Školské systémy jako organizační rámce pedagogické praxe.

8. Školské systémy jako organizační rámce pedagogické praxe.
Školství a školský systém jako obraz stavu společnosti (historický vývoj vztahu školy a společnosti, veřejné, církevní a soukromé školství).
Soustava škol a školských zařízení. Charakteristika jednotlivých stupňů vzdělávání (konkrétní podoby jednotlivých stupňů u nás a v zahraničí podle zaměření studenta).
Aktuální otázky transformace čes. škols. systému (víceletá gymnázia, soukromé šk., zvláštní šk., prostupnost a selektivita školy v ČR, optimalizace sítě šk, malotřídní šk.).
Vývoj (!!!ve zkratce, podrobně viz ot. 4 a 6 !!!)
Antika:
( Řecko
vzdělání pouze pro svobodné občany
vyšší vzdělání pro elitu společnosti
Sparta – vojenský stát ( cílem výchovy: výchova vojáků a poslušných občanů
( státní jednotná výchova (státní školy)
( vzdělání dívek
Athény – snaha kultivovat čl. po všech stránkách (pokrokový rys – vzájemné spojení
4 složek výchovy – rozumové, tělesné, estetické a etické)
( snaha o dosažení harmonie těla a duše (kalokaghatia)
( vzdělání jen pro svobodné hochy, dívky pouze doma
( několik typů škol: gramatické, kytaristické, gymnázia, palestra, efébie,
akademie, lyceum
5. st. př. n. l. – vzniká sofistická filosofická škola
Sokrates, Platon, Aristoteles – zabývají se otázkou mravnosti a výchovy čl.
( Řím
římská výchova vychází z řecké
3 období Říma:
království – výchova vojáka a zemědělce (připomínala spartskou výchovu)
republika – elementární ( gramatické ( řečnické školy
– kopírovala athénskou vých. ( řečtí vzdělanci byli otroky v říms. rodinách
císařství – zřizovány stát. veřejné šk., kt. jsou vedeny v duchu a zájmu císaře
hlavní cíl: výchova státníka a úředníka, protože slouží zájmu státu
nejdůležitější předmět: rétorika
vyučovalo se sedmero svobodných umění
školy: elementární, gramat. a řečnické; objevují se 1. šk. právnické, lékař. a filozofické
ve 2. st. n. l. – 1. státní vysoká škola Atheneum (založil císař Hadrianus)
Středověk:
( vzdělávání ovládá církev
( školy: farní, klášterní, katedrální
( rytířská výchova pro šlechtické vrstvy (11. – 14. st.)
( lids. masy udržovány v nevědomosti
( od 12. st. rozvoj měst a řemesel a obchodu → růst požadavků na vzdělání
→ vznikají městské školy, partikulární šk. = vyšší městské školy
( laicizace (zesvětšťování) a demokratizace (zpřístupňování) školství
( zakládány univerzity (Karel IV – 1348 – UK)
- vznikly splynutím církevních škol se světskými
- studium: nižší (bakaláři), vyšší (mistři)
- rozpor mezi Čechy a cizinci => dekret kutnohorský (Češi 3 hlasy, cizinci 1)
( scholastika
Tomáš Akvinský - provedl sloučení vědy, víry, křesťanství a aristotelismu
Reformace (14. – 16. st.):
( školství ovládá Jednota bratrská (založena 1457)
( rozšíření vzdělanosti, vlastenectví, důraz na čes. jazyk, náprava společnosti
Reformátoři v Čechách:
P. Chelčický
Tomáš Štítný: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, Řeči besední
- zabýval se mravní výchovou
J. Hus – kázal v nápravě církve i společnosti
O církvi, Dcerka, Knížky o svatokupectví
ve svých spisech se také zabýval výchovou
( vliv husitství i na školství (chtějí zpřístupnit základní vzdělání v mateřs. jazyce
všem vrstvám společnosti)
Jan Blahoslav – Filipika proti misomusům, Gramatika česká
3 typy škol: a) městské – mateřština, čtení
b) partikulární – latina, malá vzdělanost učitelů
c) klášterní a katedrální – možnost přestupu na univerzitu
bratrské školy – výchova ke kázni, píli, počestnosti
elementární, nižší, vyšší (příprava na univerzity)
J. A. Komenský
Protireformace (17. st.):
po bitvě na Bílé hoře 1620 – poražena Jednota bratrská (zákaz bratrských škol)
úbytek vzdělanců – úpadek škol, nekvalitní uč.
přicházejí Jezuité ( zakládají jezuitské školy
( bezplatné
( pomocí vzdělání rozšiřovat víru
( zakládají jezuits. koleje
( cíl: vychovat čl. pokorného
( nehlásili se ke Komenskému X převzali – šk. rok, prázdniny, veřejné zkoušky
( 1773 – zrušen Jezuitský řád
Reformy za Marie Terezie a Josefa II.:
( po bělohorské bitvě – zesílení útisku lidu
( patent Marie Terezie (1775) – uděleno právo tisknout české a německé školní knihy
( snaha okleštit moc církve a získat vládu nad školstvím
( povolala Johanna Ignace Felbigera – 1. šk. řád (1774)
povinná docházka 6 let, úlevy pro venkovní děti
frontální vyuč., stanoveny předměty + obsah
vytvořil soustavu elementár. školství, v němž jednotlivé školy na sebe navazovaly
3 druhy škol: TRIVIÁLNÍ (obecná), HLAVNÍ, NORMÁLNÍ
úprava vzděl. pro učitele
- nedostatky: učitelé: kněží, vojenští vysloužilci
volnost školní docházky ( v létě se nemuselo chodit – práce doma)
germanizace
Josef II. – ve školství se zvýrazňuje zájem centralizace
toleranční patent – zrušení nevolnictví (1781) => příliv chudiny do měst
chce zlepšit situaci ve školství
zvýšení příjmů učitelů, chudé děti zproštěny školného
jednoznačně určil šk. docházku – 6 – 12 let
střední a vysoké školy pouze německé
1786 – převzetí dozoru nad školami státem (ustanovení školských komisařů)
Národní obrození:
( vlastenecké úsilí pokrokových učitelů, snaha o obrodu čj
( objevili Komenského – J. Evangelista Purkyně – objevil jeho Didaktiku
Palacký – sepsal 1. životopis
( představitelé: J. J. Ryba, Jos. Jungman, J. E. Purkyně, Karel Havlíček,…
( 1808 – gymnaziální kodex – délka studia 6 let – v místech univerzit
systém odborných učitelů
učí se hl. klasické jazyky (mat. + přír. vědy – oslab.)
( 1849 vyhlášena reforma střed. škol – 8-třídní gymnázia (Exner-Bonitzova reforma)
povinný ČJ
( dozor nad školstvím spadá státu
( zřízení zemských rad, okresních a místních školních rad
Karel Slavoj Amerling – v čele reforem
vydával časopis Posel z Budče, založil Budečský ústav (vzděl. učitelů, výchova dívek)
usiloval o rozvoj dívčího školství
vytvořil učebnice, příručky, pomůcky
Bachovský absolutismus, přelom 19./20. st.:
( 1868 – rozdělení rak.-uherská (Zalitavsko X Předlitavsko)
( ustanovení Revizních studijních komisí
( uniformita vyučování, disciplína
1869 – Hassnerův zákon = 2. říšský zákon – vytvořena soustava národ. školství
uplatněn herbartismus
povinná docházka 8 let, při neplnění sankce
osnovy a učebnice určovalo ministerstvo
rozšíření obsahu vzdělání
církev vyučuje náboženství, stát má dozor (sblížení círk. a stát. zájmů)
rovnost jazyků v zemi
učitelské ústavy + zkoušky způsobilosti učitelů
školy: obecné = 1. stupeň, měšťanské = 2. st., střední
( rozvoj odborných SŠ
1870 – vydaný „školní a vyučovací řád“ – pravidla chování dětí ve škole
1883 – Taafova školská novela - rozšířena síť škol
úlevy v docházce na venkově, zvýšení počtu ž., učitelské ústavy
------- 8letá gymnázia – směr k antické vzděl., nic praktického
odštěpení reálných gymn. – zaměřena prakticky, přír. vědy
Gustav Adolf Lindner
( navazoval na J. A. K. + herbartismus ( na UK odklon od herb. => k
evolucionismu = positivismus
( důraz na TV + prac. a estetickou vých.
( vyšší vzděl. pro dívky, VŠ vzdělání uč. ZŠ (4leté)
( X těles. trestům
Jan Vlastimil Svoboda – 1. instituce pro předškolní vých. – školka
90. léta: změny: ( rozšíření osnov
( nové předměty
( šk. docházka 6 – 14 let
( vyšší nároky na vzdělanost uč. => uč. ústavy (4leté)
Herbartismus:Gustav Adolf Lindner
Jan Mrazík – bojovník za VŠ vzdělání uč.
Josef Klika ml.
Petr Durdík
Josef Sokol – učitelský poslanec v zemském sněmu, vzděl. v mateř. jazyce
20. st.:
1918 – čes. recepční norma – demokratizace vzdělání
rušení dívčích lyceí ( smíšená reál. gymnázia
pozitivisté:
František Krejčí
Otakar Kádner
Václav Příhoda
T.G.M
František Drtina
František Čáda
Josef Úlehla
Jiří Václav Klíma mezi válkami:
( vznik ČS státu
1920 ústava ČSR – požadavek demokratizace školství
snaha o reform