VÝVOJ PEDAGOGICKÉHO MYŠLENÍ; ŠKOLSKÉ ZÁKONY

VÝVOJ PEDAGOGICKÉHO MYŠLENÍ; ŠKOLSKÉ ZÁKONY

starověk - antika: Řecko a Řím
řecká výchova - vzdělání (vzdělanost) zušlechťuje (kultivuje) člověka - cílem vzdělání bylo pouze zušlechťování člověka, nemělo praktický význam (5. století před Kristem - největší rozkvět)
sofisté = učitelé moudrosti (první škola) - chodili od města k městu a hovořili se svými žáky (z nichž nejznámější jsou Sokrates, Platón); bylo jim vyčítáno, že byli skeptičtí (relativističtí) - např.: nemoc může být pro jednoho dobrem (pro lékaře) a pro jednoho zlem (pro nemocného)
Sokrates – první filosof, který se zabýval výchovou, která byla vedena v duchu nejvyšší morální hodnoty, tedy pravdy)
Platón – mají se předávat jen nejvyšší hodnoty – tzv. ideje
nevznikala pedagogika; všechny otázky řeší filosofie
athénská výchova: největšími hodnotami, které byly uznávány, byly hodnoty dobra, a teprve pak byly hodnoty krásy, spravedlnosti; velmi uznávali mravnost (říkali, že člověku, který se nechoval mravně, nebylo dopřáno dobré výchovy); čtyři základní složky výchovy (kalogha gathia = harmonie těla a duše), na které kladou důraz: rozumová výchova + tělesná výchova + citová výchova + estetická výchova
výchova mířila na celou osobnost žáka
převládá soukromá výchova ( výchova se týkala pouze hochů v nejvyšších privilegovaných vrstvách (( spartská výchova: vojenská příprava na válku, ale pokrok byl v tom, že neodlišovali výchovu chlapců a dívek)
Aristoteles – vytvořil pedagogický systém, který klade důraz na tři složky výchovy, které jsou adekvátní třem složkám duše: vegetativní duše – tělesná výchova; senzitivní duše – mravní výchova; rozumová duše – rozumová výchova (učit nejen teorii, ale i zkušenost)
jeho učení se do středověku dostalo prostřednictvím osobnosti Tomáše Akvinského
představitel scholastiky (středověká filosofie); přiblížil Aristotelovo dílo (jeho zásluhou se dostalo Aristotelovo učení na univerzity); předělal ho za účelem službě církvi (snaha o soulad mezi vědou a vírou)
„Věřím, abych mohl pochopit.“ - nejprve víra a teprve potom rozum
v dnešní pedagogice je tzv. sokratovská metoda = metoda pokládání správných otázek
b) římská výchova
římská výchova vycházela z řecké (v mnohém na ní navazuje), ale lišila se myšlenkou, že výchova by měla být v rukou státu (ale stále se týkala pouze privilegovaných) ( vznik institucí řízených státem (hlavně v době císařského Říma)
módním a velice ceněným jazykem byla v Římě řečtina (stejně jako ve středověku latina, která byla zavedena do škol v 16. století jako jazyk vzdělanců)
Quintilianus - první státem placený řečník; dílo: O výchově řečníka
spis zabývající se tím, jak by měla vypadat škola (vztah učitele a žáka apod.)
první didaktické dílo, které se zabývá vyučovacím procesem
přednosti vyučování:
výhody domácí výchovy: lepší péče o mravy; učitel se může více věnovat žákovi, má-li jen jednoho
výhody výchovy ve škole: nevede samotářský život; srovnání s ostatními; učí se životu v kolektivu
Seneca – chce vychovat státníka, filosofa a řečníka ( objevuje se nový obor – psychologie (pomáhá řečníkovi); nejvyšší cíl – výchova řečníka; čerpá z něj Komenský; populární v době humanismu a renesance
středověk - ve znamení katolické církve (výchova považována za dogmatickou – jediná autorita = Písmo)
člověk je nevýznamný, pokor