Vývoj pedagogického myšlení do konce 19. století.

4. Vývoj pedagogického myšlení do konce 19. století.
Základní etapy vývoje pedagogické teorie.
Význ. osobnosti světové pedgy tohoto období a jejich přínos pro současnou šk. praxi.
Řecká pedga
( rozvoj v 5. st. př. n. l. (vrchol hospodářský, kulturní i politický)
( o vzdělání v nejstarších dobách žádné písemné zprávy - pouze spekulace, kt. lze odvodit
z mýtů a homérských básní
( 2 základní výchovné systémy – ve Spartě a v Athénách
( výchova určena pouze pro svobodné občany, vyšší vzdělání pro elitu společnosti
Sparta
( vojenský městský stát
( cíl výchovy: příprava zdatných vojáků a poslušných občanů, bezmezná statečnost
( státní kontrola výchovy od narození, slabí novorozenci byli usmrceni
( důraz na disciplínu a zdatnost, ale i gramotnost (čtení a psaní, řečnictvím
opovrhováno)
( tělesná výchova důležitější než duševní
( vzdělání i dívek
( státní školy (Athény - většina škol soukromých) – jednotná státní výchova
( do 7 let v rodině, 7 – 30 let výchova pod státním dozorem
( od 30 plnoprávnými občany s možností založit si rodinu, v 60 zbaveni vojenské
povinnosti, stali se členy rady starších
AHTÉNY
( cílem: dosažení tzv. kalokaghatie – harmonie těla a duše
( spojení 4 složek výchovy – rozumové, tělesné, estetické a etické → čl. kultivovaný
po všech stránkách
( vzdělání jen pro svobodné hochy, dívky pouze doma; otroci bez vzdělání
( do 7 let výchova v rodině pod dohledem státu, pokud se rodiče nestarali o výchovu,
neměli nárok na podporu ve stáří
( několik typů škol:
gramatické (elementární): čtení, psaní a počítání (7-14 let)
kytaristické: estetická a etická výchova → hudba, zpěv, poezie (7-14 let)
gymnázia: pro movitější, příprava lidí pro práci ve státním úřadě (15-17 let)
palestra: veřejné a bezplatné zápasnické školy; vyučoval se pětiboj
efébie: vojenská přípravka (18-20 let)
akademie: soukromá filosofická škola (Platon)
lyceum: soukromá filosofická škola (Aristoteles)
( v 5. st. př.n.l. vzniká sofistická filozofická škola (škola moudrosti)
sofisté = učenci, kt. rozdávali moudrost a vědění
vyučovali právo, řečnictví, historii a přírodní vědy
žáky připravovali na politickou kariéru
žákem sofistů byl i Sokrates a Protagoras
Sokrates – hlásá pouze absolutní pravdu, důraz na mravnost – čl. mravný je čl. vzdělaný
( sokratovská metoda - umění poskládat a formulovat otázku
( tuto metodu sepsal Platon
Platon – Sokratův žák, zastáncem teorie dualismu - existují dva světy – reálný a idylický
(reálný svět, kt. nás obklopuje není světem opravdovým, je to jen odstín skutečného
světa, světa idejí)
( jeho literatura ve formě dialogu
( založil 1. filozofickou školu „Akademii“
Aristoteles – Platonův žák, vychovatel Alexandra Makedonského
( založil filozofickou školu Lykeion
( odmítal Platonovu teorii dualismu – jeho svět idejí.
Římská pedga
( vychází z řecké pedagogiky
( dělí se na 3 období:
( království (8-6. st. př. n. l.)
- rodinné vzdělání (moc otce)
- výchova vojáka a zemědělce
( republika (6. st. př. n. l. – 1. st. p. n. l)
- z počátku výchova v rodině → školy
- postup od škol elementárních ( gramatické ( řečnické (nejvyšší stupeň)
- kopírovala athénskou výchovu ( řečtí vzdělanci byli otroky v říms. rodinách
- výuka latiny, řečtiny, čtení, psaní a počty, římské zákony
- vznikají 1. soukr. knihovny, později vznikla 1. veřejná knihovna
( císařství (1. st. p. n. l - 476 n.l.)
- převažovaly řečnické školy
- soukr. školy se mění na státní veřejné školy
( výchova státního úředníka, , protože slouží zájmu státu
- nejdůl. rétorika spojená s psychologií (aby dav uvěřil, i kdyby to byly lži)
( veškeré vědění zahrnuto v sedmeru svobodných umění (pojmenoval Verro)
trivium: nižší vzdělání – gramatika, rétorika, dialektika
kvadrivium: vyšší vzdělání – matematika, geometrie, astronomie, múzika
( školy: elementární, gramat. a řečnické; objevují se 1. šk. právnické, lékařské a filozofické
( ve 2. st. n. l. – 1. státní vysoká škola Atheneum (založil císař Hadrianus)
Cicero – žil na konci období republiky, velkým zastáncem republikového zřízení
( aby byl čl. dokonalý, nutné rozvíjet: moudrost, spravedlnost, statečnost a umírněnost
( ve výchově prosazuje mírnější kázeň
Marcus Fabius Quintilianus – 1.učitel řečnictví placeným státem
( vyučování má být zastoupeno napodobováním, teoretickým poučením a cvičením
( v jeho spise myšlenka hromadného vyučování
( „12 knih o výchově řečníka“ – 3 hl. myšlenky: cílem je čl. mravně bezúhonný
školní výchova ne soukromá
důraz na přiroz. schopnosti dětí
Středověk:
( vzdělávání ovládá církev
( školy:
klášterní – vzdělávání mnichů
tělesná práce na poli, opisování knih
později škola rozdělena na vnitřní (vzdělání mnichů) a vnější (vzdělání hochů feudálů, kt. se neměli stát knězi)
farní (trivium) – čtení, psaní, počty
největší důraz na čtení, aby si mohli lidé číst Bibli
katedrální – 7 svobodných umění - vých. kněží
=> tyto školy - jediné ohnisko vzdělanosti, přísná kázeň, tresty
→ vzdělání u nás – Cyril a Metoděj – šíření vzdělanosti, písmo (Velká Morava)
→ rostly nároky na šk. – od 12. st. rozvoj měst a řemesel a obchodu → růst požadavků
na vzdělání
→ vznikají městské školy
→ partikulární šk. = vyšší městské školy
zajišťují částečné univerzitní vzdělání
hlavní filozofie a metoda je scholastika
lokace – místo podle pokročilosti (začátečníci, donátisté, alexandristé)
( rytířská výchova pro šlechtické vrstvy (11. – 14. st.) (vedle vých. církevní)
=> SEKULARIZACE školství - školství neslouží pouze církevním účelům
(př. rytířská výchova – negramotní, rytířská ctnost, TV)
( proces laicizace (zesvětšťování) – vzdělání nejen mnichů a kněží
( proces demokratizace (zpřístupňování) - otevření pro všechny lidi
( zakládány univerzity - vznikly splynutím církevních a světských škol
univerzity v Bologni, Neapol, Oxford, Cambridge,…
scholastika – přebírá Aristotelovo učení a zasazuje je do současné doby (Aristoteles se zabýval vzděláním těla i ducha)
Karel IV – 1348 – UK ( vyuč. v latině
( studium: nižší (bakaláři), vyšší (mistři)
( rozpor mezi Čechy a cizinci => dekret kutnohorský (Češi 3 hlasy, cizinci 1)
T. Akvinský
- provedl sloučení vědy, víry, křesťanství a aristotelismu
- rozumově se snažil prokázat nutnost víry (víra aplikovaná v život)
Tomáš Štítný ze Štítného
- vzdělanost má vést k mravní náplni (propojení víry a mravní vých.)
- „Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“, „Řeči besední“
- zastánce scholastiky
Reformace (15. st.):
→ náboženští reformátoři se obr