Otázky Bígl

Jaké jsou charakteristické znaky současného odborného poznání? Jak se liší praktický a teoretický postoj ke světu?
Stav současného poznání (vědění)
současné vědění je roztříštěné, člověk se zaměřuje na dílčí oblast (výsek) skutečnosti, což je vědecká disciplína ( přibývá specializace ( úkolem vědce je podat předpověď o oblasti, kterou zkoumá
vědění ( odborné, vědecké, současné
úzká specializace na jeden dílčí předmět zkoumání
Vznik poznání – 6. stol. před n. l.
Starověké Řecko – opačná situace, jednota a celistvost vědění – soustředěna na universitách
poznání celku, zrod filosofie a vědy
hlavní tématem ( celek lidské společnosti ( dnes se toto téma ztratilo
spíše teoretický postoj – údiv, pochyb…
samostatné vědecké disciplíny vznikly až po oddělení od filosofie, všechny vědy vznikly z filosofie
Naše poznání - úzce spojeno s praktickým využitím (novověké poznání)
znalosti nás zajímají proto, abychom s jejich pomocí mohli řešit jiné problémy
věci, události, procesy ( chceme je prakticky využít
tento pohled je pro nás omezením ( tvoří z nás lidi, kteří vidí skutečnost pouze jednostranně
dříve se člověk zajímal i o to, jaké jsou věci samy o sobě, nezávisle na využití člověka
Teoretický pohled na svět – věci nás zajímají z toho hlediska, jak jsou samy o sobě, ne jejich praktické využití = jaká je povaha věcí
vědec (odborník) – popis a vysvětlení jevů
formulace předpovědí o zkoumané oblasti (predikce)
aktivně se podílí na praktickém využití teorií (stupňování moci člověka nad přírodou)
Filosofie vůči světu zaujímá jiný postoj, než „praktický“, na který jsme my – normální smrtelníci zvyklí. zaujímá postoj teoretický, poznává procesy s postojem ta, jak jsou samy o sobě.
Jak dochází k přechodu od praktického poznání k teoretickému pohledu na svět? Už v dobách řecké filosofie (Platón, Aristoteles) ( přechod spojen s dvěma pojmy:
údiv, nedůvěra, skepse byly podnětem, že lidé opustili mýtické myšlení
údiv – týká se celé lidské bytosti. Prožitek, který člověk má, když v noci pozoruje nebe – má respekt a údiv k tomu, co se mu odhaluje (záhada klenby); v řečtině údiv nebo úcta
vystupujeme z praktického postoje ke světu
zpočátku se divili záhadným jevům
v souvislosti s tím, že se setkáváme s jevy, které jsou významné a které si zaslouží respekt
skepse a pochybnost – mnohé skutečnosti, které jsme nepoznali, považujeme za něco samozřejmého, jasného (nezamýšlíme se nad tím)
smyslové klamy – o tom přemýšlíme
nedůvěřovat smyslovému poznání – nepřijatelné, nedůvěryhodné
uvědomování si nedostatečnosti našeho vědění
člověk nemůže dosáhnout absolutní moudrosti, pouze o ni usiluje
zrod myšlení nebyl spojován s praktickými důvody, jako u vědeckého myšlení
Filein, Sofie – Láska k vědění, láska k moudrosti
Filein : láska, duchovní spřízněnost, přátelské láska ( přátelé, co se rádi zabývají určitými problémy)
existují 3 druhy lásky: avale (obětavá), eros (vášnivá), sofia (přátelská)
Sofia: „Vědění není moudrost“ Nestačí vědění o mnohém, ale o důležitých a podstatných souvislostech. Univerzitní člověk není moudrý. Moudrý člověk není ten, kdo vytuneloval banku. Moudrý je ten, kdo dokáže vůči každodenním starostem a problémům, který nám život přináší zaujmout určitý nadhled. Moudrý nemůže být ten, který je každodenními problémy zmítán, neví si s nimi rady.
Nadhled, odstup, který tady promýšlí, dívat se na to, co je teď. Neporozumím co se děje teď, když se na to budu dívat s pohledem do minulosti či budoucnosti, musím se na to podívat z hlediska celku. Můžeme o ní usilovat. Mravní člověk by se měl podívat na problém z hlediska celku.
S moudrostí se nespojuje jen to, co se týče rozumu a paměti, ale i vztah ke světu a ostatním lidem (mravně zodpovědný vztah ke světu a ostatním lidem)
Co je to logos a jak se liší od mýtu?
Logos
řecké slovo = rozum, slovo, řád, výběr
neodkazuje na minulost, umí se zamyslet
je to rozumová řeč, ve které připojujeme k tomu, co říkáme, také proč to říkáme, důvody (1. důvod – věcný, 2. důvod – racionální)
je to jiný způsob řeči, řeč, která užívá rozumového přístupu, aby bylo něco popsáno
tvrzení odůvodňujeme odkazem na skutečnost
je schopen si dát sám sobě odpověď
poprvé toto slovo použil Herákleitos z Dresu, aby jim popsal lidské poznání a řád vesmíru, základ světa, zákon veškerého vědění. V dobách Sokratových, Aristotelových a Platónových označuje pojem schopnost lidského rozumu a poznání člověka a světa a o sobě navzájem
poznání toho, že si uvědomuji nedostatečnost v oblasti našeho poznání, pro člověka nová situace → Sokrates – „Vím, že nic nevím!“
předmětem může být také naše poznání, myšlení
nechceme-li si uvědomit nedostatečnost v oblasti našeho poznání – nemůžeme se zdokonalovat
řeč spojená s autory
umí KRITICKY posuzovat různé důvody
Mýtus
předchůdce filozofie
vyprávění příběhu, ze kterého se lidé dozvídali odpovědi na důležité otázky (např. lidské svobody k osudu, dobro X zlo, vina X trest)
odehrával se v minulosti
spojen s náboženstvím a vírou, autor neznámý
příběh, který je přenášený z generace na generaci, skrývající symbolickou hodnotu
prostřednictvím hrdinů sdělovali odpovědi na otázky
je kolektivně sdílený, život člověka byl ovlivněn zásahy Bohů
nedůvěra mýtu vedla ke vzniku filozofie
vyprávění příběhu (např. o trojské válce, Odyssea, …)
svět je chápán, jako že nemá příčinu sám v sobě, ale odkazuje na jiný svět
mýtické vyprávění zpřístupňuje mravní řád světa
př. Mýtus o stvoření - souvisí s rodovým zřízením. Pták Noh snesl obrovské vejce. Když prasklo, vzniklo nebe a země. Tyto složky spolu souložily a z toho vznikli lidé.
příběh je o jedinečných událostech
v pozadí důležitých otázek se odehrává nějaký příběh (trojská válka…)
Rozdíl
MÝTUS – hledání odpovědi na důležité otázky (osud, svoboda..)
LOGOS – důvěra v sebe sama, že jsme sami schopni si na tyto otázky odpovědět.
Co mají společného
Mýtus i logos se zabývají otázkami vzniku člověka, postavení světa, vzniku světa atd.
Co je to filosofie?
z řečtiny – Filen - láska, milovat; Sofia - moudrost(láska k moudrosti
pochází z mýtu (vznikla, protože přestalo stačit mytické vyprávění)
zabývá se každodenními problémy, tím jak tyto problémy ovlivňují celkový život
spojena se zkušenostmi a s postojem ke světu a k lidem
člověk zná důvody, které ho vedou k poznání
hledá odpovědi na životně důležité otázky (nejsou vyprávěním)
filozofie zavádí zvláštní pojmy, které vysvětluje
otázky, které řeší, se týkají celého lidského života a jsou pro člověka důležité
odpovědi jsou hledány v současnosti
spojena s veškerým vědeckým poznáním (mimo matematiky)
známe autory
racionální výklad je spojený s odůvodněním
svět je vyložitelný z něho samého
filosofie je nekončící dialog (pokud by došlo k nějakému závěru a nikdo by ho nevyvrátil, pak by filosofie končila)
ptá se, jaké jsou hranice a kritéria poznání
předmětem je samotný akt poznávání.
zabývá se také společností a mravním hodnocením
zkoumá společnost, jak by měla být uspořádaná, aby byl život v ní dobrý (cíl pravda – praktické poznání, cíl dobro – praktické jednání)
filosofie zaujímá postoj teoretický
vysvětlení se hledá přímo v pozorovaném jevu
Sokrates: „Filozofie je starost (péče) o duši.“.
učebnicová definice: Filosofie se snaží o racionální poznání celku jsoucí skutečností a našeho postavení v něm
filosofie jsou nejobecnější zákonitosti přírody, společnosti, člověka a jeho myšlení
zdrojem každého filosofování je ÚDIV a POCHYBOVÁNÍ
filosofie je o cestě nalezení odpovědi na kladenou otázku, mezi základní otázky patří: „Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme?“
filosofové chtějí znát důvody a meze svého vědění
filosofie používá řeč logos - řeč mající smysl neboli řeč vystihující uspořádání částí v celku
Jak rozumíte Platonovu podobenství o jeskyni?
jeskyně
celý život tam žijí připoutaní lidé, nemohou se hýbat ani otáčet hlavou
jeskyně je hluboká, podzemní s úzkým vstupem
za nimi plane oheň a před nimi je zídka (jako loutkové divadlo)
lidé vidí pouze stíny na zadní straně jeskyně
životní situace připoutaných lidí
maximálně nesvobodní lidé
minimální životní problémy, někdo se o ně musí starat
smysly vnímané stíny jsou pro ně pravou skutečností – základní životní zkušeností
vězni nevědí, že jsou to jen stíny (není v nich přítomna pravá skutečnost)
domnívají se, že mezi sebou rozmlouvají stíny, ne nosiči
Kdyby byl někdo vyproštěn a nucen se postavit, pociťoval by bolest a viděl by mžitky ( negativní, nepříjemná zkušenost z osvobození