Přednáška

X) + Y.L(Y) + Z.L(Z) = Y, L(X) = L(Z) = 0 , L(Y) = 1 . Diagram barev MKO. Plošného znázornění barev lze dosáhnout opět průmětem jednotkové roviny do roviny X, Y. Doplňkové (komplementární) barvy jsou barvy, jejichž mísením může vzniknout bílá barva. Doplňkové spektrální barvy. Purpurové barvy se vyjadřují pomocí doplňkových spektrálních barev – mají zápornou vlnovou délku. Sytost barvy, například D, je definována vztahem SD = ( DW / CW ) . 100 [%] Mísení barev. Pro určení výsledné barvy vytvořené ze dvou barev se používá pákové pravidlo. Při více barvách se pákové pravidlo využívá postupně. Citlivost lidského oka je v různých oblastech diagramu MKO různá. Největší barevná rozlišovací schopnost lidského oka je v ose I, nejmenší je v ose Q. Obě osy se protínají v bodě C. Při zmenšování barevné plochy přechází tříbarevný vjem na dvoubarevný (osa I) a při dalším zmenšování plochy vnímá oko již jen černobíle (bod C) – využito u soustavy NTSC. Barvy, kterými budou zářit luminofory barevné obrazovky, se volí podle následujících požadavků:
a) Barvy musí být vybrány tak, aby byly realizovatelné dostupnými luminofory s dostatečnou zářivostí a světelnou účinností. 1.4 TELEVIZNÍ KOLORIMETRIE 1.4.1 Volba základních barev
přijímače b) Aditivním mísením těchto barev je nutno pokrýt oblast nejčastěji se vyskytujících barev. c) Pro soustavy barevné televize NTSC, PAL i SECAM byly vybrány základní barvy (Re), (Ge), (Be), pro něž platí
(Re) xr = 0,67 yr = 0,33 r = 610 nm
(Ge) xg = 0,27 yg = 0,59 g = 537 nm
(Be) xb = 0,14 yb = 0,08 b = 472 nm Vzájemný vztah součinitelů X, Y, Z neskutečných základních barev a barvových součinitelů Re, Ge, Be televizních základních barev je dán rovnicemi
X = 0,608 . Re + 0,174 . Ge + 0,200 . Be
Y = 0,299 . Re + 0,587 . Ge + 0,114 . Be
Z = 0,000 . Re + 0,066 . Ge + 1,112 . Be Jas bílého světla C ( při jednotkových součinitelích Re = 1, Ge = 1, Be = 1 ) je
Y = 0,299 + 0,587 + 0,114 = 1
Podíl základních barev ( Re ), ( Ge ), ( Be ) na celkovém jasu je 29,9%, 58,7%. 11,4% .
(30%, 59%, 11% ) d) Používá se normalizované bílé světlo C, na které se vyrovnávají základní barvy (Re), (Ge), (Be).
Platí C = 1 . ( Re ) + 1 . ( Ge ) + 1 . ( Be ) .
e) Po vyrovnání je libovolná barva popsána barvovými součiniteli
A = Re . ( Re ) + Ge . ( Ge ) + Be . ( Be ) . 1.4.2 Signál normalizovaných
barevných pruhů Pro jednotlivé barevné pruhy se jasový signál určí z rovnice
UY = 0,30 . UR + 0,59 . UG + 0,11 . UB 0 0 0 0 black černá 0,11 1 0 0 blue modrá 0.30 0 0 1 red červená 0,41 1 0 1 magenta purpurová 0,59 0 1 0 green zelená 0,70 1 1 0 cyan modrozelená 0,89 0 1 1 yellow žlutá 1 1 1 1 white bílá UY[V] UB[V] UG[V] UR[V] Anglický název Barva 1.4.3 Přenos barevného signálu na barevný a černobílý televizní přijímač UY = k.L = 0,299.UR + 0,587.UG + 0,114.UB Barva je definována třemi veličinami – dvě nesou informaci o barevném tónu a sytosti, třetí nese informaci o jasu. Tyto informace musí být tedy přeneseny třemi nezávislými signály. 1.4.4 Přenosové signály používané v barevné televizi Pro zajištění kompatibility černobílé a barevné televize musí jeden ze signálů přenášet informaci o celkovém jasu obrazu. Jednotlivé barevné signály přispívají k celkovému jasu obrazu podle rovnice
UY = k.L = 0,299.UR + 0,587.UG + 0,114.UB .
Jasový signál je přenášen s dostatečným obsahem detailů a tedy dostatečnou šířkou frekvenčního pásma: B = 6 MHz pro CCIR D,K a B = 5 MHz pro CCIR B,G. Při přenosu bílého smluvního světla a jeho gradačních stupňů musí vymizet barevné signály, aby nezpůsobovaly rušivou strukturu v obraze. Zbývající dva signály musí proto odpovídat kolorimetrickým rozdílům – musí to být signály chrominanční. Přenáší se signály UR – UY a UB – UY . Třetí chrominanční signál není třeba přenášet, neboť se na přijímací straně dá vytvořit v maticovém obvodu lineární kombinací přenášených signálů.
Tyto signály lze přenášet s užším frekvenčním pásmem než signál jasový v důsledku menší barevné rozlišovací schopnosti lidského oka. Frekvenční pásma obou chrominančních signálů jsou zmenšena vhodnými filtry na cca 1,6 MHz.