Vypracované otázky ke zk.

unkce premiéra, zatčen a uvězněn → osvobozen německým speciálním komandem a za pomoci Adolfa Hitlera založil na německém území Italskou sociální republiku- 28. dubna 1945 popraven komunistickými partyzány po pokusu o emigraci do Švýcarska
- důraz na roli všemocného státu
Francisco Franco (1892 – 1975)
- španělský generál a diktátor v letech 1936 – 1975
- fašismus ve Španělsku se označuje jako frankismus
- zakázal opoziční politické strany, pronásledoval své oponenty a kritiky
- opora katolickou církev a konzervativní část obyvatelstva
- absolutní netolerance k menšinovým (Katalánci a Baskové)
Juana Domingo Perón (1895 – 1974)
- argentinský prezident, generál a spisovatel
- fašismus v Argentině se označuje jako perónismus
- inspirace ital. fašismem během svého studijního pobytu v Itálii v letech 1939 – 1941
- 1946 - 1955 v čele Argentiny → ideologie zaměřená na nižší a tedy chudší vrstvu
obyvatelstva → opora perónismu u dělníků i armády
- likvidace opozice, nalezení tzv. třetí cesty mezi komunismem a kapitalismem a snaha
nastolit totalitní stát v čele se silným a respektovaným vůdcem, v němž jsou nejdůležitější zájmy celku a nikoliv jednotlivce.
- státní dotace do zemědělství a do průmyslu, úplná státní kontrola mezinárodního obchodu i bankovnictví a likvidace odborového hnutí.
x neúspěch státních reforem → 1955 donucen k emigraci ze země
- 1973 znovu zvolen x vláda pouze do roku 1974, kdy zemřel
- fašismus rozšířil i do dalších zemí: v Británii vznikla British Union of Fascists (Britská unie fašistů), ve Francii strana Francouzská akce, mezi fašistické země se dále řadilo Japonsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, Slovensko, Maďarsko, ale i Brazílie a mnoho dalších
14. Anarchismus, období, vznik, charakteristické znaky, představitelé, díla
Období:
- vznik v 19.století v době vznikajícího dělnického hnutí
Charakteristické znaky:
- odmítání všech forem politické autority, odmítá i autoritu státu
- cíl: vytvořit společnost, kde by byla zajištěna maximální osobní svoboda bez donucování, spravedlivé rozdělování hmotných statků, rozhodování na základě dobrovolného souhlasu
- úsilí o decentralizaci a samosprávu společnosti
Rozdělení na anarchismus:
individualistický
kolektivistický
Znaky individualistického anarchismu:
- rozvoj v polovině 19.století
- je spíše životním postojem svobodného a soběstačného jedince než pol.doktrínou
- jedinec má jednat podle svého přesvědčení a vůle, nemá brát ohledy na zákony, společenské konvence a mravní principy
- měl silnou pozici hlavně v USA
Představitelé:
Max Stirner
- zakladatel individualistického anarchismu
- pokládal egoismus nikoliv za sobeckost, ale za světový názor
H.D. Thoreau
- americký anarchista
- utekl od civilizovaného světa a své zkušenosti uprostřed přírody popsal ve svém díle
- vypracoval koncept občanské neposlušnosti, kde svědomí jedince je nadřazeno občanské povinnosti
- dílo: Walden
Znaky kolektivistického anarchismu:
- zrod v polovině 19.století
- politická doktrína, která měla blízko k socialistickému hnutí a konkurovala marxismu
- cíl: svržení nebo zrušení státní moci
Představitelé:
Pierre-Joseph Proudhon
- předchůdce kolektivistického anarchismu
- cíl: nahradit stát a další instituce jiným přirozenějším uspořádáním
P.Kropotkin
- vůdce mezinárodního anarchismu
- čerpal z darwinismu: úspěšní jsou pouze ti, kteří dokážou využít kolektivní energii
Jako samostatné politické hnutí nebyl anarchismus příliš úspěšný. Nezískal masovou podporu. Větší význam měl anarchismus ve spojení s jinými ideologiemi např. anarchosyndikalismus.
Anarchisté vycházejí z myšlenek jiných politických směrů: levicového (Nová levice) i z pravicového (Nová pravice, anarchokapitalismus).
Anarchistické prvky se objevily u pacifismu, feminismu a enviromentalismu.
K oživení anarchismu došlo v 90.letech 20.století ve střední a východní Evropě po zániku komunistických režimů.
15. Demokracie, vznik a vývoj, znaky demokracie
-název pochází z řeckého démos (=lid) a kratos (moc,panství) => může se tedy přeložit jako „vláda lidu“.
Definice:
- diskuse
- životní styl
- otevřená výměna myšlenek
- soubor pravidel k řešení konfliktů
- umění dosáhnout konsensu
- rovnost lidí pře zákonem
- politická svoboda pro všechny
Vývoj demokracie
-do konce 18. století byla demokracie považována za přímou vládu lidu a byla spojována s „vládou davu“ a „okrádáním bohatých chudými“.
-od konce 18. století, od americké a francouzské revoluce, se význam slova demokracie začal měnit.
Kolébka demokracie
Antické Řecko (5. stol. př. n. l.):
Solón
Kleón
Periklés
Platón a Aristotelés
Sókratés
Transformace demokracie (Robert A. Dahl)
První transformace
antické městské státy, přímá demokracie
5. st. př. n. l.
Druhá transformace
vznik zastupitelské demokracie v USA a Evropě
19. st. n. l.
Třetí transformace
globální rozšíření zastupitelské demokracie
Krize demokracie
meziválečné období -> fašismus, komunismus
koncem 20.století se začalo znovu hovořit o krizi demokracie
spatřována především v její nízké funkčnosti a zejména v klesající politické participaci občanů
po skončení studené války byly demokratické principy uznány za základní civilizační hodnotu a normu
demokratizace (rozšiřování počtu států s demokratickým zřízením) může paradoxně nepříznivě působit na kavlitu demokracie
Ideové opory rozvoje demokracie
učení o nezadatelných lidských právech¨
učení o suverenitě lidu a jeho právu na vzpouru či dokonce revoluci
učení o společenské smlouvě
učení o dělbě moci (J. Lock, J. J. Rousseau, Montesqie)
2 podoby demokracie
a) přímá – antické Řecko, dnes jen prvky přímé demokracie (referendum = přímé hlasování k určité otázce,
plebiscit = hlasování o suverenitě nad částí území)
- byla kritizována již současníky, zejména Platonem a Aristotelem. Nebyla zde úplná
rovnost mezi občany, majetní byli zvýhodněni před chudými. Mohli volit pouze rodilí
Athéňané.
V současnosti se zachoval prvek přímé demokracie v REFERENDU, ve kterém občané
přímým hlasováním rozhodují o jednotlivém závažném politickém problému. V případě
hlasování o suverenitě mluvíme o PLEBISCITU.
b) zastupitelská – volby -> zprostředkování mezi občany a jejich zástupci
politické strany
ideologie
Principy demokracie
1. rovnost občanů - každý občan má volební právo, ve volbách má rovnoprávný hlas a má právo být volen
2. pluralita - mnohost svobodných politických aktivit
- reálná možnost skutečné volby, výběru
3. dočasnost politické moci - zabezpečována periodicky se opakujícími volbami – zajišťují výměnu
4. kontrola lidu nad užitím moci - zabezpečována svobodnou činností opozice v parlamentu i opozice mimoparlamentní i různými kontrolními orgány
5. dělba moci mezi výkonnou (vládou a hlavou státu), zákonodárnou (parlamentem) a soudní (vykonávanou nezávislými soudy) - význam pro vzájemnou kontrolu mocí, umožňuje vyvažování či korigování
6. většinový princip - závazné je rozhodnutí, pro které se rozhodne většina, menšina to musí respektovat
- zabezpečeno prosazení většinové vůle lidu a dělnost státních orgánů
7. ústavnost a právní řád - který respektuje mezinárodní právo
- ústava – musí obsahovat garanci základních lidských práv a svobod
Polyarchie = souhrn znaků demokracie charakterizuje moderní zastupitelskou demokracii v určitém smyslu modelově. Každá konkrétní demokratická společnost se však vyznačuje odlišnostmi, vyplývajícími z odlišností historického vývoje i dnešních podmínek. Markantně tato skutečnost vystupuje v odlišnostech forem vlád, resp. Systémech státní moci. Rozdíly mezi prezidentským modelem USA, kancléřským v SRN a klasickými parlamentními systémy jsou evidentní, přesto ovšem jde ve všech případech o konkrétní podoby demokratického režimu a bylo by mylné jednu vyvyšovat nad druhou. Demokracie je tedy vždy konkrétní. Autor Dahl používá pro odlišení praxe od ideálu termíny polyarchie
16. Typy demokracie a jejich uplatnění, znaky demokracie
Typy demokracie
a) přímá
- historicky první forma demokracie
- zrodila se v Řecku (v Athénách) jako metoda rozhodování o záležitostech městského státu
- všichni občané se přímo podíleli na rozhodování. Výběr funkcionářů a úředníků – losem, výběr soudců a velitelů – hlasováním. Každý občan měl 1 hlas a rozhodovala prostá většina.
- demokracie se původně týkala jen svobodných občanů, rodilých Athéňanů (nevztahovala se na nerodilé Athéňany, cizince, ženy a otroky).
- přímá demokracie byla kritizována: Platónem a Aristotelem – kritizovali, že na rozhodování mají právo i nemajetní a nemoudří občané.
- až do konce 18. století většina myslitelů demokracii odmítala, protože ji ztotožňovala s nadvládou
- v současnosti existují jen prvky přímé demokracie:
referendum = kde občané rozhodují přímým hlasováním o jednotlivém závažném politickém problému, referendum má různý stupeň závaznosti: konzultativní x funkce veta
plebiscit = lidové hlasování o suverenitě
- je možné, že se prvky přímé demokracie uplatní i v malých obcích v souvislosti s rozvojem jejich samosprávy
b) zastupitelská
- je demokracií současnosti
- přímá demokracie je nerealizovatelná v podmínkách moderní společnosti → zavedení zastupitelské demokracie
- jednotlivec může svou vůli, spoluúčast v politice a vliv na státní záležitosti uplatnit zprostředkovaně tj. delegováním své pravomoci na zvolené zástupce
- zvolení zástupci reprezentují vůli občanů v zastupitelských orgánech obcí, regionů i v parlamentu
- zachovává všechny podstatné znaky demokracie
- moderní zastupitelská demokracie je liberální tj. stená práva, svobody a stejná právní ochrana musí být zajištěna pro každému občanu
- může fungovat jen v podmínkách ekonomicky rozvinutých zemí, důležitá je i vzdělanost občanů a všeobecná kulturní úroveň
Znaky demokracie
rovnost občanů – každý občan má volební právo, ve volbách má rovnoprávný hlas, má právo být volen
zásada plurality – reálná možnost skutečné volby, výběru mezi více politickými stranami
dočasnost politické moci – je zabezpečována periodicky se opakujícími volbami. Ty umožňují výměnu zvolených zástupců.
kontrola lidu nad užitím moci – je zabezpečována svobodnou činností opozice v parlamentu, mimoparlamentní opozicí i různými kontrolními orgány
dělba moci – je dělba mezi mocí výkonnou (vláda a hlava státu), zákonodárnou (parlament) a soudní (nezávislé soudy) má význam pro vzájemnou kontrolu relativně oddělených mocí a umožňuje jejich vzájemné vyvažování a korigování
většinový princip – závazné je rozhodnutí pro které se rozhodne většina, menšina to musí respektovat. Tim je zabezpečeno: prosazení většinové vůle lidu a dělnost státních orgánů. To však neznamená, že zájmy menšin jsou respektovány.
ústavnost a právní řád – respektuje mezinárodní právo. Ústava musí garantovat základní lidská práva a svobody.
Výše uvedené znaky charakterizují moderní zastupitelskou demokracii jen modelově. Tzn. že každá konkrétní demokratická společnost má své odlišnosti. Tyto odlišnosti se projevují jako různé formy vlády:
1. parlamentní demokracie – v ČR, Rakousku, Itálii
2. prezidentská demokracie – v USA
3. neoprezidentská (poloprezidentská) demokracie – ve Francii
4. kancléřská demokracie – v Německu
17. Totalitní politické systémy – fašismus, znaky, vznik
Fašismus
- nedemokratický totalitní politický systém; diktatura
- vznik ve 20. století jako reakce na krizi demokracie po 1. sv.
- hnutí zaměřené proti liberalismu,demokracii a marxismu
- cílem bylo položit základy nové civilizace
- vychází z nacionalismu, rasismu a socialismu
- styl typický pro meziválečné období v Itálii a Německu, který byl příčinou vzniku 2. světové války
- charakteristické znaky:
- antiracionalismus (důraz na city, emoce a instinkty a odmítání lidského rozumu)
- idea boje (síla a bezohlednost)
- elitářství (odmítání principu rovnosti, idea „nadčlověka“)
- vůdcovský princip (hierarchie vůdců v čele s jedním)
→ jednosměrná komunikace shora dolů
- oslovování Führer - Hitler, Duče - Mussolini
- „socialismus“ x kritika cizího a židovského kapitálu, rovnosti, solidarity
- nacionalismus
- rasismus
- antiliberalismus
- antiburžoasismus
- antikomunismus a antikapitalismus
- antisemitismus
- srůstání stranického aparátu se státním (stranický měl přednost)
- policejní režim, likvidace odpůrců

- sociální opora o nižší a střední vrstvy (hl. maloburžoasie) , finanční podpora od vrstev vyšších
- projevy: nadřazování zájmů celku nad zájmy jednotlivce, úsilí o totalitní stát, diktátorská forma vlády, kult silného a všemocného vůdce, využívání násilí a moderních metod propagandy a cenzury, láska k symbolům, rasové pronásledování, revoluční tvůrčí vůle, mesiášské přesvědčení, snaha o celosvětovou nadvládu a expanzivní politika, považování války za dobro, likvidace slabých, korporativismus spočívající ve spolupráci všech tříd a snaha o soběstačnost
- vznik
- první myšlenky vznikají od konce 19. století
- ucelená ideologie vznikla až během 1. světové války (prvním hlasatelem byl Benito Mussolini v Itálii)
- počátek této politické ideologie je spojen s Itálií a Německem

- příčiny vzniku (důsledek souhry několika různých faktorů)
- Německo a Maďarsko – porážka v 1. světové válce → touha po odplatě
- neúspěch myšlenek komunismu v některých zemích
- nesplnění očekávání vítězných států (Itálie)
- hospodářské a politické krize způsobené mimo jiné tím, že se poměrně mladé
demokratické vlády
- maloburžoasie hledala oporu ve snaze zbavit se rostoucího tlaku, který na ně
vyvíjely stále silnější odborová hnutí a velkoburžoazie
- obava majetných vrstev z rozšíření sociální revoluce z Ruska
- rozmach způsobila světová hospodářská krize
- uplatnění: Itálie, Německo, Velká Británie, Francie, Japonsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, Slovensko, Maďarsko, ale i Brazílie a mnoho dalších

18. Totalitní politické systémy – komunismus, znaky, vznik
Totalitní politické systémy
- jsou protikladem zastupitelské liberální demokracie
- patří sem: fašismus a bolševismus (komunismus)
- ovládaly a kontrolovaly veškeré společenské dění
- vznikly v důsledku nedostatků a selhání liberální demokracie
- liberální demokracie nezvládla řešit vyhrocené a složité problémy poválečné situace jako byla: masová nezaměstnanost, rozvrácené národní hospodářství, znehodnocení měny, bída a hlad.
Komunismus
- sliboval revoluční přeměnu kapitalistické společnosti v socialistickou, odstranění vykořisťování, hladu, lidé si budou rovni
- podporu získal v nemajetných sociálních vrstvách (dělnické třídy) a u části inteligence
- ideově vycházel z marxismu
- byl prezentován jako důsledný revoluční socialismus
- nejvážnější pokus o realizaci komunismu byl v Rusku (z carské říše vznikl Sovětský svaz) a po 2.světové válce v řadě evropských a asijských zemí a na Kubě
- v různých zemích se komunismus odlišoval, ale podstatné rysy byly stejné
- vzorem pro ostatní země se stal bolševismus později jako stalinismus. Ostatní země tzv. reálného socialismu následovaly sovětský vzor.
Znaky komunismu:
1) režim jedné politické strany – disciplína vojenského typu, centralizace moci v aparátu strany, byrokracie, masová členská základna. V některých zemích (např. v ČSSR) existovaly i jiné pol.strany, které však byly podřízené nebo přidružené, neměly vlastní program atd.
2) centrálně direktivní řízení – v ekonomice i ostatních oblastech. Jediná vládnoucí strana (státostrana) si podřídila společnost a rozhodovala o všem na úrovni krajů, okresů, obcí i v podnikové sféře.
3) jediná univerzální státní ideologie – byla ideologie marxismu deformovaná do leninismu. Tato ideologie podporovala politiku bolševického či stalinistického totalitarismu. Učila se na všech školách. Ostatní ideologie byly zamlčovány (cenzurou) nebo potlačovány.
4) postupné zestátnění vlastnictví – jako forma vyvlastnění (banky, velké podniky) nebo združstevňování (řemesla, zemědělství, maloobchodu). Zabavený majetek se stal majetkem státu.
5) policejní režim – moc vládnoucí strany byla chráněna dokonalým policejním aparátem. Existoval zde systém spolupracovníků (donašečů), na vše bylo třeba povolení. Cenzura sledovala korespondenci. Informační izolace: uzavření hranic, omezování turistiky, rušení rozhlasu, nedostupnost zahraničního tisku.
6) faktor strachu – strach vyvolával policejní režim. Totalitní režim používal metodu teroru, nerespektoval základní lidská práva ani principy ústavnosti. V letech „velkého teroru“ (r.1938) bylo k trestu smrti zastřelením odsouzeno 640 000 lidí.
7) vznik nové sociální vrstvy – s odlišným společenským postavením, byla to početná vrstva hmotně značně zvýhodněná (výší platu, rekreačními pobyty, byty atd.) Skládala se z vyšších příslušníků stranického, policejního, vojenského a státního aparátu. Byla největší oporou totalitního režimu.
K doplnění:
Odstranění komunismu je složitým a dlouhotrvajícím procesem. Zatímco fašismus šlo odstranit vojensky, u komunismu to bylo jiné. Komunismus získal uznání díky boji proti fašismu.
Komunismus byl prezentován jako velmoc s novým, širším typem demokracie. Sovětská propaganda vyzdvihovala jen klady a úspěchy a zatajovala nedostatky a faktické zločiny. Rozšířil se do řady států i za použití nátlaku.
Komunistický systém měl i své klady. Např. ze zaostalého carského Ruska vytvořil bolševismus stát s relativně moderním průmyslem. Odstranil negramotnost a nezaměstnanost, posílil národní hrdost, zavedl všeobecně dostupnou lékařskou péči.
Na rozkladu komunismu se podílely vnitřní nedostatky systému. Lidé pociťovali nedostatek demokracie, nedodržování lidských práv, tíhu diktatury jedné strany. Největší nedostatek systému: diktatura jediné politické strany a neexistence kritiky. Diktatura jedné strany měla za následek ztrátu motivace v činnosti lidí.
Politická strana, vznik politických stran, období vzniku
politická strana = nástroj k získání či udržení moci
u demokratického pol. systému jsou neodmyslitelnou součástí, slouží k fungování státu, zprostředkující článek mezi společností a státem
v pol. straně se sdružují politicky aktivní občané na základě společných zájmů, cílů a názorů
ve volbách usilují o získání co největšího podílu na státní moci, obhajují zájmy a cíle stoupenců (strany se sdružují proto, aby vstoupily na politickou půdu)
každá pol. strana má program (praktický návod na to, jak řešit problémy), ideologii (soubor různých myšlenek), členskou základnu, sebeprezentaci, organizační strukturu, financování (členské příspěvky, sponzoři, dotace ze státního rozpočtu – podle výsledku ve volbách)
,,Strana je organizace lidí se stejnými politickými názory cíli, snažící se získat politickou moc, která by ji umožnila uskutečnit její záměry.“W. Hasbach
,,Politické strany nejsou součástí státního organismu, nýbrž společenské skupiny vzniklé na základě dobrovolného vstupování a vystupování členů, které spojuje společné smýšlení a cíle v politické činnosti.“
J.K. Bluntschli
třídění politických stran podle S. Neumanna
hledisko podle členské základy
- masové
- voličské (elitní)
po zavedení volebního práva byly nejvíce masových (hodně členů, hodně podpůrných organizací)
vývoj vede ke stranám voličským (u nás 90. léta KDU-ČSL masové, ODA voličské)
sociologické
- třídní (stavovské)
- všelidové
třídní – koncipovány jako reprezentant určité skupiny (dnes už neexistují)
dnes všelidové – vývoj k nim, zaměřují se na celou společnost
ideologické hledisko
- levice 3. stav
- pravicešlechta
- střed
ve 20. století stále větší význam má střednvláda levého stř