Přednášky, skripta, podklady

Charakterizujte peněžní prostředky, podnikový kapitál a finanční zdroje podniku
Peněžní prostředky podniku – představují část jeho aktivit (majetku), která má podobu hotovosti, různých forem vkladů u peněžních ústavů a ekvivalentů peněžních prostředků (tj. cenin, šeků, poukázek na zboží a služby). Můžeme je také charakterizovat jako část podnikového kapitálu, nacházející se ve formě peněz a vkladů. Jejich hlavní funkcí je zabezpečovat likviditu podniku.
Podnikový kapitál – je souhrn všech peněz, vázaných v celkovém majetku podniku k určitému okamžiku. Hlavní úlohou podnikového kapitálu je zajišťovat obnovu a přírůstek majetku podniku s co nejnižšími průměrnými náklady na pořízení kapitálu.
Finanční zdroje – jsou zdroje tvorby peněžních prostředků a podnikového kapitálu. Můžeme je charakterizovat jako souhrn peněz (tedy tokovou, obratovou veličinu), který podnik získá za určité období realizací svých výrobků, služeb, event. svého nepeněžního majetku, růstem různých forem vlastního kapitálu, dluhů, výjimečně i formou dotací. Za specifický finanční zdroj je nutné považovat i leasing (umožňuje okamžité pořízení majetku bez potřebných peněžních prostředků) a různé formy záloh od odběratelů.
Finanční majetek podniku a jeho části
Finanční majetek – je ta část podnikového majetku, která vedle peněžních prostředků zahrnuje i jiná finanční aktiva, zejména různé druhy krátkodobých a dlouhodobých cenných papírů.
Části finančního majetku: - nepeněžní část
- peněžní část
Nepeněžní části finančního majetku je dlouhodobé i krátkodobé zhodnocení přebytečných peněžních prostředků ve formě dividend, úroků, podílů na zisku apod.
Peněžní prostředky v pohotové formě či vázané jako kapitál může podnik získávat různými cestami – z různých finančních zdrojů.
Charakterizujte finance podniku a podnikový finanční management
Podnikové finance – zobrazují pohyb peněžních prostředků, kapitálu i finančních zdrojů, při němž se podnik dostává do různorodých kvantitativních a kvalitativních peněžních vztahů s ostatními podnikatelskými subjekty, zaměstnanci a státem.
Podnikový finanční management – se definuje jako subjektivní ekonomická činnost, zabývající se získáváním potřebného množství peněz a kapitálu z různých finančních zdrojů (financování), alokací peněz do různých forem nepeněžního majetku (investování) a rozdělováním zisku (dividendová politika) s cílem maximalizace tržní hodnoty vlastního majetku firmy.
Hlavní cíle finančního řízení podniku
Základní cíl podnikání (a tím i finanční cíl firmy) je dnes všeobecně považována maximalizace tržní hodnoty firmy, v podmínkách akciové společnosti maximalizace tržní ceny akcií. Vedle toho musí podnik průběžně zajišťovat svou platební schopnost. Platební schopnost podniku vyjadřuje jeho schopnost krýt peněžními prostředky své závazky v dané výši a požadovaném čase.
Pro úspěšné zajišťování finančních cílů podnikání je třeba ve finančním řízení respektovat některé principy:
princip peněžních toků
princip čisté současné hodnoty
respektování faktoru času
zohledňování rizika
optimalizace kapitálové struktury
zohledňování stupně efektivnosti kapitálových trhů
plánování a analýza finančních údajů.

Uveďte hlavní oblasti finančního řízení podniku
zajišťování finančních zdrojů pro založení či další rozvoj podniku (emise akcií, obligací, zajišťování obchodních a bankovních úvěrů apod.),
volba optimální finanční (kapitálové) struktury s přihlédnutím ke struktuře majetku, k nákladům na získání jednotlivých druhů kapitálu , event. k době jejich splatnosti a k finančnímu riziku,
financování a řízení oběžného majetku (zásob, pohledávek a peněžních prostředků), výběr optimální formy krátkodobého financování,
investování peněžních prostředků do fixního majetku (hmotného či nehmotného), event. do finančního majetku, různé druhy dlouhodobého financování, finanční vyhodnocování efektivnosti investičních variant,
rozdělování podnikového zisku s ohledem na daňovou politiku státu( v souvislosti s tím jde také o dividendovou politiku, tvorbu rezervních fondů a zadrženého zisku, odpisovou politiku,
finanční analýza činnosti podniku zaměřená zejména na analýzu likvidity, úroveň financování, využití vloženého kapitálu a rentability podnikání,
finanční plánování tvorby a užití interních a externích finančních zdrojů z hlediska krátkodobého i dlouhodobého,
vnitřní finanční řízení velkých integrovaných celků (koncernů, holdingových společností apod.),
využívání zahraničního kapitálu ve financování podnikových činností a vliv změn měnových kursů a cen na finanční rozhodování,
finanční řízení při spojování, reorganizacích, sanaci a zániku podniku.

Vysvětlete vliv daňové politiky státu na finanční řízení podniku
Zákonem se uplatňují všechny podstatné daňové náležitosti, jako např. základ daně, daňová sazba, lhůta splatnosti, možné slevy, odpočitatelné a připočitatelné položky apod. Tím je zaručeno, aby podnik mohl uvažovat s jednoznačně koncipovaným daňovým zatížením z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Daň se stává podstatným parametrem podnikového rozhodování.
V podnicích v tržní ekonomice se většinou uplatňují tři základní typy zdanění:
daně důchodové (přímé), jejichž základem je různě upravený podnikový zisk,
daně majetkové, jejichž základem je majetek (bez ohledu na skutečně dosažený zisk) či jeho různé částí,
daně obratové (nepřímé), jejichž základem je výše celkového prodeje (obratu) nebo jeho části (přidané hodnoty).
Jaké jsou hlavní fáze finančního rozhodování? Vysvětlete vliv daní z příjmu, DPH na finanční rozhodování podniku
Hlavní fáze finančního rozhodování:
vymezení finančního problému a konkrétní stanovení finančních cílů,
analýza informací a podkladů pro rozhodování,
stanovení různých variant řešení,
určení kriterií pro výběr optimální varianty a hodnocení variant podle těchto kriterií s přihlédnutím k riziku,
volba optimální varianty,
realizace vybrané varianty a její ověření z hlediska zadaného cíle.
Daň z příjmu – je daň důchodového typu. Podniky ji platí z vykazovaného zisku (event. z rozdílu mezi příjmy a výdaji) před zdaněním. Tento zisk se neúčetně upravuje o účetní náklady, které daňový zákon neuznává za náklady (např. náklady na reprezentaci), dále o částky zkracující neoprávněné výnosy, event. o rozdíl mezi odpisy dle odpisového plánu a daňovými odpisy. Touto úpravou vzniká daňový základ (daňový zisk). Daň se určí sazbou z daňového základu, sníženého o event. poskytnuté dary (např. na tělovýchovu, vědu) či o odpočitatelné položky (např. část investic).
Daň z přidané hodnoty – je daň obratová (nepřímá). Podnik – plátce ji nezahrnuje do svých výnosů pro výpočet zisku ani do nákladů. Vystupuje jen ve formě výběrčího daně pro stát. Plátci DPH mají nárok na odpočet daně na vstupu a povinně musí zdaňovat výstupy. Daň je tak průběžnou položkou, která se zachycuje u plátce jako pohledávka za odběratelem a závazek za státem. Ostatní subjekty – neplátci nakupují vstupy (tj. materiál, stroje, energii apod.) za ceny s daní, ale výstupy nezdaňují a nemají nárok na odpočet daně. Základem pro stanovení daně je cena prodávaného výrobku (včetně cla a spotřební daně). Vývoz je od daně osvobozen, dovoz DPH podléhá. Daň se ukládá základní sazbou 22%, event. sníženou 5% (např. výrobky z recyklovaného papíru).
Proč je nezbytné respektovat ve finančním rozhodování faktor času a kde se nejvíc zohledňuje?

Peněžní prostředky, které podnik má k dispozici okamžitě, nejsou ekvivalentní se stejnými peněžními prostředky, které získá v budoucnosti. Peníze, se kterými podnik disponuje v současnosti, mají pro něho větší význam, větší hodnotu než tytéž peníze, získané v budoucnosti. Je tomu tak proto, že současné peněžní prostředky může podnik finančně investovat a okamžitě tak získávat úrokové výnosy. Proto při finančním rozhodování je třeba respektovat faktor času.
Faktor času se uplatňuje zejména:
při rozhodování o investicích (výběru investičních variant)
při kalkulaci výhodnosti jednotlivých forem financování fixního majetku (při hledání optimální kapitálové struktury),
při stanovení tržní ceny majetku podniku, event. jeho jednotlivých složek.
Uveďte faktory, které ovlivňují základ tržní ceny podnikových obligací
Obligace – je cenný papír s fixními výnosy, zajišťuje relativně stálé úroky či dividendy pro své vlastníky po celé období. Majitel obligace je věřitelem. Obligace je obvykle splatná k určitému okamžiku.
Základ tržní ceny obligace na sekundárním kapitálovém trhu je závislý na:
diskontovaném ročním výnosu obligace,
diskontované nominální ceně obligace, splatné za stanovené období.
Požadovaná míra výnosnosti vychází z běžné úrokové míry u dlouhodobých vkladů a očekávaného rizika, spojeného s koupi obligace příslušného podniku. Čím vyšší očekáváme riziko, tím je vyšší i požadovaná míra výnosnosti a zároveň nižší tržní cena obligace.
Definujte pojem „riziko“. Blíže charakterizujte riziko podnikatelské
Riziko – definované jako možnost odchylek dosažených výsledků od očekávaných, lze kvantitativně vyjádřit pomocí pravděpodobnosti. Pravděpodobnost vyjadřuje možnost vzniku určité události. Riziko můžeme obecně definovat jako možnost, že dosažené výsledky se odchylují od předpokladu.
Systematické (tržní) riziko vzniká v důsledku změn v celkovém ekonomickém prostředí a dotýká se všech podniků.
Nesystematické (jedinečné) riziko je specifické pro jednotlivé obory či podniky.
Riziko podnikatelské – můžeme definovat jako možnost, že dosažené výsledky podnikání se budou příznivě či nepříznivě odchylovat od předpokládaných výsledků. Vzniká v důsledku proměnlivosti hospodářských výsledků za určité období. Je ovlivněno mnoha faktory, zejména proměnlivostí tržeb a nákladů, diverzifikací výroby, postavením firmy na trhu, výběrem technologie výroby aj.
Jaký je vztah mezi rizikem a požadovanou výnosností investice?
Požadovaná míra výnosnosti představuje míru výnosnosti, kterou žádá investor jako kompenzaci za to, že odložil spotřebu a podstupuje riziko. Tato míra výnosnosti má podstatný vliv na různé podnikové propočty a kalkulace, zejména na současnou hodnotu peněžních příjmů z investic, tržní cenu různých cenných papírů, náklady kapitálu podniku a kapitálovou strukturu. Čím větší riziko investor podstupuje, tím vyšší výnosnost požaduje.
Definujte kategorii „základní jmění“. Čím je ovlivněna jeho minimální výše a kolik činí u společností kapitálových, fyzických podnikatelských subjektů a obchodních společností?
Základní jmění – je souhrn peněžních a nepeněžních vkladů společníků. Je to základ finančního hospodaření podniku.
Kapitálové společnosti – u akciové společnosti vzniká základní jmění prodejem akcií. Jeho výše je dána počtem prodaných akcií a jejich nominální hodnotou. V ČR je zákonem stanovená minimální výše základního akciového kapitálu 1 000 000 Kč. Základní jmění a.s. je možné tvořit pomocí různých druhů akcií: např. kmenových, prioritních, zaměstnaneckých. Společnosti mohou také vydávat dluhopisy (směnitelné obligace), s nimiž je spojeno v určitém okamžiku předkupní právo na akcie ( v ČR může společnost vydávat tyto dluhopisy až do výše 50% základního jmění).
Fyzické podnikatelské subjekty – jejich prvotní kapitálový vklad je omezen osobními peněžními prostředky jednotlivce. Může jej zvýšit tichý společník, který pak ručí svým vkladem, ale nemá vliv na vedení podniku.
U veřejných obchodních společností – vzniká prvotní vklad jednotlivých společníků na základě společenské smlouvy. Ta upravuje i další vnitřní vztahy ve společnosti, jako je druh vkladu, výpovědní lhůty, účast na zisku a ztrátě apod. Souhrn peněžních vkladů a v penězích vyjádřených nepeněžních vkladů společníků tvoří základní jmění společnosti. Všichni společníci ručí za závazky společně a nerozdílně veškerým svým majetkem (ne jen vkladem).
U komanditní společnosti – vzniká prvotní kapitálové vybavení na základě společenské smlouvy obdobně jako u veřejných obchodních společností. Jsou zde však dva typy společníků, odlišné z hlediska ručení:
komanditisté (ručí za závazky jen do výše svého vkladu),
komplementáři (ručí za závazky celým svým majetkem).
Každá komanditní společnost musí sestávat minimálně z jednoho komanditisty a z jednoho komplementáře. Výše vkladů komanditistů je součástí společenské smlouvy, ale není stanovena zákonem. Souhrn všech vkladů komanditistů tvoří základní jmění.
Společnost s ručením omezeným – je kapitálovou společností, její základní jmění v ČR nejméně 100 000 Kč se tvoří povinně předem stanovenými vklady společníků. Společnost s r.o. odpovídá za své závazky celým svým majetkem. S.r.o. může být založena jednou osobou, max. může mít 50 společníků. Poměr vkladu společníka k základnímu jmění společnosti se nazývá obchodní podíl. Tvorba rezervního fondu je povinná od okamžiku, kdy podnik vytvoří roční zisk.

Uveďte jednotlivé složky majetku podniku a definujte je
Majetková struktura podniků - představuje podrobnou strukturu aktiv podniku.
Základním hlediskem členění aktiv je především doba jejich upotřebitelnosti, event. rychlost a obtížnost jejich konverze v peněžní prostředky, aby bylo možné uhradit splatné závazky (hledisko likvidity).
Majetkovou strukturu a.s. v ČR lze charakterizovat takto:
Pohledávky za upsané vlastní jmění
Stálý majetek (aktiva)
Nehmotný investiční majetek
Hmotný investiční majetek
Finanční majetek (investice) dlouhodobé povahy
Oběžný majetek (aktiva)
Zásoby
Pohledávky dlouhodobé
Pohledávky krátkodobé
Vklady v bance
Peněžní prostředky v hotovosti
Ostatní majetek (aktiva)
Náklady příštích období
Příjmy příštích období
Pohledávky za upsané jmění – zachycují stav nesplacených akcií nebo podílů jako jednu z protipoložek základního jmění. Jsou to pohledávky za akcionáři.
Nehmotný investiční majetek – zahrnuje nehmotné výsledky výzkumné činnosti, různá ocenitelná práva (např. know-how, licence, autorská práva), sofrware.
Hmotný investiční majetek – tvoří pozemky, budovy, stavby bez ohledu na jejich pořizovací cenu, samostatné movité věci (stroje, dopravní prostředky) s pořizovací cenou nad 20 000 Kč a dobou použitelnosti nad 1 rok, trvalé porosty, základní stádo aj.
Finanční majetek (investice) dlouhodobé povahy – zahrnuje nakoupené obligace, vkladové listy, termínované vklady, půjčky poskytnuté jiným podnikům aj. U úvěrových cenných papírů musí být splatnost delší než 1 rok. Patří sem i nemovitosti, které podnik nakoupí pro účely obchodování s nimi, pronajímání či uložení volných peněžních prostředků.
Zásoby – představují skladovaný materiál, nedokončené výrobky, polotovary vlastní výroby, hotové výrobky vlastní výroby a zboží nakoupené k prodeji.
Pohledávky – jsou tříděny z hlediska času (krátkodobé a dlouhodobé) a z hlediska účelu (pohledávky z obchodního styku, pohledávky ke společníkům apod.
Krátkodobý finanční majetek – zahrnuje cenné papíry obchodovatelné na peněžním trhu (např. státní pokladniční poukázky, krátkodobé obligace, směnky pořízené za účelem obchodování apod.). Za součást krátkodobého finančního majetku jsou u nás považovány i vklady v bankách a peněžní prostředky.
Ostatní majetek (aktiva) – zachycují zejména zůstatek účtů časového rozlišení nákladů příštích období (např. předem placené nájemné) a příjmů příštích období (např. provedené a dosud nevyúčtované práce).
Uveďte jednotlivé složky jmění podniku a definujte je
Finanční struktura podniku – představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho majetek.
Finanční struktura a.s. v ČR zachycuje tyto položky:
Vlastní jmění
Základní jmění
Kapitálové fondy
Fondy ze zisku
Hospodářský výsledek minulých let (nerozdělený zisk minulých let)
Hospodářský výsledek účetního období (zisk běžného období)
Cizí zdroje
Rezervy
Krátkodobé závazky
Bankovní úvěry a výpomoci
Ostatní pasiva
Výdaje příštích období
Výnosy příštích období
Základní jmění a.s. – je tvořeno upisováním akcií v nominální ceně. Představuje pevnou část vlastního jmění, která vzniká zejména při založení společnosti – jde o upsané jmění.
Kapitálové fondy – představují externí kapitál, který podnik získal z vnějšku (nejde o cizí kapitál). Patří sem emisní ážio, dále se kapitálové fondy mohou tvořit z darů, dotací na pořízení svého majetku, z vkladů společníků nezvyšující základní jmění apod.
Fondy ze zisku – jsou fondy tvořené interně ze zisku. Patří sem rezervní fond, tvořený v a.s. povinně podle obchodního zákoníku nebo fondy na základě vlastního rozhodnutí společnosti (např. sociální fond, fond zaměstnaneckých akcií apod.).
Nerozdělený zisk minulých let – představuje část zisku, která nebyla použita do fondů či na dividendy a převádí se do dalšího období.
Rezervy – jsou tvořeny na vrub nákladů podniku (snižují vykazovaný zisk), představují částku peněz, kterou bude muset podnik v budoucnosti vydat – jde tedy o budoucí závazky (např. rezervy na opravy hmotného majetku, na úhradu kursových ztrát). Povinné rezervy (upravené zákonem o rezervách) jsou odečitatelné pro účely zdanění zisku.
Dlouhodobé závazky – jsou závazky z obchodního styku delší než 1 rok, patří sem i emitované obligace, dlouhodobé zálohy od odběratelů, dlouhodobé směnky k úhradě aj.
Krátkodobé závazky – představují závazky vůči dodavatelům kratší než 1 rok, krátkodobé směnky k úhradě, krátkodobé zálohy od odběratelů. Patří sem i závazky vůči zaměstnancům, vůči institucím (např. sociální zabezpečení), ke společníkům.
Bankovní úvěry – zahrnují úvěry dlouhodobé (se splatnosti delší než 1 rok) a běžné úvěry krátkodobé, úvěry na eskontované směnky. Jako krátkodobé finanční výpomoci jsou chápány emitované krátkodobé obligace, komerční cenné papíry aj.
Ostatní pasiva – zachycují zejména zůstatky výdajů příštích období (např. nájemné placené pozadu) či zůstatky výnosů příštích období (např. předem přijaté nájemné, předplatné apod.).
Vysvětlete vzájemným srovnáním kategorie – kapitálové fondy x fondy ze zisku a rezervní fond x rezervy
Kapitálové fondy – představují externí kapitál, který podnik získal z vnějšku (nejde o cizí kapitál). Patří sem emisní ážio, dále se kapitálové fondy mohou tvořit z darů, dotací na pořízení svého majetku, z vkladů společníků nezvyšující základní jmění apod.
Fondy ze zisku – jsou fondy tvořené interně ze zisku. Patří sem rezervní fond, tvořený v a.s. povinně podle obchodního zákoníku nebo fondy na základě vlastního rozhodnutí společnosti (např. sociální fond, fond zaměstnaneckých akcií apod.).
Rezervy – jsou tvořeny na vrub nákladů podniku (snižují vykazovaný zisk), představují částku peněz, kterou bude muset podnik v budoucnosti vydat – jde tedy o budoucí závazky (např. rezervy na opravy hmotného majetku, na úhradu kursových ztrát). Povinné rezervy (upravené zákonem o rezervách) jsou odečitatelné pro účely zdanění zisku.
Definujte kategorie
příjmy a výnosy
náklady a výdaje.
Náklady jsou peněžní výdaje, které musí firma vynaložit při výrobě produkce určený pro trh. Jsou to v penězích vyjádřené nakoupené výrobní faktory.
Explicitní náklady jsou ty, které podnik musel reálně vynaložit v penězích na nákup nebo nájem výrobních faktorů. Jejich výše je evidována v účetnictví.
Implicitní náklady nemají formu peněžních výdajů a jsou proto obtížně vyčíslitelné. Je to částka peněz, která je ztracena, když zdroje (práce, kapitál) nejsou použity na nejlepší možnou alternativu.
Příjmy – za prodané zboží firma inkasuje peníze (tržbu), za uložené peněžní prostředky na účtě u banky získá úrok nebo má ještě jiné příjmy. Pojmy příjmy (výnosy) a tržby však nejsou totožné. Tržbou je určitá část