Skripta

územně plánovací dokumentaci jsou součástí základního obsahu územního plánu obce limity využití území včetně stanovených zátopových území.
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákony č. 103/1990 Sb., č. 425/1990., č. 262/1992 Sb., č. 43/1994 Sb., č. 19/1997 Sb. A č. 83/1998 Sb.
Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 131/1998 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci.
Jedním z takovýchto předpisů v oblasti územního plánování je stavební zákon a jeho prováděcí vyhláška č. 131/1998 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací
dokumentaci, ve které se mimo jiné stanoví:
V příloze č. 2 v části Základní obsah územně plánovací dokumentace je uvedeno:
II. Uzemní plán obce obsahuje
1. Textová část
B. řešení územního plánu
e) limity využití území včetně stanovených zátopových území,
D. závazná část ve formě regulativů.
2. Grafickou část
B. v dalších dle potřeby samostatných výkresech se graficky znázorňují
h) stanovená zátopová území.
Další právní předpisy, zabývající se ochranou před povodněmi, se kterými je nutno se seznámit, jsou:
Nařízení vlády č. 100/1999 Sb., o ochraně před povodněmi,
Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve zněni zákona ONR č. 425/1990 Sb., zákonů č. 114/1995 Sb., č. 14/1998 Sb. a 58/1998 Sb.,
Zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodnim hospodářství ve znění zákonů č. 49/1982 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 23/1992 Sb. a č. 11451995 Sb.
Metodická východiska
Zátopové území je vymezené území zvláště ohrožené povodněmi, dále území vymezené záplavovou čárou největší historicky známé povodně.
Stanoví je na návrh správce vodního toku (Povodí, a.s., Státní meliorační správa, Lesy OR, s.p., obce a další vlastnici) vodohospodářský orgán územně příslušného okresního úřadu a oznamuje je příslušným stavebním úřadům a dotčeným obcím.
Správci vodních toků navrhují stanovení zátopových území prioritně v osídlených oblastech kolem vodních toků na tzv. stoletou vodu Q100, tj. hypotetickou povodeň, která se teoreticky může opakovat jednou za sto let. Prakticky se však může vyskytnout v kratším časovém úseku vícekrát nebo naopak ani jednou za sto let. Je-li známa větší povodeň, navrhuje se zátopové území na úroveň této povodně.
Povodeň může být způsobena přírodními jevy (přirozená povodeň) nebo umělými vlivy (zvláštní povodeň).
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
meteorologická situace,
vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
nedostatečná protierozní ochrana,
nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Opatření na ochranu před povodněmi jsou preventivní a přípravná, prováděná mimo povodeň, operativní v době povodně a opatření po povodni. Mezi preventivní a přípravná opatření patří:
povodňové plány,
povodňové prohlídky,
předpovědní a hlásná povodňová služba,
hlídková služba,
povodňové zabezpečovací a záchranné práce,
evidenční a dokumentační práce.
Opatření při povodni spočívají v:
manipulaci na vodohospodářských objektech a soustavách,
v ovlivňování odtokových poměrů,
v zabezpečovacích a záchranných pracích,
v náhradní dopravě,
zásobování apod.
Protipovodňová ochrana po povodni spočívá zejména:
v obnovení narušených funkci v zasaženém území,
zjišťování a oceňování povodňových škod,
v evidenčních a dokumentačních pracích
a vyhodnoceni povodňové situace s návrhy opatření.
Ochranu před povodněmi v době mimo povodně zabezpečují povodňové orgány:
Ministerstvo životního prostředí,
okresní úřady, v hlavním městě Praze a ve statutárních městech Brně, Ostravě a Plzni magistráty těchto měst,
orgány obcí, v hlavním městě Praze a ve statutárních městech Brně, Ostravě a Plzni orgány městských částí nebo městských obvodů.
Po dobu povodně (od vyhlášení 2. stupně povodňové aktivity) ochranu zabezpečují:
ústřední povodňová komise zřízená vládou (předsedou je ministr životního prostředí a místopředsedou ministr vnitra),
povodňové komise ucelených povodí zřízené Ministerstvem životního prostředí v dohodě s Ministerstvem vnitra a Civilní ochranou,
povodňové komise okresů zřízené přednosty okresních úřadů, v hlavním městě Praze a ve statutárních městech Brně, Ostravě a Plzni povodňové komise zřízené jejich radou,
povodňové komise obcí zřízené obecní radou, v hlavním městě Praze a ve statutárních městech Brně, Ostravě a Plzni povodňové komise městských části nebo městských obvodů zřízené radou městské části nebo městského obvodu.
Iniciování preventivních opatření, jež jsou rozhodující pro snížení povodňových škod, je v odborné působnosti správců vodních toků. Jedná se zejména o:
zvýšení četnosti prohlídek zátopových území a důsledné uplatňování zjištěných závad a nedostatků prostřednictvím orgánů státní správy a samosprávy,
přehodnocování užívání vodních nádrží z hlediska možnosti zvýšit jejich ochranné funkce,
zpracování studií odtokových poměrů, vymezování zátopových území,
pořízení studií preventivních protipovodňových opatření dílčích povodí,
účast správců vodních toků při navrhování opatření, jak zlepšit a využívat zemědělský a lesní půdní fond a jak snížit půdní erozi především při přípravě a realizaci komplexních pozemkových úprav,
zvyšování retenční kapacity území, zejména obnovou a budováním drobných vodních nádrží, mokřadů apod.
Povodně v červenci 1997 vyvolaly četné diskuse o tom, zda problémy povodňové ochrany je možné řešit zvětšováním retenční schopnosti krajiny nebo technickými opatřeními. Jak Hodnocení na území České republiky, tak i zahraniční zkušenosti ukazují, že řešením je kombinace obou přístupů, založená na podrobné znalosti charakteristiky území s postižením
vzájemných vazeb.
Zvýšení retenční schopnosti krajiny
je možno považovat za preventivní protipovodňové opatření. K docílení tohoto zvýšení přispívají:
optimální druhová skladba lesů s vyšším podílem listnatých dřevin,
širší věková skladba lesů, zamezení holosečí,
usměrňování zemědělské činnosti (správné umísťování vhodných kultur, vhodný způsob obdělávání, snížení podílů erozně náchylných plodin v rizikových povodích),
vhodné pozemkové úpravy,
rozšíření ploch s trvalým travním porostem v nivách řek,
zachování a zřizování přirozených překážek povrchového odtoku (remízků, mezí, průlehů, příkopů, mokřadů a přirozených nádrží),
budování retenčních nádrží, suchých poldrů,
zachování přirozené linie toků v krajině, meandrů a slepých ramen na vodních tocích,
hrazení bystřin,
omezení zpevněných ploch v zastavěném území.
Základní technická opatření protipovodňové ochrany, která lze považovat za preventivní protipovodňová opatření:
regulace zemědělské činnosti v zátopovém území,
vhodné pozemkové úpravy,
budování protierozních opatření biotechnického rázu (meze, průlehy, příkopy), včetně sítě polních a lesních cest s protierozním trasováním,
budování protierozních vsakovacích a nárazových nádrží,
budování melioračního odvodnění a jeho údržba (v odůvodněných případech),
vhodné trasování liniových staveb (zamezení nebo naopak využití hradícího efektu dopravní stavby),
zajištění a regulace odtoku vody z krajiny (respektování hydrologických údajů vodotečí při návrhu dimenzí mostních profilů a propustků),
čištění koryt vodních toků, údržba březových porostů ve vhodné druhové, věkové a prostorové skladbě,
minimalizace výskytu odplavitelných materiálů a výrobků, které mohou ovlivnit průtočné profily v území,
budování údolních nádrží se stanoveným manipulačním řádem ve vhodných profilech,
výstavba a obnova malých vodních nádrží včetně rybníků se stanoveným manipulačním řádem (ponecháni akumulačních prostor),
výstavba a údržba suchých nádrží (poldrů),
regulace a stabilizace toků v zastavěných územích obci (ohrázování toků a objektů na nich-jezů, splavů, umístěni usměrňujících hrází dále od břehové čáry).
V úrovni územního plánu obce je zapotřebí bezvýhradně respektovat limity, regulativy a zásady funkčního a prostorového uspořádání stanovené ve schváleném územním plánu velkého územního celku. V případě, že územní plán velkého územního celku pro řešené území není dosud
zpracován, je nutno v rámci průzkumů a rozborů a dále v zadání soustředit všechny potřebné podklady, a to nejen pro administrativní území obce, ale i v rámci širších vztahů.
V průzkumech a rozborech je vhodné soustředit údaje o veškerých skutečnostech a jevech, které mohou mít vliv na vznik a průběh povodní. Jedná se zejména o tyto údaje:
přírodní podmínky
klimatické a hydrologické údaje průměrný úhrn srážek pro porovnání se srážkami, které jsou pro vznik povodně v daném území rozhodující;
geomorfologické údaje sklonitostní poměry řešeného území, resp. povodí pro posouzení odtokových poměrů;
geologické. hydrogeologické a pedologické poměry
sesuvná území aktivní a potenciální,
náchylnost půd k vodní erozi (erozně ohrožené lokality na zemědělském půdním fondu, ale i na pozemcích určených k plnění funkce lesa) a předpokládaný směr soustředěného odtoku;
územní technické podmínky
stav povodí (jedná se především o využití povodí dotčeného území, případně území, které má bezprostřední vliv na výši hladiny záplavy)
poměr kultur v povodí (lesy včetně věkové a druhové skladby, podílu listnatých dřevin, holosečí; orná půda, louky, sady, vinice apod.),
poměr zpevněných ploch v povodí (dopravní stavby, zastavěné plochy),
údaje o způsobu a kvalitě hospodaření (významný podíl nesečených luk, ladem ležící půdy, neošetřená hnojiště, zhutnělé půdy),
existence přirozených překážek povrchového odtoku, uplatnění stávajících protierozních opatření biotechnického rázu (remízků, mezí, průlehů, příkopů, mokřadů a přirozených nádrží),
existence vodních nádrží se stanoveným manipulačním řádem,
existence a stav protierozních, retenčních, vsakovacích a nárazových nádrží, bezodtokových rybníků,
existence a stav meliorací,
existence a stav suchých poldrů,
území s nebezpečím přívalových vod (zpravidla území s velmi nízkou retenční schopností značně sklonitá, s vysokým podílem zpevněných ploch a současně bez kanalizace apod.),
hradící a vymílací efekt staveb (nesprávné vedení liniových staveb, nedostatečné propustě a výška mostů, nevhodná výstavba plotů apod.),
dodržení či nedodržení protipovodňových zásad při stavební činnosti (výstavba v inundačním území, způsob jejího protipovodňového zabezpečení);
stav vodních toků
charakter toku (přírodní - meandrující či upravený, slepá ramena),
vodohospodářského zajištění toku (vedení trasy a její případné zkrácení, úpravy příčného profilu a charakter opevnění, charakter a stav ochranných a usměrňujících hrází, jezů, splavů, nádrží a břehových porostů), existence rozlivů;
průběh známých povodní
stručný popis průběhu povodňové viny, rozsahu záplavy a škod dle Zprávy povodňové komise. Nutno uvést i skutečnost, že se sledovaný jev v území nevyskytuje.
V řešení územního plánu obce musí být promítnuta protipovodňová opatření do jednoznačně formulovaných limitů, regulativů a zásad.
Protipovodňová opatření na vodních tocích a nádržích
V povodích všech toků respektovat ustanoven odvětvových norem TNV 75 2102 "Úpravy potoka' a TNV 75 2103 "Úpravy řek", ve kterých jsou navrženy stupni povodňové ochrany území podél toků.
Využít systém stávajících hrází, obnovit a doplnit chybějící úseky, případně je zvýšit. Nové ochranné hráze situovat c(nejblíže k předmětu ochrany a co nejdále od vodního toku aby byl zajištěn dostatečný průtočný profil, byla maximálně zachována přirozená inundační území podél toku a nezvýšilo se ohrožení níže situovaných sídel. Ohrázování území je nutno vybavit spolehlivým odvodňovací" zařízením (hrázové propustě, povodňové čerpací stanice apod.).
Citlivě regulovat toky v zastavěném území obce včetně využití nových materiálů. Při provádění směrových úprav toků používat materiálů přírodních, nikoli betonového opevnění tak, aby vzhled nového úseku toku byl blízký přirozenému stavu koryta.
Provádět komplex revitalizačních opatřeni mimo zastavění území obce (obnovovat povodní koryta vodních toků případně budovat nová - odlehčovací koryta, upravovat trasy stávajících toků, odstraňovat jejich zatrubněni nevhodné úpravy koryt - betonové prvky apod., zřizovat tůně a obnovovat splavy s ohledem na zachován přirozeného vzhledu toku, vhodného prostředí pro choť ryb a výskyt vodního ptactva).
Obnovit hydrologický režim odstavených ramen vodnicí toků a obnovit porostní strukturu podél nich.
Upravovat - snižovat - kinetickou energii toků (hradit bystřiny výstavbou stupňů, balvanitých prahů a skluzů upravovat koryta do vhodných profilů).
Rekonstruovat jezy a regulovat jezy i přehrážky na malých vodních tocích (např. přidáním pohyblivé klapky).
zvýšit kapacitu průtočného profilu koryt řek pod mosty zajistit dostatečné průtočné kapacity mostka s možnost odstranění lávek v případě nebezpečí. (U mostě a lávek je vhodná orientace na lehké konstrukce, které v rozvodněném toku nevytvářejí pevné bariéry a lze je poměrně snadno obnovit.)
Kolem vodních toků v zastavěném území zachovat nezastavěné manipulační pásy v šířce minimálně 6 m, aby byla umožněna údržba koryta. Kolem vodních toků v krajině ponechat vegetační ochranná pásma v šířce alespoň 20 m s funkcí biokoridorů, vsakovacích a filtračních pásů a pásů krajinotvorné zeleně.
V trasách soustředěného odtoku povrchových vod (většinou navazujících na cestní síť) vybudovat mělké zatravněné průlety (příkopy s mírným sklonem svahů), které chrání cesty před vymíláním, podporují vsakování vody do podloží, přebytečnou vodu neškodně odvádějí z povodí.
Vybudovat navržené retenční nádrže pro zachycení přívalových vod, odlehčení povodňových kulminací.
Obnovit původní záchytné nádrže (rybníky, poldry), za účelem zvýšení retenční schopnosti území.
Technicky stabilizovat břehy (kamennými zdmi) nebo jiným způsobem je zpevnit (namísto panelů používat travní tvárnice, zbytek oset travou).
Technickými a vegetačními úpravami podpořit stabilizaci a vznik nových mokřadů.
Protipovodňová opatření na úseku dopravní infrastruktury
Liniové stavby jako např. komunikace, dálkovody a plynovody, budovat s parametry, které zajistí provedení povodňových průtoků tak, aby došlo k co nejmenšímu omezení akumulace v inundačních prostorech, zvýšení hladiny vody a ohrožení odtokových poměrů, zejména v níže ležícím povodí. (Umístění liniových staveb do inundačních prostorů a jejich stavebně-technické uspořádání může být voleno buď tak, že
vytvoří současně ochranný prvek proti dalším rozlivům, přičemž musí být zvážen negativní dopad omezení akumulace v inundaci na zvětšení odtoku v níže ležícím povodí, nebo
liniové stavby musí umožnit co nejvolnější pohyb vody v inundačním prostoru, zejména pak podélné proudění v souběhu s tokem, aniž by byla narušena funkce těchto staveb - dostatek inundačních mostů a propustků. Situační a výškové uspořádání liniových staveb musí zajistit maximální vyprázdnění inundace.)
Zvýšit niveletu tělesa komunikace a využít jej jako hráze suchého poldru, který by zachytil inundační nápor,
Přesunout trasu silnice a železnice do svahu dále od řeky.
Při rekonstrukci a nové výstavbě navržených mostních těles splnit podmínku zachování volné výšky v mostním otvoru nejméně 0,5 m nad hladinou návrhového průtoku (způsobuje-li most vzdutí, pak nad vzdutou hladinou) měřeno od nejnižšího místa nosné mostní konstrukce, která je pro jednotlivé typy mostů stanovena ČSN 73 6201 "Projektování mostních objektů". (Mostní tělesa nesmí ve vodním toku způsobovat podstatnější změny průtočného profilu a proudění.)
Zřídit nové průchody silničním tělesem, které zabezpečí dostatečně kapacitní rozliv do inundačního území.
Zkapacitnit propustky pod komunikacemi, zabezpečit ochranu před jejich zanášením a systém udržovat trvale funkční.
Při rekonstrukcích mostů a povrchů silnic pamatovat na potřeby správců inženýrských sítí a ukládat zde chráničky či technologické lávky pro potrubní vedení či zatažení kabelů.
Protipovodňová opatření na úseku technická infrastruktury
Navržený skupinový vodovod postupně realizovat. (Obecně platí, že situaci lépe zvládají velké skupinové vodovody. V systému je zpravidla k dispozici více zdrojů a výpadek některého z nich je možné nahradit i za cenu dočasně omezené kapacity celého systému. Místní zdroje jsou mnohem zranitelnější a jejich opětovné uvedeni do funkce náročnější.)
Vodovod propojit se vzdálenějšími zdroji pitná vody jejichž jímací území neleží v inundaci.
Jímací území samostatně chránit před zaplavením povodňovým průtokem (ohrázováním jímacího území, chránit technologická zařízení vodárenských zdrojů (vytažením pažnic jímacích vrtů nad hladinu Q100, utěsněním vrtů, osazením technologie čerpacích stanic nad hladinu Q100 apod.).
Stavby studní, sloužících k zásobování obyvatelstva pitnou vodou, provádět jen v mělké inundaci, a to tak, že budou vyvedeny 50 cm nad úroveň hladiny vody povodně, ze která se vycházelo při stanovení zátopového území. Budou fádně zajištěny proti vniknutí vody, popřípadě podle možnosti vyřazeny z provozu v případě zatopení a asanace. V hluboká inundaci je možno zřizovat studny jen v nezbytných případech, zejména pro veřejné vodovody. Pokud není možné zajistit jejich vyvedení nad nejvyšší hladinu vody, je nutné je zajistit proti infekci a znečištěni, které mohou být způsobeny povodní.
Čistírnu odpadních vod umístěnou v inundačním území, vybavit obtokovými zařízeními a systém kanalizace zařízením proti zpětnému vzdutí vody.
Poklopy kanalizačních šachet ve vozovce přizpůsobit úrovni nejnižšího bodu přilehlé hráze řeky. V případě, že její koruna je pod úrovní nejnižšího bodu hráze řeky provést jiné technické řešení.
Odlehčovací stoky na kanalizačních sběračích opatřit protipovodňovými uzávěry.
Kanalizační stoky zabezpečit proti zpětnému vzduti vody z řeky do zastavěného území obce. Šachty kanalizačních šoupátek navrhnout tak, aby v případě deště v obci se tyto vody mohly přečerpávat do řeky pomocí přenosných čerpadel.
Kanalizační přípojky zabezpečit proti zpětnému toku splašků těmito přípojkami do napojených nemovitosti v případě nastoupání vody a zaplavení výustních objektů odlehčovacích komor (přípojky zajistit proti vzdut( vody pomocí uzavíracích stavítek, osazených přímo na potrubí)
Pro zachycení dešťových vod z přilehlé krajiny a z dešťových oddělovačů jednotné kanalizace vybudovat navržené retenční nádrže, odtud vodv svádět otevřenými příkopy do recipientů mimo kanalizaci města.
Vybudovat navržené suché poldry na zachyceni dešťových vod. Z nich bude zachycená voda rovnoměrně vypouštěna do kanalizace, při velkých vodách i přes bezpečnostní přepad.
Zachovat a rozšiřovat zatravnění obklopující zastavěné území obce, aby se vsakem srážkových vod snížil jejich přítok do vodních toků.
V zónách s rizikem zatopení zajistit územní podmínky pro účinné odvedení vod - systém povrchových svodnic s postupným dobudováním stanovišť mobilních (stálých) čerpacích stanic.
Inženýrské sítě
Vztah sítí