přednáška

Hrubý domácí produkt, agregátní nabídka a poptávka Agregace Mají-li ekonomové využít základní ekonomické principy k tomu, aby pochopili a předvídali individuální ekonomická rozhodnutí, musí najít způsob, jak z milionů individuálních rozhodnutí odvodit chování celé ekonomiky.
Důležitým nástrojem, který využívají pro vazbu mezi individuálním chováním a chodem celého národního hospodářství, je agregace, při které získají údaj vztahující se na celou ekonomiku tak, že sečtou dílčí ekonomické hodnoty. Princip agregace si vysvětlíme na příkladě. Agregace Motivační příklad:
Ve smyšlené zemi Fruktistánu vypěstovali 4 jablka a 6 banánů. Abychom uvedli celkovou produkci Fruktistánu můžeme sečíst počet jablek a počet banánů a říci, že celková produkce činí 10 kusů ovoce, avšak co uděláme, když se v této zemi vyrobily ještě 3 páry bot?
Dejme tomu, že víme, že jablka se prodávají po 25 Kč, banány po 50 Kč a boty za 2000 Kč pár. Pak tržní hodnota produkce této země, činí:
(4 jablka x 25) + (6 banánů x 50) + (3 páry bot x 200) = 5000 Kč
Při výpočtu celkové produkce tímto způsobem mají dražší statky (boty) větší váhu než levnější statky (jablka a banány). Platí, že částka, kterou jsou lidé ochotni zaplatit za statek, ukazuje, jaký prospěch očekávají. Z tohoto důvodu mají při měření agregátní produkce statky s vyšší cenou větší váhu. Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (HDP) měří objem produkce země za dané období, kterým je buď čtvrtletí nebo rok.
Definice říká, že hrubý domácí produkt je tržní hodnota finálních statků vyrobených v zemi za dané časové období. Abychom této definici dobře porozuměli, budeme postupně zkoumat její jednotlivé části.
Tržní hodnoty umožňují vhodným způsobem agregovat mnoho různých statků vyrobených v ekonomice. Avšak ne všechny statky se kupují a prodávají, což se jeví při výpočtu HDP jako nedostatek (např. neplacená práce v domácnosti je sice ekonomicky cenná, pokud však neprochází trhem, tj. neplatí se za ni, nezapočítává se do HDP, naproti tomu práce v domácnosti nebo péče o děti za peníze, tedy koupená na trhu, se započítává) Finální statky Ve výrobním procesu se používá mnoho druhů zboží a je velmi důležité pro zjišťování HDP určit tzv. finální statky, protože jen ty se započítávají. Princip určování finálního statku nám osvětlí další příklad.
Motivační příklad:
Než pekař upeče bochník chleba, musí se zasít a sklidit obilí, pak se musí zrno rozemlít na mouku a z té se spolu s dalšími ingrediencemi upeče chleba. Ze tří statků, které byly během tohoto procesu vyrobeny, a to obilí, mouka a chleba, zkonzumují spotřebitelé jen chleba. Chléb je finálním statkem, protože je konečným produktem celého výrobního procesu, produktem, který spotřebitelé skutečně užijí. Statky, které se vyrobí v průběhu tohoto procesu, v našem případě jsou to obilí a mouka, se nazývají meziprodukty (a ty se nezapočítávají do HDP). Finální statky Pokračování příkladu
Předpokládejme, že obilí má tržní cenu 5 Kč (cena, kterou zaplatil mlýn za zrní). Zrní se pak rozemele na mouku, jejíž tržní cena je 12 Kč (cena, kterou zaplatil pekař za mouku). Nakonec se z mouky upeče chleba a v místním obchodě stojí jeden bochník 20 Kč. Budeme při výpočtu příspěv­ků jednotlivých firem k HDP sčítat cenu obilí, mouky a chleba?
Nebudeme, protože obilí a mouka jsou meziprodukty a jejich význam je v tom, že se používají při výrobě chleba. Takže v tomto příkladu činí celkový příspěvek k HDP 20 Kč, což je cena jednoho bochníku chleba, tedy finálního statku. Výdajová metoda měření HDP Ekonomové dělí uživatele finálních statků do čtyř kategorií: domácnosti, firmy, vláda a zahraniční sektor (tj. nákupy domácích produktů zahraničními subjekty). Vycházejí i toho, že všechny finální statky, které se v ekonomice v daném roce vyrobí, koupí a užijí příslušníci některé z těchto skupin.
Výdajová metoda měření HDP agreguje spotřební a investiční výdaje, což umožňuje zjistit celkové domácí výdaje v tržních (běžných) cenách. Je zde agregována pouze hodnota finálních nákupů a vylučují se veškeré výdaje na meziprodukt. Jedná se o celkové sumy:
* výdaje domácností na spotřebu (C)
* soukromé hrubé domácí investice (I)
* výdaje státu na nákup výrobků a služeb (G)
* čistý export (X), t.j. export mínus import
Formálně můžeme zapsat: HDP = C + I + G + X Výdaje na spotřebu Výdaje na spotřebu (Consumption, C) zahrnují výdaje domácností na statky, jako jsou například potraviny, oděvy a zábava. Výdaje na spotřebu se dále dělí na tři skupiny:
* předměty dlouhodobé spotřeby - mají dlouhou životnost (např. automobily a nábytek, pozn. nové domy se nepovažují za spotřební předměty s dlouhou životností, ale jsou zahrnuty do investic).
* předměty krátkodobé spotřeby - mají kratší životnost (např. potraviny a oděvy).
* služby - představují významnou složku spotřebitelských výdajů (zahrnují všechny služby od stříhání vlasů a jízd taxíkem přes právní a finanční poradenství až po vzdělávání).
Výdaje na spotřebu tvoří zpravidla u vyspělých zemí kolem 65% HDP. Investice Investice (Investment, I) jsou výdaje firem na finální statky, které představují kapitálové statky a bydlení. Investice se dělí na tři skupiny:
* investice firem do fixního kapitálu - nákupy nových kapitálových statků, např. strojů, továren a kancelářských budov (pro výpočet HDP se dlouhodobé kapitálové statky považují spíše za finální statky než za meziprodukty), rirmy nakupují kapitálové statky, aby zvýšily svoji výrobní kapacitu.
* investice do obytných budov - výstavba nových domů a bytových staveb. Pro výpočet HDP se investice do obytných budov chápou jako investice firem, které pak prodávají tyto domy domácnostem.
* investice do zásob - neprodané statky, které se zahrnují do zásob. Zboží, které firma vyrobí avšak v daném období ho neprodala, se pro úče