Vypracované otázky ke zk.

Politika, zrod politiky, antické kořeny politiky, představitelé antického období a jejich přínos k rozvoji politické vědy
Politika
antičtí myslitelé nazývali stát obcí, řecky polis- od tohoto slova je odvozeno slovo politika
základní význam politiky souvisí s organizací a řízením lidské komunity, především státu, případně vztahů mezi státy
politikou se rozumí proces či mechanismus jednání
umění řídit stát, resp. vztahy mezi státy, správa věcí veřejných; oblast společenské (veřejné) činnosti. Spočívá v účasti politických subjektů (stran, skupin, jedinců) na státních záležitostech; nástrojem k prosazení cílů a zájmů je politická moc, o jejíž získání usilují různými (násilnými, demokratickými) prostředky.
Zrod politiky
- určité prvky se uplatňovaly už v předagrární etapě- tlupy, sňatková pravidla
- zrod politiky a politické moci je spojen se vznikem agrární společnosti- s rozšířením zemědělství se vytvářejí podmínky pro dělbu práce, která umožňuje, aby vznikla stálá specializovaná instituce vynucující pořádek, kterou dnes nazýváme stát
Antické kořeny politiky, představitelé antického období a jejich přínos
1. Řecko
Sokrates
- podrobil kritice athénskou demokracii, zdůrazňoval nezbytnost vědomostí v politickém životě
- demokracie se řídí rozhodnutím většiny a ta nemá možnost intelektuálního uchopení problému
- dával přednost přísné oligarchii
- požadoval,aby se občan podřídil zákonům své obce
- občan se nesmí protivit svému státu a musí se smířit i s nerovným zacházením
Platón
- žák Sokrata
- pokládal vědění za nezbytnou podmínku vládnutí
- za nejlepší a nekvalifikovanější způsob vlády považoval monarchii a aristokracii; vládnout mají ti, kdo znají pravdu a vědí, co je pro společnost nejlepší
- dílo Ústava- vize ideálního a spravedlivého státu, společnost je rozdělena na tři navzájem oddělené třídy (vládci- nic nevlastní, ale disponuje velikou mocí, nemá soukromí, nežije rodinný život; strážci- tvoří vojenskou třídu, nemají majetek a žijí stejným způsobem jako vládci; produktivní třída- má v rukou veškerý majetek, ale nijak se nepodílí na moci)
Aristoteles
- odmítl Platónův projekt ideálního státu
- stát má být založený na zákonech a na ústavě
- spis Politika- veliký mezník ve vývoje politické vědy; uplatňuje zde teoretický, normativní a empirický přístup; hlavním zdrojem politických konfliktů ve státě je nerovnost mezi občany; zárukou stability státu jsou zákony, které musí ctít i ti, kdo vládnou
- sestavil jakýsi žebříček typů státu, v němž jsou rozdíly mezi státy určovány různými typy ústavy; základní hlediska jsou 2: kdo rozhoduje a čí zájem se při rozhodování uplatňuje
- stát může být řízen: 1. jedním vládcem
2.malou skupinou
3. širokou skupinou
- vládci mohou rozhodovat: a) v zájmu všech
b) ve vlastním zájmu
- 6 základních ústav: 1. „správné ústavy“ a) království
b) aristokracie
c) ústavní vláda
2. nesprávné ústavy“ a) tyranie
b) oligarchie
c) demokracie
- považuje správná ta uspořádání, v nichž se rozhoduje v zájmu celku
- demokracie v „čisté“ podobě podle něho patří mezi „nesprávné“ ústavy (tehdy šlo o přímo a plebiscitární demokracii- jinou než máme dnes)
2. Řím
- v období republiky Polybios, Cicero
- za císařství Seneca, Tacitus, Plinius Mladší, Marcus Aurelius
Augustin z Hippo
- položil základy křesťanské politické teorie
- spis O obci boží- odlišení státu pozemského a božského
Politika a její rozvoj, období středověku, Tomáš Akvinský a jeho přínos k rozvoji politické vědy
po zániku římské říše upadlo politické myšlení na dlouhou dobu téměř do zapomenutí
antičtí autoři byli bráni v této době jako pohané
Vedl se spor o Aristotelovu Politiku
Tomáš Akvinský
- dokázal Aristotelův racionální pohled na svět uvést do souladu s křesťanskými zjevenými pravdami
- spisy: Summa theologická, O vládě knížat
- komentáře k: Etice k Nicomachově, Politice
- v těchto dílech zformuloval teorii společnosti a sociální etiky
- inspiroval vznik významného filozofického směru - tomismu
3. Politika a její rozvoj, období 17. a 18. století, představitelé tohoto období a jejich přínos k rozvoji politické vědy
Politika a její rozvoj
- v období renesance byl veliký vývoj politického myšlení
Niccoló Machiavelli
- spis Vladař- soubor rad panovníkovi
- traktát- O umění válečném a obsáhlé Rozpravy o prvních deseti knihávh tita Livia
- své závěry vyvozoval z historických zkušeností
- pokud je politický konflikt institucionalizovaný, může se stát pozitivní silou v politice
- pravděpodobně zavedl slovo stát- stát pokládal za organickou strukturu ovládanou vlastními zákony vývoje
- vládcovu politiku posuzuje lid podle výsledku (jestliže prostředky, jichž vládce užívá vedou k úspěchu, budou omluveny)
- vyčítalo se mu, že razí heslo : Účel světí prostředky
- má- li politik volit mezi veřejným úspěchem a osobní ctností, měl by se tradiční morálky zříci
Období 17. a 18. století
- nástup racionalismu a osvícenství, anglická revoluce, vznik USA, francouzská revoluce
- charakteristická je smluvní teorie státu, kterou se zabývali:
Hugo Grotius, Thomas Hobbes,
John Locke
-přiznává občanům právo na vzpouru vůči panovníkovi
- přichází s myšlenkou oddělení zákonodárné moci od moci výkonné
- dílo: Dvě pojednání o státě- základy liberalismu
Charles de Motesquieu
- spis: duch zákonů- teorie státu založená na vládě zákona a na důsledné kontrole státní moci
- oddělení moci soudní o výkonné
- požadoval, aby i pravomoci zvolených zástupců byly kontrolovány
- ovlivnil autory americké ústavy
James Madison, Alexandr Hamilton, John Jay
- napsali soubor statí: Listy federalistů- snaha obhájit základní principy a instituce amerického politckého systému
Thomas Jefferson
- zastánce řecké polis- navrhoval vytvářet malé „okrsky“ o rozloze několika čtverečních metrů
Jean-Jaques Rousseau
- pokusil se nově definovat klasickou demokracii
- spis: O společenské smlouvě- definuje zde demokracii jako přímou účast lidu na zákonodárné i výkonné moci
- pojem obecné vůle- na tomto základě se vytváří společnost a politický režim
- odmítá jakoukoli formu zastoupení, pokud jde o účast na lidu na zákonodárné moci
- suverenita lidu je absolutní
- neexistují individuální práva, občané nemají ani právo na život, neboť ten je podmíněn darem od státu
- soukromé vlastnictví je podmíněno potřebami celé společnosti
4. Vznik státu, stát, teorie vzniku státu, znaky státu, funkce státu
Vznik státu
v primitivních společnostech s rodovým zřízením se vztahy mezi příslušníky řídily morálkou a zvyklostmi, které byly pro každou generaci samozřejmostí
poté, co se společnost početně rozrostla vznikla potřeba nového uspořádání; pro toto nové uspořádání se od dob renesance používá označení stát
Stát
politická forma organizace společnosti
organizace podle území, státní moci, suverenity
právo je technikou činnosti státu a současně státem stanoveným regulátorem společenských vztahů
Teorie vzniku státu
teologická teorie - stál vznikl a působí z boží vůle
teokratická teorie – božský původ není přisuzován pouze státu, ale i osobě panovníka
patriarchální teorie – stát vznikl rozrůstáním rodiny a státní moc panovníka se uplatňuje stejně jako moc otce nad rodinou
patrimoniální teorie – státní moc má povahu soukromé a neomezené moci vlastníka půdy (monarchy) nad lidmi
teorie násilí – stát je výsledkem násilného podmanění obyvatelstva jedné skupiny lidí jinou skupinou
smluvní teorie (teorie společenské smlouvy) – nejvýznamnější teorie; předpokládá rozhodnutí svobodných lidí uzavřít mezi sebou smlouvu o vzniku státu, obsahem této smlouvy je dobrovolné nebo částečné omezení přirozených práv jednotlivců ve prospěch státu
teorie právního positivismu – stát je jednotou usedlých lidí, která je držitelem původní státní moci
normativní teorie – stát je ztělesněním právního řádu, teda právním vyjádřením mravnosti
psychologická teorie – stát je výsledkem vrozené potřeby lidí podřídit se určitému vedení
organická teorie - hledá analogii mezi státem a biologickými organismy
teorie solidarismu – stát vznikl v důsledku vyššího stupně organizace práce a společnosti
funkcionalistické teorie – cílem je dosažení nebo zachování takových vztahů systému, které umožňují existenci a rozvoj společnosti
institucionální teorie - moc přechází z vládnoucích osob do výhradního držení určité moci
marxistická teorie – vznik a fungování státu je spjato se sociálně ekonomickými podmínkami; příčinou vzniku státu je rozpad tzv. prvobytně pospolné společnosti na třídy, které mají protichůdné zájmy
3 základní znaky státu
obyvatelstvo
území
moc
Funkce státu
a) Sokratův pohled - občan se má podřídit zákonům obce, přestože k nim má výhrady; občan se nesmí státu protivit a musí přijímat i nerovné zacházení
b) podle Platóna – existence státu je založena na nízké soběstačnosti lidí; stát jako politické sdružení podle něho naplňuje přirozeně náboženskou povahu člověka, umožňuje občanům rozvíjet tzv. soukromé a veřejné ctnosti
c) podle Aristotela – stát je přirozený proces sdružování lidí; občané najdou ve státě vše, co je potřebné; lidé jsou součástí státu a státu náleží
d) podle Augustina – stát jako „světská obec“; stát vznikl Božím svolením a jeho účelem je chránit relativní světský mír; světský stát může posuzovat mravné a špatné chování občanů a občané mají sloužit ve veřejném úřadě v případě potřeby bojovat ve spravedlivé válce
e) Tomáš Akvinský – stát má pozitivní hodnotu sám o sobě a je přirozený
f) Niccolo Machiavelli (16. století) a jeho spis Vladař- fungování státu posuzuje z hlediska úspěšnosti a užitečnosti
g) teorie společenské smlouvy – stát je výtvorem racionálně uvažujících lidí, který zajišťuje bezpečnost občanů a chrání jejich majetek; je zde myšlenka legitimního státu
h) konec 18. století a začátek 19. století- odlišení státu od společnosti
i) ideologie liberalismu – politickou autoritu považuje v některých případech za nutnou, ale nepřirozenou, založenou pouze na konvenci; úlohou státu je ochrana svobody, zajištění právní rovnosti jednotlivců a institucí a zaručení lidských a občanských práv
j) moderní liberalismus - stát má větší rozsah činností, především v oblasti sociální, důchodové a zdravotní péče; toto vedlo postupně až ke koncepci blahobytu
k) marxistická teorie - stát má vykořisťovatelkou povahu; novým typem státu je socialistický stát, kde vládne dělnická třída
l) anarchismus – odmítá zcela autoritu státu a to jeho sociální funkce a souhlas ovládaných; většina činností je jen prospěšná státu samotnému
5. Formy vlády, státní zřízení
Forma vlády:a) autokracie
b) demokracie
Autokratické formy vlády
na správě veřejných záležitostí a na státní politice se podílí jen omezený okruh lidí případně jenom vládce→ monarchie
absolutní monarchie (absolutní)
panovník je suverénní osobou-je držitelem jednotné, nedělitelné a neomezené moci ve státě(zákonodárné, výkonné i soudní)
doživotní funkce vládce přenášená dědičně
vládce stojí mimo právní řád-státní orgány ho nemůžou omezovat (Francie 18. století)
konstituční monarchie
panovník je omezován ostatními orgány, je nejvyšším státním orgánem a jeho vztah k ostatním orgánům je dán ústavou (konstitucí)
vládce je jedním z občanů státu-součást právního řádu
v zákonodárné oblasti se o moc dělí vládce s parlamentem
Anglie 17.století po „slavné revoluci“
Parlamentní monarchie
Oddělena moc zákonodárná od výkonné
Vedoucí postavení má parlament
Parlamentu odpovídá vláda
Panovník je formální postavou, nemá právo veta (jenom figurka)
Vše co udělá panovník musí být kontrasignováno (spolupodepsáno představitelem vlády)
Švédsko, Norsko, Dánsko, Španělsko, Japonsko a Belgie
Autokracie
Subjektem státní moci je rodová šlechta
Oligarchie
Její variantou je plutokracie
Vláda úzké třídy nejbohatších
Demokratická forma vlády
hlavní formou je především republika
funkce hlavy státu je dočasná a volená
hlava státu nemá žádná privilegia a podléhá právnímu řádu
nezávislost státních orgánů-systém brzd a rovnováh
občané jsou si rovni
horizontální dělba moci
moc zákonodárná, výkonná a soudní
dělení na republiku parlamentní, prezidentskou, poloprezidentskou (neoprezidentskou) a kancléřskou
parlamentní republika
dominantní postavení má parlament
závislost vlády a prezidenta na parlamentu
vláda je odpovědná parlamentu
prezident obvykle volen parlamentem
prezident potřebuje kontrasignaci předsedy vlády nebo ministra odpovědného parlamentu
parlament může být v jistých případech prezidentem rozpuštěn
Česká republika, Rakousko nebo Itálie
Prezidentská republika
Nejvyšší státní orgány jsou na sobě nezávislé
Prezident je hlavou státu a také hlavou výkonné moci
Prezident je na parlamentu nezávislý a neodpovídá mu
Prezident má právo veta
Prezident přímo volen občany
Vláda neodpovídá parlamentu a je jmenována prezidentem
Parlament může být prezidentem rozpuštěn
Neslučitelnost funkcí mezi výkonnou a zákonodárnou mocí
USA
Neprezidentská republika
Volba prezidenta přímo občany
Prezident je neodvolatelný a ze své funkce odpovědný
Pokud je prezidentova strana většinou v parlamentu, může vládu sesadit
Prezident jmenuje ministerského předsedu a členy vlády a rozpouští parlament
Prezident předkládá návrhy zákonů referendu
Funkce ve vládě je neslučitelná s mandátem v parlamentu
Francie od roku 1958
Kancléřská republika
Modifikace parlamentní republiky
Posílená pozice kancléře-v čele vlády
Jako jediný je volen parlamentem
Konstruktivní vyslovení nedůvěry- parlament najde nástupce kancléře
Německo
vertikální dělba moci
státní správa a samospráva
Státní zřízení
a) Unitární stát – je podřízen jedinému mocenskému centru, má jedinou ústavu, jediné občanství a jedinou soustavu nejvyšších státních orgánů
b) Federativní stát – tvořen politickými jednotkami, které splňují kritéria pro to, aby mohly být považovány za státy; tyto státy navenek vytvářejí jeden celek; existuje ústava federální a navíc má každý stát svoji vlastní ústavu; dvojí je rovněž zákonodárství, občanství a soustava nejvyšších státních orgánů; rysem federace je ústavně zakotvené právo účastnit se řízení federace (buď přímou účastí občanů, zastoupením států ve federativní komoře parlamentu nebo kombinací obou způsobů)
c) Konfederativní stát – historicky starší a volnější forma spojení států než federace; existence konfederace je založena na mezinárodní smlouvě; v konfederaci není soustava nejvyšších státních orgánů úplná- vytváří se v souvislosti na tom, jaké kompetence jí členské státy svěří (většinou jde o záležitosti zahraniční politiky, obrany, zahraničního obchodu, cel..); konfederativní uspořádání je většinou přechodnou fází před vytvořením federace nebo naopak před vytvořením samostatných států
6. Ideologie, funkce ideologie, základní rozdíly mezi liberalismem, konservatismem a socialismem
Ideologie
= systematicky uspořádané soubory idejí, koncepcí, postojů a názorů
- pojem se poprvé objevil v 18. století během revolučního období ve Francii pro pojmenování
nauky o idejích (A. Destutt de Tracy v roce 1797 → ideologie = věda o idejích)
= soustava idejí, teorií a názorů, soustřeďujících se obvykle na problematiku společnosti a jejich cílů a konfliktů
= myšlenkový obsah
- má stálou podobu a neměnný tvar
= světonázorný systém, který pomáhá poznat a vysvětlovat svět (Heywood)
= soubor idejí, kterými člověk stanovuje, vysvětluje a zdůvodňuje cíle a prostředky organizovaných sociálních akcí (Selinger)
= celek soudržných a navzájem propojených myšlenek, v nichž se objevují vymezení a charakteristiky sloužící k objasnění podstaty a fungování společnosti
- s jejich pomocí lze vyložit téměř každý její jev
Politická ideologie
= teoretické skupinové vědomí, jehož prostřednictvím sociální skupina poznává sama sebe, uvědomuje si a formuluje své zájmy, integruje a organizuje se k jejich prosazování pomocí politiky (Křížkovský)
- je motivačním, integračním a stabilizačním faktorem sociální skupiny v politickém procesu
= soubory politických myšlenek, které se označují jako tzv. „-ismy“
- je podstatou daného politického jednání a popisují charakter určitého politického systému
- pod vlivem vnějších událostí se neustále mění a znovu definuje
- neoddělitelná součást politiky
Funkce ideologie
a) vysvětlovací
- objasňuje svým stoupencům ze svého pohledu politické jevy a události
b) poskytování žebříčků hodnot
- vybavuje své stoupence určitými stupnicemi hodnot
- určuje, co je dobré a co špatné
c) identifikační
- umožňuje stoupencům ztotožnit se s nějakou skupinou
- poskytuje stoupencům vědomí identity a sounáležitosti
d) programotvorná
- umožňuje stranám svých stoupenců vyjádřit politický program a jeho cíle
- čím delší časový horizont politického programu (zásadní programy), tím více
se v něm uplatňuje daná ideologie
Liberalismus
- první z moderních ideologií
- vznik v 18. století jako reakce na režimy absolutistických monarchií
- idea rovnosti, svobody a volby; spojení s principy demokracie
- ideologie zdůrazňující práva a svobody jednotlivce vůči státu
- ideologie = sankcionovaný systém názorů, pochybné tvrzení, slouží k totalizaci a utlačování
- jeho ideje obohacují levicové i pravicové proudy
Konzervatismus
- ideologie na ideje nejchudší (nikdy nevypracoval ucelenou politickou teorii)
- nevěří na ideje, protože přinášejí změny x konzervativci věří v to, co se osvědčilo a chtějí to uchovat
- ideologie zdůrazňující tradiční hodnoty a instituce (církev, rodina, stát)
- vznik v 18. století vlivem nesouhlasu šlechty a církve s šířením liberalismu
- ideologie = životní postoj a způsob, jsou nebezpečné, nespolehlivé, odtržené od reality a nedosažitelné
Socialismus
- vznik v 19. století jako protiklad k liberálnímu a anarchistickému individualismu
- ideologie zdůrazňující rovnost, antikapitalismus, kolektivismus, soběstačnost, celospolečenské a státní zájmy
- ideologie = myšlenky zakrývající rozpory, produkující falešné vědomí a politickou pasivitu
( později ideologie = soubor idejí určité společenské třídy
7. Klasický liberalismus, období, vznik, charakteristické znaky, představitelé, jejich dílo
Liberalismus
- první z moderních ideologií
- vznik v 18. století jako reakce na režimy absolutistických monarchií
- název pochází už ze středověku
- idea rovnosti, svobody a volby; spojení s principy demokracie
- ideologie zdůrazňující práva a svobody jednotlivce vůči státu
- jeho ideje obohacují levicové i pravicové proudy
Klasický liberalismus (raný liberalismus)
- vznik v 18. století jako reakce na absolutismus a odpor k privilegiím šlechty
- odráží ambice a zájmy střední třídy
- souvisí s přechodem feudalismus ke kapitalistické společnosti
- koncept vychází z principu volné soutěže
- představitelé:
Adam Smith
- zakladatel a hlavní předchůdce liberalismu
- britský ekonom Adam Smith
- skotský osvícenec, stoupenec fyziokratismu
- dílo: spis Bohatství národů
- představa, že řídící složkou má být trh a ne stát → invisible hand = „neviditelná ruka trhu“
- stát má chránit společnost a dbát na její právní řád x ne se plést do podnikání a do víry
( slabý stát ve vztahu k občanům (ale silný ve vztahu k zahraničí)
- občan je silné individuum, které za sebe nese odpovědnost
- charakteristické znaky:
- princip volné soutěže – tržní hospodářský systém bez vměšování státu (stát má pouze zajistit právní rámec, který volnou soutěž umožní)
- idea rovnosti → odstranění privilegií, odstranění autority církve
- „slabý stát“ – stát má pouze chránit svobodu
- svoboda vědomí a vyznání
- typickou vládní formou je parlamentní demokracie
- podíl občanů na správě veřejných věcí prostřednictvím svých svobodně vytvořených organizací,
svobodné diskuse, všeobecného volebního a hlasovacího práva
- spojení s demokratickými principy
( všechny znaky v 19. století vyhovovaly průmyslové revoluci, a proto je převzala
→ rozvoj průmyslu
→ rozvoj urbanismu
→ odstranění feu