přednáška 7.2

m dozorem vpuštěn žádný provoz.
• Styčné plochy armatur, dešťových vpustí a ocel. konstrukcí, sousedních asfaltových ne-
bo betonových vrstev a konstrukcí se opatří silnou a rovnoměrnou vrstvou asfaltového
pojiva, zálivkou nebo jinou vhodnou úpravou.

Pokládka
• Pokládá se na očištěný a suchý povrch při teplotě ovzduší nejméně 5 oC.
• Je možné klást na podklad s max. výsledným sklonem 7 %, na chodnících a jiných plo-
chách 10 %.
• Při pokládce je zapotřebí nejdříve položit mezivrstvu pro rozptýlení tlaků páry a pórů - z
asfaltových úprav je nejvhodnější pro podklad litého asfaltu ABH, ABVH s velkou me-
zerovitostí
• Celková tloušťka litého asfaltu nemá být na vozovkách větší jak 80 mm
• Okraje pokládané plochy se podle potřeby omezí kovovými lištami tak, aby se vytvořily
přímé spoje a svislé hrany. Pro napojování dalších pruhů lze vytvářet i hrany mírně zko-
sené 70° až 80°. Podélné spáry (spoje) nesmí být provedeny v místech jízdních stop těž-
kých vozidel. Umístění podélných spojů na vozovkách musí být schváleno předem sta-
vebním dozorem.
• Zařízení, která mají nepříznivý tepelný vliv na lité asfalty, musí být vhodně izolována.
Praktické aplikace v pozemních komunikacích – Modul 6
- 22 (28) -
• Teplota směsi litého asfaltu má být během pokládání konstantní, v mezích 200 - 250 °C.
U litých asfaltů vyráběných z asfaltu o bodu měknutí nad 70 °C, lze krátkodobě (max 2
hod.) zvýšit teplotu směsi až na 260 °C. Při strojní pokládce se musí dbát na dodržování
stejné pracovní rychlosti, rozprostírací zařízení nesmí zastavovat.
• Při napojování pracovních spár se musí vychladlá vrstva v místě spoje očistit a ohřát na
teplotu, při které se vrstvy spojí. Pro ohřátí lze použít vhodného ohřívače (např. infrazá-
řiče), nebo horké směsi litého asfaltu. Po ohřevu se musí intenzivně natlačit horká směs
na styčnou plochu dříve provedeného pruhu. Jiným řešením je zalití styčné plochy vhod-
nou asfaltovou zálivkou nebo nalepení zálivkové pásky tloušťky 4 - 10 mm. Spára se pak
upraví jako v případě ohřevu podle požadavku projekt. dokumentace stavby.
• V místech, kde nelze předpokládat dobré spojení vrstev, se zřídí dilatační spára, která se
vyplní zálivkovou hmotou. Podélné spoje na vozovkách je třeba vždy provádět jako zá-
livkové nebo s použitím nátěru modifikovaným asfaltem.


Obrázek 19: Strojní pokládka litého asfaltu
Zdrsňování
• Litý asfalt se podle druhu a účelu použití ještě v horkém stavu opatří zdrsňovací povr-
chovou úpravou. Při zdrsňování se na horký povrch litého asfaltu rovnoměrně rozprostře
předepsané množství kameniva, které se do povrchu zatlačí ručními válci, silničními vál-
ci nebo jiným vhodným způsobem. Drobné kamenivo frakce 0 - 2 a 0 - 4 (na chodnících
a pod.) není nutné zatlačovat. Po vychladnutí litého asfaltu se přebytečné a nedostatečně
přilnuté kamenivo z povrchu musí odstranit.
• Na dálnicích a rychlostních komunikacích a komunikacích I. a II. třídy dopravního zatí-
žení a na mostech se musí použít zdrsňovací kamenivo obalené asfaltem v množství 0,6-
1,2% hmotnosti.
Praktické aplikace v pozemních komunikacích – Modul 6
- 23 (28) -
6 Hutnění
Na hutnění se používají statické hladké válce, pneumatikové válce a vibrační válce.
6.1 Druhy válců
• Statické hladké válce jsou motorové s vlastním motorovým pohonem většinou tandemové
dvouosé (dřívěji tříosé). Jejich provozní hmotnost je v rozmezí 1 t - 15 t. Hutnící účinek
je nízký - plné zhutnění nastává do 8 cm. Doporučená rychlost při hutnění je max. 4
km/h. Jsou vhodné do sklonů max. 12 - 14 %. Ocelové bandáže se v minimální míře kro-
pí vodou.

• Pneumatikové válce se vyrábějí s 5 - 11 koly na jedné ose a jejich hmotnost se pohybuje
v rozmezí 5 - 25 tun. Účinek do hloubky závisí na zatížení nápravy, tlaku
v pneumatikách, který lze regulovat a na rychlosti jízdy. Za nejpříznivějších předpokladů
je účinek hutnění do 18 cm. Při včasném nasazení uzavře příčné trhliny od hladkých vál-
ců. Pracovní rychlosti jsou 3 - 4 km/h (při hutnění tlustých vrstev) nebo 7 - 8 km/h (uza-
vírání povrchu). Začíná se pomaleji - uplatnění hloubkového účinku, s narůstajícím stup-
něm zhutnění se jízdy zrychlují. Optimální tlak v pneumatikách pro asfaltové směsi je
v rozmezí 500 - 600 kPa. Všechny pneumatiky musí být huštěny na stejný tlak. Pro ohřátí
pneumatik (tak aby se na ně nelepila asfaltová směs) se doporučuje co nejpomalejší jízda
za finišerem do dosažení jejich provozní teploty (60°C). Dále se také uplatňuje skrápění
vodou, vhodnými emulzemi nebo ohřev vestavěnými infrazářiči. Za větrného počasí a
nižších teplotách vzduchu se chrání nápravy ochrannými plachtovými kryty. Hutnění lze
provádět i ve sklonech větších než 14 %.


Obrázek 20 a 21: Pneumatikové válce

• Vibrační válce se vyrábějí jako tandemové dvouosé nebo tříosé. Pohon je většinou již na
obě nápravy. Jejich hmotnost je 1 - 15 tun s vibračním systémem na jedné nebo obou ná-
pravách. Frekvence a amplituda vibrace jsou měnitelné. Pro hutnění asfaltových směsí
jsou vhodné nižší amplitudy a vyšší frekvence. Při vypnuté vibraci je jejich účinek totož-
ný se statickými válci. U nejtěžších typů je hutnící účinek až do hloubky 30 cm. Malé
válce tohoto typu - s malým průměrem validla - mohou při vibračním účinku na horké
směsi způsobit nerovnosti. Doporučuje se opatření automatického vypnutí vibrace při
Praktické aplikace v pozemních komunikacích – Modul 6
- 24 (28) -
změně směru jízdy (zpět v témže záběru). Nevypne-li se vibrace vznikají v těchto místech
nerovnosti. Vibrační účinek působí příznivě, je-li potřebné uzavřít povrch („vytáhnout“
maltu). Na příliš horké směsi by mohlo dojít až k nežádoucímu vzniku hladkých - kluz-
kých míst. Pracovní rychlost je 2,5 až 4 km/h u tenkých vrstev do 4cm, u silnějších vrstev
1,5 až 2,5 km/h. Vhodný podélný sklon pro vibrační válce je do 14 %.




Obrázek 22 a 23 Vibrační válce
6.2 Fáze hutnění
V případě běžně dosahované míry předhutnění směsi finišerem je třeba proces hutnění roz-
dělit na následující 3 fáze:
1.fáze - počáteční fáze hutnění, s cílem intenzivního stlačení rozprostírané směsi při vyso-
kých teplotách.
• 0-50 m za finišerem
• 2-4 pojezdy
• vibrační válce: 2 bez vibrace, 2 s vibrací
• pneumatikové: s nízkým kontaktním tlakem
• statické tandemové : zvláště u velkých tlouštěk

2.fáze - hlavní fáze hutnění, s cílem dokončení zhutňovacího procesu z hlediska požadované
míry zhutnění.

• 50 - 150 m za finišerem
• 4-8 pojezdů
• vibrační válce: spíše u těžce zhutnitelných směsí
• pneumatikové : spíše pro lehce zhutnitelné směsi
• statické: zřídka

3.fáze - závěrečná fáze hutnění (uhlazení, “žehlení“), s cílem odstranit případné nerovnosti
• nedochází téměř k dalšímu zhutňování
• teplota směsi se pohybuje na hranici minima, měla by být vyšší jak 80 oC
hladké statické válce: tříosé, těžké tandemové
Praktické aplikace v pozemních komunikacích – Modul 6
- 25 (28) -

V případě dosažení vysoké míry předhutnění směsi lze fáze hutnění sloučit, budou-li splně-
ny požadavky na rovnost povrchu, příčný sklon, rovnoměrnost dosažené míry zhutnění
apod. Dvě fáze hutnění musí být ale vždy dodrženy. Použití válců ve fázích hutnění ukazuje
tabulka.
Tabulka 5 Použití válců v jednotlivých fázích hutnění
Typy válců 1.fáze 2.fáze 3.fáze
statické +1) +2) +
pneumatikové +3) +
vibrační +4) + +4)
1) při nízkém stupni předhutnění finišerem a tloušťkách větších než 50 mm válce nižších
hmotností.
2) válce vyšších hmotností.
3) při vysokém předhutnění finišerem; nelze použít u obrusných vrstev typu AK a při smluv-
ních požadavcích na protismykové vlastnosti.
4) s vypnutou vibrací.
6.3 Zásady při hutnění
• vždy mít v rezervě jeden válec (pro případ poruchy)
• začít s hutněním co nejdříve
• poháněná náprava má být orientována k finišeru (nevznikají prohlubně a trhliny), pouze
u velkých sklonů naopak
• kropit běhouny
• nevibrovat na místě, vibraci pouštět až za jízdy
• nezůstat stát nikdy s válcem na čerstvé směsi (v nouzovém případě šikmo k ose)
• volné okraje hutnit až nakonec
• měnit stopu pojezdu pomalu již na zhutněné a částečně vychladlé směsi
• v příčném řezu vozovky začít na nižším okraji a postupovat směrem nahoru
• počet přejezdů kontrolovat izotopovou sondou (Troxler)

Obrázek 24 Umístění hnané nápravy hutnícího válce
Praktické aplikace v pozemních komunikacích – Modul 6
- 26 (28) -

Obrázek 25 Umístění válce na čerstvé směsi v případě nutnosti zastavení - šikmo k ose
hutnění, aby mohly být případné prohlubně vyrovnány


Obrázek 26 Postup hutnění v případě volných okrajů

Obrázek 27 Změna stopy válce - na již zhutněném a vychladlejším místě, s hutněním
postupovat od nižšího okraje k vyššímu

Obrázek 28 Souběžná pokládka dvěma finišery
Praktické aplikace v pozemních komunikacích – Modul 6
- 27 (28) -
6.4 Závady při hutnění
V průběhu hutnění vznikají zejména tyto závady:

1) Hrnutí hutněné směsi před válcem
Příčinou může být příliš vysoká teplota směsi, nevhodný typ použitého válce, posouvání
hutněné směsi na podkladu vlivem jeho znečištění apod.

2) Nalepování směsi na běhouny a kola válců
Příčiny mohou spočívat v nedostatečném skrápění běhounů (pneumatik), v příliš vysoké
teplotě směsi, malé teplotě povrchu pneumatik.

3) Zabořování běhounů (kol) do hutněné směsi a její boční vytlačování
Příčinou může být příliš vysoká teplota směsi a nevhodné složení směsi, nevhodný typ pou-
žitého válce, malé předhutnění a velká tloušťka vrstvy, zastavování válce.

4) Příčné trhliny
Příčné trhliny vznikají v důsledku nedostatečného předhutnění a použitím příliš těžkých vál-
ců, nerovnoměrného ochlazování hutněné vrstvy (povrch je příliš chladný) vlivem větru,
vody apod., posouvání hutněné směsi na podkladu vlivem jeho znečištění apod.

5) Podélné trhliny
Příčinou může být nevhodný podklad, použití příliš těžkých zhutňovacích prostředků a pod-
huštění pneumatik. Další závady mohou vznikat vlivem prudkého otáčení a změny směru
jízdy válce, zastavováním vibračního válce apod.

Kontrolní otázky
Vyjmenujte tři základní typy asfaltových směsí .
Co je důležité pro zajištění správné funkce asfaltového koberce drenážního?
Který typ obalovny umožňuje měnit recepturu směsi?
Je dovoleno rozprostírat asfaltovou směs grejdrem?
Vyjmenujte druhy válců a popište postup hutnění v případě volných okrajů?


Pozemní komunikace II · Modul 1
- 28 (28) -
7 Závěr
7.1 Shrnutí
Text slouží k získání informací o výrobě, pokládce a hutnění asfaltových směsí. V úvodu je
pozornost věnována základnímu rozdělení a charakteristikám jednotlivých druhů asfalto-
vých směsí.
7.2 Studijní prameny
7.2.1 Seznam použité a doplňkové studijní literatury
ČSN EN 13108-1 Specifikace materiálu - Asfaltový beton (Asphalt Concrete)
ČSN EN 13108-5 Specifikace materiálu - Asfaltový koberec mastixový (Stone Mas-
tic Asphalt)
ČSN EN 13108-6 Specifikace materiálu - Litý asfalt (Mastic Asphalt)
ČSN EN 13108-7 Specifikace materiálu - Asfaltový koberec drenážní
(Porous Asphalt)
ČSN 73 61 21 Stavba vozovek, Hutněné asfaltové vrstvy, ČNI Praha,
Červenec 1994
Kaun, J., Luxemburk, F., Pozemní komunikace 30, ČVUT Praha, 1998
TP 170 Navrhování vozovek pozemních komunikací, MD ČR, 2004
Varaus, M. Přednáška č.5 a 6 Asfaltové směsi (pro 4 ročník studia)
VUT Fakulta stavební, 2004
Tištěné a internetové prezentace prov. firem, výrobců obaloven, finišerů a hutnící techniky.