem a tradicí se rozhodujícím druhem soutěže staly soutěže mistrovské.
Tyto soutěže se člení podle výkonnostního principu od nejvyšších (ligových) po nižší (krajská, okresní, městské soutěže = přebornické soutěže).
Jednotlivé úrovně na sebe navazují. Jsou propojeny možnostmi postupu a sestupu.
Doplňkem mistrovských soutěží jsou soutěže pohárové, které jsou přitažlivé tím. Nemusí být omezovány výkonnostní kategorie. Je umožněno měření sil sportovců nižší úrovně s vyspělejšími sportovci. Motivace pro amatérské sportovce, nové zkušenosti.
Způsoby sportovních soutěží:
Jednotlivé sporty vycházejí ze svých specifik a podmínek. Způsoby sport. soutěží mohou být tradiční i nově se vyvíjející (v případě reorganizace soutěže – nové kategorie, soutěže). Částečně to podporují nové technologie (metody měření a hodnocení). Důležitá je také snaha o co největší přitažlivost soutěže pro sportovce a diváka.
Mezi základní způsoby soutěží řadíme:
Hromadný start – výsledky se hodnotí podle pořadí sportovců v cíli. (horská kola, běh na lyžích, triatlon, plavání, maraton).
Postupný způsob – závody v atletice. Sportovci dosahují výsledky v postupných krocích, např. u sprintu – rozběhy, semifinále, finále. Veslování, plavání.
Vylučovací způsob – probíhá v několika kolek. Začíná losem sportovce, nebo družstev do postupové sítě (tzv. pavouk).
Bodovací způsob – nejrozsáhlejší způsob, soutěže ve skupinách (jednotlivci, nebo družstva). Každý se postupně utkává se všemi způsoby. Jedno kolově, více kolově. Za postup bod. Výsledek – soutěž bodů.
Kombinace uvedených způsobů.
Některé sporty jsou svojí organizací přehledné, jiné méně. Různorodost a náročnost soutěžních požadavků se přirozeně promítá do tréninku (jeho organizace a plánování).
Soutěže a tréninkový proces
Účast sportovců v soutěžích je nezbytná. V tréninku je nutné soutěžní podmínky simulovat. Teprve v soutěžích mohou sportovci své výkony zpevňovat a adaptovat se na vnější vlivy.
Soutěž představuje nenahraditelný a nezastupitelný způsob zatížení, proto je soutěž důležitou součástí tréninku.
V tomto ohledu je třeba brát v potaz několik činitelů: specifika sportu
výkonnostní úroveň
věková úroveň
optimální počet soutěží/zápasů
S ohledem na tyto činitele je každý sport specifický, tzn., že si vytváří vlastní systém soutěží a termínovou listinu.
Vše bychom měli směřovat k optimálnímu počtu startů za rok. Zvyšování startů – trend.
Nejmenší počet startů obecně mají víceboje, triatlony (10 až 20 startů), vytrvalostní sporty, úpolové sporty (25-30 startů za rok), sportovní hry (40-80 startů, i více).
Počet startů se obecně snižuje v závislosti na věku (veteránské kategorie, dětské a mládežnické kategorie).
Plánování soutěží
Je třeba rozlišovat mistrovské soutěže a přípravné soutěže. Vše by mělo směřovat k vrcholům sezóny, popřípadě k vrcholu tzv. makrocyklu (OH, MS, ME, liga mistrů, play-off).
Systém soutěží a počet startů souvisí s úkoly tréninkových plánů. Mistrovské soutěže probíhají v závodním období ročního tréninkového cyklu. Termínové listiny vypisují a zpracovávají sportovní svazy pro příslušnou úroveň. Cílem mistr. soutěže je dosažení, co největšího výkonu.
V kolektivních sportech probíhají dlouhodobé soutěže nepřerušovaně, v určitém rytmu (týdenní).
Trénink se zde může orientovat podle úrovně soupeře.
V individuálních sportech se soutěží plánují v několika termínech, časově od sebe různě vzdálených.
Ty se používají za hlavní výkonnostní vrchol, vychází z něj trénink.
Před začátkem soutěže je vždy několik předzápasových závodů.
Odlišnou roli soutěží hraje u dětí a mládeže. Zde není hlavním cílem úspěch v soutěži, neměl by, ale jedná se o jakýsi prostředek k všeobecnému rozvoji.
V dlouhodobém tréninku plní funkci motivační a kontrolní. Je zde nutná účast sportovce na jednotlivých soutěžích.
Způsob tréninku – formou zábavy, odpočinku, nenáročný trénink v případě herní formy.
Obecně je důležité, aby soutěže negativně neovlivňovaly trénink. Dostatečný prostor pro trénink, regeneraci. Počet startů by neměl být příliš vysoký. Soutěže by se měly uskutečňovat v pravidelných termínech.
Trendem rozhodčí je organizování soutěží v přípravném období (halové turnaje).
Příprava na soutěž
Dlouhodobá – týká se hlavně vrcholového sportu, v případech, kdy je termínová listina je známa i několik let dopředu. (OH, MS, ME). Určují se perspektivní cíle (důležitá adaptace), účast na OH, určují se zde dílčí cíle, v rámci roční etapy.
Střednědobá – týká se mistrov. soutěží a výkonnostních vrcholů sezóny (finále play-off).
Krátkodobá – jedná se o přípravu bezprostředně před soutěží – poslední fáze, která má individuální charakter.
Cílem přípravy na soutěž je dosáhnout vrcholu, komplex připravenosti ke stanoveným termínům. Optimálně vyladěná forma před soutěží.
Úkol – vybrat sport a od nejnižší soutěže po nejvyšší popsat..jak je to s organizací během roku, kdy začíná, čím končí. Všechny kategorie..
Sportovní příprava dívek ve fotbalu
Věkové kategorie: 6 – 10 let přípravka, 10 – 14 let žákyně, 14 let a výše ženy.
Přechod do vyšší kategorie se uskutečňuje podle čl. 68 odst. 3 Soutěžního řádu.
Příprava na jarní sezónu v hale. Následuje herní soustředění. Poté přátelské zápasy.
Zápasy v krajském přeboru. V létě soustředění. V případě pozvání – cup v zahraničí.
Postupující na podzim čeká mistrovství České republiky venku.
V zimě halové mistrovství ČR.
Opět příprava na jarní sezónu.
Vývojové trendy ve sportu a sportovního tréninku
Vyjadřují podstatné kvalitativní změny vývoje hry, které se projevují jako důsledek koncepce a dlouhodobé přípravy.
V současnosti se sport orientuje na zvýšení taktické stránky herního výkonu a zvýraznění pohybových schopností (rychlost, obratnost – agresivita ve sportu).
Z hlediska TP patří k vývoj. trendům tyto prvky:
Dynamika hry
Aktivita
Rychlejší pohyb hráčů a řešení herních situací
Zvyšující se počet útoků / ale důraz je pořád kladen na obranu
Zkracování, trvání postupného útoku
Zvyšování počtu náročných osobních soubojů
Zvýšená agresivita v duchu fair-play
Minimalizování tzv. hluchých míst
Zvyšování kolektivního přístupu a angažování všech hráčů
S uvedenými prvky úměrně rostou požadavky kladené na hráče, kteří musejí uplatnit prvky dynamické techniky a variabilní taktiky, individuálních skupinových a týmových herních činnosti – vše v krátkém časovém intervalu => zrychluje se hra, dynamika.
Taktická příprava
Je složkou ST, zaměřená na přípravu hráče k promyšlenému a účinnému vedení sportovního boje v podmínkách soutěží.
Ve fotbale je taktické řešení soutěžních situací součástí osvojování a zdokonalování příslušných sportovních dovedností – technicko-taktická příprava.
Cíl TAP
Naučit sportovce, řešit situace způsobem, který umožňuje zvítězit nebo se co nejlépe umisťovat v soutěžích.
Úkoly TAP
Získávání taktických znalostí a jejich proměňování ve zkušenosti
Nácvik a zdokonalování taktických dovedností
Rozvoj taktických schopností
Sportovní TA
Předem naučený soubor řešení soutěžních situací v souladu s pravidly.
Způsob vedení sportovního boje s cílem zvítězit v utkání.
Vychází ze strategie - předem připraveného plánu, který určuje základní rámec řešení herních situací.
TA má ve sportovních hrách největší význam - tvoří podstatnou část výkonu jednotlivce a družstva.
Uplatnění TA u různých typů sportovních výkonů
minimální (gymnastika, sprint)
taktizování (vzpírání, skok vysoký)
rozdělení sil (běhy na dlouhé a střední tratě)
plné uplatnění (sportovní hry, úpoly)
Je možné až při dosažení jisté úrovně kondiční a technické připravenosti. Taktické dovednosti se proto uplatňují v plné míře až na vrcholové úrovni.
Předpoklady využití taktiky
Nácvik a zvládnutí v tréninku (zejména složitější řešení konfliktních situací - např. varianty útoku).
Improvizace - uplatňuje se při řešení pokud situace není nacvičena.
Algoritmy – výběr z předem připravených variant
Vzorce – všichni vědí, co mají v dané situaci dělat
Nácvik taktického jednání
Dlouhodobý proces zahrnující:
1. Osvojování taktických znalostí
2. Nácvik taktických dovedností
3. Rozvoj taktických schopností
Osvojování taktických znalostí
Základní předpoklad taktického jednání, součást taktických dovedností.
Umožní pochopit a analyzovat soutěžní situaci.
Jejich rozsah rozšiřovat postupně a přiměřeně vzhledem k věku a úrovni.
Základní taktické znalosti:
Pravidel + optimálně je využít při řešení taktických úloh.
Organizace vedení sportovního boje - znalosti systémů, kombinací, typických herních situací, soupeřů a jejich vedení boje...
Zásad taktického jednání v konkrétních soutěžních situacích (např. volit způsob hry proti konkrétnímu typu obrany...).
2. Nácvik taktických dovedností
Taktické dovednosti (TD)
tréninkem osvojené modely řešení soutěžních situací
V TD se uplatňují znalosti, sportovní dovednosti a zkušenosti.
Není možné, aby všechny taktické úkoly byly zautomatizované→jen typická řešení soutěžních situací.
TD Předpokládají především
úroveň vědomostí (pravidla, základní principy a postupy taktického jednání ve fotbale, poznatky o soupeřích…)
intelektové schopnosti (pohotová orientace ve složitých situacích, rychlé rozhodování, schopnost kombinovat a tvořit…)
Metodické aspekty nácviku TD
Využívá se:
-metod vysvětlení, ukázky apod.,
-podmínek zjednodušených, blížících se soutěžním (účast soupeře – jeho aktivita je předem stanovena) a soutěžních.
Nacvičuje se postupně např. řešení typických soutěžních situací jednotlivcem (HČJ), skupinami (kombinace), celým družstvem (systémy)...
Předpokladem uplatnění TD je zvládnutá technika využívaných dovedností.
Před vlastním nácvikem TD provést teoretickou přípravu, ve které se vysvětlí cíl a podstata nacvičované dovednosti.
Pro každou herní situaci existují určitá specifická řešení, která je vhodné se naučit.
3. Rozvoj taktických schopností
Rozvoj TS je podmíněn především:
-úrovní techniky
-specifickými intelektuálními schopnostmi:
vnímat složité a měnící se soutěžní situace, vytvářet o nich přesné představy
ukládat a vybavovat si v paměti taktické vědomosti
koncentrovat se na hl. úkoly taktického plánu
rychle a správně se rozhodovat…
Metody rozvoje TS
osvojování vědomostí (výklad, ukázka, vysvětlování…)
rozboru činnosti vlastní i jiných sportovců
praktické činnosti (zaměřená na rozvoj vnímání, hodnocení a analýzu situací, rozhodování, odolnost proti rušivým vlivům…).
STRATEGIE
Předem promyšlený plán (koncepce) sportovního boje - návod na jednání v konkrétní soutěži.
Tvorba strategického plánu
Strategický plán (SP) je jednou z důležitých součástí přípravy na sportovní soutěž.
Jeho úroveň může výrazně ovlivnit očekávaný výsledek utkání a rozhodování v jeho průběhu.
Východiska tvorby:
Cíl utkání
Strategie soupeře
Výkonnost soupeře
Vlastní výkonnost
Informace o prostředí a podmínkách…
Grafické ztvárnění taktiky
Symboly, využití, grafické znázornění
Příklady grafického ztvárnění
Obránce
Útočník
Běh (přesun) hráče
Přihrávka
Střelba
Vedení míče
TBlok
Přeběhnutí hráče
Tréninkové zatížení
Zotavení
Životospráva
Sportovní výkonnost
Sociální prostředí
Genetická výbava