VÝCHOVA JAKO PROCES, GLOBÁLNÍ VÝCHOVA

horob jako např. AIDS; jaderná hrozba; otázka dosažení a zachování míru na Zemi
cíle: porozumět procesu vzájemné závislosti; rozvíjet smysl pro vlastní sebehodnocení a podporovat úctu k druhým; rozvíjet dovednost kritického myšlení; porozumět pojmu mír – na všech úrovních, od osobní až po mezinárodní – snažit se předcházet konfliktům a pokud to nelze, naučit se umění konflikty řešit; porozumět pojmu lidská práva a podporovat jejich dodržování; chápat, jak vznikají předsudky a rozvíjet způsoby, jak proti nim bojovat; rozvíjet smysl pro vlastní sebehodnocení a podporovat úctu k druhým
obsah a forma výchovy: znalosti přicházejí ústy učitele nebo ze stránek knih a publikací; nejdůležitější dovedností je dobře si učivo zapamatovat; názor jednotlivce ztrácí hodnotu, pokud ho neumíme prosadit a nedostatečně ho zdůrazňujeme; city jsou nepatřičné a je třeba je ovládat; hlavním cílem vzdělání je být schopen dělat věci lépe a rychleji než ostatní; vědomosti přicházejí v oddělených, nesouvisejících blocích; úspěch je odměněn, neúspěch potrestán; učební plán každého jednotlivce musí být řízen a kontrolován nějakou autoritou (forma výuky má zásadní důležitost, protože se přímo váže k obsahu výuky, lze říci, že forma sama o sobě je určitým oddělením)
existují tři roviny učení: učit se co? (proces prvořadé důležitosti – orientovaný na získání vědomostí); učit se proč? (nabytí či rozvoj dovedností: umění komunikovat, které studentovi umožní uplatnit získané dovednosti v konkrétních situacích; učit se prostřednictvím čeho? (samotný proces učení je stejně důležitý jako získané znalosti; zapojení většiny studentů do kooperativního procesu učení – více se naučí a lépe se chovají, když mají pocit, že je učitelé berou jako rovnoprávné partnery a přistupují k nim otevřeně a s porozuměním) – tento model převládá v globální třídě
základní charakteristikou globálního učení je: snaží se ovlivnit negativní vývoj naší planety a jeho cílem je zároveň i všestranně rozvinutá osobnost žáka; učení o antropocentrismu a uvědomování se planety Země; kladný vztah k sobě a k druhým (výchova k toleranci); aktivní zapojení žáka do procesu výuky
tři možné typy vztahů, jež mohou nastat mezi studenty navzájem, snaží-li se o dosažení určitého cíle: vztahy individualistické (student je přesvědčen, že může dosáhnout cíle, aniž by ho dosáhli i ostatní členové skupiny); vztahy soutěživé (student je přesvědčen, že bude úspěšný je tehdy, budou-li neúspěšní ostatní); vztahy kooperativní (student je přesvědčen, že bude úspěšný jen tehdy, bude-li úspěšná celá skupina, což je podstatou globálního učení)
kromě toho klade globální výchova značný důraz na tzv. učení prožitkem – jeho podstata spočívá v zapojení většího počtu smyslů (např. čichu, hmatu apod.)
výraznou úlohu zde hraje také tvořivost – od studentů se vyžaduje, aby překročili hranice tradičního myšlení a snažili se hledat nové varianty a přístupy
globální učitel: diskutuje se svými studenty o současných celosvětových problémech a vede je k tomu, aby sami hledali jejich příčiny a uvědomovali si jejich propojenost; umožňuje studentům seznámit se s rozmanitostí a bohatstvím nejrůznějších kultur; na příkladech jednotlivých kultur hledá se studenty, co je všem lidem společné a v čem se naopak mezi sebou jedince liší (toto téma je pak možné využít pro rozbor různých předsudků a diskriminací existujících v současné době); uznává každého studenta jako jedinečnou osobnost s neopakovatelným potenciálem; klade důraz na rovnoměrný rozvoj všech složek osobnosti studentů; tj. ne pouze na získávání vědomostí, ale i na rozvoj složky citové a sociální; využívá ve třídě různé formy a metody výuky – ve vyučování jsou rovnoměrně zastoupeny skupinové diskuse (hry s rolemi; simulační hry; individuální studium a přednášky učitele); snaží se svým studentům ukázat vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty; zaměřit se na budoucnost, kterou žáci mohou ovlivnit; dát žákům víru ve vlastní schopnosti; příjemná atmosféra ve třídě ( důvěry k učiteli i mezi žáky; snahy, aby pochopily, že vzdělávání je celoživotní proces
2. - 2 -