Vývoj pedagogického myšlení do konce 19. století.

seau (1712 – 1778)
- zdůrazňuje přirozenou a svobodnou výchovu s věkovými zvláštnostmi jedince
(naturalismus)
- vých. má být svobodná v metodách i organizaci
- opřít vých.o osob. zkušenosti ž. – ž. má k vědomostem dospět vlast. pozorováním,
úvahou
- důraz – rozvoj smysl. vnímání a rozumová výchova
- důraz na dětství = nejdůležitější část vývoje (přizpůsobit vychovatele)
- „Metoda přirozených následků“ - netrestat děti fyzicky
- ukázat, co je správné prostřednictvím přirozených následků
- spis „Emil, čili o výchově“
- konzervativní výchova dívek (péče o muže, bavit jej a mluvit jeho slovy)
Pedga 19. st.
Švýcarsko
Johann Heinrich Pestalozzi (1746 – 1827)
→ představitel naturalismu
- založil ústav pro výchovu chudých dětí „Neuhof“ – zákl. vzdělání
- pedg. román: Lienhart a Gertruda
- cíl výchovy – morální utváření žákovy osobnosti
- nic nevnucovat, ale přirozeně vychovávat
- rozvoj přirozených schopností dítěte po stránce rozumové, mravní, tělesné
- velký vliv na něj má Rousseau
- uznává činnostní metody výchovy ( aby dítě samo přišlo na to co je správné
- slovní výchovu nahradí příklad a vzor
- omyl vlastní je lepší něž slovní upozornění
- zakladatelem sociální pedagogiky - jak mazat sociální rozdíly
( učení pro všechny (elementární škola)
- zdůrazňuje znalost dětské psychiky
Německo
Johann Friedrich Herbart (1776 – 1841)
→ profesor psych., pedgy a filosofie
2 pedg. Díla: „Obecná pedga“ a „Nástin pedagogických přednášek“
pedga založena na: praktické filosofii (etice), kt. pomáhá určovat výchovné cíle
a na psychologii, kt. analyzuje vých. metody
výchovné cíle rozlišuje na nezbytné (pevný charakter, rozvoj aktivnosti a mnohostranného zájmu) a možné (jsou spojeny s výběrem povolání)
dělí vých. proces do 3 oblastí:
vedení: regulace současného žákova chování
vyučování: rozvoj mnohostranných zájmů – 4 fáze:
jasnost – názorná expozice látky
asociace – navázání na dosavadní znalosti
systém – vyvození závěrů
metoda – použití v praxi
mravní výchova:vštěpení etických ctností vnitřní svoboda, právo,
spravedlnost)
aby překlenul propast mezi rodinou a školou, doporučuje, aby vychovatel radil rodinám a podporoval individualizaci veřejné výchovy a její kontakt se společností
Zdogmatizovaná podoba Herbartovy pedagogiky (herbartismus) se stala terčem kritiky moderních pedagogických proudů na počátku 20. století
Fridrich Fröbel (1782 – 1852)
→ představitel naturalismu
- „Čl. je schopen poznat dokonale pouze to, co je schopen sám vytvořit“
- „Jestliže se má dítě dokonale naučit, musí se na procesu podílet“
- nejdůležitější výchovný prostředek je hra
- založil 1. mateřské školy v Německu
- rozpracoval konkrétní metodiku předškolního věku
- proces učení má 3 fáze:( nazírání( tvoření( pochopení
- charakterizoval 4 dětské instinkty, ze kt. by se měl vyvíjet učitelský proces
( instinkt činnosti = dítě je od přirozenosti aktivní, činné
( škola to má rozvíjet ne zabít
( instinkt poznání = dítě je přirozeně zvídavé ( výuka by na to měla navazovat
( instinkt umělecký = pro dítě je přirozené být tvůrčí a vyjadřovat se nějakým
projevem (vyučování na prožitku)
( instinkt náboženský = dítě je od přirozenosti dobré
( vychovatelé by měli dítě vést stále k dobru
Anglosaská pedga
Herbert Spencer
– chtěl zamezit odtržení výchovy od života
– cílem výchovy je příprava k životu
→ 7 principů didaktiky:od jednoduchého → složitému
neurčité → určité
konkrétní → abstraktní
vycházet ze zkušenosti
max. samostatnost
učení má být radostné
→ dostatek her a sportu, otužování, stravy, varuje před přetěžováním duševní práce
John Dewey (1859 – 1952)
- viz otázka 5
Ruská pedga
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)
→ představitel naturalismu
- hl. myšlenkou „Úcta k člověku a úcta k dítěti“
- definoval zásady svobodné výchovy
- respektování individuality každého dítěte
- založil výchovný ústav
- autor slabikářů pro děti
- aktivní učitel (učitelé by se měli se žáky dohodnout na postupech, požadavcích
- co není přirozené považuje za špatné
- byl proti způsobu hodnocení, zkoušení před tabulí
- důležité je pozorování vývoje žáka
Bachovský absolutismus, přelom 19./20. st.:
( 1868 – rozdělení rak.-uherská (Zalitavsko X Předlitavsko)
( ustanovení Revizních studijních komisí
( uniformita vyučování, disciplína
1869 – Hassnerův zákon = 2. říšský zákon – vytvořena soustava národ. školství
uplatněn Herbartismus
povinná docházka 8 let, při neplnění sankce
církev vyučuje náboženství, stát má dozor (sblížení círk. a stát. zájmů)
rovnost jazyků v zemi
učitelské ústavy + zkoušky způsobilosti učitelů
školy: obecné = 1. stupeň
měšťanské = 2. st.
střední
( rozvoj odborných SŠ
1883 – Taafova školská novela - rozšířena síť škol
úlevy v docházce na venkově, zvýšení počtu ž., učitelské ústavy
------- 8letá gymnázia – směr k antické vzděl., nic praktického
odštěpení reálných gymn. – zaměřena prakticky, přír. vědy
Gustav Adolf Lindner – SŠ profesor ( 1872 ředitel uč. ústavu v Kutné Hoře ( 1882 – 1.
profesor na UK ( šk. inspektorem
( navazoval na J. A. K. + herbartismus ( na UK odklon od herb. =>k evolucionismu =
pozitivismus
( důraz na TV + prac. a estetickou vých.
( vyšší vzděl. pro dívky
( VŠ vzdělání uč. ZŠ (4leté)
( X těles. trestům
( cíl: občan sebevědomý, altruisticky založený
( učebnice pro uč.: Obecné vychovatelství, Všeobecné vyučovatelství, Pedga na základě
nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním
( věk dítěte: 1 – 7: nazírání; doma
8 – 14: sbírání + pořádání; paměť; škola
15 – 21: zpracování rozumu
Jan Vlastimil Svoboda – 1. instituce pro předškolní vých. – školka
90. léta: změny: ( rozšíření osnov
( nové předměty
( šk. docházka 6 – 14 let
( vyšší nároky na vzdělanost uč. => uč. ústavy (4leté)
Herbartismus: Gustav Adolf Lindner – viz ot. 6
Jan Mrazík – bojovník za VŠ vzdělání uč.
Josef Klika ml.
Petr Durdík
Josef Sokol – učitelský poslanec v zemském sněmu, vzděl. v mateř. jazyce
jinak uspořádání dějin:
antika ( středověk ( reformace ( protireformace ( Marie Terezie + Josef II. ( osvícenství (John Locke, Denis Diderot) ( naturalismus (J. J. Rousseau, J. H. Pestalozzi, F. Fröbel, L. N. Tolstoj) ( herbartismus (= zdogmatizovaná podoba Herbartových myšlenek, univerzální metoda vyučování od r. 1869 v celém rak-uh.) ( pozitivismus (= pragmatická pedga – vědecké základy pedgy, H. Spencer, J. Dewey)
Literatura:
Jůva, V., Veselá, Z.: Dějiny výchovy, školy a pedagogiky SPN, Praha 1988