Otázky Bígl

ím a věcí samotnou.“
aby naše myšlenky, výpovědi byli pravdivé, musíme se řídit skutečností
pravda je shoda se skutečností
skutečnost zajišťuje stvořitel
je to nejhodnotnější teorie ( důležitá pro empirické vědy
koherenční
pravdu říkáme do té doby, dokud nás někdo nepřistihne, že jsme se dostali do rozporu (s tím, co jsme řekli předtím), počet výroků musí být dostatečně velký
spojeno s jinými výpověďmi (aniž bych si mohl ověřit jejich pravdivostní hodnotu)
kritérium – nepozornost určitého počtu výroků, které se týkají stejné skutečnosti
důležitá pro deduktivní vědy, doplňková teorie pro empirické vědy
Vyšetřující vede výslech a řekne: „To není pravda“ pachatel na začátku řekl, že byl včera v hospodě a na konci, že byl v kině.
když je pravdivé korespondenční poznání, nemůže být koherence nepravdivá (nejsou rozporuplné výroky)
konsensuální
pravdivé je to, na čem se shodneme
spojená se svobodnou výměnou názorů
kritérium – shoda všech kompetentních účastníků, jak je to s poznanou skutečností
vyslovujeme skutečnost s nárokem na to, aby nám druzí dali za pravdu
je dána kvalitou např. rozhovoru
musí se stanovit pravidla, za kterých má dialog probíhat:
ten, kdo mluví musí: být kompetentní
mluvit srozumitelně
vyvarovat se polopravd a demagogie
posluchač musí umět naslouchat
účastníci v rovnoprávném postavení
vést dialog tak, abychom v něm mohli pokračovat
chápu jako důsledek toho, že partneři v dialogu dospívají k poznání pravdy ve smyslu korespondenční pravdy
pragmatická
pravdivé je to, co má pro nás nějaký užitek (prakticko-technické jednání)
vychází z toho, že naše poznání má praktické důsledky
poznání nás ovlivňuje v tom, jak jednáme
význam poznatků pochopíme na základě toho, že poznáme ty poznatky, jak ovlivnili naše jednání
očekává, že pravdivé poznatky se projeví jako užitečné
kritérium užitku – je třeba zúžit smysl slova „užitek“
Chce se po nás, abychom ze železa udělali ocel. Máme nějaké poznatky a nějaké vybavení. Pokud se nám to povede, můžeme z toho zpětně usoudit, že naše znalosti byli správné.
Co činí lidské jednání, jednáním mravně hodnotným?
Mravní hodnota = pravda, ke které si každý sám utvoří nějaký vztah
každé naše jednání má mravní hodnotu
lze ji posuzovat z hlediska dobra či zla nebo spravedlnosti a nespravedlnosti (př. když nás někdo soudí, tak máme tendenci své chování odůvodňovat a ospravedlňovat, uvádíme argumenty, i naopak se snažíme mravně hodnotit, ale ne u všech - např. děti, postižené lidi zbavujeme odpovědnosti a mravně je nehodnotíme)
3 vztahy k pravdě:
O Sokratovi
„Pevné spojení bytosti s pravdou“
problém, zříci se toho, co doposud dělal
obviněn, že rozhovory kazí mládež
hrozila mu smrt – rozhodl se pro to, že pravda je důležitější než fyzická existence
daleko důležitější je žít v pravdě, než nežít vůbec
O zelináři (Václav Havel)
„Rozštěpená osobnost“
pravdu hájím, když to není nebezpečné
přichází nadřízený (ve výloze má být oslava Velké říjnové revoluce)
zelinář ví, že je to hloupost,ale když to tam nedá, muže přijít o místo
ví co je pravda,ale není schopen se svým poznáním řídit
k zelináři přijde zaměstnanec soukromého podniku a dožaduje se, aby umístil plakát oslavující historickou událost. Zelinář ví, že plakát Stalina do výlohy nepatří, ale bylo po říjnové revoluci a kdyby ho tam nedal, mohl mít z toho problémy - přišel by majitel a mohl by ho vyhodit z práce.
osobnost zelináře byla schizofrenní, měl strach (není schopen se řídit vlastním poznáním)
O Švejkovi
jde mu o vše jiné než o pravdu (pravda není důležitá)
vztah k pravdě je rozvolněný, nulový, jde mu jen o přežití
přijmu jakoukoliv pravdu, není to pro mě důležité
většina lidí se pohybuje v roli zelináře
život v pravdě je důležitý ( jsme si pak totiž sami sobě věrní
pravda – pravda mravní:
pravda X lež (poctivost, pravdomluvnost, upřímnost,… X přetvářky, image, pokrytectví …)
co na srdci to na jazyku – shoda řeči s myšlením neboli pravdomluvnost
Etika
Definice: Je součástí praktické filosofie, zkoumá lidské jednání, které je posuzováno z hlediska dobra, zla, spravedlnosti a nespravedlnosti
Jde o část filozofie, zkoumá lidské jednání posuzované z hledisk, zda je ve shodě či rozporu s přijatými mravními normami
etika se zabývá také:
problematikou odpovědnosti
otázkou viny
dosažením štěstí
problematikou trestu za provinění
problematikou odpuštění
Poznání etiky má pro nás zvláštní význam
přináší pro každého z nás odpověď na otázky: jak máme jednat, podle jakých zásad se máme řídit
poznání, které se nás dotýká – přihlížíme k němu v každodenním životě
Klasikem etiky je Kant.
Etika
zkoumá lidské jednání z hlediska dobra a zla
zabývá se stanovením a odůvodněním některých pravidel, podle kterých máme jednat
člověk je prakticky jednajících bytost
lidské jednání směřuje k dobru
jak by měla být společnost uspořádána, aby náš život byl zdařilý => pravda dává našemu poznání smysl + je to mravní hodnota, ke které si člověk vytváří nějaký vztah
Etika:
Každodenní zkušenost:
naše jednání má mravní hodnotu, posuzujeme ho z hlediska dobra-zla, spravedlnosti-ne spravedlnosti
když naše jednání někdo hodnotí, tak ho obhajujeme (argumentujeme) => vedeme dialog (používáme rozum)
můžeme hodnotit i jednání skupin i institucí nejen chování jednotlivce
avšak ne každé jednání posuzujeme z mravního hlediska: jednání ve vztahu k jiným lidským bytostem, ke stvořiteli, k mimolidskému světu, přírodě …)
na základě každodenní zkušenosti jsme schopni rozlišovat co je dobro a co zlo
má smysl hodnotit chování druhých pouze pokud je svobodné (příčetnost, rozumnost)
svoboda je předpoklad k tomu, abychom mohli mravně jednat
při našem chování bychom měli brát ohled na oprávněné požadavky a potřeby jiných lidí => naše jednání má sociální aspekt (Jak se do lesa volá … obsažena vzájemnost = reciprocita
reciprocita – co si nárokuji na sebe, to očekávám i od druhých
existuje nutné spojení mezi lidským konáním a jeho důsledky
člověk musí nést odpovědnost za důsledky svého konání či nekonání + otázka viny
Podle jakých principů by měla být uspořádána lidská společnost – obecné dobro
Jednání člověka ve vztahu k velké společnosti
Příběh z 9. kapitoly Lukášova evangelia – Pocestný přepaden na cestě do Jeruzaléma, po cestě kráčí další poutníci(každý má své poslání, nikdo si přepadeného nevšimne), pak přejde milosrdný samaritán = člověk 2. řádu (obyčejný) který se pocestného ujme, naloží ho na vozík a odveze ho vesnice, hostinskému zaplatí, aby u něj mohl pocestný pár dní pobývat, než se zotaví. Ostatní si ho nevšímají – vysoké mravní jednání.
samaritán vykonal dobro vůči pocestnému – příklad lidského jednání ve smyslu konání individuálního dobra
prostřednictvím nějakého zásahu proti lupičům zajistím další dobro pro další lidi, kteří se vydají z Jericha do Jeruzaléma - dobro obecné
OBECNÉ DOBRO
soubor předpokladů k tomu, aby lidé mohli tvořit svá individuální dobra
sociálně etický cíl, může být definováno jako osobní dobro mnoha lidí, pokud o ně lze usilovat pouze společně užitými prostředky
umožňuje nám, abychom mohli sledovat své vlastní cíle (dobro individuální)
uskutečnit obecné dobro je pro samaritána je nemožné, vyžaduje určitou spolupráci - samaritán nahlásí loupež 1)policie reaguje ihned-lupiči jsou za mřížemi, 2)policisté nemají čas - jsou jedna ruka s těmi zločinci
obecné dobro je závislé na kvalitě spolupráce
Bezpečnost jako obecné dobro zahrnuje:
pravidla, kterými se řídí pocestní
instituce, které vynucují dodržování pravidel
vnitřní kvalita občanů, která vede k tomu aby občané pravidla dodržovali
materiální statky, které jsou zajišťovány vzájemnou spoluprácí lidí
SPRAVEDLNOST
sociální vztah (dobrovolný i nedobrovolné)
uzavíráme smlouvy
smluvní ujednání
nedobrovolné směny –podvody (o směně nevím, směna za použití násilí)
utrpěli jsme ztrátu – žádáme nápravu = nápravní spravedlnost
nápravní spravedlnost vyrovnává ten, kdo něco neoprávněně získal (někdy jen částečné vyrovnání)
Distribuce spravedlnost
na stejně frekventovaných cestách stejné bezpečí,
nespravedlivé by bylo např. bezpečný jen jeden úsek cesty
v 1. řadě stát (správce obecného dobra), rozděluje spravedlivě občanovi
občan je spravedlivý ke státu, když dodržuje jeho zákony
Kritérium spravedlivého rozdělování – podle potřeby, podle zásluh, stejným dílem…..
Představa obecného dobra je u každého jiná – spor – potřeba doplnit princip obecného dobra a spravedlnosti o další kritéria – vyhrazení konkrétního obecného dobra