Skripta Vysoké napěti el.stroje

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ



Vysoké napětí a elektrické přístroje

Část I: Vysoké napětí

Garant předmětu:
Doc. Ing. Vladimír Blažek, CSc.


Autoři textu:
Doc. Ing. Vladimír Blažek, CSc.
Ing. Petr Skala


Vysoké napětí a elektrické přístroje 1
Obsah
1 ÚVOD 5
1.1 ZAŘAZENÍ PŘEDMĚTU VE STUDIJNÍM PROGRAMU 5
1.2 TEST VSTUPNÍCH ZNALOSTÍ 5
1.3 ÚVOD DO PŘEDMĚTU 6
2 ZKUŠEBNÍ ZDROJE VYSOKÉHO NAPĚTÍ 8
2.1 ZKUŠEBNÍ ZDROJE STŘÍDAVÉHO VYSOKÉHO NAPĚTÍ 10
2.1.1 Zkušební transformátory 10
2.1.2 Transformátorové kaskády 13
2.1.3 Zkušební zdroje vysokých kmitočtů 16
2.2 ZKUŠEBNÍ ZDROJE STEJNOSMĚRNÉHO VYSOKÉHO NAPĚTÍ 19
2.2.1 Stejnosměrné kaskády 19
2.2.2 Elektrostatické generátory 22
2.3 ZKUŠEBNÍ ZDROJE IMPULSNÍHO NAPĚTÍ A IMPULSNÍHO PROUDU 24
2.3.1 Atmosférický impuls 24
2.3.2 Spínací impuls 27
2.3.3 Proudový impuls 28
2.3.4 Generátor impulsního napětí 30
2.3.5 Generátor impulsního proudu 33
2.3.6 Kombinovaný generátor impulsního napětí a impulsního proudu 35
2.4 SHRNUTÍ 36
2.5 PŘÍKLADY A KONTROLNÍ OTÁZKY 36
3 MĚŘENÍ VYSOKÝCH NAPĚTÍ A VELKÝCH PROUDŮ 39
3.1 MĚŘICÍ KULOVÉ JISKŘIŠTĚ 40
3.2 DĚLIČE NAPĚTÍ 45
3.2.1 Odporové děliče 46
3.2.2 Kapacitní děliče 47
3.2.3 Odporový dělič pro měření impulsních napětí 48
3.3 ATMOSFÉRICKÉ KOREKČNÍ FAKTORY 50
3.4 MĚŘENÍ VELKÝCH PROUDŮ 52
3.5 SHRNUTÍ 52
3.6 PŘÍKLADY A KONTROLNÍ OTÁZKY 53
4 PŘEPĚTÍ 57
4.1 DRUHY PŘEPĚTÍ 59
4.2 OCHRANA VEDENÍ PROTI BLESKU 60
4.3 UMÍSTĚNÍ SVODIČŮ PŘEPĚTÍ 61
4.4 KONDENZÁTOR A INDUKČNÍ CÍVKA JAKO PŘEPĚŤOVÁ OCHRANA 63
4.5 OCHRANA ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ BUDOV PROTI PŘEPĚTÍ 64
4.5.1 Ochrana před elektrickými účinky přímého zásahu budovy bleskem 64
4.5.2 Ochrana vnitřních elektrických rozvodů a zařízení proti přepětí 66
4.6 SHRNUTÍ 68
4.7 KONTROLNÍ OTÁZKY 68


2 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
5 VÝSLEDKY NEŘEŠENÝCH PŘÍKLADŮ A ODPOVĚDI NA OTÁZKY 69
5.1 ODPOVĚDI K TESTU VSTUPNÍCH ZNALOSTÍ 69
5.2 VÝSLEDKY NEŘEŠENÝCH PŘÍKLADŮ 70
5.3 ODPOVĚDI NA KONTROLNÍ OTÁZKY

Vysoké napětí a elektrické přístroje 3
Seznam obrázků
OBRÁZEK 1.1: VÝVOJ JMENOVITÝCH NAPĚTÍ PRO PŘENOS A ROZVOD ELEKTRICKÉ ENERGIE 6
OBRÁZEK 1.2: STRUKTURA ELEKTRIZAČNÍ SOUSTAVY 7
OBRÁZEK 2.1: NESYMETRICKÉ A SYMETRICKÉ ZAPOJENÍ ZKUŠEBNÍHO TRANSFORMÁTORU 10
OBRÁZEK 2.2: SCHÉMA ZAPOJENÍ DESAUEROVY KASKÁDY 14
OBRÁZEK 2.3: SCHÉMA ZAPOJENÍ TŘÍSTUPŇOVÉ TRANSFORMÁTOROVÉ KASKÁDY 14
OBRÁZEK 2.4: SCHÉMA ZAPOJENÍ DVOUSTUPŇOVÉ TRANSFORMÁTOROVÉ KASKÁDY 15
OBRÁZEK 2.5: TRANSFORMÁTOROVÉ KASKÁDY 16
OBRÁZEK 2.6: NÁHRADNÍ SCHÉMA TESLOVA TRANSFORMÁTORU 17
OBRÁZEK 2.7: ZKUŠEBNÍ ZDROJ STŘÍDAVÉHO NAPĚTÍ 2,2 MV VYSOKÝCH KMITOČTŮ 18
OBRÁZEK 2.8: SCHÉMA ZAPOJENÍ JEDNOHO STUPNĚ STEJNOSMĚRNÉ KASKÁDY A PRŮBĚHY
NAPĚTÍ V JEHO UZLECH 20
OBRÁZEK 2.9: SCHÉMA ZAPOJENÍ TROJSTUPŇOVÉ KASKÁDY A PRŮBĚHY NAPĚTÍ V JEHO
UZLECH 20
OBRÁZEK 2.10: COCKROFT-WALTONOVA KASKÁDA 22
OBRÁZEK 2.11: PLNÝ ATMOSFÉRICKÝ IMPULS 24
OBRÁZEK 2.12: ATMOSFÉRICKÝ IMPULS USEKNUTÝ VE VRCHOLU 25
OBRÁZEK 2.13: ATMOSFÉRICKÝ IMPULS USEKNUTÝ V TÝLU
OBRÁZEK 2.14: VOLTSEKUNDOVÁ CHARAKTERISTIKA PRO IMPULSY 26
OBRÁZEK 2.15: PLNÝ SPÍNACÍ IMPULS 27
OBRÁZEK 2.16: EXPONENCIÁLNÍ PROUDOVÝ IMPULS 28
OBRÁZEK 2.17: PRAVOÚHLÝ PROUDOVÝ IMPULS 29
OBRÁZEK 2.18: NÁHRADNÍ SCHÉMA GENERÁTORU IMPULSNÍHO NAPĚTÍ 30
OBRÁZEK 2.19: PRŮBĚH IMPULSNÍ VLNY NAPĚTÍ 32
OBRÁZEK 2.20: GENERÁTORY IMPULSNÍHO NAPĚTÍ
OBRÁZEK 2.21: NÁHRADNÍ SCHÉMA GENERÁTORU IMPULSNÍHO PROUDU 33
OBRÁZEK 3.1: SVISLÉ JISKŘIŠTĚ 41
OBRÁZEK 3.2: VODOROVNÉ JISKŘIŠTĚ 42
OBRÁZEK 3.3: NÁHRADNÍ SCHÉMA A ROZLOŽENÍ NAPĚTÍ PODÉL ODPOROVÉHO DĚLIČE 46
OBRÁZEK 3.4: ODPOROVÉ DĚLIČE NAPĚTÍ 47
OBRÁZEK 3.5: NÁHRADNÍ SCHÉMA KAPACITNÍHO DĚLIČE 47
OBRÁZEK 3.6: KAPACITNÍ DĚLIČ NAPĚTÍ A STANDARDNÍ KONDENZÁTOR 48
OBRÁZEK 3.7: NÁHRADNÍ SCHÉMA ODPOROVÉHO DĚLIČE S PARAZITNÍMI KAPACITAMI 49
OBRÁZEK 3.8: SMÍŠENÝ DĚLIČ NAPĚTÍ 53
OBRÁZEK 3.9: NÁHRADNÍ SCHÉMATA PRO MĚŘENÍ ROGOWSKÉHO PRSTENCEM 54
OBRÁZEK 3.10: SCHÉMATA ODPOROVÝCH DĚLIČŮ 55
OBRÁZEK 4.1: TYPICKÉ DEFORMACE PRŮBĚHU NAPĚTÍ 57
OBRÁZEK 4.2: DRUHY PŘEPĚTÍ 59
OBRÁZEK 4.3: OCHRANNÉ PROSTORY VEDENÍ SE ZEMNÍM LANEM 61
OBRÁZEK 4.4: PRŮBĚH PŘEPĚTÍ NA VEDENÍ 62
OBRÁZEK 4.5: IDEALIZOVANÝ PRŮBĚH NAPĚTÍ NA KONCI KABELU 64
OBRÁZEK 4.6: PŘÍKLADY JÍMACÍCH ZAŘÍZENÍ 65
OBRÁZEK 4.7: KATEGORIE PŘEPĚTÍ 67
OBRÁZEK 4.8: PRINCIPIÁLNÍ SCHÉMA OCHRANY SDĚLOVACÍCH VEDENÍ PROTI PŘEPĚTÍ 67
4 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
Seznam tabulek
TABULKA 2.1: DOPORUČENÁ NAPĚTÍ ZKUŠEBNÍCH ZDROJŮ 9
TABULKA 2.2: PŘEHLED KAPACIT TYPICKÝCH ZKOUŠENÝCH OBJEKTŮ 11
TABULKA 3.1: PŘEHLED NEJČASTĚJI POUŽÍVANÝCH METOD MĚŘENÍ VYSOKÝCH NAPĚTÍ A
VELKÝCH PROUDŮ 39
TABULKA 3.2: PARAMETRY JISKŘIŠŤ 41

Vysoké napětí a elektrické přístroje 5
1 Úvod
Předkládaný studijní materiál je určen studentům distanční formy bakalářského
studijního programu „Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídící technika“ studijního
oboru „Silnoproudá elektrotechnika a elektroenergetika“. Základní studijní text pro předmět
Vysoké napětí a elektrické přístroje je rozdělen na dvě samostatné části – Část I: - Vysoké
napětí a Část II: Elektrické přístroje. Tento text představuje Část I, která je věnována pouze
problematice vysokého napětí. Obě části základního studijního textu jsou doplněny
odpovídajícími skripty pro laboratorní cvičení.
Tento studijní materiál mohou také využít studenti prezenční formy studia téhož oboru.
1.1 Zařazení předmětu ve studijním programu
Předmět „Vysoké napětí a elektrické přístroje“ je zařazen jako povinný předmět pro
studenty oboru „Silnoproudá elektrotechnika a elektroenergetika“ v letním semestru 2.
ročníku. Studenti v něm využijí znalostí nabytých v základních teoretických předmětech a
získají potřebné informace pro studium dalších odborných předmětů.
Náplň Části I je rozdělena na čtyři části. Po úvodu je v kapitole 2 věnována pozornost
zkušebním zdrojům vysokého napětí pro dielektrické zkoušky. V kapitole 3 se seznámíte
s měřící technikou používanou pro měření vysokých napětí a velkých proudů. Závěrečná
kapitola 4 pojednává o přepětích v elektrizační soustavě a ochraně před nimi.
1.2 Test vstupních znalostí
Cílem testu vstupních znalostí je ověřit připravenost studenta k zvládnutí následujících
kapitol tohoto studijního textu. Protože předmět Vysoké napětí a elektrické přístroje
staví zejména na znalostech z předmětů Elektrotechnika 1 a 2, Materiály a technická
dokumentace a Měření v elektrotechnice, souvisí otázky právě s tématy probíranými
v těchto předmětech.

Otázka 1.1 Převeďte složkový tvar komplexního čísla (-3 + j.4) na polární.
Otázka 1.2 Jaké vzniknou ztráty výkonu na impedanci (10+j.5) Ω, je-li fázor
procházejícího proudu I = (1+j.1) A?
Otázka 1.3 Vypočtěte energii elektrického pole akumulovanou v kondenzátoru.
Otázka 1.4 Určete kapacitu deskového kondenzátoru.
Otázka 1.5 Určete impedanci paralelního spojení rezistoru a kapacitoru.
Otázka 1.6 Jaká je intenzita elektrického pole mezi dvěma rovnoběžnými kovovými
deskami vzdálenými od sebe o d = 0,1 cm, jsou-li připojeny ke stejnosměrnému
napětí U
1
= 350 V?
Otázka 1.7 Uveďte Gaussovu větu elektrostatiky pro vakuum v integrálním tvaru.
Otázka 1.8 Jaká je závislost mezi intenzitou elektrického pole na povrchu nabité kovové
koule a poloměrem této koule?
Otázka 1.9 Napište Maxwellovy rovnice v integrálním tvaru.
6 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
Otázka 1.10 Které analogové měřící přístroje lze použít k měření stejnosměrných a
střídavých napětí?
Otázka 1.11 Z ideálního transformátoru o primárním napětí 230 V a sekundárním napětí
12 V je na sekundární stranně odebírán proud 2 A. Určete proud na primární
straně.
Otázka 1.12 Jak vypočtete efektivní hodnotu proudu obecného časového průběhu?
Otázka 1.13 Uveďte rozdělení izolantů podle jejich skupenství a vyjmenujte izolanty
nejčastěji používané v elektrotechnice?
Otázka 1.14 Porovnejte reálný a ideální izolant?
1.3 Úvod do předmětu
Možnosti dodávání elektrické energie spotřebitelům společným systémem byly
studovány prakticky ihned po objevení dynama. První elektrické systémy pracovaly se
stejnosměrným napětím na hladině nízkého napětí a byly používány pro lokální napájení
zejména elektrického osvětlení.
Teprve objev a úspěšná konstrukce střídavého generátoru a transformátoru umožnily
rozvoj elektrického systému střídavého proudu. První elektrárna byla uvedena do provozu
v roce 1890 v Deptfordu (UK), která dodávala elektrickou energii do Londýna na vzdálenost
28 mílí (cca 45km) při napětí 10kV. Následoval prudký rozvoj střídavých přenosů a zájem
odběratelů dodávat značné množství elektrické energie do rozsáhlých a vzdálených oblastí
vedl ke stálému zvyšování napěťové hladiny. Pro názornost Obrázek 1.1 uvádí jmenovitá
napětí vybraných střídavých přenosů v chronologickém řazení podle jejich uvedení do
provozu.
S rozvojem technického poznání byla v padesátých letech minulého století oživena
myšlenka využití stejnosměrných přenosů na hladině zvlášť vysokého napětí venkovním
vedením, podmořskými kabely nebo k propojení nesynchronních střídavých systémů (tzv.
back-to back instalation). Převážná většina stejnosměrných přenosů pracuje s napěťovou
hladinou 500kV.



Obrázek 1.1: Vývoj jmenovitých napětí pro přenos a rozvod elektrické energie
Vysoké napětí a elektrické přístroje 7
První elektrické systémy pracovaly izolovaně, tj. každý zdroj zásoboval elektrickou
energií vyčleněnou oblast. Po I. světové válce došlo k postupnému propojování těchto
systémů, zdroje začaly pracovat paralelně a vznikaly elektrizační soustavy (ES) jednotlivých
států. Po II. světové válce probíhalo postupné propojování těchto elektrizačních soustav a
začala jejich mezinárodní spolupráce (na západě propojená ES UCPTE, později UCTE a na
východě propojená ES Mír). Od roku 1995 je ES ČR trvale připojena k západoevropské
soustavě UCTE, která sdružuje prakticky všechny země kontinentální Evropy.
Elektrizační soustava jako celek je velice složitý systém, který v sobě zahrnuje několik
částí navzájem se lišících hladinou napětí, na které je ta která část soustavy provozována.
Schématicky strukturu elektrizační soustavy znázorňuje Obrázek 1.2. První částí je část
výroby elektrické energie (hladina vn), druhou část představuje přenos (transport) elektrické
energie do místa spotřeby (hladina zvn a vvn) a po něm následuje část rozvodu elektrické
energie, která má tři napěťové úrovně (vvn, vn a nn).


Obrázek 1.2: Struktura elektrizační soustavy

Je zcela zřejmé, že v tomto složitém systému pracuje celá řada elektrických zařízení,
která musí být navržena s ohledem na příslušnou hladinu napětí, velikost proudu v normálním
provozním stavu a ve stavech poruchových a v neposlední řadě také s ohledem na funkci,
kterou v elektrizační soustavě vykonávají. K ověření funkčnosti daných zařízení slouží
dielektrické zkoušky.
Učební text je rozdělen do dvou částí. Část I: Vysoké napětí pojednává o vybraných
problémech techniky vysokého napětí. Z širokého rozsahu této problematiky je věnována
pozornost pouze zkušebním zdrojům pro dielektrické zkoušky elektrických zařízení, měřicí
technice a přepětím v elektrizační soustavě. Část II: Elektrické přístroje uvádí stručný přehled
o funkci a vlastnostech elektrických přístrojů, které představují nedílnou součást celé
elektrizační soustavy. Součástí, bez které elektrizační soustavu nelze provozovat.
8 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
2 Zkušební zdroje vysokého napětí
Ke zkouškám elektrotechnických zařízení, která se používají při výrobě, přenosu,
rozvodu a spotřebě elektrické energie, se používají zkušební zdroje vysokého napětí.
Cílem této kapitoly je seznámit studenty s rozdělením zkušebních zdrojů a některé
z nich podrobněji popsat.

Elektrotechnická zařízení, která používáme při výrobě, přenosu, rozvodu a spotřebě
elektrické energie, jsou v provozu vystavena různým napěťovým stavům. Především to je
provozní napětí, které působí dlouhodobě. Dále je to řada krátkodobých stavů, jako je vnitřní
(provozní) přepětí, vznikající při odlehčení sítě, při zemním spojení nebo zkratu a při spínání
větší zátěže. V neposlední řadě je to vnější (atmosférické) přepětí, tj. krátkodobé napěťové
impulsy vznikající v elektrických sítích vlivem atmosférických poruch.
Aby bylo zajištěno, že elektrická zařízení v provozu odolají dielektrickému namáháním
všemi těmito napěťovými stavy, podrobují se celé řadě zkoušek napětím a to jak nová
zařízení, tak též zařízení uváděná do provozu. Zařízení, která jsou již v provozu, se zkouší po
určitých časových intervalech.
Všeobecné podmínky zkoušek jakož i požadavky na zkušební zdroje a na metody
měření stanoví příslušné normy.
Každý vyrobený předmět nebo zařízení se podrobuje souboru zkoušek, které se nazývají
zkouškami kusovými a typovými. Důležitý je požadavek, aby předmět byl zkoušen v
prostorovém uspořádání, které odpovídá co nejvíce provozním podmínkám. Zkoušky se
provádějí za sucha, za umělého deště a při umělém znečištění.
Při zkouškách za sucha se požaduje, aby povrch předmětu byl suchý a čistý. Zkouška se
provádí při teplotě okolí.
Při zkouškách za umělého deště má déšť napodobovat vliv přírodního deště na vnější
izolaci. Déšť musí dopadat na tu stranu předmětu, kde se očekává nejnižší přeskokové napětí.
Parametry deště a postup zkoušky jsou uvedeny v normě.
Zkouškami při umělém znečištění se získávají poznatky o chování vnější izolace
elektrických předmětů v podmínkách blížících se provoznímu znečištění, třebaže tyto zkoušky
nemohou věrně napodobit všechny provozní stavy. Používají se dvě metody:
1) metoda slané mlhy – znečištění se vytváří na povrchu zkoušeného předmětu mlhou
vytvořenou z roztoku soli ve vodě,
2) metoda pevné vrstvy – znečištění se vytváří předem nanesenou vrstvou, která má takové
složení, že si během zkoušky udržuje dostatečnou vlhkost.
Podle druhu přikládaného napětí při zkouškách je možno zkoušky rozdělit na:
1. dielektrické zkoušky střídavým napětím,
2. dielektrické zkoušky stejnosměrným napětím,
3. dielektrické zkoušky impulsním napětím,
4. zkoušky impulsním proudem,
5. zkoušky kombinací výše uvedených.

Tyto uvedené zkoušky se zpravidla konají ve vysokonapěťových zkušebnách
(laboratořích), které jsou vybaveny potřebnou zkušební a měřicí technikou.
Vysoké napětí a elektrické přístroje 9
Jednotlivým hladinám maximálních provozních napětí se přiřazují zkušební napětí
střídavá, stejnosměrná a impulsní, která jsou uvedena v normě. Doporučená napětí zkušebních
zdrojů pro některá maximální provozní napětí zkoušených objektů (předmětů) uvádí Tabulka
2.1.

Tabulka 2.1: Doporučená napětí zkušebních zdrojů
Max. provozní
napětí [kV]
72,5 123 145 170 245 300 363 420 525 765
Zdroj stř. napětí 200 300 350 400 550 600 700 900 1000 1200
Zdroj imp. napětí 450 800 1000 1200 1600 1800 2000 2400 2800 3200
Zdroj ss. napětí 200 300 350 450 600

Zkušební zdroje lze rozdělit do tří skupin:
1. zkušební zdroje střídavého vysokého napětí,
2. zkušební zdroje stejnosměrného vysokého napětí,
3. zkušební zdroje impulsního napětí a impulsního proudu.
Při podrobnějším dělení je možné jednotlivé skupiny dělit takto:
1. zkušební zdroje střídavého vysokého napětí
null zkušební transformátory (jednofázové i trojfázové)
null transformátorové kaskády
null zkušební zdroje vysokých kmitočtů
- elektronické generátory
- rezonanční transformátory
null zkušební zdroje nízkých kmitočtů
2. zkušební zdroje stejnosměrného vysokého napětí
null jednopulsní usměrňovače,
null zdvojovače napětí,
- Villardovo zapojení,
- Greinacherovo zapojení,
null ztrojovače napětí,
- Zimmermann-Wittkovo zapojení,
null stejnosměrné kaskády,
- Cockroft-Waltonovo zapojení,
null elektrostatické generátory
3. zkušební zdroje impulsního napětí a impulsního proudu
null generátory impulsního napětí
null generátory impulsního proudu
null kombinované impulsní generátory

Zkušební zdroje v laboratořích a zkušebnách vn jsou většinou velmi drahá a často
značně rozměrná zařízení. Při jejich pořizování je proto nutné pečlivě zvážit k jakým účelům,
a to i v budoucnu, budou daná zařízení využívána a z toho pak vyplynou požadavky na jejich
parametry. Chtěli-li bychom stanovit společné požadavky na jednotlivá zařízení, je možno je
přibližně shrnout do následujících bodů:
1. zařízení má mít pro požadované zkoušky dostatečný výkon nebo energii,
2. splnění požadavku na velikost vrcholové hodnoty napětí, resp. proudu,
3. regulace napětí, resp. proudu, má být plynulá podle požadavku norem,
10 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
4. zařízení nemá být příliš drahé, tj. má být z hlediska využití ekonomické,
5. obsluha celého zařízení má být pokud možno jednoduchá, bezpečná a měření
příslušných požadovaných hodnot dostatečně přesné,
6. křivka napětí má být při provozních stavech sinusová,
7. konstrukce i schéma celého zařízení mají být jednoduché a provozně spolehlivé.
2.1 Zkušební zdroje střídavého vysokého napětí
2.1.1 Zkušební transformátory
Jako zdroje střídavého vysokého napětí síťového kmitočtu 50 Hz slouží v laboratořích
vn téměř výlučně vysokonapěťové zkušební transformátory. Používá se jich převážně
k provádění krátkodobých zkoušek (např. 1-minutových). Obvykle jsou v provedení
jednofázovém a to buď v tzv. nesymetrickém zapojení (viz Obrázek 2.1 a) nebo v tzv.
symetrickém zapojení (viz Obrázek 2.1 b).


a) b)
Obrázek 2.1: Nesymetrické a symetrické zapojení zkušebního transformátoru

Staví se jednotky pro hodnoty napětí až 750 kV (výjimečně až do 1,2 MV). Požaduje-li
se vyšší napětí, je potřeba spojit dvě nebo více jednotek do tzv. kaskádního spojení.
Po stránce konstrukční se zkušební transformátory liší od silových (výkonových)
transformátorů pro stejná jmenovitá napětí v několika směrech:
a) Převodový poměr výkonových transformátorů bývá zpravidla menší než 10,
naproti tomu u zkušebních transformátorů bývá často větší než 250.
b) Koeficient bezpečnosti izolace zkušebního transformátoru vůči přepětí bývá nízký,
postačuje zcela 1,2 až 1,3, zatímco u silového transformátoru bývá tato hodnota
vyšší než 2. Důvod je hlavně ten, že zkušební transformátory nebývají vystaveny
účinkům vnějších přepětí a dále výkon při zkouškách nebývá velký, takže přeskoky
ve vzduchu nemají katastrofální následky. Přeskoková elektrická pevnost
průchodek transformátoru se volí nižší než je průrazná pevnost izolace vinutí, takže
při případném přepětí dojede k přeskoku po povrchu průchodky a zamezí se
poškození izolace vinutí.
c) Rozsah napěťové regulace je podstatně rozdílný. U zkušebních transformátorů se
pracuje s velkým rozsahem regulace napětí (0 ÷ U
max
), naproti tomu u silových
transformátorů je regulace napětí jen několik procent.
d) Výkonové zatížení zkušebních transformátorů je poměrně malé a zatížení bývá
zpravidla vždy kapacitního charakteru.
Vysoké napětí a elektrické přístroje 11
e) Indukce jádra bývá u zkušebních transformátorů hluboko pod hranicí nasycení, aby
deform