přednáška 3.2

.
Nevyhoví-li materiál nestmelené vrstvy stanoveným požadavkům, je nutno mezi podloží
a nestmelenou vrstvu položit vhodnou separační geotextilii podle ČSN EN 13249 nebo ne-
stmelenou vrstvu vhodné zrnitosti.
3.3 Stavební práce
Pokládka se nesmí provádět při silném nebo dlouhotrvajícím dešti a při teplotách nižších než
0 °C.
Při dopravě a manipulaci se směsí nesmí dojít ke znečištění, segregaci a takové změně vlh-
kosti (MZK, MZKO), při které by směs nebylo možno zhutnit na požadovanou míru zhutně-
ní.
3.3.1 Rozprostírání nestmelené směsi
Nestmelené směsi se rozprostírají v jedné nebo více vrstvách finišery nebo grejdry. Při
práci malého rozsahu a ve stísněných poměrech je možno využít i jinou vhodnou mechani-
zaci (např. maloobjemové nakladače) nebo pokládat ručně.
Rozprostírání nestmelené směsi pro MZK a MZKO je nutno zahájit s ohledem na zachování
optimální vlhkosti směsi neprodleně po jejím dovezení.
Při ruční manipulaci se směs nesmí lopatami plošně rozhazovat, ale doporučuje se vytvořit
malé hromádky a ty rozhrnovat.
Při pokládce se musí sledovat výskyt případných poruch a segregovaných míst a ještě před
začátkem hutnění je opravit.
Každá technologická vrstva musí být provedena tak, aby výsledně byly dodrženy předepsa-
né parametry celé konstrukční vrstvy a její vlastnosti byly co nejrovnoměrnější.
Praktické aplikace v pozemních komunikacích · Modul 7
- 22 (32) -

Obrázek 6 Finišer pro pokládku nestmelené podkladní vrstvy MZK

Obrázek 7 Grejdr při rozprostírání spodní podkladní vrstvy ŠD
3.3.2 Nadvýšení a příčný profil
Při pokládce se musí počítat s nadvýšením, aby vrstva po zhutnění odpovídala projektové
tloušťce. Nadvýšení se musí pro určitý typ směsi a způsob hutnění předem ověřit (srovnáva-
cí objemová hmotnost, zhutňovací zkouška) Obecně nadvýšení bývá 10-20% zhutněné
tloušťky netmelené vrstvy.
Okraje podkladních vrstev musí být zkoseny v předepsaném sklonu a urovnány tak, aby
nevytvářely zvýšené hrázky. Přitom musí být jednotlivé vrstvy provedeny v odpovídající
zvětšené šířce s ohledem na navazující vrstvy.
Závěr
- 23 (32) -
Pod cementobetonovým krytem je třeba podkladní vrstvy rozšířit na obě strany podle doku-
mentace stavby tak, aby rozšíření odpovídalo použité metodě betonáže; vždy však tak, aby
rozšíření horní podkladní vrstvy pod cementobetonovým krytem bylo nejméně 35 cm na
každé straně (doporučuje se 50 cm) kvůli bezpečnému pojezdu pásů finišeru pokládajícího
cementobetonový kryt.
3.3.3 Hutnění nestmelené směsi
Po rozprostření a urovnání povrchu vrstvy je nutno začít ihned s jejím zhutňováním. Pokud
se pokládá více technologických vrstev, musí se hutnit každá samostatně.
Hutnění vrstev ze směsí, obsahujících těžené kamenivo a/nebo jen malé množství jemných
částic může být obtížné, a proto je nutno věnovat pozornost volbě vhodného typu hutnícího
prostředku. Hutnění je možno provádět nejlépe vibračním tandemovým válcem s oběma
hladkými běhouny a válci pneumatikovými. Vibrace snižuje vnitřní tření mezi zrny ve
směsi a tím výrazně zlepšuje podmínky pro hutnění působícím tlakem. Účinnost vibračního
válce je charakterizována řadou veličin jako je hmotnost válce, poměr hmotnosti rámu
a běhounu, lineární tlak, odstředivá síla, frekvence a amplituda vibrace, pracovní rychlost
válce atd.
Pod kontrolou obsluhy vibračního válce jsou amplituda a frekvence vibrace a pracovní
rychlost válce. Pneumatikové válce jsou vhodné pro dokončení hutnění (vyhlazení
a uzavření povrchu).


Obrázek 8 Hutnění vibračním válcem ihned po položení směsi MZK finišerem
Praktické aplikace v pozemních komunikacích · Modul 7
- 24 (32) -

Obrázek 9 Dojíždění vibračního válce k zadní části finišeru
Při práci malého rozsahu, ve stísněných poměrech, v blízkosti armatur, šachet, obrubníků
apod. je možno k hutnění použít vhodnou drobnou mechanizaci (vibrační desky a pěchy,
ruční válce). Požadované zhutnění těchto míst je velmi důležité, v opačném případě zde
vznikají první poruchy nového krytu vozovky jako je prostorová deformace, propad vozov-
ky, apod.
Pracovní rychlost válce má přímý vliv na rovnost povrchu zhutněné vrstvy i dosaženou míru
zhutnění. Nižší rychlost válce je v obou případech příznivá. Vyšší rychlost válce rovnost
povrchu vrstvy zhoršuje, případně může vrstvu až deformovat.
Obecně se doporučuje, aby rychlost pojezdu vibračního válce byla v rozmezí 2 až 3 km/h.
Směs MZK a MZKO musí být vyrobena a dodána tak, aby její vlhkost při pokládce a hutně-
ní splňovala požadavky ČSN EN 13285.
Směs ŠD, ŠP a MZ se vyrábí a dodává bez požadavku na vlhkost a za suchého počasí se
doporučuje pro dosažení vhodnějšího účinku hutnění kropit vodou (nejčastěji pomocí
kropícího vozu). Při kropení nesmí být povrch porušen. Mezi kropením a hutněním se
doporučuje časový odstup min. 1 hodina.
Postup hutnění se opakuje až do dosažení požadované míry zhutnění podle následujících
pravidel:
– hutnění se provádí podélnými pojezdy válce (jeden pojezd = jízda vpřed a vzad) v jedné
stopě;
– v jedné stopě se smí provést jen jeden pojezd bez vybočení;
– další pojezd musí překrývat stopy válce předchozího pojezdu minimálně o 15 cm;
– první a poslední pojezd se doporučuje provést bez vibrace;
– vrstva se hutní pojezdy postupně od krajů do středu vozovky při střechovitém sklonu a od
níže ležícího nezapřeného kraje po předhutněný horní okraj při jednostranném sklonu;
Závěr
- 25 (32) -
– při prvním pojezdu se při hutnění neopřených okrajů vynechává pruh cca 10 cm, který se
hutní až nakonec při posledním pojezdu;
– nedoporučuje se použití vibrace při jízdě z kopce o velkém sklonu;
– při vysokých teplotách a suchém počasí je vhodné povrch vrstvy zvlhčit kropením.
POZNÁMKA Během hutnění může u některých směsí nebo při nevhodném způsobu hut-
nění dojít k poklesu již dosažené objemové hmotnosti. Postup hutnění se proto doporučuje
pro každou směs ověřovat (např. zhutňovací zkouškou).
3.3.4 Ošetřování a ochrana povrchu
Případná poškozená místa se musí opravit doplněním stejného materiálu, ze kterého byla
vrstva vyrobena a jeho následným urovnáním a zhutněním.
Aby byla vrstva co nejvíce odolná proti působení klimatických vlivů do doby překrytí, je
možné opatřit její povrch postřikem asfaltovou emulzí. Zkušenosti ukazují, že řádně prove-
dená podkladní vrstva odolá nepříznivým atmosférickým vlivům a minimální dopravě i delší
dobu.
3.4 Poruchy při provádění nestmelených vrstev a jejich možné
příčiny
Některé typy poruch při pokládce a jejich možné příčiny jsou uvedeny v tabulce 11:
Tabulka 11 – Poruchy při provádění nestmelených vrstev a jejich možné příčiny
Závada Možné příčiny
směs segreguje, je nehomogenní příliš suchá směs, nevhodná manipulace se směsí
stále se tvoří stopy po válci špatná vlhkost směsi, neúnosné podloží, směs obsahující nevhodné jemné částice, příliš těžký válec
válec vrstvu hrne před sebou, vrstva se
trhá
špatná vlhkost směsi, neúnosné podloží, jízda z kopce
se zapnutou vibrací, příliš těžký válec
vrstva pruží neúnosné podloží, směs obsahující nevhodné jemné částice, vysoký obsah vody
na vrstvě vznikají trhliny
špatná vlhkost směsi, nevhodný způsob hutnění,
nadměrné hutnění, vysoká pojezdová rychlost válce,
nevhodný hutnící prostředek, neúnosné podloží
ze směsi se při hutnění vytláčí voda,
hutnění je obtížné vysoká vlhkost směsi
položená vrstva je nestabilní, vyjíždí se
koleje
směs obsahující nevhodné jemné částice, směs je
nedostatečně zhutněna, neúnosné podloží, vysoký
obsah vody
nevychází kontrolní zkoušky hutnění
nevhodný způsob hutnění, odklon od předepsané
zrnitosti, směs obsahující nevhodné jemné částice,
špatná vlhkost směsi, neúnosné podloží, nevhodná
metodika zkoušení, nedostatečná doba vyzrání vrstvy

Praktické aplikace v pozemních komunikacích · Modul 7
- 26 (32) -

Obrázek 10 Segregace nestmelené směsi v podkladní vrstvě MZK




4 Hodnocení shody
Průkazní zkoušky kameniva jsou stanoveny v ČSN EN 13242, průkazní zkoušky směsí jsou stano-
veny v ČSN EN 13285.Tyto zkoušky jsou provedeny před vlastní výrobou a prováděním dané nest-
melené směsi. Hodnocení shody je v tomto případě porovnání výsledků provedených průkazních
zkoušek materiálů a směsí s kontrolními zkouškami průběžně prováděnými během stavby podkladní
vrstvy.
4.1 Kontrolní zkoušky směsi
Kontrolní zkoušky ověřují shodu vlastností s požadavky průkazních zkoušek, se specifika-
cemi stavebních materiálů, stavebních směsí a pro hotovou vrstvu s požadavky dokumentace
stavby.
Tabulka 12 – Kontrolní zkoušky stavebních směsí
Zkratka
vrstvy Vlastnost Požadavek Zkouška Četnost
zrnitost
obsah jemných
částic
GA,GC, GO podle
tabulky NA.2 ČSN
EN 13285
ČSN EN 933-1 1 000 m3 MZK,
MZKO
vlhkost - 2 % až + 1 % wopt ČSN EN 1097-5 min 2 x denně
Závěr
- 27 (32) -
ŠD, ŠP
zrnitost
obsah jemných
částic
GE podle tabulky
NA.2 ČSN EN
13285
ČSN EN 933-1 1 000 m3
zrnitost GE podle tabulky
NA.2 ČSN EN
13285
ČSN EN 933-1 1 000 m3 MZ
ekvivalent písku SE ≥ 25 ČSN EN 933-8 1 000 m3
4.2 Kontrolní zkoušky hotové vrstvy
4.2.1 Dodržení výšek určených v dokumentaci stavby
Dodržení stanovených výšek se zkouší nivelací v profilech podle projektové dokumentace
nejméně po 40 metrech ve třech bodech profilu.
Maximální odchylky od výšek nestmelených vrstev stanovených v dokumentaci stavby ne-
smějí být větší než ±20 mm (pod cementobetonovým krytem -20 až +10 mm) a průměrná
odchylka vypočítaná ze všech měření (nejméně 30) nesmí být větší než ±5 mm.
4.2.2 Odchylky od příčného sklonu
Dodržení odchylek od příčného sklonu se zkouší nivelací v profilech podle projektové do-
kumentace nejméně po 100 metrech a nesmí být větší než ±0,5% pro MZK (MZKO) a ±1 %
pro ostatní vrstvy.
4.2.3 Nerovnost povrchu
Měření nerovnosti povrchu se stanoví v podélném i příčném směru podle ČSN 73 6175.
V podélném směru se měří 4 metrovou latí nebo jiným odpovídajícím zařízením zpravidla
v ose každého jízdního pruhu. Maximální podélná nerovnost je 20 mm pro MZK (MZKO)
a 30 mm pro ostatní vrstvy. Příčná nerovnost se měří 2 metrovou latí v profilech po
100 metrech. Maximální příčná nerovnost je 20 mm.
4.2.4 Tloušťka vrstvy
Tloušťky vrstvy se měří nivelací nebo přímým měřením (kopanými sondami). Pokud se
provádí nivelací, měří se v profilech po 100 metrech v bodech příčného profilu, vzdálených
od sebe maximálně 5 metrů.
Minimální hodnota jednoho měření tloušťky vrstvy nesmí poklesnout pod 0,8 projektové
tloušťky, průměrná tloušťka vrstvy musí být nejméně 0,9 projektové tloušťky.
4.2.5 Míra zhutnění
Míra zhutnění se obecně stanoví podle ČSN 72 1006, jedna zkouška na každých 1000 m2,
při stejnorodém materiálu a stejné hutnící technologii jedna zkouška na každých 1500 m2.
Laboratorní srovnávací objemová hmotnost se stanoví Proctorovou modifikovanou
zkouškou podle ČSN EN 13286-2 nebo jinou metodou podle ČSN EN 13286-3, ČSN EN
13286-4 nebo ČSN EN 13286-5.
Praktické aplikace v pozemních komunikacích · Modul 7
- 28 (32) -
Pro hodnocení shody se stanovenou optimální vlhkostí směsi se zkouší vlhkost podle ČSN
EN 1097-5 minimálně 2 x denně s povolenými odchylkami vlhkosti od deklarované hodnoty
– 2 % až + 1 %.
Míru zhutnění je možno nahradit zkouškou modulu přetvárnosti statickou zatěžovací
deskou.

Obrázek 11 a 12 Stanovení míry zhutnění přímou (membránový objemoměr) a nepřímou
metodou (statická zatěžovací zkouška)
4.2.6 Modul přetvárnosti
Modul přetvárnosti statickou zatěžovací deskou podle ČSN 72 1006 se provádí na každých
6 000 m2, při stejnorodém materiálu a stejné hutnící technologii jedna zkouška na každých
12 000 m2.
Po zhutnění vrstvy časem dochází k příznivému nárůstu přetvárných charakteristik. Pro
kontrolní zkoušky je možno splnění předepsaných přetvárných charakteristik ověřit do 7
dnů.
Pokud je soubor zkoušek míry zhutnění nebo modulu přetvárnosti menší než 5 hodnot, musí
všechny tyto hodnoty dosáhnout nebo překročit stanovenou hodnotu. Při větším počtu
hodnot nesmí žádná hodnota míry zhutnění klesnout pod 97 % a žádná hodnota modulu
přetvárnosti nesmí klesnout pod 0,9 Edef2 požadované. V tomto povoleném rozpětí se však
může pohybovat pouze jedna hodnota měření z pěti vedle sebe ležících zkušebních míst.











Závěr
- 29 (32) -
Tabulka 13 – Kontrolní zkoušky hotové vrstvy
Požadavek Vlastnost
MZK
(MZKO)
ŠD, ŠP,
MZ
Zkouška Min. četnost
maximálně ± 20 mm Odchylky výšek
podle dokumentace
max. průměrně ± 5 mm
nivelací po 40 m
Odchylka od příčného sklonu max. ± 0,5 % ± 1,0 % nivelací po 100 m
Nerovnost povrchu
max. podélná 20 mm 30 mm průběžně
příčná 20 mm
ČSN 73 6175
po 100 m
Tloušťka vrstvy h
min. minimální 0,8 h
průměrná 0,9 h
nivelací,
sondou po 100 m
Míra zhutnění minimální 98 % – ČSN 72 1006 viz 8.4.5
viz tabulka 5 Modul přetvárnosti Edef min
Poměr Edef2 / Edef1 max. 2,5 ČSN 72 1006 viz 8.4.5

Tabulka 14 – Požadované minimální moduly přetvárnosti podloží a nestmelené vrstvy
v závislosti na její tloušťce a modulu přetvárnosti pod ní ležící vrstvy
a) Ochranná vrstva
Požadované moduly přetvárnosti Edef2 stanovené na povrchu ochranné vrstvy,
MPa
ŠP, MZ o tloušťce vrstvy, mm ŠD o tloušťce vrstvy, mm Podloží
150 200 250 150 200 250
30 1) 45 50 60 50 60 70
45 60 60 60 70 80 90
60 60 - - 90 100 110
90 - - - 120 - -
1) Platí pro vozovky a konstrukce ve třídě dopravního zatížení VI.






Praktické aplikace v pozemních komunikacích · Modul 7
- 30 (32) -
b) podkladní vrstva
Požadované moduly přetvárnosti Edef2 stanovené na povrchu podkladní
vrstvy, MPa
ŠD o tloušťce vrstvy, mm MZK, MZKO o tloušťce vrstvy, mm
Ochranná
vrstva
150 200 250 150 200 250
45 1) 70 80 90 - - -
50 1) 80 90 100 100 110 120
60 90 100 110 110 120 130
70 100 110 120 120 130 140
80 110 120 120 130 140 150
90 120 120 - 140 150 150
100 120 - - 150 150 -
120 - - - 150 - -
1) Platí pro vozovky a konstrukce ve třídě dopravního zatížení VI.


Kontrolní otázky
Jaké se používají nestmelené podkladní vrstvy ? Kde se používají v konstrukci vozovky
pozemní komunikace a proč?
Jakou metodou se obvykle stanoví zhutnitelnost nestmelené směsi ?
Jaká je nutná úprava podloží před pokládkou nestmelené podkladní vrstvy ?
Jaký je obvyklý postup při rozprostírání nestmelené podkladní vrstvy (postupy, stroje) ?
Jaký je obvyklý postup při hutnění nestmelené podkladní vrstvy (postupy, stroje) ?
Kontrolní zkoušky hotové nestmelené podkladní vrstvy pozemní komunikace ?












Závěr
- 31 (32) -
5 Závěr
5.1 Shrnutí
Text slouží k získání základních informací o nestmelených směsích a vrstvách v konstrukci
vozovky pozemní komunikace, jejich parametry a použití pro dopravní stavby a jednotli-
vých laboratorních a polních zkouškách. Dále jsou uvedeny informace o strojích používa-
ných pro provádění konstrukčních vrstev vozovky.
5.2 Studijní prameny
5.2.1 Seznam doplňkové studijní literatury
ČSN EN 932-3 (72 1186) Zkoušení všeobecných vlastností kameniva – Část 3: Postup a ná-zvosloví pro jednoduchý petrografický popis
ČSN EN 932-5 (72 1192) Zkoušení všeobecných vlastností kameniva – Část 5: Běžné zkušební zařízení a kalibrace
ČSN EN 933-1 (72 1183) Zkoušení geometrických vlastností kameniva – Část 1: Stanovení zrni-tosti – Sítový rozbor
ČSN EN 933-4 (72 1193) Zkoušení geometrických vlastností kameniva – Část 4: Stanovení tvaru zrn – Tvarový index
ČSN EN 933-8 (72 1193) Zkoušení geometrických vlastností kameniva – Část 8: Posouzení jem-ných částic – Zkouška ekvivalentu písku
ČSN EN 933-9 Zkoušení geometrických vlastností kameniva – Část 9: Posouzení jemných částic – Zkouška methylenovou modří
ČSN EN 1097-2 (72 1194) Zkoušení mechanických a fyzikálních vlastností kameniva – Část 2: Metody pro stanovení odolnosti proti drcení
ČSN EN 1097-6 (72 1194) Zkoušení mechanických a fyzikálních vlastností kameniva – Část 6: Stanovení objemové hmotnosti zrn a nasákavosti
ČSN EN 1367-1 (72 1195) Zkoušení odolnosti kameniva vůči teplotě a zvětrávání – Část 1: Sta-novení odolnosti proti zmrazování a rozmrazování
ČSN EN 1367-2 (72 1195) Zkoušení odolnosti kameniva vůči teplotě a zvětrávání - Část 2: Zkouška síranem hořečnatým
ČSN EN 1367-3(72 1195) Zkoušení odolnosti kameniva vůči teplotě a zvětrávání - Část 3 Zkouš-ka varem pro rozpadavý čedič
ČSN EN 1744-1 (72 1196) Zkoušení chemických vlastností kameniva – Část 1: Chemický rozbor
ČSN EN 1744-3 (72 1196) Zkoušení chemických vlastností kameniva – Část 3: Příprava výluhu loužením kameniva
ČSN EN 13242 Kamenivo nestmelené a stmelené hydraulickým pojivem pro inženýr-ské stavby a silnice


Praktické aplikace v pozemních komunikacích · Modul 7
- 32 (32) -
5.2.2 Seznam tabulek
Tabulka 1 Používané nestmelené směsi podle zrnitosti
Tabulka 2 Požadavky na kamenivo do nestmelených směsí
Tabulka 3 Požadavky na zrnitost nestmelené směsi
Tabulka 4 Požadavky pro příslušné typy nestmelených směsí
Tabulka 5 Směs kameniva z drceného betonu
Tabulka 6 Kamenivo z drceného betonu
Tabulka 7 Směs drceného kameniva
Tabulka 8 Drcený materiál z vozovek
Tabulka 9 Zbytkový popel z pecí
Tabulka 10 Užití nestmelených vrstev ve vozovce
Tabulka 11 Poruchy při provádění nestmelených vrstev a jejich možné příčiny
Tabulka 12 Kontrolní zkoušky stavebních směsí
Tabulka 13 Kontrolní zkoušky hotové vrstvy
Tabulka 14 Požadované minimální moduly přetvárnosti podloží a nestmelené vrstvy
v závislosti na její tloušťce a modulu přetvárnosti pod ní ležící vrstvy
5.2.3 Seznam obrázků
Obrázek 1 Cyklický triaxiální přístroj pro stanovení modulu pružnosti a trvalých defor-
mací vzorků zhutněných nestmelených směsí
Obrázek 2 Směs kameniva s drceného betonu
Obrázek 3 Směs drceného kameniva
Obrázek 4 Směs drceného zdiva 32/63
Obrázek 5 Směs drceného zdiva 0/32
Obrázek 6 Finišer pro pokládku nestmelené podkladní vrstvy MZK
Obrázek 7 Grejdr při rozprostírání spodní podkladní vrstvy ŠD
Obrázek 8 Hutnění vibračním válcem ihned po položení MZK finišerem
Obrázek 9 dojíždění vibračního válce k zadní části finišeru
Obrázek 10 Segregace nestmelené směsi v podkladní vrstvě MZK
Obrázek 11 a 12 Stanovení míry zhutnění přímou metodou (membránový objemoměr)
a nepřímou metodou (statická zatěžovací zkouška)