Skripta - výškopis

t-
role, nebo komparaci.
- Informace o měřických metodách a metodách výpočtu souřadnic.
- Použité technické předpisy, mezní odchylky.
- Posouzení dosažené přesnosti.
- Celkové zhodnocení prací s případným komentářem k odchylkám od
standardu.
- Seznam všech částí a příloh elaborátu.
- 26 (37) -
Měření výškopisu
- Podpis odpovědného pracovníka a datum vyhotovení elaborátu.
Seznam souřadnic nových bodů

Obr. 5.5 Seznam souřadnic nových bodů
Cvičení 3.1
Mezi dvěma body zadanými tutorem navrhněte, při dodržení pokynů uvede-
ných v předchozí kapitole, polygonový pořad. Body stabilizujte dočasným
způsobem a zaměřte potřebné úhly a délky. K měření použijte totální stanici
s odpovídajícím příslušenstvím. Výsledkem Vaší práce bude kompletní ela-
borát uvedený v kapitole 5.1.5.
Řešení
Cvičení vypracujte podle zásad uvedených v kapitole 5. Nezapomeňte
zejména na kontroly měření úhlů a dvojího měření délek během měření
v terénu. Rozdíl délek by neměl překročit 0,02 m u délek do 100 m a 0,04 u
délek větších. Opravy měřených délek z převodu do zobrazovací roviny
(kap.5.3.3.1) zaveďte pouze pokud jejich součet překročí hodnotu 0,02 m.
Příklad 5.1
Opište si měřené veličiny ze zápisníku na obr.5.2. Vypočtěte souřadnice bo-
dů polygonového pořadu a překontrolujte si svůj výsledek v seznamu sou-
řadnic na obr.5.5.
Vyšlo ? Výborně. Ne ? Překontrolujte si výpočet a vstupní veličiny tak jako
později v praxi. Ještě není vše dobré? Porovnejte svůj postup s výpočtem na
obr.5.3 a zjistěte v čem jste chyboval(a).

Hlavní důraz při výuce je kladen na kvalitní měření osnov směrů s přesnými
vteřinovými přístroji. Svoje výsledky si můžete ověřit výpočtem středních chyb
měřeného směru.
- 27 (37) -
Výuka v terénu I · Modul 02
Shrnutí podkladů, činností a úkolů
Mapa dané lokality, geodetické údaje daných bodů, rekognoskace, stabi-
lizace nového bodu (nejedná-li se o bod trvale signalizovaný), observační
plán, místopis nového bodu
Měřické práce
Měřenými veličinami jsou osnovy směrů na dvou daných bodech (vpřed), nebo
na bodě určovaném (zpět, kde do výpočtu vstupují dva úhly z osnovy vypočte-
né). V současnosti nejvyužívanější a nejekonomičtější je metoda měření osnov
směrů ve skupinách. Podrobný popis měření je uveden v (.) a zde budou při-
pomenuty pouze některé zásady. Odlišnosti v případě použití elektronického
teodolitu, nebo totální stanice (nelze-li na bodech postavit odrazné hrano-
ly),budou uvedeny na závěr kapitoly.
Úhlové měření s elektronickými přístroji
Postup při měření elektronickými teodolity a totálními stanicemi je přibližně
shodný se zásadami uvedenými pro optické teodolity, odlišnosti nutno upravit
podle typu přístroje a způsobu elektronického čtení kruhů. Obecně možno při-
pomenout některé zásady a doporučení pro postup měření:
- zapnutí přístroje
- kontrola zapnutí senzorů náklonu (dvojosé, v osách x i y)
- kontrola zapnutí zavádění korekcí z náklonu přístroje
- nastavuje se nula v první skupině (čtení se pravděpodobně registruje,
výpočet počítačem nebude problematický)
- nemění se počáteční čtení v dalších skupinách (u většiny přístrojů nelze
pootočit limbem a pouhá změna zobrazeného čtení na displeji nemá
smysl)
- výjimečně má přístroj limbovou ustanovku, nebo lze pootočit přístroj
v t0000rojnožce
1) Výpočet směrníků orientačních stran
2) Orientace osnov měřených směrů
3) Posouzení rozdílů orientačních a orientovaných směrů (případné vylou-
čení problematického směru a opakování bodu č.3)
4) Výpočet souřadnic protínání vpřed z orientovaných směrů z obou kom-
binací
5) Posouzení rozdílu souřadnic mezi kombinacemi
6) Výpočet výsledných souřadnic aritmetickým průměrem (vyhovuje-li
rozdíl kombinací požadavkům na přesnost)
Výpočet protínání vpřed z měřených úhlů se liší minimálně, pouze je jed-
nodušší.
- 28 (37) -
Měření výškopisu
Závěrečné práce
Po ukončení všech měřických a výpočetních prací vyhotoví se písemný doku-
mentační elaborát obsahující následující přílohy :
1) Technická zpráva
2) Observační a výpočetní plán
3) Zápisníky měřených osnov směrů
4) Výpočet přesnosti měřených směrů
5) Výpočet orientace osnov směrů (protínání vpřed ze směrů)
6) Výpočet souřadnic bodu určeného protínáním
7) Geodetické údaje
Všechny přílohy, včetně technické zprávy, se vloží do obálky s hlavním nápi-
sem názvu úlohy a doplní se údaji obdobně jako v kapitole 5.1.5.
Příklady, úkoly a cvičení doporučujeme vysázet odsazeně od levého okraje
a zvýraznit kurzívou. Obdobně naformátovat úkoly a cvičení – viz styl „Pří-
klad“.
Příklady, úkoly, cvičení, ale i obrázky a tabulky se číslují dvěmi čísly, kde
první číslo je číslo hlavní kapitoly, druhé pak pořadové číslo v rámci této
kapitoly, např.: Tab. 2.1: To a to
Závěrečné práce
Po ukončení všech měřických a výpočetních prací vyhotoví se písemný doku-
mentační elaborát obsahující následující přílohy :
1) Technická zpráva
2) Zápisníky měřených osnov směrů (úhlů) a délek, převod délky do zob-
razovací roviny
3) Výpočet souřadnic nově určeného bodu
4) Geodetické údaje
Obvykle se nevyhotovuje samostatný elaborát, ale jednotlivé body jsou součás-
tí řešení jiného úkolu (polygonový pořad, protínání).
5.3 Trigonometrické měření výšek
Charakteristika úlohy
Nejčastěji se vyskytuje tato úloha při zakládání polygonového pořadu, kdy
může nastat případ, že některý z krajních bodů pořadu, buď na začátku nebo na konci
pořadu, je nepřístupný (věž kostela, stožár apod.), takže na něm není možno měřit připojo-
vací úhel, ani délka k prvnímu bodu pořadu.
- 29 (37) -
Výuka v terénu I · Modul 02
V takových případech se délka strany mezi krajním (23) a prvním bodem (1)
pořadu určí nepřímo (trigonometricky), prostřednictvím měřené délky základny
(z) a vnitřních úhlů (ω
1
, ω
a
) v trojúhelníku, viz obr. .

Obr. 5.8 Nepřístupná vzdálenost
Správný výsledek získáme dvojím nezávislým výpočtem pomocí dvou, směrově
různě zvolených základen. Orientace polygonového pořadu se určí měřením
orientačního směru na prvním bodě. Výpočet je velice podobný, jako při rajonu
s orientací na určovaném bodě, kap.5.3.3.4.
Úloha bude řešena pouze pro dvojí určení délky, bez výpočtu orientace. Měření
délky základny paralakticky je zvoleno úmyslně, z důvodu procvičení nejpřes-
nějšího úhlového měření a pro krátké vzdálenosti (do 40–50 m) i délkového mě-
ření.
Přípravné a měřické práce
Polohu a velikost základen volíme tak, pokud to místní poměry umožňují, aby
vytvářely přibližně rovnostranné trojúhelníky. Konfigurace bodů spolu
s přesností měření úhlů a délek rozhodující měrou ovlivňují přesnost určované
délky. Teorii o vlivu chyb měřených veličin budete probírat později, obecně
platná kriteria lze jen obtížně stanovit, proto je nutné měřit co nejpečlivěji a
počet opakování měření volit podle průběžných výpočtů. Koncové body zá-
kladny se nestabilizují, ale využívá se trojpodstavcová souprava.

Obr. 5.9 Zápisník paralaktického měření délek
Vodorovné úhly na bodech A , B a směry na bodě č.1 se měří ve skupinách.
Délky základen se budou měřit paralakticky. Počet opakování měření paralak-
tických jednotek, je mimo předchozí úvahy, závislý i na pečlivosti měření, po-
větrnostních podmínkách aj.. Proto se musí po zaměření každé jednotky prů-
běžně počítat měřená délka.
- 30 (37) -
Měření výškopisu
Výpočet nepřístupné vzdálenosti
Po ukončení všech měřických prací se adjustují zápisníky měřených úhlů a
délek. Následuje samostatný výpočet délek z obou kombinací a posouzení roz-
dílu podle požadované přesnosti. V případě že výsledek nevyhovuje daným
předpisům, posoudí se vliv jednotlivých měřených veličin, pokusí se zvolit
vhodnější poloha koncového bodu základny a opakuje se měření celé další
kombinace. V praxi je obvykle určení nepřístupné vzdálenosti součástí řešení
jiného úkolu. Ve výuce v terénu bude samostatná úloha obsahovat v obálce
tyto přílohy:
1) Technická zpráva
2) Zápisníky měřených osnov směrů, úhlů a paralakticky měřených délek
základen
3) Výpočet kombinací nepřístupné délky a posouzení dosažené přesnosti
Výsledná délka, včetně rozdílu měření a posouzení přesnosti, se uvede v tech-
nické zprávě.
Úkol 2.1
Zadání kontrolního úkolu.

5.4 Elektronická tachymetrie.
Podrobné body polohopisu se obvykle zaměřují polární metodou, jako doplňu-
jící se použije metoda pravoúhlých souřadnic, metoda konstrukčních úměrných,
protínání ze směrů, popřípadě z délek. Doplňující metody se používají k zamě-
ření podrobných bodů, které není možno nebo není účelné určit polární metodou
(nepřístupné body, výstupky a rozhraní na budovách, stísněná zástavba apod..).
5.4.1 Přístroje a pomůcky
Nejvýhodnější měření polární metodou je totální stanicí s odrazným hranolem
na vysouvací tyčce.Délky se měří světelným dálkoměrem, krátké délky lze
měřit dvojobrazovým dálkoměrem (např.Zeiss BRT 006), nebo pásmem
(zpravidla na jeden klad).
5.4.2 Měřické práce
Úhlové údaje se měří a zapisují alespoň na 0,01gon, při určovaných bodech
vzdálenějších než 500 m na 0,001gon, délkové údaje se zapisují na 0,01 m. Na-
měřené délky se opravují o fyzikální a matematické redukce do zobrazovací
roviny S-JTSK. Redukce se zavádějí, přesáhne-li jejich součet pro danou délku
0,02 m. Poloha stanoviska se obvykle určuje předem některou z předchozích me-
tod (nejčastěji polygon,rajon).

- 31 (37) -
Výuka v terénu I · Modul 02
5.4.2.1 Měřický náčrt
Měřický náčrt se vyhotovuje přímo v terénu na předem připravený kreslící pa-
pír, nebo na kopie a zvětšeniny polohopisných podkladů. Vynesou se body
polohového bodového pole a rámy budoucích mapových listů. Při měření se
zaznamenávají do měřického náčrtu:
- Poloha a číslo podrobných bodů
- Zákres předmětů měření (polohopisná kresba)
- Značky druhů pozemků
- Kontrolní oměrné míry (číselné hodnoty mohou být v zápisníku)
- Další informace podle účelu mapování
Po ukončení měřických prací se náčrty adjustují. Ukázka měřického náčrtu je
na obr.č. Podrobnější informace najdete v doporučené literatuře.

Obr. 5.10 Měřický náčrt polární metody

Obr. 5.10 Část měřického náčrt polární metody

Zápisník podrobného měření
Naměřené hodnoty se zapisují do zápisníků podrobného měření. Jednotlivé
body se průběžně číslují shodně s číslováním v měřickém náčrtu. Velice vý-
hodné (rychlost, bezchybnost záznamu, možnost digitálního zpracování) je
využít registraci měřených veličin. Ukázka takového zápisníku v textovém
souboru je uvedena na obr.č.

;Měřeno přístrojem TOPCON-GTS210/GTS310
;korekce: -137 mm/km
9999
999999999
100001
1
3
0
2

1 4004 0.000
/
5013 72.402 0.000 0.0000 98.8324
1 21.111 0.000 380.5540 103.9950
2 21.269 0.000 381.5654 104.1050
3 21.041 0.000 383.0196 104.8568
4 21.007 0.000 383.3808 105.3452
5 33.191 0.000 151.3332 109.3690
6 32.892 0.000 151.1500 106.4554
7 21.805 0.000 221.0500 107.7670
5013 72.402 0.000 0.0000 98.8322
/
-2
- 32 (37) -
Měření výškopisu
- 33 (37) -

Obr. 5.10 Zápisník polárního měření
Postup měření
a) Centrace a horizontce přístroje
b) Návrh a stabilizace pomocných bodů
Pokud ze stanoviska nejsou vidět všechny body podrobného měření, stabilizuje
se na vhodném místě dočasným způsobem pomocný bod
c) Orientace na dané body
Orientace na stanovisku se provede vždy nejméně na dva dané body polohové-
ho bodového pole, vhodné je nastavení nulového čtení . Nejméně na jeden z
nich se měří také délka; výjimka je přípustná jen při orientaci na dva trvale
signalizované nepřístupné body, nebo existuje-li pouze jeden orientační směr
(stanovisko určeno rajonem). Na konci měření na stanovisku musí se překon-
trolovat jeden orientační směr. Je možné Před započetím podrobného měření je
vhodné zacílit na jakýkoliv jednoznačně identifikovatelný přirozeně signalizo-
vaný bod a poznamenat si čtení na vodorovném kruhu. Zaměření pomocných
bodů
d) Zaměření pomocných bodů
e) Měření podrobných bodů
Podrobné body polohopisu se zaměřují horizontálními směry a délkami. Na
stanovisku se zaměří nejméně jeden podrobný bod určený též z jiného stano-
viska. Podrobné body, které není ze stanoviska vidět přímo, lze zaměřit s pou-
žitím polárních kolmic, které se vytyčují hranolem. Body nedostupné pro
polární určení se mohou též určit doplňujícími měřickými metodami s připo-
jením na podrobné body určené polárně. Větší počet těchto bodů je
vhodnější měřit z pomocného stanoviska.
f) Kontrola orientace
Po skončení měření na stanovisku opět zacílíme na jeden z orientačních bodů ,
zaznamenáme horizontální směr a zkontrolujeme jestli nedošlo v průběhu mě-
ření ke změně postavení přístroje.
5.5 Zobrazovací a kartografické práce
Zobrazováním rozumíme činnost, při níž vyznačujeme polohopis z výsledků
měření do mapy, nebo plánu. Většina map velkého měřítka byla vyhotovena
tzv. klasickou metodou, proto je nutné se podrobně seznámit s touto technolo-
gií. Veškeré práce, včetně vyhotovení originálu mapy, je možné vykonat na
lokalitě výuky v terénu.
5.5.1 Zobrazovací práce klasické
Měřický originál mapy, nebo polohopisného plánu se vyhotovuje se všemi
prvky polohopisné kresby a popisu postupně na rozměrově stálé podložce, ne-
bo v případě výuky na kvalitním rýsovacím papíře. Klasické ruční zpracování
Výuka v terénu I · Modul 02
je časově náročné, jednotlivé úkoly je nutné vykonat s maximální pečlivostí a
přesností (0,1mm). Během práce na mapovém listě je nutné dodržovat úzkost-
livě čistotu pomůcek a nedotýkat se kreslícího papíru, protože závěrečná kres-
ba tuší by mapový list znehodnotila.
5.5.1.1 Přípravné práce
Pro konstrukci mapového originálu se shromáždí všechny potřebné podklady
(seznamy souřadnic, zápisníky a náčrty podrobného měření). Podklady musí
být adjustované, v definitivní podobě. Určí se souřadnice standardního rámu
mapového listu (625 x 500mm), nebo se navrhne vhodný odlišný rozměr rám-
ce. Tato úprava musí být jednotná pro všechny měřické skupiny a je nutné ji
konzultovat s tutorem.
Konstrukční list
První prací je zhotovení konstrukčního listu mapy, na něm se zobrazí mapový
rám, čtvercová síť a všechny body dané pravoúhlými souřadnicemi.
a) Mapový rám a čtvercová síť se vynese kovovou síťovou šablonou, po-
loha se vyznačí tzv.pikýrkou.
b) Body polohového pole a další body v souřadnicích (většinou také dva
rohy mapového rámce a průsečíky polygonových stran a měřických
přímek s mapovým rámem) se vynesou kovovými trojúhelníčky od ro-
hů čtvercové sítě.
Polární metoda
Měřenými směry a délkami ze zápisníku se vynáší podrobné polohové body
prostřednictvím přesného polárního koordinatografu. Důležité body polohopisu
se překontrolují oměrnými mírami a body se pospojují podle kresby v náčrtu.
Kontrola zobrazení
Průběžná kontrola polohy bodů probíhala oměrnými a kontrolními mírami. Na
styku dvou listů musí kresba přecházet z jednoho listu do druhého ve stejném
bodě a bez zalomení. Kontrola se uskuteční odměřením polohy průsečíku
s rámem v obou listem a tzv. stykovou páskou.
Kartografické zpracování
Tužkové čáry v mapovém listě se přesně vyrýsují černou tuší, čáry musí být
tenké (0,1 – 0,18mm) a syté. Kresba se doplní mapovými značkami :
- bodové značky (pevné body, vpustě, sloupy,…)
- čárové značky (hranice, nadzemní vedení,…)
- plošné značky (prost, půda, vodní hladina …).
Zhotovená mapa se doplní popisem mapy vně rámu: označení mapy, souřadni-
cový systém, lokalita, měřítko, atd.. Uvnitř rámu mapového listu se připíší:
čísla bodů polohového bobového pole, parcelní čísla, místní názvy, čísla domů,
názvy ulic atd..
- 34 (37) -
Měření výškopisu
- 35 (37) -
5.5.1.2 Výsledný elaborát
Po dokončení všech mapovacích prací se vyhotoví rozsáhlý písemný dokumen-
tační elaborát obsahující následující přílohy:
1) Technická zpráva s popisem všech měřických a kartografických prací.
2) Přehled bodů polohového bodového pole v měřítku 1 : 10 000, l : 5 000.
3) Seznam souřadnic bodového pole, dané i nově určené.
4) Geodetické údaje nových bodů polohového bodového pole.
5) Adjustované zápisníky všech údajů týkajících se zhuštění bodo-
vého pole i zápisníky podrobného měřeni.
6) Výpočty v podrobném polohovém bodovém poli na předepsaných, tisko-
pisech.
7) Přehled měřických náčrtu v měřítku 1: 10 000 , 1 : 5 000.
8) Měřické náčrty adjustované.
9) Klad mapových listů s jejich označením – příloha společná pro
všechny skupiny.
10) Originály mapových listů vyrýsované na kvalitním kladívkovém pa-
píru, doplněné všemi předepsanými náležitostmi a zkontrolované odpovědnými
pracovníky.
Technická zpráva je důležitým dokumentem o měření a zpracování mapy pro
využití mapy. Zpráva musí proto krátce v jasné a srozumitelné formo popsat
následující skutečnosti:
1) Vedoucího a členy měřické skupiny.
2) Dobu konání měřeni a zpracovaní výsledků
3) Lokalizaci zaměřovaného území a jeho
popis 4) Rozsah zaměřené plochy
5) Účel mapováni
6) Popis bodového pole
7) Časový sled měřických a kartografických prací.
8) Použité technické předpisy.
9) Použité přístroje a metody.
10) Posouzení dosažené přesnosti.
11) Celkové zhodnocení mapovacích prací
12) Seznam všech příloh elaborátu.
13) Podpis odpovědného pracovníka a datum vyhotovení.
5.5.2 Zobrazovací práce digitální
V současné době se využívají grafické počítačové software umožňující řešení
geodetických výpočetních a zobrazovacích úloh. Tyto programy umožňují
tvorbu kresby, vkládání popisných údajů i vytváření tiskových souborů pro
Výuka v terénu I · Modul 02
tiskárny a plotry. Automatizovanou tvorbu map budete probírat v předmětu
Mapování.


- 36 (37) -
Studijní prameny
6 Studijní prameny
6.1 Seznam použité literatury
[1] Vitásek, J., Nevosád, Z.: Geodézie I. Měření směrů a úhlů, Akademické
nakladatelství CERM s.r.o., Brno
[2] Nevosád, Z., Soukup, F., Vitásek, J.: Geodézie II, VUTIUM Brno 1999
6.2 Seznam doplňkové studijní literatury
[3] Dušek, R., Ratiborský, J., Skořepa, Z.: Geodézie. (Návody na cvičení
I), Vydavatelství ČVUT, Praha 1995
[4] Vobořilová, P., Skořepa, Z.: Geodézie 1, 2. (Návody na cvičení), Vyda-
vatelství ČVUT, Praha 2004
[5] Ratiborský, J.: Geodézie. (Měření), Vydavatelství ČVUT, Praha 1998
[6] Sokol,Š.,Ježko,J.,Bajtala,M.: Výučba v teréne z geodézie, Vydava-
teľstvo STU, Bratislava 2003

6.3 Odkazy na další studijní zdroje a prameny
[7] Foral, J.: Geodetická cvičení I, Modul 01 (studijní opory), Brno 2004
- 37 (37) -