přednáška

Peníze, inflace a deflace Vznik peněz a jejich funkce Vznik peněz je spojen s rozvojem dělby práce a rozvojem směny.
Ekonomická teorie rozumí penězi to, co je všeobecně uznáváno jako prostředek placení za výrobky a služby při směně.
Penězi se rozumí soubor aktiv, jež lidé používají k placení, tj. k nákupu zboží a služeb od ostatních subjektů. Funkce peněz Nejčastější vymezení funkce peněz je následující:
* prostředek směny – primární funkce peněz, bezprostředním efektem je snížení transakčních nákladů směny. Peníze zprostředkovávají koupi a prodej zboží, nemusí však vystupovat vždy současně se směnou statků, např. prodej zboží na úvěr.
* zúčtovací jednotka (měřítko hodnoty) – peníze se používají k oceňování zboží a služeb peněžními jednotkami. Oceňují nejen směnované statky, ale jakákoli hmotná i nehmotná aktiva. Rozdílné výkony ekonomiky (a aktiva) se stávají peněžním vyjádřením srovnatelné, což vytváří předpoklady měřitelnosti jejich produkce a evidence.
* uchovatel hodnoty – vyjadřuje schopnost peněz uchovávat kupní sílu do budoucna. Na tom, jak úspěšně plní tuto funkci, závisí kvalita měny. Formy peněz V historickém vývoji nabývaly peníze různých forem:
* zbožové (komoditní peníze) – docházelo k přímé výměně určitého statku za jiný. Jako přechodně používané prostředky směny byly využívány například plátno, drahé kovy (hovoříme o tzv. barterové směně). Objevuje se i v dnešní době v případě selhávání peněžního systému nebo v mezinárodním obchodě, pokud nejsou přijímány národní měny.
* papírové peníze – bankovky vzniklé jako speciální dlužní úpis řady komerčních bank na základě uložení zlata v bance, případně při nákupu obchodní směnky bankou. Bankovky byly směnitelné za zlato a proto musely být též (alespoň částečně) kryty zlatem.
* současné peníze jsou penězi nekrytými neboli penězi s nuceným oběhem. Současné peníze jsou přijímány proto, že jsou zákonem předepsaným platidlem. Peněžní zásoba S využitím základních poznatků o formách současných peněz je možno definovat tzv. peněžní zásobu (M) – tj. množství peněz v ekonomice k určitému okamžiku. Tato peněžní zásoba je kvantifikována rozmanitými peněžními agregáty, utvářející zejména rozčleněním depozitních peněz. Rozlišujeme:
M0 – nejužší definice peněz, je tvořen oběživem, tj. mince a bankovky, včetně prostředků v pokladnách bank
M1 – představuje M0 (oběživo) + bankovní depozita na požádání tj. šekovatelné účty
M2 – širší agregát, obsahuje M1 a termínovaná depozita do určité výše a vklady v cizích měnách.
M3 – zahrnuje M2 a velká termínovaná depozita
L - zahrnuje M3 a vysoce likvidní aktiva jako státní cenné papíry (státní pokladniční poukázky) Likvidita S rozšiřováním peněžních agregátů klesá jejich likvidita, tj. pohotovost sloužit jako prostředek směny a naopak roste jejich výnosnost (hotovost nenese žádný výnos, běžné účty jsou úročeny méně než termínované vklady). Rovnice směny (Fisherova rovnice) Vzájemný vztah mezi peněžními agregáty (množstvím peněz), výkonem ekonomiky a cenovou hladinou vyjadřuje rovnice směny:
P * Y = M* V 
kde: P = cenová hladina,
Y = reálný produkt (HDP),
M = množství peněz v oběhu,
V = rychlost oběhu obratu peněz udává kolik koupí a prodejů zprostředkuje peněžní jednotka za sledované období
P * Y = nominální produkt Rovnice směny (Fisherova rovnice) Motivační příklad: Jestliže je hodnota tržní produkce za sledované období např. 500 000 Kč (P * Y = 500 000 Kč), přičemž transakce byly zprostředkovány množstvím peněžních prostředků v rozsahu 25 000 Kč, pak rychlost obratu je 20. Znamená to, že se každá koruna zúčastnila v průměru 20 transakcí.
Z rovnice vyplývá, že úroveň cenové hladiny je závislá:
* přímo úměrně na množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu
* nepřímo úměrně na objemu reálného produktu
Z rovnice dále vyplývá, že množství peněz závisí:
* přímo úměrně na nominálním produktu
* nepřímo úměrně na rychlosti