Skripta Elektrotechnický seminář

rgie) a prvky pasivní (např. rezistor, kapacitor, induktor), které energii
trvale dodávat nemohou.
Pasivní prvky, které elektrickou energii spotřebovávají (mění na jiný typ energie),
označujeme jako disipativní. Prvky, které energii dočasně uschovávají (akumulují) ve formě
energie magnetického nebo elektrického pole označujeme jako akumulační.
Následující tabulka uvádí schématické značky některých prvků a jejich dominantní
fyzikální parametry, které budeme používat v dalším textu.
Tabulka 4.1: Schématické značky

U
i
R
i

U
i


I
i
G
i

I
i







schéma parametry schéma parametr
prvek
ideální reálný
zdroj napětí

U
i
- vnitřní napětí,
napětí zdroje
naprázdno, (R
i
= 0)

U
i
- vnitřní napětí,
R
i
- vnitřní odpor
zdroj proudu

I
i
- proud zdroje
i
= 0)

I
i
- proud zdroje
nakrátko,
G
i
- vnitřní vodivost
elektrický odpor R, elektrická vodivost G = 1/R
rezistor
proměnný elektrický odpor R
nelineární
prvek
nelineární ampérvoltová charakteristika
nakrátko, (G


4.1 Zdroje elektrické energie v elektrických obvodech
Zdroj elektrické energie je zařízení, z něhož se elektrická energie získává přeměnou
energie jiného druhu a to většinou chemické, popř. tepelné, světelné, mechanické aj. Mezi
běžně používané zdroje patří :
elektrické baterie - přeměna chemické energie,
primární galvanické články (monočlánky, knoflíkové baterie), které pouze dodávají
elektrickou energii a nelze je dobíjet ,
sekundární galvanické články (olověné nebo alkalické akumulátory), lze je omezeně dobíjet
podle jejich doby života (počet úplných cyklů nabití a vybití, které elektrody vydrží) ,
elektrické generátory - přeměna mechanické energie,
fotočlánky (solární baterie) - přeměna světelné energie,
palivové články - přeměna chemické energie,
termočlánky (termoemisní generátory) - přeměna tepelné energie.
Elektrotechnický seminář 9
Připomeňme, že mezi zdroje elektrické energie patří také některé živé organismy (např.
električtí úhoři, lidé i určité rostliny), které mají tzv. fyziologické zdroje.
Trvalým, primárním zdrojem elektrické energie v elektrickém obvodu jsou zdroje napětí
a zdroje proudu.
U
i
= konst.

+

–

+

+

+

I
i
= konst.

+
+
+
Zdroj napětí

Elektrický
obvod

Zdroj proudu

a)

b)

Obrázek 4.1: Modely zdrojů elektrické energie
Zdrojem napětí se rozumí zařízení, které udržuje mezi svými svorkami konstantní
napětí a po připojení k elektrickému obvodu je schopné konat práci při přemisťování nosičů
náboje. Model zdroje napětí uvádí Obrázek 4.1a).
Zdroj proudu je zařízení, které je schopné dodávat do připojeného elektrického obvodu
konstantní počet nosičů elektrického náboje. Obrázek 4.1b) znázorňuje model zdroje proudu.
Jestliže zdroje dodávají do obvodu elektrickou energii nezávisle na napětí a proudu
v obvodu, které jsou dány velikostí zátěže, nazýváme je nezávislými zdroji.
Z hlediska kvality získané energie rozlišujeme zdroje stejnosměrné a střídavé. Dále
budou popsány pouze vlastnosti stejnosměrných zdrojů elektrické energie.
4.1.1 Vlastnosti zdroje napětí
Obrázek 4.2a) ukazuje náhradní schéma reálného zdroje stejnosměrného napětí. Jeho
parametry jsou vnitřní napětí U
i
a vnitřní elektrický odpor R
i
. Dále je zde znázorněno
svorkové napětí U
z
a zatěžovací proud I
z
, zatěžovací rezistor s odporem R
z
.

U
i
R
i
U
z
I
z
I
k
U
0
=U
i
svorkové napětí naprázdno

proud nakrátko
0

∆U
I
z
I
z
U
z
U
z
(ideální)

U
z
(reálný)

a)

b)

R
z
Obrázek 4.2: Parametry zdroje napětí a jeho zatěžovací charakteristika
Svorkové napětí U
z
(výstupní napětí zdroje) je napětí na svorkách zdroje při zatížení
zdroje libovolným proudem I
z
.
10 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
Zatěžovací proud I
z
je dán velikostí zátěže R
z
. Při nezatíženém zdroji je R
z
→ ∞ a I
z
= 0,
zdroj pracuje naprázdno. Naopak je-li R
z
= 0, hovoříme o stavu nakrátko a zatěžovací proud
nabývá maximální hodnoty I
z
= I
k
.
Vnitřní napětí U
i
je svorkové napětí při nulovém proudu I
z
, tedy svorkové napětí
naprázdno.
Vnitřní elektrický odpor R
i
představuje základní parametr zdroje a je roven
k
I
U
R
i
i
= .
( 4.1 )
Vlastnosti zdroje napětí v elektrickém obvodu jsou dány jeho zatěžovací
charakteristikou. Zatěžovací charakteristika zdroje je závislost svorkového napětí U
z
na
zatěžovacím proudu I
z
. Její průběh pro uvedený model reálného zdroje ukazuje Obrázek
4.2b). Tato závislost je lineární (R
i
je konstantní), protíná osu napětí v bodě napětí naprázdno
U
i
= U
0
, osu proudu v bodě proudu nakrátko I
k
= I
max
.
Svorkové napětí U
z
je
UUU ∆−=
iz
,
kde U
i
je vnitřní napětí zdroje a ∆U představuje úbytek napětí o který poklesne U
i
při zatížení
nenulovým proudem I
z

zi
IRU =∆ ,
konstantou úměrnosti R
i
je vnitřní odpor zdroje. Je zřejmé, že čím bude velikost R
i
menší, tím
méně bude U
z
záviset na zatěžovacím proudu I
z
. Říkáme, že zdroj napětí je “tvrdší“. Jestliže
je vnitřní odpor R
i
= 0, svorkové napětí je na velikosti I
z
nezávislé a jedná se o ideální zdroj
napětí. Jeho zatěžovací charakteristiku uvádí rovněž Obrázek 4.2b).
4.1.2 Vlastnosti zdroje elektrického proudu
Náhradní schéma reálného zdroje proudu ukazuje Obrázek 4.3a). Jeho parametry jsou
proud zdroje I
i
a vnitřní elektrická vodivost G
i
. Dále je zde znázorněno svorkové napětí U
z
a
zatěžovací proud I
z
, zatěžovací rezistor s odporem R
z
.

G
i
I
i
U
z
= U
0
I
z
I
k
=I
i
proud nakrátko

0

a)

b)

R
z
I
z
U
z
ideální

reálný

∆I
Obrázek 4.3: Náhradní schéma zdroje proudu a jeho zatěžovací charakteristika

Svorkové napětí U
z
a zatěžovací proud I
z
jsou definovány v 4.1.1.
Proud zdroje I
i
je proud nakrátko.
Elektrotechnický seminář 11
Vnitřní elektrická vodivost G
i
(konduktance) modeluje základní parametr zdroje a je
dána
0
i
i
U
I
G = .
Vlastnosti zdroje proudu v elektrickém obvodu popisuje jeho zatěžovací
charakteristika. Obrázek 4.3b) uvádí průběh zatěžovací charakteristiky pro reálný zdroj U
z
.
Tato závislost je lineární (G
i
je konstantní), protíná osu napětí v bodě napětí naprázdno
U
z
= U
0
, osu proudu v bodě proudu nakrátko I
k
= I
i
.
Proud zátěží I
z
je
III ∆−=
iz
,
kde I
i
je proud zdroje a ∆I představuje proud, který teče vnitřní vodivostí G
i
při nenulovém
napětí U
z

zi
UGI =∆ .

Je zřejmé, že čím bude vnitřní vodivost zdroje G
i
menší, tím méně bude I
z
záviset na
napětí U
z
- zdroj proudu je “tvrdší“. Pro G
i
= 0 proud I
z
na velikosti U
z
nezávisí, jedná se o
ideální zdroj proudu. Jeho zatěžovací charakteristiku ukazuje rovněž Obrázek 4.3b).

Dualita zdrojů
Porovnáme-li průběhy charakteristik, které uvádí Obrázek 4.2b) a Obrázek 4.3b),
vidíme, že zatěžovací charakteristika reálného zdroje napětí odpovídá tvarem charakteristice
reálného zdroje proudu. Proto je možné např. při analýze obvodu reálné zdroje napětí a
proudu vzájemně zaměňovat, náhradní schéma zaměňovat ekvivalentním schématem
s odpovídajícími parametry, jak uvádí Obrázek 4.4.

U
i
R
i

G
i
I
i
I
i
= U
i
/ R
i


G
i
= 1/ R
i

U
i
= I
i
/ G
i


R
i
= 1/ G
i

⇔
Obrázek 4.4: Náhradní schémata reálného zdroje napětí a proudu s parametry
4.1.3 Aplikace
Příklad 4.1
Napětí stejnosměrného zdroje naprázdno je U
0
= 12,8 V. Svorkové napětí je
U = 6,2 V při proudu I = 20 mA. Pro uvedený reálný zdroj stanovte parametry U
i
, R
i

napěťového i parametry ekvivalentního zdroje proudu.
12 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně

Řešení:

U
i
R
i

G
i
I
i
b)
a)
Obrázek 4.5: K řešení příkladu 4.1
Nejdříve stanovíme parametry U
i
, R
i
zadaného reálného zdroje napětí viz Obrázek
4.5a). Vnitřní napětí U
i
je rovno napětí zdroje naprázdno
V 12,8
0i
==UU ,
na základě zatěžovací charakteristiky viz Obrázek 4.2b) je vnitřní odpor zdroje R
i

Ω=
−
=
−
= 330
02,0
2,68,12
i
i
I
UU
R .
Parametry ekvivalentního zdroje proudu viz Obrázek 4.4 jsou
S030,3
330
11
,mA79,38
330
8,12
i
i
i
i
i
======
R
G
R
U
I .
Příklad 4.2
Zatížíme-li baterii rezistorem s odporem R
1
= 0,57 Ω, je svorkové napětí U
1
= 11,4 V;
při zátěži rezistorem s R
2
= 0,27 Ω je svorkové napětí U
2
= 10,8 V. Určete vnitřní odpor
baterie R
i
, napětí naprázdno U
0
, proud nakrátko I
k
.
Řešení:
Nejprve vypočteme zatěžovací proudy I
1
a I
2

A40
27,0
8,10
,A20
57,0
4,11
2
2
2
1
1
1
======
R
U
I
R
U
I .
Vnitřní odpor baterie R
i
je potom
Ω=
−
−
=
−
−
= 03,0
2040
8,104,11
12
21
II
UU
R
i
,
napětí naprázdno U
0
je
V122003,04,11
1i10
=⋅+=+= IRUU
a proud nakrátko I
k
je dán
A400
03,0
12
i
0
k
===
R
U
I .
Elektrotechnický seminář 13
Příklad 4.3
Síťový adaptér má stejnosměrné napětí naprázdno U
0
= 12,8 V. Stanovte jeho vnitřní
odpor, je-li při zatěžovacím proudu I = 0,5 A svorkové napětí U = 9 V.
Příklad 4.4
Vnitřní odpor baterie je R
i
= 0,1 Ω, napětí naprázdno U
0
= 24 V. Určete proud nakrátko
I
k
. Jak velké bude svorkové napětí U při odběru proudu I = 15 A?
Příklad 4.5
Svorkové napětí baterie s vnitřním odporem R
i
= 25 mΩ poklesne při odběru proudu
I = 80 A na hodnotu U = 10 V. Stanovte napětí naprázdno U
0
, proud nakrátko I
k
.
Příklad 4.6
Napětí naprázdno baterie je U
0
= 9,9 V, vnitřní odpor R
i
= 5 Ω. Jak velké bude svorkové
napětí U a odebíraný proud I při zatížení rezistorem s odporem R
z
= 50 Ω?
Příklad 4.7
Napětí naprázdno baterie je U
0
= 12,9 V, vnitřní odpor R
i
= 10 mΩ. Vypočtěte proud
nakrátko I
k
, dále stanovte hodnotu svorkového napětí U, při odběru proudu I = 20 A.
4.1.4 Experimentální stanovení vlastností zdrojů
ÚKOL
1. Změřte voltampérovou (zatěžovací) charakteristiku zadaných zdrojů napětí, naměřené
závislosti vyneste do grafu. Na základě měření stanovte svorkové napětí naprázdno a vnitřní
odpor zdrojů, nakreslete jejich náhradní schéma.
2. Vypočtěte parametry ekvivalentních zdrojů proudu, tj. proud nakrátko a vnitřní vodivost,
nakreslete náhradní schéma.

SCHÉMA ZAPOJENÍ
A A


I
z
U
z
R
z
R
i
V
U
i
b)

a)

U
i
R
i
V

U
0
I
k
R
i
U
i
c)


Obrázek 4.6: Měření zatěžovací charakteristiky

PRACOVNÍ POSTUP
1. Pro měření použijte panel se dvěma rezistory s různou hodnotou R
i1
, R
i2
a rezistorem
s proměnným odporem R
z
. Každé zapojení nechejte před připojením zdroje napětí do sítě
zkontrolovat! Veškeré změny v zapojení provádějte se zdrojem napětí odpojeným ze sítě.
Měřené hodnoty zapisujte do příslušné tabulky.
14 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně
2. Sestavte zapojení podle schématu viz Obrázek 4.6a). Do obvodu zapojte rezistor R
i1
,
připojte zdroj napětí, voltmetr. Změřte napětí naprázdno U
0
a zapište do tabulky ( I
z
= 0 ).
3. Upravte zapojení podle schématu viz Obrázek 4.6b). Postupně nastavujte R
z
tak, aby proud
I
z
měl hodnotu zadanou v tabulce, změřte odpovídající napětí U
z
a zapište je do tabulky.
4. Upravte zapojení podle schématu viz Obrázek 4.6c), změřte proud nakrátko I
k
a zapište do
tabulky ( U
z
= 0 ).
5. Do obvodu zapojte rezistor R
i2
a postup podle bodů 2 až 4 opakujte.
6. Pro oba měřené zdroje stanovte jak parametry napěťového (U
i
, R
i
) tak i ekvivalentního
proudového zdroje (I
i
, G
i
). Zapište je do příslušné části tabulek.

Tabulka 4.2: Zatěžovací charakteristika pro zdroj s R
i1

Zu V 0 U
i1
= I
i1
=
I
z
mA 0 6 12 18 24 30 R
i1
= G
i1
=

Tabulka 4.3: Zatěžovací charakteristika pro zdroj s R
i2

Zu V 0 U
i2
= I
i2
=
I
z
mA 0 3 6 9 12 15 R
i2
= G
i2
=

POUŽITÉ PŘÍSTROJE A PŘÍPRAVKY
1. Zdroj napětí
2. Voltmetr
3. Ampérmetr
4. Panel s prvky R
i1
, R
i2
, R
z
4.2 Princip superpozice
Při analýze lineárních obvodů se využívá princip superpozice, podle kterého se lineárně
sčítají účinky jednotlivých zdrojů působících v lineárním obvodu (proudy i napětí větví). To
tedy například znamená, že výsledné napětí U
2
nebo proud I
2
rezistoru R
2
v obvodu se dvěma
zdroji napětí U
z1
a proudu I
z2
viz Obrázek 4.7, je dáno algebraickým součtem dílčích napětí
222222
, IIIUUU ′′+′=′′+′= .

U
z1
R
i1
R
1
U
2

R
4
R
3
I
z2
G
i2
I
2
R
2
Obrázek 4.7: Analyzovaný obvod
U´
2
nebo proudů I´
2
ve stejném obvodu se zdrojem U
z1
jak ukazuje Obrázek 4.8a) a napětí
U´´
2
nebo proudů I´´
2
v obvodu se zdrojem I
z2
viz Obrázek 4.8b).

Elektrotechnický seminář 15


a)

U
z1
R
i1
R
1
U
2
´

R
4
R
3
G
i2
I
2
´

R
2
b)

R
i1
R
1
U
2
´´
R
4
R
3
I
z2
G
i2
I
2
´´
R
2 I
z1
Obrázek 4.8: K vysvětlení principu superpozice
Stejný vztah platí i pro všechny ostatní obvodové veličiny (napětí a proudy). Obrázek
4.8 ukazuje, že při zjišťování dílčích účinků jednotlivých zdrojů ty zdroje, které právě
neuvažujeme, nahradíme jejich vnitřním odporem
• ideální zdroj napětí se nahradí zkratem R
i
→ 0,
• ideální zdroj proudu se nahradí rozpojením R
i
→ ∞.

Význam čítacích šipek
Čítací šipky používáme ke znázornění směru proudu prvky obvodu nebo poklesu
(“úbytku“) napětí na těchto prvcích.
• U pasivních prvků je vždy směr čítací šipky proudu i napětí shodný.
• U aktivních prvků jako je např. napěťový zdroj v obvodu viz Obrázek 4.8a), má
čítací šipka napětí U
z1
opačný směr než čítací šipka proudu I
z1
- tato čítací šipka
udává směr proudu dodávaného zdrojem napětí do zadaného obvodu.
Ve složitějších elektrických obvodech ( z hlediska zapojení a počtu prvků), kde je
energie dodávaná více zdroji, nemusí být na první pohled zřejmé jaký směr bude mít výsledný
proud procházející jednotlivými prvky, neboť je dán, jak bylo výše uvedeno, součtem proudů
od jednotlivých zdrojů. Při analýze obvodu zvolíme směr čítací šipky na pasivních prvcích
odhadem. Jestliže bude mít vypočtená velikost proudu znaménko plus, zvolená čítací šipka
vyjadřuje skutečný směr proudu. V případě, že dostaneme velikost proudu se znaménkem
minus, je směr skutečného proudu opačný než udává zvolená čítací šipka.
4.2.1 Použití principu superpozice
Příklad 4.8:
Užitím principu superpozice stanovte proud a napětí rezistoru R
1
= 2 Ω v obvodu viz
Obrázek 4.9a), který je napájen ze zdroje napětí s parametry U
z1
= 11 V, R
i1
= 4 Ω a zdroje
proudu s parametry I
z2
= 3 A, G
i2
= 0,5 S.
Řešení:
Podle principu superpozice jsou výsledné hodnoty napětí a proudu rezistoru R
1
dány
součtem dílčích napětí a proudů, které ukazuje Obrázek 4.9b) a Obrázek 4.9c)
111111
, IIIUUU ′′+′=′′+′= ( 4.2 )
16 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně


a)

U
z1
R
i1
U
1
I
z2
G
i2
I
1
R
1
b)

U
z1
R
i1
U
1
´
G
i2
I
1
´

R
1
c)

R
i1
U
1
´´
I
z2
G
i2
I
1
´´

R
1
Obrázek 4.9: K příkladu 4.8
Dílčí napětí U´
1
viz Obrázek 4.10a), kde R
i2
= 1/G
i2
, lze vyjádřit
ci111
IRUU
z
−=′ .
Proud I
c
získáme např. postupným zjednodušením obvodu viz Obrázek 4.10b) pomocí
náhradního odporu R
c

Ω=
+
⋅
+=
+
⋅
+= 5
22
22
4
i21
i21
i1c
RR
RR
RR ,


a)

b)

U
z1
R
i1
U
1
´

R
i2
I
1
´

R
1
I
c
U
z1
R
c
I
c
Obrázek 4.10: Dílčí proud I´
1
a napětí U´
1

proud I
c
a napětí U´
1
jsou
V2,22,2411,A2,2
5
11
ci1z11
c
1z
c
=⋅−=−=′=== IUUU
R
U
I .

a)

b)

I
z2
G
c
R
i1
U
1
´´

I
z2
G
i2
I
1
´´

R
1
A

B

B

A

U
1
´´
Obrázek 4.11: Dílčí proud I´´
1
a napětí U´´
1
Použitím Ohmova zákona dostaneme proud I´
1

A1,1
2
2,2
1
1
1
==
′
=′
R
U
I .
Elektrotechnický seminář 17
Podobně stanovíme dílčí proud I´´
1
a napětí U´´
1
. Obvod, který ukazuje Obrázek
4.11a), zjednodušíme - viz Obrázek 4.11b)
S25,15,0
2
1
4
111
i2
1i1
c
=++=++= G
RR
G .
Napětí mezi svorkami A, B je rovno napětí U´´
1

V4,2
25,1
3
c
z2
1
−=
−
=
−
=′′
G
I
U .
Proud I´´
1
je
A2,1
2
4,2
1
1
1
−=
−
=
′′
=′′
R
U
I .
Výsledné hodnoty podle ( 4.2 )
.A1,02,11,1
,V2,04,22,2
111
111
−=−=′′+′=
−=−=′′+′=
III
UUU

Znaménko minus znamená, že skutečná orientace proudu i napětí je opačná, než byla zvolená
viz Obrázek 4.9.
Příklad 4.9:
Stanovte pomocí superpozice proudy I
1
, I
2
, I
3
v obvodu, který uvádí Obrázek 4.12a).
Parametry obvodu jsou U
z1
= 12 V, U
z2
= 6 V, R
1
= 6 Ω, R
2
= 8 Ω, R
3
= 4 Ω.

I
1
R
3
R
1
R
2
U
z1
U
z2
I
2
I
3
I
1
R
3
R
1
R
2
U
z1
U
z2
I
2
I
3
a)

b)

Obrázek 4.12: K příkladu 4.9 a 4.10

Příklad 4.10:
Parametry obvodu, který uvádí Obrázek 4.12b), jsou U
z1
= 12 V, U
z2
= 8 V, R
1
= 5 Ω,
R
2
= 10 Ω, R
3
= 10 Ω. Stanovte pomocí superpozice proudy I
1
, I
2
, I
3
v zadaném obvodu.
Příklad 4.11:
Pomocí superpozice vypočtěte napětí U
1
, U
2
, U
3
v obvodu viz Obrázek 4.13. Parametry
obvodu jsou U
z1
= 6 V, R
i1
= 0,1 Ω, U
z2
= 3 V, R
i2
= 0,05 Ω, R
1
= 8 Ω, R
2
= 6 Ω, R
3
= 10 Ω.
18 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně

U
3
U
1 R
2
R
1 U
2
U
z1 U
z2
R
3
R
i2 R
i1
Obrázek 4.13: K příkladu 4.11
4.2.2 Experimentální ověření principu superpozice
ÚKOL
1. Měřením i výpočtem ověřte platnost principu superpozice v lineárním obvodu viz Obrázek
4.14.
2. Ověřte měřením zda platí princip superpozice v zadaném nelineárním obvodu.
3. Vyhodnoťte v obou případech výraz ∆I
vi
= I
vi
– (I´
vi
+ I´´
vi
).

I
v1
R
2
R
1
R
3
U
z1
U
z2
I
v2
I
v3
R
2n
Obrázek 4.14: Obvod pro ověření platnosti principu superpozice

SCHÉMA ZAPOJENÍ

I
v1
R
2
R
1
R
3
U
z1
U
z2
I
v2
I
v3
R
2n
A

V
A

A

V

Obrázek 4.15: Princip superpozice

PRACOVNÍ POSTUP
1. Sestavte lineární obvod zapojením podle schématu viz Obrázek 4.15, na panelu s rezistory
R
1
, R
2
, R
2n
, R
3
, propojte obvod přes lineární rezistor R
2
, do obvodu zapojte všechny
miliampérmetry.

2. Připojte oba zdroje napětí. Zapojení nechejte zkontrolovat. Zapněte zdroje napětí do sítě.
Elektrotechnický seminář 19
3. Voltmetrem změřte napětí zdrojů U
z1
, U
z2
, dále odečtěte proudy ve větvích I
v1
, I
v2
, I
v3
,
všechny hodnoty zapište ( Tabulka 4.4 ). Respektujte polaritu měřených veličin.
4. Odpojte zdroj napětí U
z2
, upravte zapojení pomocí zkratové spojky, změřte I´
v1
, I´
v2
, I´
v3
.
5. Připojte zdroj napětí U
z2
a odpojte U
z1
, upravte zapojení pomocí zkratové spojky, změřte
proudy I´´
v1
, I´´
v2
, I´´
v3
.
6. Porovnejte všechny naměřené hodnoty s hodnotami získanými analýzou obvodu pomocí
programu ACDC. Vyhodnoťte absolutní a relativní chyby měřených napětí.
7. Sestavte nelineární obvod jeho propojením přes nelineární prvek R
2n
. Postup podle bodů 2
až 5 opakujte. Hodnoty zapište ( Tabulka 4.5 ).
8. Vyhodnoťte pro obě měření ∆I
vi
. Na základě zjištěných výsledk