Globální výchova a výchova osobnosti

e mají svůj osobní pohled na svět.
V globální výchově nikdy nejde o vytrhávání jedince z lokální kultury, ale o rozvíjení vztahu k místní kultuře, spojeného s respektováním a tolerancí ke kulturám jiným.
Velmi důležitý je způsob, jakým učitel uplatňuje principy globální výchovy, tedy jakou volí její metodiku. Globální výchova počítá s celistvým rozvojem osobnosti, tedy všech jejích stránek – poznávací, hodnotově orientační a činnostní. Role učitele se mění. Jeho úloha „učit“ ve smyslu přednášet, zkoušet a vysvětlovat trvá, ale nadto se stává více organizátorem, usměrňovatelem, tvůrcem aktivit. Dominantní jsou aktivity žáků, kterým učitel spoluvytváří vhodné klima.
Učitel volí různé postupy učení ( abstraktní, konkrétní, smyslové, analytické, rozumové, emocionální ) a uvědomuje si, že je třeba žákům pomoci najít metodu, jak se učit. Učení chápe jako celoživotní proces, ve kterém učitel usnadňuje „cestu“ žákovi, ale i on sám se neustále učí.
Předpokládá se otevřenost učitele. Pokud mají žáci pocit, že je učitelé berou jako rovnoprávné partnery, více se učí a lépe chovají. Učitel uplatňující takový přístup se vyznačuje zdravou sebedůvěrou, tolerancí a schopností připustit vlastní chyby a poučit se z nich.
Učitel je iniciátorem jednání se žáky. Odpovídá za výběr učiva a metody. Musí však věnovat pozornost i vlastnímu osobnostnímu růstu a signálům zpětné vazby svých žáků. Mechanismus zpětné vazby mezi učitelem a žákem a společné hodnocení hodiny může vést ke konstruktivnímu řešení. Žáci se tak zapojují do rozhodování a rozvíjí se jejich odpovědnost za rozhodnutí.
Klima školy by se mělo vyznačovat vlastnostmi odpovídajícími výchově k demokracii, tedy být povzbuzující, respektující lidské potřeby a práva, naplněné porozuměním, empatií, pochopením, upřímností a akceptací žáka jako člověka (ne jen podle školních úspěchů nebo neúspěchů).
Proč se k výuce globální výchovy hodí cvičení?
Protože svou podstatou splňují kritéria transformace jako vyučovacího způsobu.
Je možné při nich využít různých stylů učení (úvahy, diskuse, …).
Ve cvičeních si žáci procvičí důležité dovednosti (komunikace, spolupráce, rozhodování, vyjednávání a řešení problémů)
Cvičení rozšiřují rozsah možností a příležitostí k učení.
Cvičení pomáhají vytvářet a upevňovat ovzduší demokracie, lidskosti a rovnoprávnosti. Cvičení j umožňuje v nejvyšší míře soulad obsahu a formy.
GLOBÁLNÍ VÝCHOVA – HRY
„Hrát si“ je pro člověka přirozené. Studenti by měli poznat, že každodenní život se skládá z jednotlivých rolí a že hra, ať chceme či ne, prostě k životu patří. Měli by pochopit, že ve velké životní hře mohou být nejen diváky a statisty, ale i hlavními postavami a aktivními režiséry svých životních osudů.
V globální výchově mají herní aktivity nezastupitelné místo, obecně řečeno „trénují“ studenty pro budoucí život. Vybavují je potřebnými postoji, učí je tvořit si vlastní názor, provokují studenty problémy, nabízejí hlubší poznání mezilidských vztahů i sebe sama.
Ze všeho nejdřív si učitel musí položit tyto otázky: „Co hrou sleduji?, Jaký je můj výchovný cíl?, Chci podpořit ve studentech tvořivost, jde mi o spolupráci všech, anebo o to, dát šanci vyniknout jednotlivci?“
Poté následuje otázka: „Která hra se pro můj záměr nejvíce hodí?“
Pokud chce učitel dosáhnout žádoucích vztahů ve skupině, měl by při hře jednat se studenty jako rovný s rovnými. A je velmi přínosné, když se učiteli podaří zapojit se do hry spolu se studenty.
Motivace ke hře musí být zajímavá, nenásilná, vhodná a přesvědčivá. Je dobré se vyhnout ironii a zlehčování. Dále se doporučuje dodržování zásady nikdy nikoho do ničeho nenutit.
Proces učení a vyučování v globální třídě
Učení založené na aktivitách a cvičeních hraje při zavádění globální výchovy významnou roli z několika důvodů:
Učitelovo vedení a vstupy mají své místo, zvláště ve velmi důležité závěrečné diskusi (debriefingu). I tu je však nutné opírat se o vlastní úvahy žáků týkající se jejich aktivní účasti na výuce.
Při cvičeních lze využít různých stylů učení. Žáci postupují od svých vlastních úvah k diskusím ve dvojicích i ve skupinách.
Cvičení poskytují relativně bezpečné, ale dostatečně náročné a motivující nástroje, pomocí nichž mohou žáci rozvíjet a procvičovat soubor dovedností důležitých pro tvořivé zapojení do globální společnosti. Jsou to dovednosti jako komunikace, spolupráce, rozhodování, řešení problémů apod.
Díky interakci se rozšiřuje rozsah možností a příležitostí k učení.
Principy, na nichž jsou cvičení globální výchovy založena, pomáhají žákům v globální třídě vytvářet a upevňovat étos demokracie, lidskosti a rovnoprávnosti.
Učení založené na cvičeních umožňuje v nejvyšší možné míře soulad obsahu a formy. Žáci skutečně spolupracují a řeší konflikty, projevují empatii a úctu, chovají se eticky a odpovědně.
Rozhodujícím faktorem úspěšného používání cvičení je udržování odpovídajícího rytmu učení, který se obvykle skládá z těchto fází:
1. bezpečí – v této fázi zvyšujeme sebevědomí žáka tím, že ve třídě vytváříme atmosféru
bezpečí, dáváme najevo, že si vážíme příspěvků a zkušeností všech, a pomáháme
žákům volně vyjadřovat jejich myšlenky a pocity.
2. úkol a jeho řešení – žáci reagují na záměrně provokativní myšlenky a situace. Je žádoucí,
aby přitom využívali tvořivého a laterálního myšlení, schopnosti řešit problémy
a rozhodovat se; jsou povzbuzováni k experimentování a přijímání rizika.
3. reflexe – je to vrcholně důležitá fáze, při níž žáci analyzují zážitky a zkušenosti z předchozí
fáze a vyvozují z ní závěry.
4. akce – závěrečná fáze, při které žáci dostanou příležitost, aby si v bezpečném prostředí
vyzkoušeli použití a aplikaci získaných znalostí a dovedností.
V knize Cvičení a hry pro globální výchovu 1 – Pike, Selby je šest tematických okruhů, které pokrývají široké spektrum témat a problémů současného světa.
Všechna uvedená cvičení (kromě 1. kapitoly) jsou popsána stejným způsobem skládajícím se z následujících odstavců:
Účel – odstavec stručně vyjadřuje hlavní myšlenku, cíl či předpokládaný výsledek cvičení.
Věk – dočtete se, v jakém věkovém rozpětí je možno cvičení s úspěchem použít.
Doba trvání – tento údaj slouží jako vodítko pro odhad času potřebného k danému cvičení.
Skutečná délka však závisí na mnoha proměnných, je tedy třeba zkušenosti
učitele.
Potřeby – v odstavci je uvedeno, jaký materiál a další potřeby jsou nutné k uskutečnění
cvičení.
Postup – tento odstavec podrobně popisuje cvičení z pohledu žáků. Předpokládáme, že
učitel žákům cvičení a pokyny k němu představí vlastními slovy a že budou
jasné a srozumitelné.
Použití – jsou zde uvedeny možné způsoby využití cvičení. Nabízí učitelům možnosti, jak
maximalizovat význam cvičení pro znalosti a zkušenosti žáků. Součástí tohoto
odstavce jsou často i doporučené otázky pro debriefing – diskusi založenou na
reflexi a analýze provedeného cvičení. Tato část bývá nejbohatším zdrojem poznání.
Rozšíření nebo pokračování – odstavec přináší náměty na další práci ve škole nebo mimo ni.
Většina cvičení může být odrazovým můstkem pro širokou
škálou individuálních či skupinových úkolů.
Obměny – zde nabízíme náměty na jiné způsoby provedení cvičení.
Hry v této knize jsou rozděleny do sedmi kapitol a vždy se vztahují k zaměření těchto kapitol.
1. kapitola – Přátelské vyučování pro malou planetu
Cvičení popsaná v této kapitole pomáhají v globální třídě vytvářet a udržovat atmosféru vhodnou k učení, do něhož se aktivně zapojují všichni žáci.
Tato kapitola je rozdělena na čtyři části. První část – Ledolamky a činnosti určené k ovlivňování atmosféry ve třídě – obsahuje cvičení umožňující sdělovat spolužákům informace o sobě bezpečným způsobem, cvičení určená k rozehřívání a zvyšování úrovně energie ve skupině, ke snižování individuální úzkosti i napětí ve skupině.
Druhou část – Poznání sebe a druhých, oceňování sebe a druhých – tvoří cvičení určená ke zvyšování sebevědomí žáků, k rozvoji vědomí sebe sama a zkoumání vlastní osobnosti.
Třetí část – Učíme se spolupracovat, spolupracujeme při učení – nabízí cvičení rozvíjející kooperativní postoje a dovednosti. Velkou pozornost věnuje rozvoji schopnosti diskutovat, mimoslovní komunikaci, naslouchání, řešení problémů a zvládání konfliktů a nesnází.
Čtvrtá část se jmenuje Rozvíjení dovedností. Je to např. rozvoj: paměti, pozorovací schopnosti, schopnosti popisovat, interpretace obrazu či fotografie, kladení otázek, laterálního a divergentního myšlení.
Např. hra – Nejlepší vlastnosti
Třídu rozdělíme na stejně velké skupiny. Každý žák si na záda připevní čtvrtku papíru s nápisem „Mé nejlepší vlastnosti jsou…“. Žáci pak na malé proužky papíru napíší po jednom pozitivním tvrzení o všech členech své skupiny. Slova „Mé nejlepší vlastnosti jsou…“ použijí jako začátek všech svých tvrzení. Potom hráči chodí po místnosti a lepí své lístky na čtvrtky na zádech těch spolužáků, kterých se jejich výrok týká. Po ukončení této fáze hry si žáci čtvrtky ze zad sundají a sami si je přečtou. Pokud se na tom třída dohodne, žáci si čtvrtky podepíší a vyvěsí je na nástěnce.
2. kapitola – Vzájemná propojení
Srdce globální výchovy tvoří pojem propojenosti. Nejzřetelněji se projevuje v podobě komplexní globální sítě, která spojuje všechny lidi, kultury a země světa do dynamického, neustále se měnícího systému.
Významným znakem propojenosti současného světa je vzájemná závislost. Zboží, které potřebuje jedna země, vymění druhá strana za zboží, případně za peníze odpovídající hodnotě zboží. Ve skutečnosti ale bývá vzájemná závislost méně spravedlivá – často je asymetrická. Bohatší státy ovládají trhy a chudší státy jsou na nich závislé.
Všechna cvičení v této kapitole rozvíjejí schopnost žáků myslet v souvislostech – schopnost hledat vazby, vztahy a vzorce mezi myšlenkami, zkušenostmi a jinými jevy.
Jsou to např. cvičení: Tabule spojení, Moje vidění světa, Svět ve škole.
3. kapitola – Životní prostředí a trvale udržitelný rozvoj
Mnoho cvičení v této kapitole rozvíjí či prakticky procvičuje dovednosti potřebné k ekologicky odpovědnému jednání. Jsou to zejména cvičení: Sledování spotřeby vody, Nekonečné výpravy za vodou, Muž, který sázel stromy a Naše ekologická stopa.
4. kapitola – Zdraví
Většina cvičení v této kapitole poskytuje příležitost pro rozvoj komunikačních dovedností a schopnosti spolupráce. Jsou to např. cvičení: Hledání zdravých lidí, Kruh pohody, Charta zdravé třídy, Nákaza.
5. kapitola – Vnímání, úhly pohledu a setkávání kultur
Častým cílem programů a cvičení ve třídě je podpořit rozpoznání a poté i pochopení různých úhlů pohledu na problémy.
Většina cvičení v této kapitole poskytuje žákům příležitost k rozvoji komunikačních dovedností a k procvičování dovedností spjatých s pochopením rozdílů ve vnímání a úhlech pohledu.
Např. hra – Člověk ze sáčku
Účel: Žáci pochopí, jak rozdílně mohou různé skupiny lidí vnímat, co znamená být lidskou
bytostí.
Věk: 6-17 let
Doba trvání: 45 minut
Potřeby: „Sáček plný překvapení“ pro každou skupinu tří až čtyř žáků. Sáček může obsahovat
například: dva fixy různých barev, lepicí pásku, kousek provázku, vlnu, modelínu,
tři svorky na papír, dva balonky, lepidlo, dva papírové pohárky, barevné papíry,
nůžky. Dále potřebujeme arch balicího papíru pro každou skupinu.
Postup
Všechny skupiny dostanou „sáček plný překvapení“ a arch papíru. Skupina má za úkol zobrazit (s použitím věcí ze sáčku) lidskou bytost. Připomeneme, že zobrazení může být abstraktní či realistické a že by mělo postihnout mnohem více než jen pouhý fyzický vzhled člověka.
Na závěr všechny skupiny svá díla vystaví, vysvětlí je, a třída pak může diskutovat o rozdílech a společných rysech jednotlivých výtvorů. Učitel může postřehy žáků zaznamenávat.
Použití
Jednoduché a zábavné cvičení, které ukazuje, že různé skupiny lidí mohou mít různý pohled na to, co znamená být „lidskou bytostí“. Starším žákům lze úkol ztížit tím, že je požádáme o symbolická, abstraktní zobrazení či o zobrazení dojmu z člověka.
Obměny
Tuto metodu můžeme použít pro různá témata (společenství lidí, naše země, planeta Země, budoucnost,…).
Rozšíření nebo pokračování
Třída se může seznámit s různými způsoby zobrazování člověka v umění a lidové tvorbě různých kultur.
6. kapitola - Technologie
Většina cvičení v této kapitole umožňuje žákům zdokonalovat se ve spolupráci a komunikaci. A mnoho cvičení napomáhá vyjasňování si hodnot týkajících se používání technologií. Jsou to např.: Přínosy technologií, Volba technologie, Hodnocení nových technologií.
7. kapitola - Budoucnost
Většina cvičení v této kapitole umožňuje procvičování a rozvíjení představivosti, vytváření vizí a předvídání. Žáci jejich prostřednictvím rovněž projdou procesem vyjasňování si hodnot.
Jsou to např. Kreslení budoucnosti, Kola budoucnosti, Objevujeme budoucnost pozpátku, Můj svět, moje budoucnost.
Globální učitel
( přistupuje k řešení problémů z globálního, celosvětového hlediska, a nikoli z hledisek národnostních nebo etnických.
( umožňuje studentům seznámit se s rozmanitostí a bohatstvím nejrůznějších kultur.
( je zaměřen především na budoucnost.
( vidí svou úloho v tom, že studentům umožňuje, aby samostatně dospěli ke znalostem a osobním postojům.
( dává svým žákům najevo víru v lidské možnosti.
( klade důraz na rovnoměrný rozvoj všech složek osobnosti studentů – ne pouze na získávání vědomostí, ale i na rozvoj složky citové a sociální.
( využívá ve třídě různé formy a metody výuky.
( chápe učení jako celoživotní proces.
( se snaží, aby informace, kterou studentům předává, byla v souladu s použitou formou a s celkovou atmosférou.
( respektuje práva druhých a snaží se ve třídě rozložit moc a odpovědnost za rozhodování a přijatá rozhodnutí.
( se snaží svým studentům ukázat vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty.
( se snaží začlenit život třídy do života místní komunity.
Použitá literatura:
HORKÁ, H., HRDLIČKOVÁ, A. : Výchova pro 21. století – Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: PAIDO, 1998.
PIKE, G., SELBY, D.: Globální výchova. 1. vyd. Praha: Grada, 1994.
PIKE, G., SELBY, D.: Cvičení a hry pro globální výchovu. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-369-2.