Globální výchova a výchova osobnosti

áze převoditelná. Je založena na chápání světa jako systému, proto je dobré rozdělit učební plán tématicky, soustředit ho okolo všeobecných témat a problémů. Předměty se vyučují ve vzájemném propojení.
Příklady zavedení globální výchovy integrací:
populace
grafické znázornění vývoje populace v minulosti a různé scénáře budoucího vývoje
hledání nejlidnatějších a nejméně zalidněných oblastí ve srovnání s růstem populace
zkoumání vztahu mezi porodností a zlepšováním životních a zdravotních podmínek v rozvinutých zemích
porovnávání metod kontroly porodnosti a jejich účinnost
úvahy o kulturním náboženském i jiném odmítání kontroly porodnosti a jeho dopady
diksuse na téma práva žen na rozhodování o vlastní plodnosti
seznámení se s literaturou o sexuálním zneužívání a sexuální svobodě žen
zkoumání vztahu mezi pohlavím a postavením ve škole, rodině, obci či státu
rasismus
zkoumání osobních předsudků a nespravedlivého zacházení
zkoumání rasismu a projevů nesnášenlivosti v dějinách
využití prožitkových technik k pochopení dopadů a důsledků rasismu
zkoumání statistických dat členěných podle etnických, kulturních či náboženských kritérií
zkoumání projevů nesnášenlivosti ve vlastní obci a rozvoj schopností, jak se jim bránit
mnohostranná analýza tvrzení o genetické či vrozené nadřazenosti jdné rasy nad druhou
porovnávání rasismu, sexismu, xenofobie a krutosti k jiným tvorům
poznávání uměleckých děl domorodých národů a jiných menšin
zkoumání dějin separatistického hnutí
zkoumání současné imigrační politiky a jejího budoucího dopadu na společnost
voda
studium koloběhu vody, vlastností vody a obsahu vody v organismech
měření osobní a rodinné spotřeby vody, návrh a uskutečnění opatření k šetření vodou
seznámení se s uměleckými díly s tematikou vody a jejich hodnocení
vlastní tvorba na téma voda
studium hlavních příčin znečištění vody
zkoumání dopadů znečištění na různé ekosystémy a srovnávání efektivity různých způsobů čištění
souvislost mezi čistou vodou zdravím
úvahy o nedostatku vody v určitých oblastech, jako možném katalyzátoru konfliktů
Výhody a nevýhody principu integrace:
Rozvíjí v žácéch schopnost vidět a chápat skutečně existují vztahy a problémy. Prohlubuje pochopení problému a umožňuje celostní zavedení výchovy do učebního procesu vzdělávání.
Vyžaduje čas a tvůrčí energii, potřebné plánování a novou organizaci vyučování, včetně nových pomůcek a studijních materiálů. Vyžaduje společné zaujetí pro věc a vysoký stupeň kolegiality, není proveditelná jednotlivými pedagogy. Může vzbudit odmítání a nedůvěru na mnoha úrovních.
Konrétními prostředky zavádění globální výchovy může být týmové plánování a týmové vyučování, nebo celoškolní či celoročníkové projekty.
Současný dominantní způsob vyučování je přenos (transmise), během něhož žák pasivně přijímá znalosti od učitele či z učebnic. Znalosti tedy pocházejí z vnějších, většinou autoritativních zdrojů, vlastní iniciativa v podobě nápadů, myšlenek či emocí není vítaná. Globální výchova spíše inklinuje k druhému možnému způsobu výučování, a to k transformaci. Učení je zde vnitřně motivované a řízené, sleduje estetické, morální, fyzické i duchovní potřeby žáků stejnou měrou jako kongitivní cíle - získávání znalostí spočívá v dynamické interakci mezi žákem a mnoha zdroji informací.
Velice důležitá je také atmosféra ve třídě. Základní hodnoty prosazované globální výchovou by měly prostupovat globální třídou v podobě kvality a v podobě vztahů mezi žáky.
Základní koncepce vzniku globální výchovy
Krize euroamerické společnosti
Souvisí s jevem, kdy se současný člověk stává pomalu obětí své zdánlivé dokonalosti, a to v dnešní společnosti, kde vše dokonalé, rychlé, výkonné, usnadňující a pohodlné se začíná obracet proti člověku, proti jeho přirozenosti – jeho skutečným přirozeným potřebám, zájmům, snahám.
Vládnoucí egocentrismus (místo sociocentrismu), přibývající terorismus, zločinnost a násilí, zmenšující se úcta k zákonu a materiální hodnoty představují špatný přístup.
Jedinou cestou řešení je zásadní změna lidstva, přičemž tou prioritní sférou, ve které by mělo dojít k zásadním změnám, je sféra lidského vědomí, sebeuvědomování, vztahu člověka k sobě samému, ke svému okolí i celému světu.
A právě proces pojetí změny člověka je spojován s procesem výchovy, na kterou je tak kladen stále větší důraz. Výchova by totiž měla pomoci překonat krizi lidstva a realizovat nové kvality života.
Krize školy a krize výchovy
Jde o jev celosvětový, který je spojen s otázkami Co se mají děti ve škole vůbec učit? Co lidé k životu skutečně potřebují? Je to to, co mohu na trhu dobře prodat a zpeněžit?.
Krize vzdělávacího systému se týká nedoceňování školství a vzdělání jako prostředku k rozvoji lidských zdrojů. Je nutné posílit spolupráci školy a rodiny a také sociální status a prestiž učitelů.
Současný výchovný systém je deformován ve třech hlavních směrech :
→ v rozsahu znalostí
→ v jejich zastaralosti
→ v jejich nevhodnosti.
Poukazuje se na to, že programy škol, přetížené učivem, orientované na pamětní osvojování, vedou k situaci, kdy žáci nechápou smysl vzdělání pro sebe a svůj vlastní rozvoj. Dochází tak i k ostrému oddělování role učitele a žáka.
Celý proces výchovy by se tedy měl zaměřit na budoucnost a hlavním cílem by se mělo stát zvýšení adaptivních schopností jedince, umění učit se, pracovat s informacemi, umění komunikovat, řídit, rozhodovat se a spolupracovat.
Rozvoj věd o člověku
A to různých psychologických disciplín, filozofické a pedagogické antropologie, které přinášejí nové pohledy na osobnost člověka a mají tak výrazný podíl na novém pedagogickém myšlení.
Charakteristickým jevem v současné pedagogice je její široký názorový pluralismus. Existuje celá řada pedagogických koncepcí a dílčích teorií, které spojuje cíl změnit současnou školu. Za hlavní zdroje pluralismu lze považovat principy individualismu, jedinečnosti osoby, a svobody slova.
Antropologická koncepce zdůrazňuje, že pedagogika je vědou o člověku v situaci, v níž se stává člověkem, to je v situaci výchovy. Chápe výchovu jako pomoc při „stávání se člověkem“. Klade důraz na apelativnost (místo manipulativnosti), na dialog, společné hledání, vstřícnost, porozumění a prožitek.
Filozofickým východiskem globální výchovy je tzv. globální, systémové chápání světa. Toto pojetí světa vidí věci, jevy, skutečnosti, všechny jednotlivé prvky reality jako vzájemně propojené, ovlivňující se a dynamicky se rozvíjející. V podstatě vše, co člověka obklopuje, i on sám, existuje v celé řadě nekonečných vazeb, vztahů a souvislostí. S tímto pohledem na svět přichází počátkem 20.století myšlenkový směr označovaný jako holismus (z řec. holon – celek).
Pedagogické principy koncepce globální výchovy
Pro globální výchovu je středem pozornosti dítě – student, tj. člověk jako součást světa. Osobnost člověka v procesu výchovy se vyznačuje jedinečnými fyzickými, psychickými, intelektuálními a emočními schopnostmi a potřebami. Uznává jednotlivce, jeho individualitu, originalitu a specifické hodnoty.
Konkrétně můžeme formulovat 10 základních principů globální výchovy :
Vzdělání pro rozvoj člověka s důrazem na všelidské hodnoty demokracie a humanity
Smyslem výchovy a vzdělání je rozvíjet vrozené schopnosti. Škola by měla být místem, které usnadňuje učení a celý osobnostní rozvoj dítěte. Proces učení musí obsahovat obohacování a prohlubování vztahů k sobě samému, k rodině, společnosti, lidstvu, celé planetě a vesmíru.
Dnes je zapotřebí aktualizovat hodnoty jako je harmonie, mír, spolupráce, sounáležitost, rovnost, soucit, porozumění, láska.
Humanistické koncepce věří, že vývoj člověka je důležitější než vývoj ekonomický. Proto je třeba vidět ve vývoji mladého člověka nejprve lidskou bytost a teprve následně pracovní sílu, protože jen lidé žijící smysluplný život mohou být produktivní.
V konkrétní pedagogické rovině to pak znamená:
● systém je založen na potřebách dítěte a jeho cíle směřují k rozvoji učícího se
● respektu je se touha po osobním úspěchu, která je každému jedinci vlastní
● lidský rozvoj je seberozvíjením a přichází jen s vlastním objevováním
● koncepce je přímo zaměřena na hledání otázek, a tak se často dobrý dotaz cení více než správná
odpověď
● lidský rozvoj je základem i ekonomického rozvoje
Respektování žáka a jeho individuality, úcta k němu, princip vzájemného učení a ovlivňování
Každé dítě by mělo být uznáváno jako jedinečná a plnohodnotná osobnost. Každý jedinec je ve své podstatě tvořivý, má specifické potřeby a schopnosti.
Nová koncepce výchovy požaduje přehodnocení tradičního školského hodnocení úspěšnosti žáka, zejména způsobu zkoušení. Známky a testy by měly být nahrazovány individuálním hodnocením, které umožňuje žákům rozvíjet sebepoznání, sebedisciplínu a chuť učit se.
Lidé by se měli učit ze vzájemné odlišnosti, protože pak budou schopni ocenit sílu své osobnosti a pomáhat jeden druhému.
Centrální úloha zkušenosti
Výchova by měla vést každého k rozmanitosti přirozeného světa pomocí zkušeností. Jde také o seznámení s vlastním vnitřním světem každého jedince, a to pomocí umění, klidného dialogu, vytváření prostoru pro tiché přemýšlení – protože bez znalosti sebe sama ztrácejí ostatní vědomosti svůj význam.
V konkrétním procesu výchovy pak role zkušenosti znamená:
● Učení by se mělo realizovat přímo v činnosti, nikoli teoretickými výklady, jak činnost provádět.
● Vyučování, založené na dotazech a zkoumání, umožňuje řešit problém podle vlastního přístupu.
● Pracovní sešity a učebnice se doplňují knihami,pokud možno původními dokumenty a materiály.
Systémové pojetí výchovy a vzdělání
Nová koncepce výchovy požaduje ucelenost ve výchovném procesu a přeměnu výchovně-vzdělávacích institucí.
Tento pohled na výchovu v její konkrétní praxi pak znamená:
● Na rozvoji všech aspektů potenciálních schopností žáků se podílí celá komunita. Učitelé, rodiče
a učící se jsou pak v tomto procesu partnery.
● Cílem je mnohostranný rozvoj osobnosti, který bude i cenným přínosem pro společnost.
Nová role učitele a vzdělávacích institucí
Učitelé by měli vytvářet optimální podmínky pro přirozený proces učení a usnadňovat jej. Učitelé by se měli vzdělávat v podpoře vlastního vývoje a tvořivého sebeuvědomování.
Konkrétně v procesu učení jde pak o to, že:
● Učitelé působí ve vyučování jako „pomocná ruka“, která v každém jedinci podporuje cestu
k dosažení optimálního rozvoje osobnosti.
● Učitelé respektují rodiče v roli prvních vychovatelů a spolupracují s nimi.
● Rodiče a učitelé zvou děti ke společné cestě za poznáním.
Svoboda výběru
Školský systém by měl být souhrnem mnoha alternativ, který by vyjadřoval pluralitu potřeb, zájmů a možností současné společnosti. Důležitá je demokratická možnost svobodné volby rodičů i dětí si jednotlivé přístupy zvolit, ale i odmítnout.
V konkrétních podmínkách výchovy a vzdělání pak svoboda výběru znamená:
● V zájmu porozumění mezi lidmi a zachování lidské kultury je zapotřebí, aby všeobecné
vzdělání bylo všem společné.
● Různost každé individuality vyžaduje při zachování principu společného všeobecného vzdělání
řadu různých vzdělávacích příležitostí, ze kterých je možné volit.
● Svoboda volby zvyšuje u studentů zodpovědnost za vlastní chování a rozvoj.
Vzdělání jako participace na demokracii
Otázky demokracie jsou i obsahem výchovy a vzdělání. Proces školní výchovy, to by měla být vzájemnost, empatie, spravedlnost a odvaha k originálnímu kritickému myšlení.Podstata pravého vyučování se tedy staví na sokratovském ideálu.
Vzdělání jako účast na demokracii v konkrétní pedagogické praxi znamená:
● Děti se učí demokratickému procesu jako jeho přímí účastníci, ne jen z teoretických výkladů
● Veškerý život (ve škole, ve třídě, v rodině, v kolektivech) je spravován demokraticky na principu společného rozhodování.
Vzdělání pro globální občanství
Každý z nás je světoobčanem. Přicházíme do kontaktu s různými kulturami, hodnotami a pohledy na svět.
Globální výchova je založena na ekologickém přístupu, který zdůrazňuje vzájemnou závislost přírody, lidského života a kultury. Můžeme říci, že koncepce výchovy dnes respektuje vše, co je plně a všeobecně lidské.
V tomto smyslu je v rámci vyučování :
● nabízena multikulturní a interkulturní orientace, seznámení se se všemi členy lidské rodiny,
poznání jejich kultury, zvyků, problémů apod.
● Ze zkoumání a sdílení vlastní rodové historie pak může vyplynout láska ke všem ostatním lidem.
Vzdělání o uvědomělou péči o Zemi
Planeta a veškerý život na ní tvoří jeden, vnitřně těsně provázaný celek, který je dnes ohrožen lidskými aktivitami.Všichni by si měli uvědomit naléhavou potřebu globální spolupráce a ekologické citlivosti, a to jako podmínku pro přežití lidstva na této planetě.
Základem poznání a studia jsou znalosti základních systémů života,toků energie,koloběhů, apod.
Konkrétně to znamená:
● Děti mají mnoho příležitostí komunikovat s přírodou přímo při svých hrách, na výletech, při
sportu, ale i při studiu, prostřednictvím vědeckých přístrojů.
● S přírodou seznamují masmédia, přírodu také zobrazují různé druhy umění.
● Každý se má učit přírodu pozorovat, naslouchat jí, přemýšlet o ní. Důležitá je vlastní účast na
zvelebování svého okolí.
Duchovní rozměr ve výchově a vzdělání
Psychický vývoj a zkušenosti se projevují jako zvnitřnění kulturních hodnot. Nejdůležitější a nejcennější sférou člověka je jeho vnitřní život – vlastní osobnost nebo duše.
Fakt propojení všech se všemi vzbuzuje smysl pro odpovědnost za sebe, za ostatní, za celou planetu.
V konkrétním procesu výchovy jde o to, že:
● V soužití s obcí se v dětech rozvíjí pocit sounáležitosti, lásky a porozumění pro potřeby druhých.
● Je třeba vycházet z každodenní zkušenosti při výchově k empatii a soucitu ( ptáček v zimě,
plačící dítě apod. ).
Role učitele v globální výchově
Učitel hraje v procesu pedagogické komunikace rozhodující roli. Měl by naučit žáky vidět propojenost světa, hledat příčiny problémů, nepřeceňovat lokální, národnostní nebo etnická hlediska, vést k různému pohledu na určitý jev nebo problém, akceptovat více odpovědí na otázky. Při podávání látky ve škole je vhodná pluralita pohledů, překrývání a vhodná skladba obsahu učiva různých předmětů.
Učitel počítá s různými názory, volí dialog a debatní přístupy na rozdíl od prostého sdělování faktů. Vede žáky k pochopení, ž