VÝCHOVA JAKO PROCES, GLOBÁLNÍ VÝCHOVA

2. Výchova jako proces, globální výchova
výchova spolu se vzděláním vytváří základní předmět pedagogiky (výchova zároveň zastřešuje nejen vzdělání, ale i učení)
výchova je proces utváření podmínek pro optimální rozvoj jedince
tento proces je záměrný (cílený) a zahrnuje: spontánní vývoj jedince + působení prostředí
proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jeho vývoji
může působit nezáměrně (nepůsobíme slovně ale utváříme prostředí)
základem je budování osobnosti; důležité je přímé slovní působení; součástí procesu výchovy je proces sebevýchovy
podmínkou, na které tento proces stojí, je podmínka rozhodování (svobodné volby subjektu)
další součástí tohoto procesu je proces aktivního přizpůsobování (vnímáme jedince jako subjekt a nikoliv jako objekt) a toto přizpůsobení se může změnit ( antiadaptabilita = aktivní boření zavedených tradic, které nejsou správné (předsudků)
výchovný proces je založený na vzájemném respektování
proces předávání společenskohistorických zkušeností novým generacím
v obecném smyslu zahrnuje výchova vždy péči o tělesný a duševní vývoj člověka
osvojení určité škály vědomostí, případně dovedností a návyků; rozvoj schopností
vývoj určitého názoru na přírodu a společnost
osvojení určitých pravidel lidského soužití a charakterových vlastností žádoucích z hlediska potřeb společnosti na daném stupni vývoje
různá pojetí výchovy byla v průběhu historického procesu ovlivněna sociokulturními podmínkami
odlišnými koncepcemi pojetí člověka; akcentací různých stránek výchovného procesu
někteří autoři chápou výchovu jako plně řízený proces ovlivnění nehotového člověka pedagogem – naplněný snahou podřídit jej normám společnosti (např. český pedagog a psycholog Gustav Adolf Lindner)
jiní akcentují úlohu samotného vychovávaného jako subjektu vlastního formování – zdůrazňují podíl osobnosti na vlastním utváření (např. Jean Jacques Rousseau nebo John Dewey)
další proud vychází při vymezení výchovy z interakce mezi pedagogem a žákem (např. D. S. Peters)
účinnost výchovy je závislá na míře interiorizace výchovných vlivů vychovávaným jedincem, ke kterým dochází tehdy, vytvoří-li se ve vědomí jedince potřeba zdokonalovat se, tj. stát se subjektem vlastního utváření
účast žáka ve výchově se označuje jako učení, tj. aktivita, v níž se subjekt mění pod vlivem vnějších podmínek a v závislosti na výsledcích vlastní činnosti své chování a své psychické procesy tak, aby snížil novými informacemi stav své nejistoty
výchovný proces je proces vzájemného působení učitele a žáka
výchovu lze zkoumat jako vzájemný vztah učitele, popř. jiného výchovného pracovníka, a žáka (mimo tento vztah výchova neexistuje); ve výchovném procesu prochází vychovávaný jedinec cestou od objektu k subjektu výchovy (tj. je i spolutvůrcem výchovy)
prvky výchovného systému: učitel – prvek řídící + žák – prvek řízený
v tradiční školní pedagogice je vztah žáka a učitele chápán takto: učitel vytyčuje určité požadavky – seznamuje žáka s učivem; předpokládá se, že žák přijímá to, co je mu předkládáno
hlavní pozornost se tedy věnuje práci učitele (výchova však není činnost jednostranná)
v důsledku výchovného působení se vychovávaný objekt mění
učitel může svou výchovnou činnost uskutečňovat jen tehdy, jestliže neustále reaguje na proměny žákovy osobnosti
výchova je tedy interakcí žáka a učitele při zachování řídící úlohy učitele
výchovné působení směřuje od subjektu k jinému subjektu, který je současně objektem tohoto působení, tzn. od učitele k žákovi apod. (nemůže tomu být naopak)
ve výchovném procesu vystupuje tedy učitel vždy jen jako subjekt, kdežto žák je současně i objektem
fáze výchovného procesu - základem je tzv. situačně - orientační trend (tzn. že jedinec prochází jednotlivými situacemi, ve kterých se orientuje nebo je orientován) a ego - angažovaná situace (situace, ve které je jedinec osloven, tj. dokáže jim porozumět)
situační fáze - jedinec se dostává do situací, ve kterých získává nové zkušenosti; zachová se nějakým způsobem; např. Jenská škola (modelování takovýchto situací); svobodné rozhodnutí,