Skripta Technická dokumentace

: 2 : 1 (velmi tlustá : tlustá : tenká)
Podle druhu a provedení (na.př.formátu) dokumentu norma doporučuje užití určitých tlouštěk
čar (tabulka 2-4).

Druh dokumentu tenká čára (mm) tlustá čára (mm)
Výkresy a schémata v elektrotechnice –
menší formáty
0,25 0,5
Výkresy a schémata v elektrotechnice –
větší formáty
0,35 0,7
obrázky do technických zpráv, knih
a publikací (odborných článků)
0,13 nebo 0,18 0,35 nebo 0,5
Tabulka 2-4

Konkrétní užití jednotlivých druhů čaru a jejich tlouštěk užívaných na dokumentech
v elektrotechnických oborech jsou uvedeny v tabulce 2-5.



22 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
Druh a tloušťka čáry Užití čáry
na schématech v elektrotechnice
souvislá tenká elektrická spojení všeobecně (bez rozlišení druhu,
průřezu a pod.), elektrická vedení, elektrická vazba
funkční, logická a pod., pomocné obvody, odkazové
čáry (včetně praporků)
tlustá elektrická spojení s funkčním významem, vedení při
rozlišování různých druhů, hlavní obvody přípojnice,
přípojnicové rozvody, kabelové formy, svazky kabelů,
vodičů, rámeček výkresu, formát výkresu
velmi tlustá vedení při rozlišení různých druhů, přípojnice a
přípojnicové rozvody ( jsou-li vedení kreslena tlustou
čarou), svazky vodičů ( jsou-li vedení kreslena tlustou
čarou), kabelové formy a svazky kabelů
souvislá
nepravidelná
tenká přerušení a ukončení obrazců ( užívá se provedení
(obr.3-19) „se zlomy“ (a) či „od ruky“ (b))
čárkovaná tenká neelektrická ( mechanická, hydraulická, pneumatická
atd.) spojení, stínění
čerchovaná tenká dělící čára mezi zařízeními (např. v poli rozvaděčů),
ohraničení souboru přístrojů nebo prvků téhož
přístroje, ochranný vodič uzemňování, pro chráněný
rozvod a pod.
tečkovaná tenká pokračování, opakování prvků nebo obvodů
na výkresech mechanických částí
tenká obrysy sklopených průřezů, neurčité hrany, šrafování
řezů a průřezů, kótovací, vynášecí (pomocné) a
odkazové čáry ( včetně praporků), patní kružnice,
zobrazení závitů, úhlopříčky hranolů a jehlanů,
ohraničení vynášených podrobností
souvislá
tlustá viditelné obrysy a hrany pohledů, řezů, průniků,
rámeček výkresu, ukončení závitu
velmi tlustá lepený spoj
souvislá
nepravidelná
tenká přerušení a ukončení obrazců, rozhraní mezi pohledem
a částečným řezem
čárkovaná tenká zakryté (neviditelné) hrany a obrysy
čerchovaná tenká osy souměrnosti, roztečné kružnice a přímky, označení
úprav povrchu
tlustá poloha myšlených rovin řezu; ( k označení rovin lze
užít také jen tlustých úseček)
čerchovaná se
dvěma tečkami
tenká krajní polohy pohyblivých předmětů, zobrazení tvaru
přetvoření, tížnice, obrysy a hrany sousedících
předmětů, čáry ohybu na rozvinutých plochách
Tabulka 2-5
Hlavní zásady pro kreslení čar:
⇒ zvolená skupina čar musí být použita ve všech obrazech výkresu
⇒ napojení přerušovaných čar na jiné čáry se provádí bez mezery
⇒ u rovnoběžných přerušovaných čar umístěných blízko sebe se mezery umístí tak, aby čáry
Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 23


nebyly provedeny paralelně
⇒ čerchované čáry nekončí tečkou (tečkami)
⇒ čerchované čáry se protínají čarami (nikoliv mezerou či tečkou)
⇒ jestliže by se při zobrazování součásti měly dvě čáry překrývat, pak se přednostně kreslí
(v pořadí): obrysové čáry a viditelné hrany, zakryté obrysy a hrany, osy rotace.
2.5 Normalizace písma
Textové údaje (zápisy rozměrů, údaje v popisovém poli, technické poznámky, atd.) se na
grafických dokumentech uvádí technickým písmem. To je normalizováno (ČSN EN ISO
3098-0 (idt 01 3115). Norma rozlišuje několik typů písem. (typy A, B CA, CB). Tyto typy
mohou být provedeny jako kolmé (na základní dotažnici) a šikmé (sklon písma vzhledem
k základní dotažnici je 75
0
). Pro ruční popisování (od ruky, šablonou, suchými obtisky)
technických dokumentů je doporučeno písmo typu B – kolmé (písmo velké abecedy).
K popisu prováděného počítačovou technikou jsou určeny typy CA a CB.
Základní rozměry písma jsou:
h – výška písma
d – tloušťka čáry písma (pro typ B platí: d = 1/10h)
Ostatní rozměry jsou odvozeny od hodnoty h – viz tabulka 2-6, která uvádí rozměry písma
typu B. Základní dotažnicí se rozumí myšlená čára tvořená úpatím jednotlivých písmen velké
abecedy. Na obr. 2-7 je ukázka ručního provedení písmen velké abecedy typu písma B.

Rozměry v milimetrech
Charakteristický rozměr Násobek
h
Rozměry
Výška písma (10/10)h 1,8 2,5 3,5 5 7 10 14 20
Výška písmen malé abecedy
(výška x-)
(7/10)h 1,26 1,75 2,5
4)
3,5 5
4)
7 10
4)
14
Dolní dotah písmen malé abecedy (3/10)h 0,54 0,75 1,05 1,5 2,1 3 4,2 6
Horní dotah písmen malé abecedy (3/10)h 0,54 0,75 1,05 1,5 2,1 3 4,2 6
Mezera pro diakritická znaménky
(pro písmena velké abecedy)
(4/10)h 0,72 1 1,4 2 2,8 4 5,6 8
Mezera mezi písmeny (2/10)h 0,36 0,5 0,7 1 1,4 2 2,8 4
Nejmenší vzdálenost základních
dotažnic
1)

(19/10)h 3,42 4,75 6,65 9,5 13,3 19 26,6 38
Nejmenší vzdálenost základních
dotažnic
2)

(15/10)h 2,7 3,75 5,25 7,5 10,5 15 21 30
Nejmenší vzdálenost základních
dotažnic
3)

(13/10)h 2,34 3,25 4,55 6,5 9,1 13 18,2 26
Mezera mezi slovy (6/10)h 1,08 1,5 2,1 3 4,2 6 8,4 12
Tloušťka čáry (1/10)h 0,18 0,25 0,35 0,5 0,7 1 1,4 2
Poznámky
1) pro písmeno s diakritickými znaménky
2) pro písmeno bez diakritických znamének
3) pouze pro popis písmeny velké abecedy
4) zaokrouhlené hodnoty
Tabulka 2-6

24 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně

Obr.2-7

Kontrolní otázky
1) Uveďte rozměry formátů A4 a A3
2) Vysvětlete pojem středicí značka a orientační značka. Jaké jsou důvody jejich použití?
3) Měřítko zapisované jako 2:1 je měřítkem zvětšení nebo zmenšení?
4) K čemu se na při zobrazování na výkresech používá čára čerchovaná s tečkami?
5) Při kreslení elektrotechnických schémat se někdy použije čára souvislá kreslená jako
velmi tlustá. Ke znázornění čeho se užívá?
6) K čemu se na výkresech používá čára čerchovaná se dvěma tečkami?


















Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 25


3 Výkresová dokumentace
3.1 Zobrazování obecně
Technické normy (jmenovitě ČSN ISO) definují zobrazení jako graficky vyjádřenou
informaci zpracovanou za příslušné metody promítání nebo schématického znázornění.
Promítací metodou je rozuměn soubor pravidel pro dvourozměrné zobrazení třírozměrného
předmětu. Pokud se v technické praxi nepracuje se třírozměrným (3D) modelem
zpracovaným počítačovou podporou je dvourozměrné zobrazení základním nosičem
informací o tvaru technického předmětu.
V technické praxi se užívá řada promítacích metod. Jejich přehled je uveden v tabulce 3-1.


Tabulka 3-1



26 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
Pokračování tabulky 3-1


Tabulka 3-1
3.2 Zobrazování na výkresech
Pro zobrazování na výkresech se přednostně užívá způsob pravoúhlého promítání a to:
• metoda pravoúhlého promítání v 1. kvadrantu (metoda E)
• metoda pravoúhlého promítání ve 3. kvadrantu (metoda A)
Metody pravoúhlého promítání
Metoda E
Promítání touto metodou vychází z principu Mongeova promítání. Způsob vytváření
jednotlivých průmětů je patrný z obr. 3-1. Ve sdružené průmětně vzniká šest základních
průmětů (1 - pohled zepředu neboli hlavní pohled, 2 - pohled shora, 3 - pohled zleva, 4 -
pohled zprava, 5 - pohled zdola, 6 - pohled zezadu). Zobrazovaný předmět se v hlavním
pohledu umisťuje do průčelné polohy, tj. polohy, kdy rovinné stěny, popřípadě osy předmětu
(nebo jejich většina) leží rovnoběžně s průmětnou nebo jsou na ni kolmé. Umístění ostatních
pohledů vzhledem k hlavnímu pohledu je závazné. Nelze-li polohu umístění dodržet, lze
kterýkoliv pohled vůči hlavnímu pohledu umístit na jiné než určené místo. Přitom je nutné
tento pohled i směr pohledu označit určenou symbolikou (šipky, písmeno ze začátku velké
abecedy) - obr. 3-2.

Obr. 3-1
Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 27


Výkresy zpracované touto metodou mají být nad popisovým polem (nebo v popisovém poli)
označeny jejím grafickým symbolem (obr. 3-3).



Obr. 3-2 Obr. 3-3

Metoda A
Tato metoda se v ČR běžně nepoužívá. Lze se s ní setkat na některé dokumentaci zpracované
v zahraničí nebo dokumentaci zpracované na vyžádání zahraničního partnera. Princip
zobrazení je patrný z obr. 3-4. Grafický symbol pro označení této metody je znázorněn na obr.
3-5.




Obr. 3-4 Obr. 3-5


Srovnání obou promítacích metod ukazují obr. 3-6 (metoda E) a obr.3-7 (metoda A).

28 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně


Obr.3-6



Obr.3-7
Praktické užití metody E
Při kreslení výkresů touto metodou se dodržují tato základní pravidla:
1) Viditelné obrysy se kreslí souvislou tlustou čarou. Zakryté obrysy a hrany se kreslí
tenkou čárkovanou čarou a to jen tehdy, je-li jejich zakreslení funkční (zmenšení počtu
obrazů předmětu, zvýšení názornosti zobrazení, definování tvaru předmětu apod.).
2) Souměrnost předmětů (děr, zářezů apod.), zvláště rotačních, se v obrazu předmětu
označuje osou, která se kreslí tenkou čerchovanou čarou a je přes obrys předmětu
přetažena (pro formát A3, A4 cca 3 až 5 mm) .
3) Zobrazení předmětu musí být jednoznačné, přehledné a musí umožnit doplnit zobrazení o
další potřebné údaje jako jsou kóty, geometrické tolerance, značky drsnosti, atd. – viz
dále.
Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 29


4) Při grafickém definování předmětu se ze šesti základních pohledů použije pouze nezbytný
počet pohledů, přičemž hlavní pohled se kreslí vždy. Počet použitých pohledů může být
často redukován použitím dalších výrazových prostředků, které v kombinaci se
základními pohledy zvyšují efektivnost grafického vyjádření. Jsou to:
a) zobrazení v pomocných pohledech (kap. 3.2.3)
b) zobrazení v řezech a průřezech (kap. 3.2.4)
c) zobrazení v rozvinutém pohledu (kap. 3.2.5)
d) zobrazení místního (částečného) pohledu (kap. 3.2.6)
e) přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobností) (kap. 3.2.7)
f) smluvní zobrazení (kap. 3.2.8)
Zobrazení v pomocných pohledech

Jde o průmět do pomocné průmětny. Užívá se tehdy,
kdy prvky (které je nutno definovat) jsou v
základním pohledu zkresleny. Obr. 3-8 představuje
pomocný pohled umístěný ve směru promítání.
Obr. 3-9 je ukázkou pomocného pohledu umístěného
mimo směr promítání (A) a pomocného pohledu
pootočeného (B). Normou předepsané označování
pomocných pohledů je patrné z obrázků.


Obr. 3-8




Obr. 3-9


30 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
Zobrazení v řezech a průřezech
Řez je obraz předmětu protnutého myšlenou
řeznou rovinou (rovinami), který je pravoúhle
promítnutý na rovinu rovnoběžnou s rovinou řezu.
Přitom se zobrazují pouze části předmětu, které
leží v rovině řezu a za ní. Zobrazení v řezu se
uplatňuje především u těles s dutinami. Plocha
řezu se šrafuje tenkými čarami (tabulka 3-2).
Šrafy (obr. 3-10) mají sklon 45
o
k obrysové hraně
formátu výkresu (A) nebo základní hraně (ose)
zobrazovaného předmětu (B). Jestliže by šrafy
splývaly s obrysovou hranou, je dovolen (C)
sklon šraf 60
o
(30
o
). Šrafování velkých ploch lze
provést jen u obrysových čar (D). Plochy řezů o
šířce menší než 2 mm lze vyčernit (E).



Tabulka 3-2


Obr. 3-10

Více přilehlých ploch řezu (řezy na
výkresech sestavení) se odliší různým
sklonem a hustotou šraf (obr. 3-11). Šrafy se
na obrysových čarách ploch nesmí stýkat.



Podle způsobu vedení řezné roviny (rovin) lze ro
řez (B), stupňovitý řez (C), řez polovinou tě
částečný řez (F). Poloviční řez se používá u sym
definovat vnější i vnitřní tvary tělesa. Rozvinutý
Stupňovitý řez může mít několik zlomů, které se ozna
písmenným označením (obr. 3-13), je-li tělesem




Obr. 3-11
zeznávat (obr. 3-12): přímý řez (A), lomený
lesa (poloviční řez) (D), rozvinutý řez (E) a
etrických těles. Dovoluje jedním obrazem
řez se užívá u zakřivených předmětů.
čují krátkými úsečkami nebo i
vedeno více řezů.
Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 31



Obr. 3-12

Obraz řezu může být umístěn ve směru promítání nebo kdekoliv na výkrese, přičemž
orientace obrazu řezu zůstane zachována. Řezná rovina i obraz řezu musí být označen tak, aby
přiřazení obrazu řezu i roviny řezu včetně směru pohledu bylo jednoznačné. Možné varianty
ukazuje tab. 3-3. Je-li řez umístěn mimo směr promítání nebo je-li na výkresu více řezů, musí
být uplatněno úplné označení řezu. V případě, kdy poloha řezné roviny je zcela jednoznačná,
řez je umístěn ve směru promítání (metoda E) a na výkrese je pouze jeden řez, lze od
označení řezu i roviny zcela upustit. Poloviční a částečný řez se neoznačují.
Z obrazu řezu lze odvodit i další řezy (obr. 3-14; A-A podélný řez, B-B příčný stupňovitý
řez). V podélném řezu se zásadně nekreslí rotační tělesa bez dutin. Přísluší-li více rovinám
řezu shodný obraz řezu, označí se roviny shodně a obraz řezu se kreslí pouze jednou (obr.
3-15).

32 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně


Tab. 3-3

Obr. 3-13

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 33



Průřez zobrazuje pouze část předmětu, která leží v myšlené řezné rovině. Tato rovina je vždy
kolmá k ose předmětu. Pro šrafování průřezu platí stejná pravidla jako u řezů. Podle
provedení se rozeznávají (obr. 3-16): samostatný průřez (A), sklopený průřez (B) a vysunutý
průřez (C, D). Samostatný průřez se označuje podle stejných zásad jako řez. Ostatní průřezy
se neoznačují; obrys sklopeného průřezu se kreslí tence; vysunutý průřez je vhodné se
základním obrazem spojit osou (C).


Obr. 3-16
Zobrazení v rozvinutém pohledu
Užívá se zvláště u součástí, jejichž tvar vzniká ohýbáním. Pohled se umisťuje na libovolné
místo vedle zobrazení součásti a označuje se značkou rozvinutí. Místa ohybu se vyznačí
tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami - (obr. 3-17).

Obr. 3-17
Zobrazení místního (částečného) pohledu
Představuje část pohledu na předmět (obr. 3-18). Je spojen s pohledem, ze kterého je odvozen
osou. Není třeba dodržet zásady promítání metodou E. Použít ho lze při zachování
34 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
jednoznačnosti zobrazení. Jeho užití umožňuje zefektivnit zobrazení (úspora jednoho
pohledu).



Obr. 3-18

Přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobnosti)
Neutrpí-li jednoznačnost obrazů předmětu, lze (úspora času a plochy výkresu) kreslit obraz
předmětu jako přerušený (obr. 3-19), přičemž se přerušení označí plnou nepravidelnou čarou
(a,b) nebo přerušeným šrafováním (c). Obdobně lze kreslit i část obrazu předmětu (obr. 3-8).
Vyžaduje-li to měřítko zobrazení, lze určitou část předmětu zobrazit jako vynesenou
podrobnost (obr. 3-20). Způsob jejího zobrazení nemusí být shodný se základním obrazem
(pohled - řez). Obraz podrobnosti i vynášená část na základním obrazu se musí označit (viz
obrázek).


Obr. 3-19 Obr. 3-20
Smluvní zobrazení
Některé prvky a obrazy (vzhledem ke složitosti) se zobrazují zjednodušeně podle pravidel
daných normou. Jde např. o zobrazení:
• obrysů stejných, pravidelně se opakujících prvků (obr. 3-21 A, B, C), závitů (obr. 3-21 D).
• souměrných předmětů (obr. 3-22, A - zobrazení polovinou obrazu, B - čtvrtinou obrazu),

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 35




Obr. 3-21

U rotačních částí lze sklápět roztečné kružnice (obr. 3-23) s cílem úspory dalšího pohledu.
Rovinné plochy (zvláště na rotačních součástkách) se zdůrazňují úhlopříčkami (kreslenými
tence) (obr. 3-24 A). Předměty z průhledných materiálů se zobrazují jako neprůhledné (obr.
3-24 B). Části předmětů umístěné za průhlednými prvky se vykreslují (obr. 3-24 C). Zaoblené
průniky, které nemají funkční význam, se nekreslí (obr. 3-25 A). Je-li třeba (pro větší
názornost) průniky a přechody zobrazit, kreslí se tenkou plnou čarou, která se svými konci
nedotýká obrysu součásti (obr. 3-25 B). V obrazech, kde průmět skloněné roviny (plochy)
nelze zobrazit dle skutečnosti, se kreslí pouze jedna čára, zobrazující užší plochu
(obr. 3-25 C). Předměty ze shodných prvků (svazky plechů, vinutí) se v pohledu zobrazí jako
celek (obr. 3-25 D); v obrazu lze naznačit způsob uložení prvků krátkými (tence kreslenými)
úsečkami (obr. 3-25 E). Rýhování, vroubkování a jiný tvarová úprava povrchu se označí
zjednodušeně tenkými čarami, které mohou být jen na části povrchu (obr. 3-25 F). Směr
průběhu vláken se označí značkou (obr. 3-25 G). Krajní polohy pohyblivých částí a sousedící
předměty (pokud mají být zobrazeny) se kreslí podle (obr. 3-25 H).


Obr.3-22 Obr. 3-23

36 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně


Obr. 3-24


Obr. 3-25
Názorné zobrazování
V některých zvláštních případech (má-li obraz předmětu dát názornou představu o jeho tvaru)
lze v technické dokumentaci užít názorné zobrazování. Předmět se zobrazuje obvykle jedním
průmětem v souřadném systému os x, y, z, přičemž vzájemný sklon os a měřítka zkracování
průmětů ležících ve směru os je pro každou metodu stanovený normou. Nejčastěji užívané
metody jsou technická izometrie (obr. 3-26), technická dimetrie (obr. 3-27) a kosoúhlá
dimetrie (obr. 3-28).


Obr. 3- 26

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 37




Obr. 3-27 Obr. 3-28


3.3 Udávání rozměrů na výkresech
Obecně
Udávání rozměrů se provádí (obr. 3-29) tzv. kótováním, tj. zápisem rozměru (kóty) na
kótovací čáru. Ta bývá spojena s kótovaným rozměrem vynášecími (pomocnými) čarami.
Kótovací čáry jsou zakončeny hraničícími značkami. Jejich normalizované tvary ukazuje obr.
3-30. Kótu lze umístit též na odkazovou čáru (obr. 3-31).Kóty se zapisují technickým písmem
nad kótovací čáru (ČSN). Některé jiné normy předepisují zapisování kót do přerušení
kótovací čáry, případně za její konec (obr.3-31 – kóta 20).


hraničící úsečka
kóta
pomocná čára
šipka vnější
šipka vnitřní
Obr. 3-29


38 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně


Obr. 3-30 Obr. 3-31


Pro kótování výkresu platí tyto obecné zásady:
a) Hodnota kóty je určující pro rozměr bez ohledu na měřítko zobrazení či přesnost
kreslení.
b) Výkres nemá obsahovat více kót než je nezbytné k jeho jednoznačnosti.
c) Každý konstrukční prvek se kótuje pouze jednou a to v obraze, který ho zobrazuje
nejzřetelněji.
d) Kóty vztahující se k jednomu prvku se přednostně umisťují do jednoho obrazu.
e) Rozměry zřejmé ze zobrazení (pravé úhly, boční stěny pravidelných hranolů, poloměry
oblouků spojujících tečně dvě rovnoběžné přímky, jejichž vzdálenost je kótována) se
nekótují.
f) Na výkresech v elektrotechnice a strojírenství (ČSN) se kóty udávají v milimetrech,
jednotka se nezapisuje.
Zásady pro kreslení kótovacích a vynášecích (pomocných) čar (obr. 3-32)
9 Tyto čáry