Výchova jako součást pedagogického procesu.

ch
cíle vých. v určité výchovné instituci (= institucionální cíle) (např. cíle vých. na 2. stupni ZŠ)
( jsou 1. stupněm konkretizace obecných cílů vých.
( formulovány např. ve škols. zákonech, v předpisech pro práci dané vých. instituce,..
cíle výchovy při vyučování určitému vyuč. předmětu, cíle zájmové činnosti aj.
(např. cíle vyučování dějepisu na 2. stupni ZŠ, v 2. ročníku apod.)
( jsou konkretizací obecných a institucionál. cílů
( formulovány v učeb. osnovách , vzdělávacích programech příslušné vých. instituce
cíle výchovy v základních časových jednotkách výchovy
(např. cíle vyuč. hodiny, cíle výchovné jednotky v tělovýchovné organizeci)
( jsou konkretizací předešlých cílů
( vytyčuje je učitel nebo výchovný pracovník (mimo školu)
( cíl výchovy souvisí s obsahem výchovy
obsah výchovy = souhrn vědomostí, dovedností, návyků, myšlenkových operací, morálních a
jiných hodnot, osobních vlastností atd., kt. si má ž. osvojit (= lze ho také označit j. UČIVO)
( cílem výchovy je osvojení určitého obsahu
vývoj cílů
( cíle vých. jsou podmíněny filozof., nábož., polit. a dalšími názory o uspořádání společnosti
a místě čl. ve společnosti, rozvojem vzdělání, techniky a veškerého života společnosti
Platon
ve svých spisech Ústava a Zákony uvažuje o ideálním státu, jehož obyvatelstvo je rozděleno do 3 tříd:
(filozofové – jejich posláním je vládnout, vzdělávají se 35 let
(bojovníci – jejich úkolem je chránit stát (vychováváni k tomu, aby se nebáli
smrti, dostává se jim znalostí pro výkon jejich služby)
(zemědělci a řemeslníci – připravováni k tělesné práci
( otroky nepovažoval za lidi
výchova i žen
Středověk
( vých. měla přispět k vnitřní kultivaci osobnosti příslušníků vyšších vrstev společ.
( vzdělanci si měli osvojit sedmero svobodných umění
Humanismus
( vliv humanistických myšlenek na formulaci cílů patrný u J. A. Komenského: ve
školách mají být všichni vyučováni všemu
( na rozdíl od tehdejších názorů jsou cíle, kt. vytyčuje stejné pro všechny děti bez
rozdílu soc. původu, stejné pro ♀ i ♂
Naturalismus – J. J. Rousseau
( „v přirozeném společenském zřízení jsou si všichni lidé rovni, jejich společens.
posláním je poslání člověka“
Komenského vymezení cílů vých. poukázalo na závažný pedg. problém
( od určité doby byl ž., kt. se dostávalo nejkvalitnějšího vzdělání, schopen osvojit si všechny
známé poznatky (získat encyklopedické vzdělání)
( v důsledku rozvoje lids. poznání se ukázala nutnost výběru učiva
( vznikl problém při stanovení cílů výchovy, s kt. vědomostmi a dovednostmi se má ž.
seznámit, jaké vlast. v něm mají být vychovány, podle jakých kritérií tento výběr provést,..
Stanovení cílů výchovy a východiska při jejich stanovování
( někt. autoři neformulují jen cíle výchovy, ale také teorii pedagogické teleologie =
zdůvodňují, proč má vých. usilovat o dosažení cílů
užívají určitých metod ke stanovení aktuálních cílů vých.
při vymezování cílů vých. lze užít:
analýzu požadavků, kt. klade na čl. život ve společnosti
( provedl H. Spencer:
dává si za úkol najít kritérium k tomu, aby stanovil, kt. věci skutečně stojí za učení
cílem vých. je příprava k dokonalému životu ( proto je třeba stanovit a roztřídit
činnosti čl. podle důležitosti
Spencer rozčlenil činnosti, zhodnotil jejich význam a dedukcí stanovil pořadí jejich důležitosti ve výchově
empirické metody
( postupují induktivně
( pozorováním, popisem, statistic. šetřením vyznačuje problémy, jimž by vých. měla
věnovat pozornost
( nemůže být jedinou metodou stanovení cílů vých.
- syntézou výsledků získaných růz. výzkum. metodami se vytváří optimál. podmínky pro
vymezení cílů vých.
( formulace cílů – složitý úkol, jeho zvládnutí nemůže být v současnosti pouze záležitostí
jedince nebo jedné disciplíny
( obecné cíle vých. – mohou kvalifikovaně vymezit týmy filozofů, politologů, sociologů,
antropologů a dalších odborníků za aktivní účasti teoretiků výchovy
( cíle všeobecně vzdělávacích škol a jednotl. předmětů – zpracovávají odborníci přísluš.
věd. nebo technických disciplín, didaktikové těchto disciplín, psychologové a pedagogové
( cíle odborné výchovy – zpracovávají odborníci dané oblasti
( nutno přihlédnout k možnostem vychovávaného čl.
Aktuální výchovné problémy a možnosti jejich řešení
( při vymezování cílů vých. přihlížejí teoretikové i praktikové jednak k okolnostem
společenským, jednak k osobnosti dítěte a jeho žádoucím změnám
Úmluva o právech dítěte (přijata Organizací spojených národů 1989)
( „právo dítěte na vzdělání a povinnosti státu zabezpečit zákl. vzdělání jako
bezplatné a povinné“
( „ administrativní kázeňská opatření ve školách musejí odpovídat lids. důstojnosti
dítěte“
( „výchova musí směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a k přípravě na
aktivní život v dospělosti…“
tímto dokumentem je podmíněna kvalita cílů vých. ve státech, kt. jej přijaly
( v jednotl. zemích se může systém cílů vých. podstatně odlišovat
( cíle výchovy dle publikace charakterizující problémy informační společnosti (A. King, B.
Schneider):
získávání znalostí
uspořádání myšlení a rozvoj kritického posuzování
učení, jak překonávat nežádoucí impulsy a destruktivní chování
stálé probouzení tvořivosti a představivosti
osvojování odpovídající role v životě společnosti
umění komunikace s ostatními
pomoc při adaptaci a příprava na přijímání změn
umožnit kaž. získání souhrnného pohledu na svět
výchova k pohotovosti při řešení problému
( v dnešním světě představují hl. poslední 4 body jedinou cestu, jak připravit mládež na
problémy zítřka
( bohužel v klasickém vých. systému se tyto směry zanedbávají
aktuální problémy:
vysoký věk. průměr učitelů, feminizace
působení uč. na ZŠ bez podg. a odborné kvalifikace
přednost absolventů SŠ než ZŠ
zastaralé vybavení
narůstá problém ž. s poruchami chování
zvýšení počtů ž. z roms. etnika ( + nezvyklá etnika
nutnost multikulturní vých. a vzdělávání
potřeba funkční gramotnosti = pochopit obsah textu, vyplnit formulář, porozumět pokynům
zajistit počítačovou, internetovou gramotnost
cíle výchovy v ČR
( nejobecněji podmíněny Ústavou ČR, přijatou Českou národní radou (1992) a
Listinou zákl. práv a svobod
( školský zákon 171/1990 Sb. – zde vyjádřeny cíle jednotlivých druhů škol
(„ZŠ poskytuje zákl. vzdělání; zabezpečuje rozum. výchovu ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami
vlastenectví, humanity a demokracie a poskytuje mravní, estetickou, pracovní, zdravotní, tělesnou vých. a
ekologickou vých. žáků; umožňuje též vých. náboženskou. ZŠ připravuje ž. pro další studium a praxi.“)
Literatura:
Vorlíček, Ch.: Úvod do pedagogiky, 2000