přednáška 4

navrženy co největší. Čím
menší je rozdíl podélných sklonů, tím větší poloměr zaoblení se má použít.
Vypuklé lomy podélného sklonu se mají zaoblit tak, aby byl:
a) na obousměrných dvoupruhových komunikacích funkční skupiny B v přechodových
úsecích s dovolenou rychlostí > 50 km/h zajištěn podle možnosti rozhled pro
předjíždění;
b) na všech místních komunikacích zajištěn rozhled pro zastavení.
V podjezdu, kde konstrukce mostu omezuje rozhled, je nutné přezkoušet navržený poloměr
podle potřebné délky rozhledu pro zastavení.
Délka tečny výškového oblouku a svislé pořadnice jeho jednotlivých bodů se vypočítají podle
příslušných ustanovení ČSN 73 6101.
Lomy podélného sklonu se zaoblí parabolickými oblouky druhého stupně se svislou osou.
Tyto paraboly jsou určeny poloměrem výškového oblouku, který se rovná parametru paraboly
(poloměru oskulační kružnice ve vrcholu paraboly).
Přímkové sklony mezi výškovými oblouky téhož smyslu jsou nevzhledné a v místech
pohledově exponovaných musí být vyloučeny výškovým obloukem o větším poloměru nebo
alespoň výškovým obloukem složeným. Následují-li těsně za sebou výškové oblouky
opačného smyslu, doporučuje se vložit mezi ně přímkový sklon délky:

v
n
p R
vC 2100 ⋅=
kde Cp je délka svislého průmětu vloženého přímkového sklonu do vodorovné v m,
vn návrhová rychlost v km/h,
Rv poloměr vypuklého výškového oblouku v m.

()()[]21200 ssRt±⋅±= Rxyn2= Rty2max = 10011sRx⋅= 10022sRx⋅=

Obr. 4. 10 Vytyčovací prvky výškového parabolického oblouku

Hlavní vytyčovací prvky výškových parabolických oblouků jsou:
R poloměr oskulační kružnice parabolického oblouku [m],
t délka tečny oblouku [m],
ymax vzepětí oblouku (maximální svislá pořadnice [m],
s1, s2 podélné sklony [m].

Jsou-li znaménka sklonů s1 a s2 opačná (opačného smyslu) +, - nebo -, +, pak jsou sklony
sčítány. Jsou-li znaménka sklonů s1 a s2 shodná +, + a -, -, pak je brán v úvahu jejich rozdíl
13
a sklon s1 je absolutně větší (čitatel zlomku s1 ± s2 udává absolutní rozdíl sklonů tečen ve
vrcholu nivelety). Vypočítané svislé pořadnice yn jednotlivých bodů výškového oblouku, ty se
buď odečtou, nebo přičtou k absolutním výškám tečny výškového oblouku.

4.9 Výsledný sklon

Výsledný sklon dopravního pruhu nebo pásu v přímé i v oblouku, určený jeho podélným
a příčným sklonem, se vypočítá ze vzorce:
22 psm += ,
kde m je výsledný sklon dopravního pruhu nebo pásu v %,
s podélný sklon komunikace v %,
p příčný sklon dopravního pruhu nebo pásu v %.

Takto vypočtený největší výsledný sklon nesmí v nově budovaných obytných souborech
a nemá podle možnosti ani ve stávající zástavbě, překročit hodnotu
9% na komunikacích funkčních skupin a a B,
15% na komunikacích funkční skupiny C.
Výsledný sklon nesmí být menší než 0,5 %.
Převýšení ve směrovém oblouku se dosáhne otočením uvažované části příčného řezu kolem:
a) osy jízdního pásu;
b) osy komunikace;
c) vnitřní hrany jízdního pásu;
d) vnější hrany jízdního pásu;
e) vnější hrany vnitřního, nebo vnějšího vodícího proužku.
O volbě nejvhodnějšího způsobu otočení rozhodují zpravidla poměry dané okolní zástavbou,
odvodňovacími možnostmi, estetickými hledisky apod.
Vzestupnice (sestupnice) se navrhne zpravidla na délku přechodnice. U oblouků bez
přechodnic lze vzestupnici (sestupnici) umístit zčásti v oblouku a zčásti v přímé nebo ji lze
plně umístit do navazující přímé.
Sklon vzestupnice (sestupnice) ∆s nesmí být strmější než:
1,2 % pro komunikace s vn ≤ 50 km/h;
0,7 % pro komunikace s vn > 50 až 100 km/h;
a nesmí být mírnější než 0,1 · a‘ (≤ ∆s)
kde a‘ je vzdálenost okraje jízdního pásu od osy klopení v m.

Jestliže při výše uvedeném umístění vzestupnice (sestupnice) není možné zajistit v prostoru
příčného řezu s nulovým příčným sklonem dostatečný výsledný sklon, pak je možné
vzestupnici (sestupnici) posunout.
Styk vzestupnic v přechodnicovém oblouku se zaoblí poloměrem:
21
300
ss
hR
±
⋅= ,
kde R je poloměr výškového oblouku v m,
h hodnota převýšení na styku obou přechodnic v m,
s1, s2 relativní hodnoty podélních sklonů obou stýkajících se vzestupnic v %; přitom
platí součet (+) pro podélné sklony opačného smyslu (stoupání + klesání)
a rozdíl (-) pro podélné sklony téhož smyslu (stoupání – stoupání, klesání –
klesání).

14


Obr. 4. 11 Nevhodné napojení vjezdů do objektu na komunikaci s velkým sklonem. Ulice
Jaroslava Foglara, Brno.



Obr. 4. 12 Nevhodné napojení vjezdů. Pozor na případ, kdy komunikace na kterou se
napojujeme vjezdy má velký podélný sklon. Zde je vidět jaké plochy v dané
situaci vznikají. Je nutné na to pamatovat při projektování. Ulice Jaroslava
Foglara, Brno.
15

Obr. 4. 13 Nevhodné napojení vchodů do objektu na komunikaci s velkým sklonem. Není
zde dodržena Vyhláška 369/2001 Sb. Vjezd ulice Jaroslava Foglara, Brno.


Obr. 4. 14 Pozor na velké podélné sklony, zejména pak na volbu povrchu na těchto
komunikacích. Nutné brát v úvahu i způsoby provádění takto navržených
komunikací. Pozor dlažba na velkých sklonech klouže, i když je pouze mokrá.
i na takto relativně malém sklonu vozidla kloužou i za deště. Navíc je tu špatný
rozhled při výjezdu z parkoviště. Ulice Kounicova, Brno.

16
4.10 Napojení nových komunikací na stávající
stav

Při návrhu komunikací je důležité, aby nová komunikace byla směrově, šířkově i výškově
plynule napojena na stávající komunikace. Zejména začínající projektanti v některých
případech opomíjejí problematiku napojení stavby na stávající stav. Je důležité si uvědomit,
že každý vchod/vjezd další komunikace musí být vhodně napojen výškově i směrově na
stávající stav. Stavba se vždy musí přizpůsobit stávající situaci. Není možné, aby stavba
komunikací nerespektovala stávající vjezdy.


Obr. 4. 15 Správné napojení nové vozovky na stávající. Stavba přestupního terminálu.
Zastávka u Brna.
17

Obr. 4. 16 Stavba musí být začleněna do stávajícího stavu a musí mít logiku. i tak malá
stavba jako je přechod pro chodce.



Obr. 4. 17 Nevhodně provedená oprava pozemní komunikace. Rožňava, Slovensko.

18

Obr. 4. 18 Nevhodné napojení komunikací. Nebyla zde zvládnuta etapizace stavby. Ulice
Žabovřeská, Brno.


Obr. 4. 19 Možný řez vjezdu do garáže, napojení na silnici III. třídy. Postupné napojení
živičných vrstev nelze z praktického hlediska navrhovat v malém rozsahu.


19
CELKEM min.470mm
2
2
3.25 3.25
STÁVAJÍCÍ JÍZDNÍ PRUHZELEÒ NOVÁ KOMUNIKACE
0.30 0.30 0.30
def,2
min E = 45MPa
STÁVAJÍCÍ JÍZDNÍ PRUH
SILNICE III/395 13
SMÌ R SYROVICESMÌ R BRATÈICE

Obr. 4. 20 Napojení živičných vrstev na silnici III. třídy. Křižovatka silnice III. třídy
s místní komunikací funkční třídy C. Syrovice.



Obr. 4. 21 Napojení komunikace v podélném profilu. Vždy je vhodné podélný profil
protáhnout, aby bylo patrné, že je nová komunikace opravdu napojena na
stávající stav. Podélný profil okružní křižovatkou. Stará Turá, Slovensko.
20

Obr. 4. 22 Směrově rozdělná komunikace s jedním jízdním pruhem v jednom směru.