10. přednáška - Fiskální politika státu

čtu je méně důležitá než stabilní vývoj makroekonomických reálných proměnných
státní rozpočet je „sesazen“ z postu vrcholového kritéria hodnocení zdraví veřejných financí na jeden z nástrojů hospodářské politiky vlády Specifičnost fiskální politiky, rozdíl mezi fiskální a rozpočtovou politikou. Specifický makroekonomický cíl – stabilizace vývoje vybraných makroagregátů
Odpovídá se především na následující otázky :
jaké jsou základní makroekonomické cíle ekonomického systému?
je vládní makroekonomická stabilizace vůbec potřebná?
jak definovat cílovou úroveň vybraných makroekonomických veličin, lze stanovit jejich objektivní optimální rozměr ?
jsou tradiční makroukazatele (tempo růstu HDP, míra nezaměstnanosti, míra inflace, saldo platební bilance, saldo státního rozpočtu) vůbec metodicky správné a mají vypovídací schopnost ?
jsou tradiční makroekonomické modely správné? 3.Historie uplatňování fiskální politiky. Počátky uplatňování fiskální politiky - 30.léta XX.století
Keynes - tvůrce koncepce, o aktivní využití se zasloužil Tinbergen
Cíl v této době: čelit dlouhodobé stagnaci a nastartovat ekonomický růst
„Klasické nástroje fiskální politiky“:
vládní výdaje na nákup zboží a služeb – nástroj oživení agregátní poptávky,
progresivně konstruované daně (zejména důchodové – působí jako automatické vestavěné stabilizátory) Historie uplatňování fiskální politiky. Období druhé světové války
Cíl : Podpora válečného úsilí, zabránit výrazné inflaci
růst daňového zatížení (=> válečné výdaje)
zmrazování cen
Období po druhé světové válce do 60.let
Situace : obnova hospodářství (zvýšení veřejných výdajů) , ale daňové zatížení nekleslo (viz tzv. prahový efekt)
Cíl : Dosáhnout vysokých temp ekon.růstu, dosáhnout tzv. plné zaměstnanosti (94-98%), růst veřejného sektoru (uplatňovaná koncepce státu blahobytu – welfare state)
využívání cyklicky vyrovnávaného státního rozpočtu Historie uplatňování fiskální politiky. 70.léta
Situace : stagnace + inflace = stagflace, měnová a ropná krize („ropné šoky“), rostoucí nezaměstnanost, pokles tempa růstu příjmů státních
Cíl : boj s krizí, se stagflací, s nezaměstnaností (vysoké transfery obyvatelstvu - vysoký tlak na výdaje státního rozpočtu), boj s dluhovou službou.
80.léta
Situace: období daňových reforem („reaganomika“)
Cíl : snižování daňového zatížení = tím snaha vytvořit soukromému sektoru disponibilní zdroje na investice.
tlak na snižování veřejných výdajů
postupná koordinace fiskální a monetární politiky 4. Fiskální expanze a fiskální restrikce – dva základní typy fiskální politiky. Podle základních cílů fiskální politiky (zvýšení nebo potlačení agregátní poptávky) rozlišujeme dva základní typy fiskální politiky – fiskální expanzi a fiskální restrikci
„Operace na příjmové a výdajové straně státního rozpočtu“
Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů – viz příjmy a výdaje státního rozpočtu v ČR Fiskální expanze a fiskální restrikce – dva základní typy fiskální politiky Fiskální expanze - vláda působí prostřednictvím státního rozpočtu směrem ke zvýšení agregátní poptávky (ke zvýšení produktu)
Je jí možné dosáhnout v zásadě dvěma cestami (operacemi na výdajové nebo příjmové straně) :
přímo – zvýšením vládních spotřebních a investičních výdajů
nepřímo – zvýšením soukromé spotřeby, vyvolaným vlivem snížení daní
↑ Y = ↑ C + I + ↑ G
Jednodušší a rychlejší - operace na výdajové straně rozpočtu. Zvýšení veřejných výdajů závisí pouze na vládě, zvýšení soukromé spotřeby v důsledku snížení daní závisí na soukromém sklonu k spotřebě. Omezením ale je, že relativní váha veřejných výdajů v rámci agregátní poptávky není příliš významná. Fiskální expanze a fiskální restrikce – dva základní typy fiskální politiky Zvýšení veřejných výdajů (nebo snížení daní) se ve státním rozpočtu projeví schodkem. Tj. fiskální expanze vede k rozpočtové nerovnováze – ke vzniku rozpočtového deficitu
Aktivní fiskální politika vede k rozpočtové nerovnováze, která je cenou za fiskální stabilizaci. Fiskální expanze a fiskální restrikce – dva základní typy fiskální politiky Fiskální restrikce – vláda působí prostřednictvím státního rozpočtu směrem ke snížení agregátní poptávky (kdy je třeba utlumit přehřátou ekonomiku).
Je možné docílit následujícími cestami :
snížením objemu veřejných výdajů
zvýšením objemu veřejných příjmů (daní)
kombinací obou předchozích
↓ Y = ↓ C + ↓ I + ↓ G
Rozpočtově vedou všechny uvedené způsoby k rozpočtovému přebyt