Globální výchova a výchova osobnosti

Globální výchova a výchova osobnosti
Pojem globální výchova
Pojem globální výchova pochází ze Spojených států, kde se poprvé objevil na sklonku šedesátých let. Ve Velké Británii vznikl na počátku sedmdesátých let podobný směr, který byl označován jako world studies. Globální výchova spojuje dva směry pedagogické teorie a praxe, které se ve 20. století okrajově ovlivnily proces vzdělávání.
Globální výchova a globalismus
Oba termíny vycházejí ze stejného pojmu, liší se však svým zaměřením a obsahem. Globalismus vycházel z holistického principu, z celistvého prožívání světa dítětem. Je tedy podmíněn psychologicky.
Současná globální výchova je podmíněna společensky a ekologicky. Podstatou globální výchovy je chápání souvislostí tohoto celku a odpovědnost za svět lokální i globální.
Globální výchova představuje syntézu různých přístupů k výchově, uznává jejich různost a rovnost, neodmítá systematickou výuku, nesnaží se vytlačovat didaktické postupy učení. Je integrací minulého se současným, vše pozitivní z minulosti je obohacováno tím, co přináší současná úroveň poznání.
Vše se točí kolem dítěte, ne kolem učiva, což bývá označováno za „koperníkovský obrat“ v pedagogice.
Globální podstata současného světa
Většina lidí na této planetě je polapena do sítě vztahů, které obtočily naši planetu jako obrovská a spletitá pavučina. Její všudypřítomnost pociťujeme denně. I člověk, který žije na malém městě či ve vesnici a za prací či do školy dojíždí pár kilometrů, může tuto propojenost pocítit na vlastní kůži. Sledujeme televizní reklamy, které mohou sledovat i lidé například žijící v Japonsku. Prostřednictvím televize můžeme sledovat zprávy o aktuálním dění na druhém konci světa, maximálně se zpožděním v řádu sekund. Necháváme se ovlivňovat i cizí kulturou, posloucháme například americkou pop-music, trhákem v našich kinech byl Pán prstenů, film amerických tvůrců. Televize, na které se díváme, většinou nebyly vyrobeny v naší zemi. Když jdeme do obchodu s potravinami, koupíme si většinou dovážené jídlo. Káva, kterou pijeme, byla vypěstována v Brazílii, čaj například na Srí Lance, auto, kterým jezdíme, může být vyrobeno ze součástek, které vznikly v deseti různých zemích světa. Každý řidič pocítí citelně jakoukoli změnu politické situace v jihozápadní Asii na ceně benzínu. Mnoho sportovních fanoušků nesleduje jen domácí ligy, ale také ligy zahraniční (NHL, NBA, Premier League). Mnoho lidí na celém světě sleduje tytéž filmy a seriály. Oblečení, které nosíme, bez ohledu na to, kde jsme ho koupili, je opatřeno týmiž značkami týkajícími se jeho údržby, kterým rozumí všichni lidé na celém světě. Na lesích v naší zemi můžeme pozorovat zhoršující se kvalitu ovzduší na Zemi.
Odborně se této pavučině říká globální závislost. Dotyk v kterékoli části sítě může vyvolat hrozivé vibrace na jiném, často vzdáleném místě. Současné globální vztahy se liší od vztahů minulých tím, že se mění jejich frekvence, hloubka (dosah a počet zapojených lidí) a měřítko (rozpětí a počet lidských činností a oborů, které jsou jí ovlivněny). Počet událostí, které ovlivnily jen jeden kontinent, byl postupně dohnán a později převýšen počtem událostí, které ovlivnily více kontinentů (k vyrovnání došlo zhruba okolo roku 1700, od té doby se počet událostí ovlivňujících dění na více kontinentech neustále zvyšuje).
Zvykli jsme si v globalitě žít a podvědomě s ní počítáme. Globalita ovlivňuje čistotu vzduchu, který dýcháme, a vody, kterou pijeme, úroveň nezaměstnanosti a inflace, cenu čaje, který máme ke snídani, míru daní, ceny nafty a benzinu, přežití vymírajích druhů, dostupnost a témata knih a časopisů, měnící se role muže a ženy ve společnosti, relativní mírumilovnost nebo nemírumilovnost naší mysli a naše představy o budoucnosti. Globalita má rozměr prostorový, časový, lidský (výchova směřující k respektování jedinečnosti osobnosti a zároveň k respektování jiných kultur) a rozměr týkající se globálních problémů (globální problémy mají systémovou povahu a při jejich řešení je nutné na ně nahlížet jako na jediný propojený systém).
Minulost, přítomnost i budoucnost je potřeba chápat jako dynamický vztah, nikoli jako lineární posloupnost bloků času s neměnnou vzdáleností mezi sebou. Naše realita vychází z historie, je však podstatně formována také tím, v jakou věříme budoucnost. Ať uděláme cokoli, má to nějakým způsobem vliv na naši budoucnosti. Změny probíhají tak rychle, že další přežití lidstva bude vyžadovat neustálé průběžné posuzování hodnot, které uznáváme, našich potřeb, tužeb i vzorců chování.
Globální výchova se snaží změnit dosavadní mechanistický pohled na svět a nahradit ho pohledem systémovým (holistickým). Mechanistický pohled na svět prosazuje rozdělení vědy na jednotlivé specializované obory, častým myšlenkovým postupem je analýza, celek je v něm chápán jen jako součet částí, tento přístup zavrhuje intuici a city, prosazuje racionální uvažování. Naproti tomu systémový přístup klade důraz na propojenost jednotlivých věd, vzájemné souvislosti jevů, podporuje jako myšlenkový postup syntézu, chce vyvážit rozum s city a intuicí, nesouhlasí s rozdělením vědění na jednotlivé obory.
Myšlenkové zdroje globální výchovy
planetární vědomí (worldmindness)
Tento směr hovoří o principu respektování jedné Země – zájmy jednotlivých států je nutné vnímat s vědomím potřeb celé planety. (Tento směr vznikl ve Velké Británii mezi světovými válkami a ovlivnil ustavení Komise OSN pro vzdělávání a vědu UNESCO v roce 1945.) Úkolem vzdělávání je utvářet osobnost člověka, který toleruje lidi z jiných kultur, s jiným vyznáním a světovým názorem a váží si jich, a také utvářet občana, který chápe globální problémy a trendy, různá hlediska a úhly pohledu. Planetární vědomí není v dnešním světě ničím menším než nezbytnou součástí přežití, protože se stále častěji setkáváme s konfrontací odlišných kultur, náboženství i světových názorů.
směr zdůrazňující ústřední postavení dítěte (child-centerdness)
Má dlouhou tradici (John Dewey, Friedrich Froebel, Marie Montessoriová, L. N. Tolstoj). Podle tohoto směru se děti učí nejlépe tehdy, když je podporujeme v jejich vlastním zkoumání a objevování a když s nimi jednáme jako s osobnostmi s jedinečnými názory, zkušenostmi a nadáním.
Cíle globální výchovy
Studenti by měli:
uvědomit si systém,
získat schopnost myslet systémově,
porozumět systémové podstatě světa,
získat celostní pojetí vlastních schopností a možností.
uvědomit si pohled,
poznat, že není jen jeden pohled na svět (pohled na určité věci souvisí s kulturou, náboženstvím, pohlavím, sociální třídou apod., studenti by si měli uvědomit, že interpretovat realitu jen ze svého úhlu pohledu může být nebezpečné),
rozvíjet schopnosti přijímat i jiné pohledy.
pochopit vlastní vztah k planetě,
uvědomit si a pochopit globální podmínky, rozvoj a trendy v současném světě,
pochopit pojmy spravedlnost, lidská práva, odpovědnost a být schopni aplikovat je v globálním kontextu,
naučit se orientovat na budoucnost ve svém vztahu k planetě.
mít vědomí zapojenosti a připravenosti,
uvědomit si, že rozhodnutí, která přijmou, a činy, které vykonají jako jednotliví členové skupiny, budou mít vliv na globální přítomnost i budoucnost,
osvojit si schopnosti potřebné k politickému a sociálnímu jednání vedoucímu k efektivní účasti na demokratickém rozhodovacím procesu na všech úrovních,
mít vědomí procesu.
pochopit, že učení a osobní rozvoj je nepřetržitá cesta bez určitého konečného cíle – naše názory nejsou stálé, mění se,
pochopit, že nové pohledy jsou sice oživením, jsou však i riskantní, mohou i určité oblasti „zamlžit“.
Globální výchova se snaží ovlivnit negativní vývoj naší planety a jejím cílem je zároveň i všestranně rozvinutá osobnost žáka. Klade důraz na kladný postoj žáka k sobě saménu, aktivní zapojení žáka do výuky, kooperativní přístup, učení prožitkem a tvořivost.
Principy globální výchovy
vzájemné vztahy a souvislosti,
Pochopení jakéhokoli jevu není možné dosáhnout jeho popisem, ale pouze ve vztazích s ostatními souvisejícími jevy. Podle zastánců globální výchovy by žáci měli na všech úrovních, od osobní po globální, porozumět vzájemným souvislostem, které ovlivňují jejich současný i budoucí život. Navíc by měli pochopit souvislosti mezi jednotlivými úrovněmi (například že ekonomická úroveň jeho rodiny je ovlivněna politickými rozhodnutími vlád z různých zemí). Předpokladem k tomu je pochopení fungování systému.
problémy a témata vztahující se přímo k životu žáků,
Výuka se musí zabývat otázkami a problémy přímo spojenými s životem žáků, a to na všech úrovních. Problémy a témata je nutné vidět ve vzájemných souvislostech, cílem je co nejvíce oslabit roztříštěné vidění světa. Cílem je také žákům ukázat, že jejich pohled na danou věc je jen jedním z více možných pohledů. Jiný názor se tak může stát podnětem k dalšímu přemýšlení, či dokonce přehodnocení svého pohledu na věc.
vzájemné působení časových období,
Minulost, přítomnost a budoucnost od sebe nelze oddělit, prostupují se (vyhradit minulost dějepisu a přítomnost společenským vědám není postačující). Škola by měla věnovat větší pozornost také budoucnosti, žáci by se měli setkávat s různými alternativními scénáři budoucnosti, které je možné rozdělit na pravděpodobné, možné a preferované. Tím, že si žáci uvědomí možnosti dalšího vývoje, budou lépe připraveni rozhodovat o záležitostech týkajících se jich samých či celé planety.
princip „dvou cest“.
Globální výchova jde dvěma cestami, které se doplňují. Vnější cesta vede k objevování vnějšího světa, vnitřní cesta vede k poznání a chápání sebe sama.
Proces výuky
Žákům je třeba nabízet různé způsoby výuky a bohatý a pestrý výběr různých metod podle jejich potřeb. Vedle běžných postupů by to měly být techniky k posílení sebevědomí, kooperativního a prožitková cvičení, metody využívající smyslové vnímání a vizualizace. Ve třídě je také třeba vytvořit demokratické, spravedlivé a lidské prostředí (aktivní přístup k žákům). Globální výchova klade důraz na soulad mezi obsahem a formou – to, co žákům říkáme, by mělo korespondovat s tím, jak je tomu učíme.Proto frontální způsob výuky příliš nevyhovuje cíli přesvědčit žáky například o globalitě současného světa, žáci by měli mít možnost si probíranou látku také „prožít“.
Existují tři roviny učení:
učit se „co“ (popis, získávání znalostí),
učit se „proč“ (hlubší rovina, porozumět příčinám a získat dovednosti),
učit se „prostřednictvím čeho“ (nejhlubší rovina, učení probíhá prostřednictvím vztahů ve třídě a škole).
V globální třídě by měl převládat třetí způsob učení.
V procesu výuky je třeba také rovnoměrně uplatnit přístup citový a rozumový.
Příznivé podmínky pro globální výchovu se dají shrnout takto:
opravdovost a upřímnost na straně učitele,
důvěra v žáka, uznávání jeho pocitů a jeho respektování,
vcítění se do osobnosti žáka.
Přínos globální výchovy
S jejím uvedením do praxe lze znalosti a dovednosti získat a upevnit efektivněji a přiměřeněji schopnostem i potřebám jednotlivých žáků i realitě světa. Nabízí různé úhly pohledu a strategie, které ve škole nenajdeme, ale které jsou nezbytné k vytváření spravedlivějšího a dlouhodobě udržitelného světa.
Postupy při zavádění globální výchovy do výuky
Infuze
Spočívá v doplnění předmětů, oblastí a doposud probíraných témat o potřebné prvky globální výchovy v oblasti rozvoje znalostí, dovedností a postojů, a to bez radikální změny struktury či organizace učebního plánu.
Předměty lze vyučovat odděleně, ale je nutné zdůrazňovat jejich propojení.
Příklady aplikace v jednotlivých předmětech:
jazyky
prostřednictvím literatury se seznámit s obecnými tématy a globálními problémy (spravedlnost, lidská práva, láska, …)
všímat si rozdílů v používání jazyka v různých odbobích, stejně jako podle různých sociálních vrstev, kultur, pohlaví
uvědomění si vlastních postojů, hodnot, názorů a úhlů pohledu
analýza knih či medií zaměřená na hledání předsudků a myšlenkových stereotypů
studium uměleckých děl autorů z jiné kultury
skupinové diskuse nad určitými tématy
rozvoj písemného a ústního projevu při diskusi s politiky či představiteli obce
matematika
při procvičování aritmetiky využívat skutečná statistická data ze školy, obce, národních či mezinárodních zdrojů
využít základní demografické údaje k odhadování dalšího průběhu vývoje
graficky znázorňovat posun v některých oblastech (například překotný vývoj v oblasti komunikace)
procvičovat základní matematické dovednosti pomocí početních systémů a metod jiných kultur
zkoumání geometrických tvarů prostřednictvím studia umění různých kultur
výpočty celkové spotřeby vody a energií ve škole či doma, navrhovat úsporná opatření
analýza nutričních hodnot v jídlech ze školní jídelny, sestavení zdravého a cenově dostupného jídelníčku
využití statistických dat ke stanovení ukazatelů kvality života v různých částech světa
přírodní vědy
seznámení se s ekologickými principy prostřednictvím studia ekosystémů, potravních řetězců, …
analýza chemického složení znečištěného ovzduší
zkoumání dopadů těžby různých surovin na zdraví lidí
porovnávání různých způsobů získávání energie
zkoumání přínosu žen a menšin k rozvoji vědy a techniky v dějinách
analýza role technologie v současném světě
odhad možného dopadu globálního oteplení
společenské vědy
průzkum společenských změn na určitém místě v průběhu času a odhad dalšího vývoje
zkoumání úspěchů, kterých dosáhly jiné než euroamerické civilizace
odhad ekonomických, ekologických a sociálních změn ve světě
zkoumání principu lidských práv pomocí vytvoření třídního kodexu práv a povinností
zkoumání psychologických, sociálních a enviromentálních důsledků války
uvědomění si vlastních předsudků
projekty zaměřené na zlepšení kvality života postižených lidí v dané obci
zkoumání nejvýznamnějších globálních problémů pomocí simulačních her
Výhody a nevýhody principu infuze:
Není třeba radikálně měnit učební plán, materiály či pomůcky. Zavedení globální výchovy zvládne učitel jako jedinec.
Nevýhodou je přetrvávající roztříštění znalostí do jednotlivých předmětů, malá možnost rozvíjet mezi žáky povědomí o propojení jednotlivých předmětů. Hrozí zavedení globální výchovy jen do jednoho předmětu, protože ne všichni se učitelé k tomuto projektu připojí.
Integrace
Je to komplexnější proces, jde o to, jak ve třídě co nejvěrněji znázornit realitu současného světa. Je nutné radikálně změnit způsoby, kterými žáci ve třídě rozvíjejí své znalosti dovednosti a postoje.
Základním předpokladem je taková organizace procesu učení, která co nejvíce odpovídá situacím reálného světa a je na něj co nejsn