Vypracované otázky ke zk.

dálních překážek (mýta, celní bariéry,..)
x později v některých oblastech (především v obl. sociální) liberální vidění světa selhává
( tato oblast nemůže být řízena trhem (zákon nabídky a poptávky)
( nutná regulace státu
( vznik moderního liberalismu
8. Moderní liberalismus, období, vznik, charakteristické znaky, představitelé, jejich dílo
Moderní liberalismus
- vznik v 19. století jako reakce na bouře zaměstnanců
(prům. revoluce přinesla rozvoj techniky a technologií → menší potřeba zaměstnanců
→ růst nezaměstnanosti a bídy hlavně v nižších vrstvách x trh se reguluje sám a každý se musí o
sebe a svou rodinu umět postarat → žádná pomoc od státu → bouře)
- vzhledem k nemožnosti řízení některých oblastí (sociální oblast) trhem byl nutné revidovat myšlenky klasického liberalismu ( moderní liberalismus
- stát není slabý, ale je sociální!!!
→ stát má sociální funkci - koncept welfare state (stát blahobytu)
- uplatnění především v období od přelomu 20. a 30. let (hospod. krize) do 70. let 20. století
(v 70. letech odklon od moderních lib. ideí → zájem o hodnoty klas. liberalismu a tržní autoregulace)
- uplatňovali především levicové vlády
- přispěl k poválečné obnově a hospodářské konjunktuře 50. a 60. let
- charakteristické znaky:
- „sociální stát“ – požadavek zásahů státu do života občanů v sociální oblasti
→ poskytování sociální, důchodové a zdravotní péče
- welferismus = stát plní sociální a hospodářské funkce (welfare state = stát blahobytu)
- státní intervencionalismus = zásahy státu do ekonomiky
- představitelé:
VB John Maynard Keynes (1883 – 1946) ( keynesiánství
- anglický ekonom a profesor
- dílo: Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz
- řízení ekonomiky pomocí státních zásahů
- zvyšování ekonomiky pomocí vládních výdajů → růst poptávky → multiplikační efekt (stát
investuje – př: stavba dálnic,… nebo sníží daně → zvýšení objemu peněz v ekonomice → lidé
je dostanou a budou moc utrácet → státu se vrátí mnohem více peněz, než investoval)
(tento způsob uplatňoval už Karel IV. stavou hladové zdi → růst zaměstnanosti a ekonomiky)
→ vláda nemá pracovat s vyrovnaným rozpočtem, ale za účelem růstu ekonomické aktivity raději s deficitním rozpočtem

John Stuart Mill (1806 – 1873)
- anglický filozof a ekonom
- jedinec má ve své svobodě také odpovědnost vůči společnosti
- dílo: O svobodě, Utilitarianismus, Systém induktivní a deduktivní logiky, Logický systém, Principy politické ekonomie
- Thomas Hill Green (1836-1882)
- požadavek stejných možností a rovných příležitostí pro všechny občany
- pozitivní definice svobody
- Herbert Henry Asquith (1852 – 1928)
- liberální britský předseda vlády v letech 1908 – 1916 (před 1. sv. v.)
- položil základy sociálního státu ve VB
- Clement Richard Attlee ( -7" 1967)
- labouristický v letech YPERLINK "http://cs.wikipedia.org/wiki/1945" \o "1945" 1945 -
- rozšíření sociálního státu – pokus o zavedení komplexního systému sociálního
zabezpečení všech občanů
- dekolonizace VB impéria
USA - Franklin Delano Roosevelt (1882 –1945)
- americký politik a 32. prezident USA v letech 1933 – 1945
- uplatňování welfarismus v rámci programu New Deal (Nový úděl)
→ zaveden systém státních podpor pro nezaměstnané, důchodce, děti, vdovy,
nevidomé
→ aktivní hospodářská politika vlády – snaha přispět k řešení soc. problémů
- John Fitzgerald Kennedy (1917 - 1963)
- 35. prezident USA v letech 1961 - 1963
- navázal na program New Deal programem Nové hranice
- ikona amerického liberalismu
- Lyndon Baines Johnson (1908 –1973)
- 36. prezident USA v letech 1963 – 1969
- navázal na Kennedyho program Nové hranice programem Velká společnost
- rozšíření práv amerických černochů, odstranění bídy v amerických městech
- u nás v současné době politika KDU-ČSL a ČSSD
9. Neoliberalismus, období, vznik, charakteristické znaky, představitelé, jejich dílo
Neoliberalismus
- vznik v 70. letech 20. století jako reakce na přefinancovaný stát vedený moderním liberalismem
(v 70. letech se projevily limity keynesiánské hospodářské politiky mod. liberalismu)
- charakteristické znaky:
- návrat k hodnotám klasického liberalismu a k autoregulačním schopnostem trhu (viz A. Smith)
- snaha o návrat ke klasickému liberalismu → částečné zeštíhlení státu
- představitelé:
Friedrich August von Hayek (1899 –1992)
- rakouský ekonom, politolog a sociolog, působil ve VB a v USA
- obhajoba liberální demokracie a tržního hospodářství
- základy neoliberalismu
- dílo: Cesta do otroctví (1944)
- kritika komunismu, nacismu a dalších totalitních ideologií vč. socialismu, ze kterého
všechny vycházejí
- v roce 1974 mu byla udělena Nobelova cena za ekonomii
Milton Friedman 1912 – 2006
- americký ekonom
- zabýval se daňovou politikou, příčinami inflace, problematikou růstu mezd a cen
- v roce 1976 mu byla udělena Nobelova cena za ekonomii
- dílo: Kapitalismus a svoboda (1962)
Svoboda volby (1990)
strany „Nové pravice“
- omezení státních zásahů, oživení konceptu volného trhu
- důraz na autoritu, odpovědnost a disciplínu
- VB – Konzervativní strana za předsednictví Margaret Thatcherové (1925 – dosud)
- britská politička
- konzervativní předsedkyně VB vlády v letech 1979 – 1990
- prosazování ekonomického liberalismu, samostatné silné zahraniční
politiky, snižování daní, omezování imigrace, omezování vlivu
odborů
- USA – Republikánská strana za prezidentství Ronalda Reagana (1911 – 2004)
- 40. prezident USA v letech 1981 - 1989
- „reaganomika“ = ekonomika, kterou Reagan uplatňoval
- zaměření na nabídkovou stranu ekonomiky
- stimulace ekonomiky snižováním daní
- snaha omezit růst výdajů státu, snížit míru státní regulace a zavést měnovou politiku,
která měla snížit inflaci
- u nás v současné době politika ODS
10. Konzervatismus, období, vznik, charakteristické znaky, představitelé, jejich dílo
Období:
- vznik v 18.století, ale pojem konzervatismus se používal až od počátku 19.století
- vznikl pod vlivem politických a hospodářských změn po zahájení Velké francouzské revoluce
Konzervatismus v Evropě zesílil na počátku 19.století. Silné pozice měl konzervatismus ve VB, kde toryové (šlechtici v parlamentu) založili konzervativní stranu. V 19.století se konzervatismus střetával s liberalismem, přebíral od něj ideje a politické koncepce a ty pak transformoval.
Postupně se oba směry (liberalismus a konzervatismus) začali sbližovat.
Konzervatismus neměl nikdy jednotnou platformu → v jednotlivých zemích se lišil: rozdíl mezi konzervatismem britským x kontinentálním (méně přizpůsobivý).
Demokratické společnosti ve 20.století útočily na sociální stát a tomuto trendu se přizpůsobil i konzervatismus.
V 70.letech začali být konzervatisté úspěšní v politice. Upevňovali své pozice, v řadě zemí získali moc. Radikální konzervativní politiku zavedla Margaret Thatcherová ve VB a prezident Ronald Reagan v USA.
Vznikla „Nová pravice“, která požadovala omezení státních zásahů a oživila koncept volného trhu. (Původně to byl cíl klasického liberalismu). Nová pravice kladla důraz na autoritu, odpovědnost a disciplínu tj. tradiční konzervativní hodnoty.
Znaky konzervatismu:
- projev znepokojení šlechty s šířením liberálních idejí a se snahami liberálů, kteří se domáhali občanských práv a svobod a zavedení parlamentní demokracie
- nevytvořil si vlastní ucelenou politickou teorii
- nedůvěra k abstraktním idejím a doktrínám
- nerad používá označení „ideologie“, je spíše životním postojem
- umírněné, opatrné chování
- konvenční a konformní způsob života
- odmítání změn, strach ze změn
- nedůvěra k reformám, které se snažily o racionálnější uspořádání společnosti
- preferuje tradiční hodnoty a instituce (stát a církev)
- nedůvěra v emancipační úsilí liberálů (emancipace práv žen, etnických a sociálních minorit)
Představitelé:
Edmund Burke
- nejvýznamnější konzervatista, anglický filozof
- zakladatel tradičního konzervatismu
- obohatil konzervatismus o schopnost přijímat a transformovat nové ideje
- příkré odmítání veškerých změn může být stejně nebezpečné jako jejich urychlování (reakce na revoluci ve Francii)
- uznával liberální ekonomickou teorii Adama Smithe (volný obchod je efektivní, spravedlivý, přirozený a zákonitý).
- spojením konzervatismu a ekonomického liberalismu položil základ k libertariánskému konzervatismu
- dílo: Úvahy o revoluci ve Francii
Kníže Metternich
- rakouský kancléř
- stál u zrodu Svaté aliance
Otto von Bismarck
- 1.německý kancléř
- sjednotil Německo a provedl mnoho reforem v politické i sociální oblasti
- liberální požadavky integroval do konzervativní politiky
11. Socialismus
Socialismus (z socialis družný, společenský) je v užším slova smyslu , která klade hlavní důraz na o "Solidarita" solidaritu a dělnickou třídu a která věří, že by ekonomika i další odvětví společnosti měly být do značné míry centrálně řízeny. V širším slova smyslu zahrnuje vedle demokratického socialismu též omunismus" \o "Komunismus" komunismus
V době se socialistická ideologie vytvářela ve , a , kde byli nejvýznamnějšími představiteli a . Jejich zaměřená teorie s tzv. marxistickou periodizací předpokládala, že , nositel , převezme moc v socialistické revoluci, kterou zapříčiní nerovnováha mezi výrobními silami a výrobními vztahy. Mimo marxismus stály teorie (navrhnuté ) či anarchistická filosofie. Tyto prvky ovšem socialismus také silně ovlivnily.
Organizace socialistických hnutí začala již ve 30. letech 19. století vznikem (následně ). Mezinárodní význam měla .
V 80. letech došlo v Německu ke sjednocení marxistů a zastánců . Tím byla vytvořena sociálnědemokratická strana s tzv. hajsk%C3%BD_program&action=edit" \o "Gothajský program" Gothajským programem.
V 90. letech začíná další štěpení sociální demokracie.
ortodoxní marxismus:
revizionismus: . Poukazoval na to, že ekonomické a politické předpovědi marxismu se nepotvrdily. Požadoval dosáhnout cíle socialismu INK "http://cs.wikipedia.org/wiki/Parlament" \o "Parlament" parlamentní cestou.
revoluční (marxismus)
demokratický:
komunistický: . Revoluci musí zorganisovat malá hrstka předvoje dělnické třídy.
Po došlo kvůli přetrvávajícím rozporům k faktickému rozštěpení socialistického hnutí. Zatímco extrémní socialistická platforma dala vzniknout komunistickým stranám, z umírněného sociálnědemokratického směru se vytvořily strany blízké levostředové orientaci. Koncem marxistická varianta socialismu vlivem kulturně politických a ekonomických událostí pozbyla většího významu.
Od se slovo socialismus široce rozšířilo a bylo používáno různě na různých místech a v různých dobách jak jedinci a skupinami, kteří se považovali za socialisty, tak jejich oponenty. I když jsou rozdíly mezi jednotlivými skupinami socialistů velké, téměř všechny se shodují na tom, že mají své kořeny v zápasech dělníků v devatenáctém a tém století a že jednají podle principů a obhajují sociálně-spravedlivou společnost s plánovaně řízenou , která se vyznačuje upřednostňováním práv a zájmů kolektivu (většiny) před těmi individuálními a společenským pojetím práce - socialisté usilují o zespolečenštění výrobních prostředků a likvidaci společenských tříd. Takový model řízení společnosti, dle jejich názoru, bude přinášet prospěch všem bez rozdílu, nikoliv jen malé skupině.
Podle marxismu-leninismu je socialismus první fáze komunistické společenské formace; společnost, která vznikne, když socialistická revoluce porazí . Po vybudování beztřídní společnosti nastane druhá fáze komunistické společenské formace.
Díla
Karl Marx a Fridrich Engels : Komunistický manifest
Vladimír Iliič Lenin : Materialismus a empirikritismus
Karl Kautský : Erfurtského programu a později .
Rosa Luxemborgová : ie_Rote_Fahne&action=edit" \o "Die Rote Fahne" Die Rote Fahne“ (Rudý prapor).
12. Reformovaný socialismus
Pro vývoj idelogie sociální demokracie ve 20 století bylo rozhodující posilování reformistické orientace v sociálně demokratických stranách. Po první světové válce se jejich pozice ještě zvýšila. V řade zemích se dostává do vlád a v některých se stává dokonce dominantní silou politického spektra.
Cíle: Státní zásahy do ekonomiky, jejich cílem bylo odvrátit cyklické hospodářské krize a zajistit plnou zaměstnanost.
Sociální demokraté se již necítili být hrobařem kapitalismu, ale lékařem lůžka nemocného kapitalismu. Své požadavkem nebylo již svržení kapitalismu a buržoazní demokracie ale nahradili je požadavky prohlubování demokracie, měla nejprve přijít demokracii sociální (systém sociální jistoty) a konečně demokracie ekonomické (účast pracujících na řízení). Dále také přestali preferovat kolektivní vlastnictví a ztotožnili se smíšenou ekonomikou. Ale i nadále chtěli větší rovnost, kterou chtěli dosáhnout přerozdělováním.
V sedmdesátých letech se ideologická a politické ofenzívá socíální demokracie začala vyčerpávat a politika státních zásahů začala ztrácet účinnost, stále větší potíže se objevovali v mechanismech přerozdělování, sociální programy zápasily s finančními problémy a začalo se zvyšovat daňové zatížení
V osmdesátých letech se dostává do krize nástupem neoliberalismu a tzv. Nové pravice je zatlačena do ofenzivy.
Představitelé Bruno Kreisky, Willy Brant, Olof Palme
13. Nacionalismus, Fašismus, období, vznik, charakteristické znaky, představitelé, jejich dílo
Nacionalismus
- nauka zrozená v 19. století (typický projev vzniku národních států)
- sporné, zda je ideologií – je to spíše motivující faktor, který ovlivňuje chování lidí v rámci některé ideologie
- vychází z patriotismu
- kolektivní vědomí soudržnosti a příslušnosti k jednomu národu, etniku či území, jež je motivováno snahou o dosažení autonomie či úspěšnou expanzi na jiná území
- spočívá v podceňování jiných národů a nadhodnocování národa vlastního
- pokládá národ za přirozeného a jediného oprávněného nositele státní moci
- projevuje se netolerantností až agresivitou vůči jiným národům
- dokáže se vázat na jiné ideologie
- nacionalismus + antikapitalismus + preudosocialismus = fašismus v Itálii
- nacionalismus + pseudosocialismus + rasismus = nacismus (fašismus) v Německu
- formy: nacionalismus liberální (→ formování nár. států v 19. století)
nacionalismus konzervativní (→ velmocenské ambice stabilizovaných států)
islámský fundamentalismus
antikolonialismus
→ fašismus
→ nacismus
Fašismus
- jedna z nejvýraznějších a velmi radikálních totalitních ideologií
- vznik ve 20. století po 1. světové válce
- vychází z nacionalismu, rasismu a socialismu
- styl typický pro meziválečné období v Itálii a Německu, který byl příčinou vzniku 2. světové války
- charakteristické znaky:
- antiracionalismus (důraz na city, emoce a instinkty a odmítání lidského rozumu)
- idea boje (síla a bezohlednost)
- elitářství (odmítání principu rovnosti, idea „nadčlověka“)
- vůdcovský princip (hierarchie vůdců v čele s jedním)
→ jednosměrná komunikace shora dolů
- oslovování Führer - Hitler, Duče - Mussolini
- „socialismus“ x kritika cizího a židovského kapitálu, rovnosti, solidarity
- nacionalismus
- rasismus
- antiliberalismus
- antiburžoasismus
- antikomunismus a antikapitalismus
- antisemitismus
- srůstání stranického aparátu se státním (stranický měl přednost)
- policejní režim, likvidace odpůrců

- sociální opora o nižší a střední vrstvy (hl. maloburžoasie) , finanční podpora od vrstev vyšších
- hnutí nebo strany, které odsuzovaly parlamentní anarchii, demokratické ideologie a osobovaly si nárok obnovit ve jménu národních a hrdinských hodnot silnou moc a jednotu lidu okolo nadšeně aklamovaného vůdce (Novák)
- nejextrémnější a nejucelenější vyjádření nového aktivistického politického stylu, který za nejvyšší dobro pro člověka považuje život nekonečného sebeobětování, prožitý v totální a militantní oddanosti národnímu státu, jež ho absorbuje, odsouvá stranou každý jiný předmět lidských citů a vyžaduje bezpodmínečnou oddanost fašistickému „vůdci“, jehož libovolné osobní rozhodnutí je konečným a určujícím ukazatelem dobrého a špatného v každé sféře národního života (O´Sullivan)
- falešná nabídka spásy učiněna určité skupině, která se realizuje zničením jiné skupiny, jež je definována jako její nepřítel. Tuto „spásu“ je možné uskutečnit pouze aktivizací všech složek života a bezohlednou přímou akcí řízenou „neomylným“ vůdcem (Kotlán)
- projevy:  nadřazování zájmů celku nad zájmy jednotlivce, úsilí o totalitní stát, diktátorská forma vlády, kult silného a všemocného vůdce, využívání násilí a moderních metod propagandy a cenzury, láska k symbolům, rasové pronásledování, revoluční tvůrčí vůle, mesiášské přesvědčení, snaha o celosvětovou nadvládu a expanzivní politika, považování války za dobro, likvidace slabých, korporativismus spočívající ve spolupráci všech tříd a snaha o soběstačnost
- slovo pochází z latinského pojmu fasces, který v překladu znamená svazek (svazek jilmových prutů svázaných červenou páskou, ze kterého vyčnívala vetknutá sekyra, původně používali jako svůj znak úředníci římského impéria, protože se před ně tyto pruty jako výraz úcty a na znamení autority nosily
- vznik
- první myšlenky vznikají od konce 19. století
- ucelená ideologie vznikla až během 1. světové války (prvním hlasatelem byl B. Mussolini v Itálii)
- počátek této politické ideologie je spojen s Itálií a Německem

- příčiny vzniku (důsledek souhry několika různých faktorů)
- Německo a Maďarsko – porážka v 1. světové válce → touha po odplatě
- neúspěch myšlenek komunismu v některých zemích
- nesplnění očekávání vítězných států (Itálie)
- hospodářské a politické krize způsobené mimo jiné tím, že se poměrně mladé demokratické vlády
- maloburžoasie hledala oporu ve snaze zbavit se rostoucího tlaku, který na ně vyvíjely stále silnější odborová hnutí a velkoburžoazie
- obava majetných vrstev z rozšíření sociální revoluce z Ruska
- rozmach způsobila světová hospodářská krize
- představitelé:
Adolf Hitler (20. 4. 1889 – 30. 4. 1945)
- původně Rakušan, před 1. světovou válkou se stal německým občanem
- nedokončil ani střední školu
- během 1. světové války bojoval na západní frontě
- v roce 1919 vstoupil do Německé dělnické strany → NSDAP (Národně
socialistická německá strana práce)
- inspiraci čerpal z italského fašismu Benita Mussoliniho
- 1923 - pokus o puč proti bavorské zemské vládě → nezdar → odsouzen k pěti letům vězení x po 9 měsících propuštěn
- 1933 jmenován říšským kancléřem → postupná likvidace opozice
- 1934 jmenován prezidentem → expanze Německa
- 1939 zahájil napadením Polska 2. světovou válku
- 30. 4 1945 spáchal pod vlivem prohry Německa ve válce sebevraždu v Berlíně
- důraz na rasu
- dílo: Mein Kampf (Můj boj)
– sepsal během svého pobytu ve vězení
- kombinuje autobiografické prvky (vzpomínky na dětství a popis dosavadního života) s nacistickými ideologickými myšlenkami
Benito Mussolini (29. 7. 1883 - 28. 4. 1945)
- italský politik, zakladatel a tvůrce ideologie fašismu, předseda vlády a diktátor
- v roce 1912 redaktor novin Italské socialistické strany x 1914 vyloučen
→ vydává vlastní list Il popodo d´Italia - prezentace programu své budoucí strany.
- 1915 – 1917 – boj na frontě
- 1919 zakládá v Miláně polovojenskou politickou organizaci Fasci di Combattimento (Bojové svazky) → 1921 fašistická strana Partito Nazionale Fascista
- 1922 jmenován předsedou vlády → diktatura včetně likvidace opozice a nepřátel
- 1935 podrobení Habeše v Etiopii, 1936 podrobení Albánie
- 1940 vstup Itálie do 2. světové války připojením k Paktu tří (Německo, Japonsko)
- 1943 odvolán z f