skripta M02

ný výpoet je nevhodný pro konstrukce s nerovinnými a nerovnobž-
nými povrchy a pro konstrukce, u kterých platí (R‘ / R‘‘) > 1,25.
2.3.1 Obecný výpoet
Souinitel prostupu tepla U pro konstrukce s dvourozmrným šíením tepla se
stanoví ze základního vztahu (2.4). Tepelný odpor pi prostupu tepla RT lze
urit pibližn z horní a dolní meze podle dvou pibližných vztah.

2.3.1.1 pibližn podle vztahu
2
///
TT
T
RRR += (2.11)
RT/ horní mez odporu konstrukce pi prostupu tepla, v [m2.K.W–1], sta-
novená z výsek konstrukce rovnobžných s tepelným tokem.
RT// je dolní mez odporu konstrukce pi prostupu tepla, v [m2.K.W–1],
stanovená z výsek konstrukce kolmých na tepelný tok

Horní mez odporu konstrukce pi prostupu tepla RT/ uríme na základ vztahu
Tn
n
Tb
b
Ta
a
T R
f
R
f
R
f
R +++= .....
1
/ (2.12)
RTa, RTb,…, RTn jsou odpory pi prostupu tepla pro výseky rovnobžné
s tepelným tokem [m2.K.W–1]
fa, fb,…, fn jsou pomrné plochy každého výseku fi = Ai / A [–]


Ustálený teplotní stav
- 25 (71) -

Dolní mez odporu konstrukce pi prostupu tepla RT// uríme na základ vztah:
nj
n
bj
b
aj
a
j R
f
R
f
R
f
R +++= .....
1 (2.13)
RT//= Rsi + R1 + R2 + … Rn+ Rse (2.14)
2.3.1.2 pibližn z tzv. Fokinova vztahu
3
2RRR ¢¢+¢= (2.15)
R/ horní mez tepelného odporu konstrukce, v [m2.K.W–1], stanovená
z výsek konstrukce rovnobžných s tepelným tokem ze vztahu
n
n
b
b
a
a
R
f
R
f
R
f
R +++=¢ .....
1 (2.16)
R// je dolní mez tepelného odporu konstrukce, v [m2.K.W–1], stanovená
z výsek konstrukce kolmých na tepelný tok. Uríme ji u homo-
genní vrstvy ze vztahu (2.1), u nestejnorodé vrstvy se tepelný odpor
stanoví ze vztahu (2.13)
2.3.1.3 Podmínky použitelnosti
A) Odhad maximální relativní chyby pibližného výpotu podle vztahu (2.11)
se urí ze vztahu:
1002 ¢¢-¢=
T
TT
R
RRe (2.17)
B) Odhad maximální záporné relativní chyby se pibližného výpotu podle
Fokina se stanoví ze vztahu:
( ) R
RRe

¢¢-¢=
- 3 (2.18)
Odhad maximální kladné relativní chyby ze vztahu:
( ) R
RRe

¢¢-¢ =
+ 3
)(2 (2.19)
Oba pibližné výpoty jsou nevhodné pro konstrukce s píliš nerovinnými a
píliš nerovnobžnými povrchy a pro konstrukce, u kterých platí
25,1)/( >¢¢¢ TT RR .
2.3.2 Postup výpotu
Souinitel prostupu tepla stanovíme pro celou konstrukci (devný panel na
obr. 2.5) nebo pro charakteristickou opakující se oblast (oblast, která se více-
krát opakuje krokev v šikmé steše – obr. 2.6).

- 26 (71) -

Obr. 2.5: Devný panel obložený deskami s vloženou tepelnou izolací –
urení charakteristických výsek – celá konstrukce) a rozdlení na úseky rov-
nobžné se smrem tepelného toku (ervené osy) a na vrstvy kolmé
k tepelnému toku (modré osy)

Postup obecný:
1. Rozdlení konstrukce na charakteristické oblasti, píp. ponechat na ce-
lou konstrukci (zelené erchované áry na obr. 2.5 a 2.6).
2. konstrukci v charakteristické oblasti rozdlíme na úseky a, b, …, n, tj.
na ásti rovnobžné se smrem tepelného toku (ervené erchované á-
ry na obr. 2.5 a 2.6).

Obr. 2.6: Urení charakteristických oblastí u šikmé stechy – zelené osy a
rozdlení na úseky rovnobžné se smrem tepelného toku (ervené osy) a na
vrstvy kolmé k tepelnému toku (modré osy)

3. konstrukci v charakteristické oblasti rozdlíme na vrstvy 1, 2, …, , tj.
na ásti kolmé na smr tepelného toku (modré erchované áry na obr.
2.5 a 2.6).
4. Stanovíme horní mez odporu konstrukce pi prostupu tepla R/ jednotli-
vých úsek rovnobžných s tepelným tokem – viz vztahy (2.11) nebo
(2.15). Tepelné odpory jednotlivých výsek se stanoví standardn jako
u normální homogenní konstrukce.
Ustálený teplotní stav
- 27 (71) -

5. Stanovíme dolní mez odporu konstrukce pi prostupu tepla R// jednotli-
vých vrstev kolmých na tepelný tok podle vztah (2.1 nebo 2.12). Jed-
notlivé teplené odpory se urí pro stejnorodé vrstvy (podle obr. 2.5
vrstva 1 a 4) standardn podle vztahu (2.1). Pro nestejnorodé vrstvy
podle vztahu (2.12).
6. Ovení podmínky použitelnosti podle odstavce 2.3.1.3.
7. Urení tepelného odporu R celého charakteristického výseku podle
vztahu (2.10 píp. 2.14)
8. Urení tepelného odporu pi prostupu tepla RT.
9. Výpoet souinitele prostupu tepla U.

Kontrolní otázky
Kdy m
žeme použít pibližný výpoet?
Uvete píklady konstrukcí s dvourozmrným šíením tepla.

Píklad 2.1
Vypotte souinitel prostupu tepla U devného panelu znázornného na
obr. 2.7 pomocí Fokinova vztahu.

Obr. 2.7: Devný panel obložený deskami s vloženou tepelnou izolací







- 28 (71) -
Tab. 2.3 Tepeln technické vlastnosti materiál
panelu
Ozna. Materiál
objemová
hmotnost
 [kg.m–3]
souinitel tepel-
né vodivosti
 [W.m–2.K–1]
M1 Sádrokartonová deska 1200 0,58
M2 Uzavená vzduchová vrstva Rcav = 0,16 m2.K.W–1
M3 TI minerální pls 120 0,049
M4 Devovláknitá deska 600 0,13
M5 Devo 600 0,22

Tab. 2.4 Tepelný odpor nevtraných vzduchových vrstev v zimním období
Tepelný odpor nevtraných vzduchových vrstev Rcav
[m2.K.W–1] pi tloušce vzduchové vrstvy dev [mm]
Nevtraná vzdu-
chová vrstva
v zimním období 0 5 7 10 15 25 50 100 300
vodorovná pi tep.
toku zdola nahoru 0 0,11 0,13 0,15 0,16 0,16 0,16 0,16 0,16
svislá 0 0,11 0,13 0,15 0,17 0,18 0,18 0,18 0,18
vodorovná pi tepel-
ném toku shora dol 0 0,11 0,13 0,15 0,15 0,19 0,21 0,22 0,23

Postup:
1. Rozd
lení konstrukce na charakteristickou oblast
Za charakteristickou oblast je v tomto pípad uvažován celý devný panel;

2. rozd
lení na úseky
Panel rozdlíme na úseky a, b, c, tj. na ásti rovnob
žné se smrem tepel-
ného toku – rozdleno na obr. 2.7;

3. rozd
lení na úseky
Devný panel rozdlíme na vrstvy 1, 2, 3 a 4, tj. na ásti kolmé na smr te-
pelného toku – rozdleno na obr. 2.7;
4. Stanovíme tepelné odpory jednotlivých úsek a, b, c rovnob
žných
s tepelným tokem tepelný odpor R‘;
Tepelné odpory úsek:
12
4
4
5
32
1
1 643,0
13,0
02,0
22,0
10,0
58,0
02,0 -+ =++=++= KWmdddR
MMM
a lll
12
4
4
3
3
1
1 613,1
13,0
02,0
049,0
06,018,0
58,0
02,0 -=+++=+++= KWmddRdR
MM
cav
M
b lll
Ustálený teplotní stav
- 29 (71) -

12643,0 -== KWmRR
ac
Pomrné plochy oblastí:
1,014,00,1 14,01,0 = = = tl tafa 8,014,00,1 14,08,0 = =bf 1,014,00,1 14,01,0 = =cf
Tepelný odpor rovnobžn s tepelným tokem:
807,0643,0 1,0613,1 8,0643,0 1,01 =++=++=¢
c
c
b
b
a
a
R
f
R
f
R
f
R
12239,1 -=¢ KWmR
Poznámka
Tepelný odpor nevtraných vzduchových vrstvy Rcav v závislosti na tloušce a
její poloze ke smru tepelného toku je uveden v tab. 2.4 nebo v
SN 73 0540-
3.
5. Stanovíme tepelné odpory vrstev 1, 2, 3 a 4 kolmých na tepelný tok
12
1
1
1 034,058,0
02,0 -=== KWmdR
Ml

12
5
2
2
22
2
22
5
2
2
22
2
545,5
22,0
04,0
04,00,1
04,01,0
18,0
04,00,1
04,08,0
22,0
04,0
04,00,1
04,01,0
1 --=

+

+

=

+

+

= KWmdtl
tc
R
tl
tb
d
tl
ta
R
M
cav
M ll
12
2 180,0
-=
KWmR
12
5
3
3
33
3
3
3
33
5
3
3
33
3
386,1
22,0
06,0
06,00,1
06,01,0
049,0
06,0
06,00,1
06,08,0
22,0
06,0
06,00,1
06,01,0
1 --=

+

+

=

+

+

= KWmdtl
tc
d
tl
tb
d
tl
ta
R
MMM lll
12
3 722,0
-=
KWmR
12
4
4
4 154,013,0
02,0 -=== KWmdR
Ml

12
4321 09,1154,0722,0180,0034,0
-=+++=+++=¢¢ KWmRRRRR


6. Ov
ení podmínky použitelnosti
Musí být splnno: (R´ / R´´) < 1,25
R´ / R´´= 1,239 / 1,090 = 1,137 < 1,25 – podmínka je splnna



- 30 (71) -
7. Urení souinitele prostupu tepla celého panelu
1214,1
3
09,12239,1
3
2 -= +=¢¢+¢= KWmRRR
8. Urení souinitele prostupu tepla celého panelu
1231,104,014,113,0 -=++=++= KWmRRRR
sesiT
9. Urení souinitele prostupu tepla celého panelu
12763,01 --== KWm
RU T
2.4 Nejnižší vnitní povrchová teplota konstrukce
Stanovením nejnižší vnitní povrchové teploty konstrukce za ustáleného
teplotního stavu se hodnotí riziko rstu plísní a vzniku povrchové kondenzace
vodní páry.
Stanovení prbhu teplot uvnit konstrukce za ustáleného teplotního stavu je
potebné pro stanovení prbhu ásteného tlaku nasycené vodní páry pi hod-
nocení množství zkondenzované vodní páry uvnit této konstrukce.
Nejnižší vnitní povrchová teplota konstrukce se stanoví pro ustálené šíení
tepla pi zimních návrhových teplotách vnitního a venkovního vzduchu. Je
nutné ji ovovat v kritických detailech konstrukcí, vyznaujících se zvýše-
ným tokem tepla, tzn. v místech tepelného mostu v konstrukci a v místech te-
pelných vazeb mezi konstrukcemi. Pro výpln otvor se nejnižší vnitní povr-
chová teplota zjišuje pro podmínky, pedpokládané po jejich zabudování. U
konstrukce s vtranou vzduchovou vrstvou se nejprve stanoví prbh teplot a
relativních vlhkostí vzduchu ve vtrané vzduchové vrstv, a následn se pro
nejmén píznivé okrajové podmínky hodnotí samostatn ást konstrukce od
interiéru k vtrané vzduchové vrstv (vtšinou na poátku vzduchové vrstvy) a
samostatn ást konstrukce od vtrané vzduchové vrstvy k vnjšímu povrchu
k exteriéru (vtšinou na konci vzduchové vrstvy).
Pro výpoet nejnižší vnitní povrchové teploty stavebních konstrukcí s
výjimkou výplní vnjších otvor qsi,min se uvažuje zvýšená hodnota od-
poru pi pestupu tepla na vnitní stran Rsi = 0,25 m2.K/W. Touto zvýše-
nou hodnotou je zajištn výpoet vnitní povrchové teploty na stran bezpe-
nosti, protože se uvažuje nejmén píznivý pípad pestupu tepla v koutech
nebo za nábytkem u stny.
Pro vnjší výpln otvor, tzn. pro rámy, zasklení, píp. pro neprsvitnou vý-
pl se uvažuje odpor pi pestupu tepla na vnitní stran Rsi = 0,13 m2.K/W.
Hodnoty Rsi, platné pro normový výpoet vnitní povrchové teploty qsi se
nesmí zam
ovat s hodnotami Rsi, platnými pro normový výpoet souini-
tele prostupu tepla U a lineárního nebo bodového souinitele prostupu
tepla k nebo j.

Ustálený teplotní stav
- 31 (71) -

Pro dané teplotní podmínky se vnitní povrchová teplota, ve °C, stanoví ze
vztahu:
qsi = qe + fRsim (qai - qe) = qai – Rsim (qai - qe) (2.20)
kde fRsim je prmrný teplotní faktor vnitního povrchu
Rsim prmrný pomrný teplotní rozdíl vnitního povrchu
qai návrhová teplota vnitního vzduchu podle
SN 73 0540-3
qe návrhová venkovní teplota ( návrhová teplota vnjšího vzduchu)
podle
SN 73 0540-3

Teplotní faktor vnitního povrchu a pomrný teplotní rozdíl vnitního povrchu
jsou zobecnním povrchových teplot a se zmnnými okrajovými podmínkami
se nemní. Tyto bezrozmrné veliiny jsou dané vztahy:
Rsi
eai
esi
Rsif xqq
qq -=
-
-= 1
(2.21)
Rsi
eai
siai
Rsi f-=-
-= 1
qq
qqx
(2.22)
Ob pomrná vyjádení povrchových teplot umožují pi nezmnných odpo-
rech pi pestupu tepla Rsi a Rse jednak pevod výsledk pro jiné teploty vnit-
ního a vnjšího vzduchu, ale také usnaduje skládání výsledk
z jednorozmrných a dvourozmrných pípad podle

SN EN ISO 10211 2:1997 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích – Vý-
poet tepelných tok a povrchových teplot – ást 2: Lineární tepelné mosty.
2.4.1 Jednorozmrné šíení tepla (1-D)
Pro konstrukci, ve které lze uvažovat jednorozmrné šíení tepla, se nejnižší
vnitní povrchová teplota qsi,min rovná prmrné vnitní povrchové teplot qsim,
ve °C, podle vztah:
qsi,min = qsim = qe + fRsim (qai - qe) = qai – Rsim (qai - qe) (2.23)
qsi,min = qsim = qai – U . Rsi . (qai - qe) (2.24)
kde fRsim je prmrný teplotní faktor vnitního povrchu
Rsim prmrný pomrný teplotní rozdíl vnitního povrchu
U souinitel prostupu tepla
Rsi odpor pi pestupu tepla na vnitním povrchu
qai návrhová teplota vnitního vzduchu
qe návrhová teplota vnjšího vzduchu

- 32 (71) -
Pro kout mezi dvma konstrukcemi, ve kterých lze uvažovat jednorozmrné
šíení tepla, se nejnižší prmrná vnitní teplota stanoví:
• pesn – ešením dvojrozmrného teplotního pole metodou konených prv-
k
• pibližn podle vztahu:
qsim = qsi = qai – Rsim (qai - qe) (2.25)
• pro kout mezi vnjšími konstrukcemi
Rsim = 1,05 . (U. Rsik)0,69 (2.26)
V pípad, že se stýkají v koutu dv konstrukce s odlišnými hodnotami U, pou-
žije se k výpotu vyšší z hodnot. Postup je vhodný v pípadech, kdy platí pod-
mínka: 0,8 U1 / U2 1,25
• pro kout mezi vnjší a vnitní konstrukcí
Rsim = 0,6 (U . Rsik)0,79 . (U / Ui)0,21 (2.27)
Ui souinitel prostupu tepla vnitní konstrukce
kde Rsim je prmrný pomrný teplotní rozdíl vnitního
povrchu
qai návrhová vnitní teplota
U souinitel prostupu tepla
Rsik odpor pi pestupu tepla na vnitní stran kon-
strukce v míst koutu
Rsik = 0,25 m2.K /W
Píklad výpotu nejnižší vnitní povrchové teploty pro kout mezi dvma vnjší-
mi konstrukcemi je uveden v modulu M_04.

2.4.1.1 Stanovení prbh teplot v konstrukci graficko- poetní metodou

Postup –
na vodorovné ose je konstrukce v mítku tepelných odpor vetn odpor
pestupu tepla na vnitním a vnjším povrchu, na svislé ose jsou teploty, pr-
bh teplot v konstrukci je znázornn lineární spojnicí teplot
ai,
e
Ustálený teplotní stav
- 33 (71) -


Obr. 2.8 Stanovení prbhu teplot uvnit i na površích konstrukce

2.4.2 Dvojrozmrné (2-D) a trojrozmrné šíení tepla (3-D)
Výpotové metody jsou založeny na ešení trojrozmrného, pop. dvojrozmr-
ného teplotního pole konstrukce.
Píklady ešení nejnižší vnitní povrchové teploty pro kritické detaily jsou uve-
deny v modulu M_04

2.4.2.1 Orientaní výpoet nejnižší vnitní povrchové teploty pro tepelný most
Pro základní typy tepelných most lze orientan stanovit nejnižší vnitní po-
vrchovou teplotu v míst tepelného most ze vztahu:
( ) ).(.
. ,
,,
eaiSi
MTT
MTTMT
aisi RRR
RRR qqhqq --+-=
(2.28)
RT,m tepelný odpor pi prostupu tepla v míst tepelného mostu, ve
[m2.K.W–1] viz obr. 2.5.
RT tepelný odpor pi prostupu tepla v míst mimo tepelný most
[m2.K.W–1]
h initel pi pomru šíky k výšce mostu (tloušky konstrukce) [–]





- 34 (71) -
Poznámka:
Vztah není uveden v souasn platné norm, proto ho nelze použít pro ovo-
vání, zda nejnižší povrchová teplota v míst tepelného mostu neklesla pod
hodnotu požadovanou.

Obr. 2.9 Schéma posuzovaných veliin

m/s 0,02 0,05 0,1 0,2 0,4 0,6 0,8 1,0 1,5
h 0,12 0,24 0,38 0,55 0,74 0,83 0,87 0,90 0,95
Tab. 2.5
initel h pi pomru šíky k výšce mostu

Píklad 2.2
Urete vnitní povrchovou teplotu v míst tepelného mostu podle obr. 2.7
z píkladu 2.1.
Podle vztahu (2.20) potebujeme znát odpor pi prostupu tepla v míst tepelné-
ho mostu a odpor pi prostupu tepla v míst mimo tepelný most. Dle píkladu
2.1. je odpor pi prostupu tepla v míst tepelného mostu RTM = 0,643, mimo
tepelný most RT = 1,613.
Okrajové podmínky: ai = 21°C a e = –15°C a souinitel  je dle obr. 2.7:
(m/s) = 1,0  = 0,90

Potom:
( ) C
si =+
-+-= 16,14)1521.(13,0.
643,0.613,1
643,0613,190,0643,021q
Dle SN 73 0540-2/Z1 je požadována nejnižší vnitní povrchová teplota pro
lehké konstrukce do 100m2 plošné hmotnosti 14,07°C, tedy 14,07 < 14,16 a
konstrukce v míst tepelného mostu na nejnižší povrchovou teplotu vyhovuje.

Ukázka postupu zadávání skladby konstrukce s uvažovaným vlivem systema-
tických tepelných most pomocí poítaového programu TEPLO 2005
Pi stanovení hodnoty souinitele prostupu tepla U u konstrukce s tepelnými
mosty je neopomenutelné zapoítání jejich vlivu.

Ustálený teplotní stav
- 35 (71) -


Obr. 2.9 Skladba konstrukce zadaná do programu TEPLO 2005





Obr. 2.10 Urení korekce  Utbk (celkové zvýšení souinitele pro-
stupu tepla vlivem všech tepelných most v konstrukci) v programu
TEPLO 2005
Šíení vlhkosti stavebními konstrukcemi
- 37 (71) -

3 Šíení vlhkosti stavebními konstrukcemi
Podobn, jak konstrukcí prostupuje tepelný tok, prostupuje konstrukcí také
vodní pára.
Rozdlíme-li dv prostedí o rzném parciálním tlaku vodních par pórovitou
látkou, dochází k difúzi vodních par.
3.1 Difúze vodních par
Plyn nebo pára difundují každou látkou, jejíž mezimolekulární prostory jsou
vtší než stední volná dráha molekul plynu. Pro vodní páru je stední volná
dráha molekul 2,78 . 10–10 m.Tepeln izolaní materiály mají prmr pór á-
dov i 10× vtší, než je volná dráha molekul vodní páry.
Difundující páry se pohybují z míst vyššího tlaku smrem k nižšímu a za
uritých podmínek mohou v konstrukci kondenzovat. V zimním období,
kdy je rozdíl teplot a relativních vlhkostí na obou stranách konstrukce
nejvtší, dochází k difúzi vodní páry smrem ven.
Stavební konstrukce (hlavn vnjší) obvykle rozdlují dv prostedí
s rozdílnými hodnotami teploty a relativní vlhkosti – s rozdílnými tlaky vodní
páry. Vzduch, obklopující stavební konstrukci není nikdy suchý, ale vždy ob-
sahuje njaké množství vodní páry. Z hlediska stavební tepelné techniky pova-
žujeme vzduch za sms suchého vzduchu a vodní páry.
Celkový tlak smsi je dán soutem ástených ( parciálních) tlak
jednotlivých
složek, takže:
pa = ps + pv (3.1)
pa celkový (atmosférický) tlak [Pa]. Na hladin moe je atmosférický
tlak 101 325 Pa
ps ástený (parciální) tlak suchého vzduchu [Pa]
pv ástený (parciální) tlak vodní páry ve vzduchu [Pa]. Parciální tlak
vodní páry ve vzduchu se pohybuje v rozmezí 50 až 4000 Pa
v závislosti na teplot a relativní vlhkosti vzduchu

Pi dané teplot existuje uritá hranice maximálního množství vodní páry, kte-
rou mžeme vyjádit pomocí tlaku. Tato mezní hranice se nazývá ástený
(parciální) tlak nasycené vodní páry pv,sat.
Hodnota pv,sat závisí teplot: pv,sat = f (
).
ím je teplota vzduchu vyšší, tím je
vtší hodnota pv,sat.
Pro vyjádení množství vodní páry ve vzduchu používáme veliinu relativní
vlhkost vzduchu.

- 38 (71) -
3.2 Relativní vlhkost vzduchu
Pi dané teplot existuje uritá hranice maximálního množství vodní páry, kte-
rou mžeme vyjádit pomocí tlaku. Tato mezní hranice se nazývá ástený
(parciální) tlak nasycené vodní páry pv,sat.
Stupe nasycení vzduchu o urité teplot vodní párou vyjadujeme po-
mrnou veliinou relativní vlhkost vzduchu ja.

Obr. 3.1: Závislost hodnoty pv,sat na teplot vzduchu

Relativní vlhkost vzduchu se urí ze vztahu
ja = (pv / pv,sat ) . 100 [%] (3.2)
pv ástený (parciální) tlak vodní páry ve vzduchu o dané teplot (tzn.
skutený) [Pa]
pv,sat ástený (parciální) tlak nasycené vodní páry pi stejné teplot [Pa]

!!! Nikdy nestaí jen udání hodnoty relativní vlhkosti. Vždy je poteba
tento údaj doplnit píslušnou teplotou vzduchu!!!
Jestliže pv = pv,sat, je hodnota relativní vlhkosti ja = 100 %, tedy vzduch
je vodní párou nasycený. Teplota, pi níž tento stav vznikne, je teplota
rosného bodu
w. Je to teplota, pi které je vzduch práv nasycen vodní
párou.

Absolutní vlhkost vzduchu (mrná objemová vlhkost vzduchu) v v [kg.m–3] je
urená podílem hmotnosti vodní páry a objemu plynné smsi, tzn. vzduchu, ve
kterém je vodní pára obsažená.
Šíení vlhkosti stavebními konstrukcemi
- 39 (71) -

3.3 Difúzní odpor
Difúzní odpor je odporu materiálu proti pronikání vodní páry. Pro konstrukce,
ve kterých lze uvažovat jednorozmrné šíení vlhkosti, se difúzní odpor jedno-
vrstvé konstrukce stanoví:
Zp = d /  = sd / 0 [m.s–1] (3.3)
Difúzní odpor vícevrstvé konstrukce:
Zp =  Zpj (3.4)
 souinitel difúzní vodivosti materiálu (souinitel difúze vodní páry) v [s]
a souinitel difúzní vodivosti vzduchu v [s] – závisí na teplot a atmosfé-
rickém tlaku vzduchu

Faktor difúzního odporu materiálu  [–] udává relativní schopnost materiálu
propouštt vodní páru difúzí je pomrem difúzního odporu materiálu a difúzní-
ho odporu vrstvy vzduchu o téže tloušce. Je definována vztahem
 = a /  [–] (3.5)

Ekvivalentní difúzní tlouška sd udává, jakou tloušku by musela mít vrstva
vzduchu, aby kladla prostupující vodní páe stejný difú