Vypracované otázky ke zkoušce

ale nezpochybnitelné(Myslím tedy jsem. Pochybuji tudíž jsem.)
-Descart upozorňuje na to, že když nás už někdy mysli zklamali, nemůžeme jim bezprostředně věřit
-obraz světa si sami vytváříme

9. Pojem pravda, 4 teorie pravdy, odlišení pravdivého a nepravdivého poznání, které nacházejí uplatnění v teoriích
pravda-určitá mravní hodnota našeho života
-v našem poznání nám jde o to, abychom dospěli k pravdivému poznání
-pravda-to, co dává našemu poznání smysl
-pravda je to co je odhalené, neokryté
-věci se nám neodhalují se vším všudy
-pravdivé tvrzení-je obhajitelné pomocí jiných výroků
Alethea-nejstarší označení pravdy
Kritéria určující co je a není pravdivé jsou spojena se čtyřmi teoriemi pravdy:
Teorie korespondenční-kritérium-adekvátnost, shodnost
-mezi výrokem a skutečností je shoda, kterou můžeme zjistit a dokázat, jen pokud pravdu předem známe
-výrok je pravdivý jen tehdy, zda-li je v něm vyjádřena skutečná pravdivost věci
-vztah adekvátnosti a našeho myšlení(řád rozumu a věci si musejí odpovídat)
Teorie koherentní-kritérium-nerozpornost
-nerozpornost větší skupiny výroků a té samé skutečnosti
-pravdu říkáme do té doby, než nás někdy přistihne, že jsme se dostali do rozporu, počet výroků musí být dostatečně velký. Poznáme, že někdo lže když si protiřečí
-logická nerozpornost výroků, pravdivý výrok nemůže být v rozporu s jinými pravdivými výroky dané skutečnosti
Konsensuální teorie-kritérium-souhlas všech poznávacích subjektů
-něco tvrdím, domnívám se, že je to pravdivé, chci souhlas ostatních
-kritérium je získaný souhlas-kritérium souvisí s kvalitou dialogu(důležité mluvit, naslouchat)
-hodnota pravdivosti může být nízká i nulová, pokud použijeme násilí, aby někdo řekl něco, co by dobrovolně neřekl
Pragmatická teorie-zrod v USA
-není chápána jako shoda se skutečností
-poznatky uplatňujeme v praktickém jednání
-pravdivé jsou ty poznatky, které se ověřily ve smyslu praktického využití jako užitečné, prospěšné
-odkazuje se na budoucnost-mělo by to být prospěšné
-pokud se to v budoucnosti potvrdí, můžeme posoudit, že poznatky jsou pravdivé
-nechápe pravdu jako myšlení ve skutečnosti, ale postupuje tyto poznatky k praktičnosti a hodnocení nechává na budoucnosti
-např.výroba železa z oceli(technický pokrok)
10.Pravda jako mravní hodnota
pravda-určitá mravní hodnota našeho života, to co dává našemu poznání smysl
Odlišné pohledy na pravdu: 1) Sokrates-stál před problémem zříci se toho, co dělal-své pravdy. Pravda pro něj byla důležitější než zachování své fyzické existence bez zachování pravdy.
2) V.Havel-K zelináři přijde zaměstnanec soukromého podniku a dožaduje se, aby umístil plakát oslavující historickou událost. On si myslí, že je to zbytečné oslavovat tuto událost, ale současně si myslí, že by mohl přijít majitel a chtít, aby ho tam umístil, jinak by ho vyhodil(hrdina ví co je Pravda, ale lidé v tehdejší době podle pravdy nejednali-plakát do výlohy nepatří). On není schopen se řídit svým poznáním a nechává si ho pro sebe.
Pravda není důležitá, všechno ostatní je důležité-3) Josef Švejk-Pravdu podřizuje potřebám přežít; jeho vztah k pravdě je nulový; je protikladem faktoru, protože jeho fyzická existence je pro něj nejdůležitější.
11.Jazykové významy, dva odlišné pohledy na jazyk
-nebylo možné přednášet v češtině(před Národním obrozením)
Vztah jazyka a myšlení-jazyk je nezávislý na myšlence
-jazyk uspořádává naše myšlenky, potřebujeme ho dříve než myslíme
-podoba jazyka určuje strukturu našeho myšlení
Jazyk jako system znaků-tři skupiny znaků-znak-něco označuje, symbol a signal
-význam znaků je dán tím, co je znakem označováno
-to, co symbol označuje nemá povahu něčeho konkrétního, ale ukazuje na abstraktní pojmy, předměty
-signál-příkazy, zákazy; výzvy k nějaké činnosti nebo nečinnosti
-stejný objekt se dá označit různě(jitřenka, večernice…)
-to, co je znakem označeno, může mít různou podobu
-znaky vstupují i do jiných vztahů-vztah mezi uživatelem znaku a znakem samotným
-jednotlivé jazykové znaky vstupují do vztahu k jiným jazykovým znakům(gramatická syntaxe)
-koherenční teorii pravdy nezajímá vztah věty a znaku
-význam znaků je dán objekty, které označují
-věci tohoto světa vstupují do vzájemných vztahů
-pro fakta máme v jazyce znaky, které je označují
-znaky se vyskytují ve spojitosti s jinými jazykovými znaky
-předmětu myšlenky odpovídají znaky, které označují věci tohoto světa
-myšlené předměty jsou vyjádřeny ve smyslové podobě
Čím je dán význam jazykových výrazů? Je dán vztahem k jiným jazykovým výrazům.
-význam jazykových znaků není dán tím, co označují(užití jazyka, který neslouží k popisu)
1.význam slova je dán tím, co dané slovo označuje
-význam spojek, předložek dán jejich užitím
2.Význam slova je určen jeho použitím
slovník-slova vytržená z kontextu
Kontext rozhoduje o významu slova, věty, někdy k pochopení věty či myšlenky je třeba znát celou výpověď
12.Rozumění. Jak rozumíne, jak vykládáme texty, mluvené slovo-hermeneutika
-jazyk slouží k popisu, k označování
-jazyk neokazuje na nic co je mimo jazyk, z jazyka nelze vystoupit
-prostřednictvím jazyka něco sdělujeme
-musíme si odpovědět na otázku „Co jsem to teď řekl? Jak mi porozuměli?”
odpovědí může být např. „To, co jsem měl na mysli? Řekl jsem pouze to, co z toho textu porozuměli, jak to ti druzí interpretovali.”
-to, co je sdělováno, vykládáme na základě našeho předběžného porozumění
-to, jak tomu rozumíme závisí na našem životním stylu, vzdělání, společnosti, kultuře
-to, jak něco vykládám by se mělo shodovat s tím, co napsal ten autor
-to, co je nám vykládáno zařazujeme do nějakého našeho významu
-musíme vzít kulturu, jazykové odlišnosti…
-k jazykovému sdělení musím přistupovat na základě předběžného porozumění(prostředí vzdělání, kultuty, výchovy…)
Hermeneutika-má dva významy:
-rozumět
-odvozeno od řeckého Boha-ten co sděluje, stojí před otázkou, jak to vytvořit
-netýká se jen jazyka
-setkáváme se s ní i u uměleckých děl
-různý způsob děl vykládáno různými režiséry, dále jinak různými diváky jinak to vnímám když to vidím podruhé(vlivem životních zkušeností…)
-otázka porozumění se týká i lidských projevů(v souvislosti s dějinami-husitství)
-měnily se historické okolnosti, které stejná společnost vykládala jinak
13.Etika, čím se zabývá, části jednání, denní zkušenost v oblasti lidského jednání,etika náboženská x etika světská
definice: • filozofická etika se zabývá lidským jednáním, posuzováním z hlediska dobra a zla; spravedlnosti a nespravedlnosti
• zabývá se lidským jednáním hodnoceným z hlediska mravních zásad, norem, principů
-součástí etiky je zkoumání pocitů viny, zkoumání pojmu štěstí, odpovědnosti…
-naším jednáním sledujeme cíle, které jsou důležité pro smysl našeho života
-etika se zabývá rozborem našeho jednání z psychologického pohledu, ale ve smyslu hodnocení
-je rozdíl mezi poznáním, které nám zprostředkovává filosofická etika a jiné nefilosofické obory
-týká se našeho každodenního individuálního rozhodování, jak budeme jednat
dějiny etiky: • po dlouhou dobu se člověk domníval, že nemá takové zkušenosti a dovednosti, aby si sám stanovil zásady jednání, kterými by se měl řídit a dodržovat je
• veškeré etické jednání vycházelo z toho, že ten, kterého nám stanovily pravidla, mravní normy, je Bůh-stvořitel -» Náboženská etika
-základem náboženské etiky je jakýsi obchod, když věřící jedná podle pravidel, která Bůh stanovil očekává za to odměnu ve formě posmrtného spasení…má pocit, že kdyby ta pravidla nedodržel, projevil by